Milenec lady Temari – Genmova drzost, část 2.

Jakmile Gaara s Temari vstoupili do Kirigakure, tak jim shodou okolností pomohl jejich ne zrovna přítel. Nebyl to nikdo jiný než Maero alias Matsuo.
Temari se vcelku líbil, ale něco jí říkalo, že se s ním nevidí naposledy. Tušení ji nezklamalo, protože jak odešli od mizukageho, který na konci jejich rozhovoru projevil nebývalou aktivitu se s tím mužem potkala znovu.
Ovšem k rozhovoru nedošlo, protože měl evidentně naspěch.
Temari sledovala bratrův pohled a vše ji bylo jasné.
„Jen běž, já půjdu do svého pokoje.“
„Tak dobře.“ Temari mu ještě popřála štěstí, že ho bude potřebovat.
„Děkuji a zatím,“ rozloučil se Gaara.
Proto Temari teď měla dostatek času, aby jsi prošla celou vesnici a musela si zajít na jídlo a koho tam nepotkala.
„Temari?“ zeptal se Genma.
„Pan zkoušející?“ divila se co tady dělají.
„Takže si mě pamatuješ to je od tebe hezké a co tady děláš?“ zvědavost opět zvítězila.
„Gaara, tu má něco na vyřizování a já jsem tu jako doprovod a Kankurou je Gaarův zástupce,“ vysvětlila.
„Tak to potom jo.“
„Co vy tu děláte?“ ptala se pro změnu Temari.
„Také tu mám misi a…“ nestačil dopovědět, protože do restaurace vstoupila Chiaki společně s Miharu.
„Omluv mě na chvíli.“ Genma se vzdálil a Temari si všimla dvou krásek a bylo ji hned vše jasné. „Jistě,“ odpověděla, ale Genma ji už neslyšel.

Chiaki si myslela, že už toho drzého ninju nepotká, ale to pletla, jak vstoupila do své oblíbené restaurace hned ho spatřila jak se baví s nějakou blondýnkou s vějířem.
Ovšem musel si to namířit přímo k ní a k Miharu.
„Já věděl, že se spolu potkáme,“ opět ten drzý tón.
„Nejsem tady kvůli vám, ale proto, abych se najedla,“ řekla Chiaki.
„Škoda, já už myslel, že jste mi přišla oznámit, že mě bezmezně milujete,“ Genma si dovolil hodně, ale Chiaki to ve skrytu duše těšilo, ale na druhou stranu štvalo.
„To bych si radši nechala vrtat shurikenem v hlavě,“ Chiaki zkoušela jeho míru.
„A nebude to bolet?“ divil se Genma.
„Víc vás bude bolet zásah do vašich mužských partií. Miharu jdeme nějak mě přešla chuť,“ řekla své sestře a odešli.
Genma už podruhé prohrál, ale nevzdával se. Napotřetí mu to vyjde!

Chiaki řekla sestře, že ještě zajde za bratrem a Miharu proti tomu nic neměla, ta měla dohodnutou schůzku.
„Přišla jsi. Já věděl, že přijdeš,“ řekl Raidou.
„Já o tobě vůbec nepochybovala,“ svěřila se Miharu a objala se s ním. Svůj vztah tajili dobré tři měsíce a teprve teď ji začalo docházet, že mizukage není tak hodný jak se zdá a pochybovala, že je ještě schopný vést vesnici.

Naproti tomu Chiaki o svém pánu nepochybovala, dokonce se už jako mladší zapletla s jedním jeho podřízením, který byl náboženský fanatik s kosou.

Minulost

„Jak se máš?“ zeptala se svého kamaráda z dětství.
„Ale jo jde to, ale Jashin-sama se na mě naštval, že jsem mu neobětoval dostatek obětí,“ prozradil Hidan.
„To je škoda, ale ty jsi zase usmíříš,“ ujišťovala ho.
„Proč taky nepřejdeš na mou víru?“ ptal se ji snad už po sté.
„Já ti to říkala, že bych ráda, ale brání mi v tom jisté záležitosti,“ a ona odpověděla.
„Já se s tím budu muset smířit a myslíš, že mizukage by požehnal našemu vztahu?“ zajímalo Hidana.
„Nevím, ale můžeme se ho zeptat,“ navrhla.
„Za zkoušku nic nedáme.“
Ale to se pletli, protože po tomto přiznání je mizukage oddělil a poslal Hidana do dvojice s Kakuzem a Chiaki musela sloužit mizukagemu jinak, že ji zabije.
Na druhou stranu mu byla vděčná, že poznala nenávist a touhu po zabíjení. Měla těžké mise a bez těchto vlastností by pravděpodobně nepřežila…

Přítomnost

Chiaki zahnala vzpomínky na staré rány, které se stejně nikdy nezahojí.
Vydala se směr domov, ale opět ho potkala.
„Jak ty to děláš?“ divila se podruhé Chiaki.
„Nevím, ale asi na sobě máme magnet, který nás přitahuje,“ navrhl Genma.
„Jdi s magnetem do jashinova pekla!“ zaklela Chiaki.
„Nikam nepůjdu a můžu do tvého pokoje?“ Genma neznal hranice slušnosti.
„Ne, ale víš co můžeš?“
„To opravdu nevím,“ konečně to vypadalo, že je normální.
„Tak já ti to teda řeknu, můžeš mi dát laskavě pokoj?“ čertila se.
„Ne nemůžu a víš proč?“ teď byla odpověď na Chiaki, která zakroutila hlavou.
„Protože mě něco k tobě táhne a nevím si s tím rady a tolik bych tě chtěl políbit,“ přiznal se Genma a Chiaki kupodivu byla překvapena, že dokáže mluvit pravdu.
„Nějak jsem tě ohromil,“ rýpl si Genma. Chiaki si řekla, že když mu jeden polibek, tak s tím přestane a jí dá pokoj.
„Můžeš,“ podvolila se.
„Co můžu?“ chtěl vědět.
„Políbit mě,“ řekla.
Genma si nebyl jistý jestli to myslí vážně, ale nějak to poznal. Přistoupil k ní a vzal ji něžně do náruče a sklonil se k polibku. Pořád čekal, že ho opět nakopne, ale ona stála a nic nepodnikala.
Ale jakmile se jejich rty dotkly, tak jakoby se zastavil čas a oni náhle byli sami na světě a užívali si vzájemnou blízkost a náhle probuzené city, které oba netušili, že ještě můžou prožít.
Genma podvědomě tušil, že s ní zažije něco neobyčejného, ale tohle bylo nad jeho chápání. Celý se chvěl od touhy položit ji na zem a celou ji zlíbat.
Chiaki na tom byla stejně také ji spaloval žár a myslela si, že ji spálí na malé uhlíky. Najednou chtěla víc než jenom polibky.
„Řekni mi, že mám přestat,“ vysoukal ze sebe Genma mezi polibky.
Nemohla ze sebe vypravit ani slovo a tak Genmu nenapadlo nic jiného než si otevřít dveře od jejího domu.
V zápalu vášně si nevšimli, že v jejím domě se nachází ještě jedna osoba, která promluvila: „Chiaki, okamžitě přestaň nebo ho zabiju!“