Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 5 - Sen

„Co teď?“ kecla si na zem pod nějaký strom. Než se nadála, víčka se jí zavřela.
´ Všude hrozný rány … Když konečně prach usedne, zjeví se polo rozpadlá brána Písečné. Všude zmatek a křik… Po zemi se válejí mrtvá těla strážců brány… A ze vzduchu spadne cár černého pláště s rudými oblaky do písku…. Zvedne se prudká vichřice …´
„Nanoooo!!!! Haloo!“ slyšela jak na ní někdo volá. Prudce celá udýchaná se posadila.
„Naruto?“ podivila se dívka.
„No konečně si se vzbudila!“ zanadával blonďatý chlapec. Nano nijak nereagovala a vzpomněla si na ten sen. Měla nemilé tušení.
„Sorry bráško teď ne!“ vymrštila se s ladností pantera a rozeběhla se pryč. Naruto jen koukal nechápavě na vzdalující se postavu. /Co jí trklo?/
Proběhla vesnicí a prohnala se kolem Hira zrovna zatáčející ho do uličky. Málem ho srazila, ale hnala se dál. Až k budově hokage.
„Nano??“ podivil se Hiro.
Co jí to popadlo?? Zamyslel se a rozeběhl se za ní.

Vrazila do Tsunadiny pracovny jako hurikán. Té se rozlítly papíry, co měla na stole po zemi.
Pozorovala to zjevení a tikala jí žilka na čele.
„Jej, omlouvám se Tsunade-sama,“ omluvně se pousmála Nano, když zjistila, co provedla.
„Tohle je, ale důležité…“ zatvářila se naprosto vážně.
„To bych ti radila…!!!“ řekla vražedně Tsunade.
„Víte, jak jsme podávali to hlášení o těch z Akatsuki … tak ten jeden neznámý. Dokud jsem ho nepotkala, měla jsem sen … živej...,“ začala vyprávět. Když skončila odmlčela se a znova pokračovala : „No a mám podezření, že písečná je ve velkém nebezpečí …“ opět začala vyprávět. Když dokončila, tvářila se sklesle.
Tsunade se zatvářila zamyšleně.
„To je zajímavý, Nano, ale já nemůžu do Písečné poslat obranný tým jenom na základě tvého snu.“ Řekla omluvně.
„Já vím … tak jim jenom pošlete třeba zprávu, že máme podezření. Ať nechaj své hlídky v okolí nějakou dobu … prosím!“ stoupla si a nehodlala odejít.
„…No dobře.“ Kývla nakonec Tsunade.
Do kanceláře vrazil Hiro a posbírané papíry se znovu proletěli.
„Co se stalo??!!“ řekl vážně.
Tsunade už vypadala, že vybuchne.
„TEPRVE STANE!!!!! VEN VY DVA!!!!!“ zařvala na ně, div je to neodfouklo.
Nano s Hirem se radši s vytřeštěnými výrazy rychle klidili z kanceláře.
„Jéje … chudák, teď musí sbírat ty papíry znova …“ uchechtla se Nano.
Hiro se taky pousmál.
„Co se stalo že jsi kolem mě tak proletěla??“ podíval se na Nano.
„Potřebovala jsem něco nutně od Páté…“zamračila se a pohlédla z okna někam do dálky, když si vzpomněla na ten sen. Taktéž si vzpomněla na ty úchvatné oči …
Hiro se na ní trochu podezíravě díval.
„Tak jednoduchý to nebylo, že ne…?“ řekl, aby vybalila i zbytek.
„Ne … zdál se mi sen…“ zamračila se ještě víc.
„ … kde po útoku na Písečnou zbyla jen slehlá zem …“ otočila se na Hira a zablýsklo se jí v očích.
Hiro se zamračil.
„To byla spíš noční můra ne? Myslíš, že to něco znamená?“ řekl vážně.
„Ne … tohle nebyl obyčejný sen. Byl jiný … živý … ten jako když jsem viděla toho z Akatsuki než jsme je potkali. Akatsuki zaútočí na Písečnou. Nevím kdy, nevím proč, ale vím, že se to do nějaké doby stane … a nebude to trvat dlouho,“ její tvář byla nezdravě bledá.
