When you become my best friend

"Jiraiya-sensei!! Jiraiya-sensei!" Konan prošla okolo Nagata aniž by si ho všimla.
"Ano?" Jiraiya se pousmál. Konan si přitáhla stoličku, stoupla si na ní a podala mu jakýsi výrobek z origami: "Naučila jsem se skládat jeřába, chcete to ukázat?"
"Jistě"
"To musíte takhle" Konan vzala papír a rychle skládala. Jiraiya nestihl ani mrknout a před sebou měl jeřába. Zamrkal, zeširoka se usmál a pohladil Konan po hlavě. Jeho studentka spokojeně jestřába položila na stůl: "Ten je pro vás. "
"Děkuju"
Nagato z povzdálí sledoval, co se děje.

Je tak krásná...

Zavřel oči, které přes vlasy nebyli vidět, a tiše zamumlal: "Naučíš mě to taky?"
"Nagato-chan, co si říkal, neslyšela jsem tě!" Konan seskočila ze stoličky a i s jeřábem přišla za ním. Vlasy okolo ní vlály, až jí byly vidět oči. Jako dvě studny zírali na Nagata.
"Já... No.. Chtěl jsem se zeptat, jestli mě to taky naučíš?" zašeptal. Konan se zeširoka usmála.

Je pořád tak tichý...

"Velmi ráda tě to naučím," přikývla a podala mu papír "Tady to takhle přeložíš, tady, tady a tady a je to." Nagato samozřejmě vůbec nepostřehl, co udělala, ale protože nechtěl být za blbce, jen se usmála, přikyvoval.

Musí myslet, že jsem úplný idiot...

"Asi ti to nepůjde hned" sdělila mu zamyšleně. "Já jsem se to učila celou noc."
"aha" zase jen tiše odpověděl. Konan se rozpačitě usmála: "Yahikovi to taky nejde"
Nagato se zničehonic otočil: "Už musím jít, měj se, Konan"
"Ahoj, Nagato-chan"

Co sem řekla špatně...?

Druhý den ráno se Nagato procházel u řeky