/Gaaro …/ vzpomněla si na svého dobrého přítele.
Hiro jí chvíli sledoval.
„Můžeme dokončit tvůj trénink. Tím přijdeš na jiný myšlenky.“ Mrkl na ní.
„Jo to by šlo … stejně nemám co na práci,“ pokrčila rameny a spolu se vydali najít nějaký dobrý místo pro trénink.
Hiro šel směrem k hlavám hokage.
„Kam to zas jdeme? Vždyť tam nic není …“ podivila se Nano.
„První zdání klame.“ Pousmál se tajemně Hiro.
Nano tedy pokračovala za ním.
/To by mě zajímalo, kde chce tady trénovat …/
Došli ke schodům podél hlav a vykročili na ně.
Zastavili se až nahoře.
Hiro přešel k zábradlí a rozhlédl se po Konoze.
Od tamtuď byla vidět celá.
„Páni … takhle je Konoha překrásná …“ opřela se taktéž o zábradlí a dívala se na domky pod sebou.
„Tady to místo má své kouzlo. To je pravda.“ Řekl Hiro a rozhlédl se po Konoze.
„Jinak mimo jiné tady sbalil Jaden Nami.“ Zazubil se úsměvně Hiro.
„Ale neboj. Já to na tebe zkoušet nebudu.“ Zasmál se na Nano.
„Tak to je dobře … já mám radši něco jiného … tohle je sice krása, ale sou i hezčí věci … a nebezpečnější …“ zasmála se s ním.
Hiro se pousmál.
„Pojď.“ Vyzval jí, aby ho následovala a otočil se k odchodu.
„Ok,“ přikývla a následovala ho.
„Už tam budeme?“ ozvala se nedočkavě po chvíli.
„Jasně. Nějaká nedočkavá, ne?“ pousmál se Hiro, zatím co klesali dolů po schodech za hlavami, o kterých Nano neměla ani tušení.
„To víš, že jo … jsem nažhavená na trénink!“ mrkla na něj provokativně.
„Protože tě porazím … na to se těším nejvíc,“ dodala a dlouze se na něj usmála.
„Pravděpodobnost, že mě porazíš, se točí kolem 60%. Jelikož je tvůj element vítr a můj blesk, takže jsi ve výhodě. Ale já mám víc zkušeností v boji na blízko a dokážu taky nejspíš lépe elementární rekompozici a také prostorovou rekompozici. Tím to kleslo na 49%, takže uvidíme, jestli dokážeš sehnat 1 Procento.“ Zatvářil se vědecky Hiro.
„Chápeš?“
„He? Nemůžeš mi to říct normálně ty vědče?“ Zatvářila se nechápavě Nano.
„Jsem o procento silnější.“ Řekl prostě Hiro.
„Fajn, jenže já v sebe věřím a nevzdám se, dokud neumřu … takže …“ už byli skoro na místě.
„Neboj, dělal jsem si legraci.“ Usmál se Hiro, když zaregistroval její vážný pohled.
Sešli ze schodů a ocitli se na celkem velké ploše, která vypadala jako bojové hřiště.
„Tady to je tréninkové zařízení senseie Kawary. Budeme tu mít dost klidu na to, aby ses mohla soustředit.“ Řekl Hiro.
„Tak co … půjdeme na to ?“ pozdvihla obočí a dala ruku v bok.
Hiro se bojovně pousmál a sáhl za záda.
„Kdykoliv.“
„Fajn,“odhodila plášť, co měla na sobě … stáhla si vlasy do gumičky a nechala ruce volně viset podél těla.
Hiro si jí se zájmem přeměřil pohledem.
„Hej … nekoukej na mě tak,“ zamračila se.
„Sorry. Jenom ti to docela sekne.“ Pousmál se Hiro. A hned na to vrazil svojí Katanu do země.
„Raiton: Jutsu Hromosvodu!!“ zvolal a z druhé čepele Katany vyšlehlo 5 blesků a vrhlo se na Nano.
„Větrná vlna!!!“ vyslala proti útoku. Máchla rukou a zvedl se ohromný vítr, který, když mířil naproti bleskům, trhal kousky hlíny. Jen taktak stihla blesky zdržet a mezitím uskočila stranou.
„Kage Bunshin!“ vykřikla, uchopila kunai a spolu s pár klony se vyřítila na Hira.
Hiro se bojovně zamračil a protočil si katanu v ruce.
První klon vyskočil nad něj a vrazil proti němu kunai.
Hiro ten útok vykryl jednou čepelí, povolil tlak na zbraň a obratem rozsekl klona na zádech.
Další dva klony se na něj vrhli.
Napřáhli se a vrazili proti němu svůj kunai.
Hiro zablokoval jeden útok jednou čepelí a druhý druhou.
Potom jednoho klona kopnul do břicha a druhého rozsekl právě uvolněnou čepelí.
Následně se zaměřil na zbývající dvě Nano, které stáli opodál a bojovně ho sledovali.
Pravá Nano dala ruku ve znamení a obě zmizeli. Najednou se objevili kousek za Hirem. Proplétali se a mířili kunai proti němu.
Když už byly skoro za ním, Hiro se k nim otočil bokem a hvězdou proletěl mezi nimi.
Přitom vrazil úder pěstí jedné Nano do břicha, která následně odletěla.
Potom se rychle postavil na nohy a švihl po druhé Nano katanou.
Ta jeho úder blokla kunaiem, ale Hiro se otočil kolem dokola a propíchl jí hlavu druhou čepelí.
Pravá Nano dopadla tvrdě o kus dál do trávy.
„Tady máme cvičit tvůj bleskový živel a ne útočení s klonama.“ Řekl trochu káravě Hiro.
Nano se sebrala ze země, promnula si břicho a vyplázla na něj jazyk. Rozběhla se na pravou stranu a dala ruku ve znamení. Zmizela. Hiro byl v bojové pozici a čekal. Objevila se těsně před ním.
„Příště si odpusť to : Docela ti to sekne …“ zašeptala, když byla u něj. Mířila kunaiem na něj, ale on jí chytil zápěstí a kunai jí vyrazil z ruky. Prostě ne a ne použít blesk.
Potom jí nějakým rychlým chvatem otočil k sobě zády a zkroutil ruku za záda.
Hned na to jí přitiskl těsně ke krku jednu čepel katany.
„Takhle se ti to líbí víc?“ řekl jí potichu do ucha, když se k ní naklonil blíž.
„Jasně … miluji nebezpečí … a chladné ostří zbraní,“ zašeptala nejupřímnějším a zároveň sametově příjemným hlasem.
Hiro trhl rukou a otočil si jí k sobě čelem.
K zádům jí lehce přitiskl špičku jedné čepele, jenom tak, aby věděla, že jí tam má.
„Zajímavý…já taky.“ Řekl tajemně, zatím co se jí díval z blízka do očí.
Pomalu se přiblížila k jeho obličeji a uhnula do strany tak, aby její rty byli u jeho ucha.
„Nejsem tak slabá, jak si myslíš … Hiro,“ pošeptala mu.
/Raitou:Mini šoky!/ řekla v mysli a od ní se odrazili blesky. Lehce zasáhli Hirovo tělo. Nano prohnula záda, aby jí jeho čepel katany nezranila a odskočila od něj. Zůstala stát přikrčená a zablýsklo se jí v očích.
Hiro odjel trochu dál od ní a chvilku se tvářil trochu překvapeně.
Po chvilce se pobaveně a bojovně pousmál.
„Výborně! Řekl bych, že to byl pokrok.“
„Ale…“ pousmál se znovu a protočil si v ruce zase svojí katanu.
„Teď jsem na řadě já…“ řekl a vyrazil proti ní.
„Fajn … mám to brát vážně?“ uchopila rukojeť svého meče a vytáhla ho s pouzdra. Soustředila se … chtěla jím propojit bleskovou chakru … Hiro mířil směrem k ní a ona furt nic.
/Šup … no tak…/ v jednu chvíli se objevili blesky kolem zbraně a nakonec zmizeli. Jenže to už byl Hiro blízko.
„Sakra!“ zaklela. Jen tak tak vpustila větrnou chakru do zbraně, aby zabránila útoku.
Hiro se napřáhl katanou, ale místo toho jí vrazil pěst do břicha... kolem které sršel proud.
Nano vyprskla a tělem jí projel silný elektrický šok.
Potom Hiro stáhl pěst, napřáhl se oběma rukama a vrazil jí je dlaněmi do břicha.
Nano projel ještě silnější šok a rána jí odhodila několik metrů dozadu.
Ztěžka se zvedla na nohy. Podívala se na Hira.
„Skvělý no …“zamračila se. Najednou se chytla za břicho a trochu klopýtla.
/Jak mám proti němu bojovat, když blesk neumím skoro ovládat,/ snažila se potlačit bodavou bolest v žaludku.
„Promiň. Možná jsem to trochu přehnal.“ Řekl omluvně Hiro, když spatřil, jak se třese.
„Navrhuju chvilku pauzu. Objasním ti detaily ovládání elementární podstaty chakry, ok?“ navrhl a zasunul si katanu do pouzdra.
„Ne … jedeme dál!“ konečně se jí to povedlo potlačit, uchopila kunai a rozběhla se proti Hirovi. To už by snad mělo fungovat …
/Bráško … nevzdám se, já vím, že to dokážu sama …/ Soustředila se co nejvíc a najednou… jo! Povedlo se jí to! Vpustila a dokázala udržet bleskovou podstatu v kunaii. Už byla u Hira a ohnala se zbraní.
Do háje!! Zaklel v mysli Hiro a v tu chvilku ho nenapadlo nic jiného než jí dát do cesty zkřížené ruce.
Jenže rána nedopadla … Hiro čekal bolest, ale nic nepřicházelo. Otevřel oči. Nano stála před ním s kunaiem jen kousek snad centimetr od jeho rukou. Zrychleně dýchala…
„Vidíš? Dokážu to i sama,“ usmála se na něj dívka. Poté se složila únavou …
Hiro byl lehce v šoku a taky zrychleně dýchal.
Potom svěsil ruce a sedl si na zem vedle Nano.
„Jo. Tomu říkám pokrok.“ Usmál se mile na dívku.
„Fuj to byla fuška … si dost dobrej …. Ss…“ usykla a chytla se za břišní svalstvo. Rána se opět ozývala.
„Neměl bych tě odvést do nemocnice?“ řekl starostlivě Hiro.
„Ne to je dobrý … to přejde. Léčím se rychle,“ usmála se na něj, ale vypadalo to spíš jak škleb.
„Jasně!!! A já umim tahat z rukávů kytky a jmenuju se Bůh!!“ poznamenal ironicky Hiro.
„Tak alespoň řekneme Nami, aby ti to trochu ošetřila, ok?“ mrkl na ní.
„Ale …“ chtěla protestovat … jenže věděla, že by to nemělo cenu a tak…
Posunula se kousek od něj.
/Jen část …/ zavřela oči. Kolem ní se protočila spirála chakry, která obklopila její tělo. Nano teď zářila šedo černo bíle. Otevřela oči, v nichž jí plápolal plamínek. Šrámy se jí pomalu zacelovaly a bodavá bolest v břiše ustupovala. Nakonec zmizela a spolu s ní i její chakra, co jí obklopovala jako plášť lišky Naruta. Nesměla to držet dlouho, vždyť už skoro vyčerpala všechnu chakru. Hiro se díval, jak zmizeli šrámy a zůstala jen hladká pokožka. Unaveně si oddechla a lehla si do trávy.
„Vidíš? Na malé šrámy nepotřebuju lékařského ninju …“ prohodila najednou s rukama za hlavou.
„Jak jsi-??!!“ řekl vytřeštěně Hiro.
„Hodně toho o mě ještě nevíte …“ usmála se tajemně.
Hiro jí chvilku zaskočeně pozoroval, ale pak se vzdal hledání odpovědi a lehl si vedle ní.
„Tenhle den je fakt zajímavej.“ Řekl vyčerpaně a pousmál se.
„To jo …“ broukla a sledovala modravou oblohu.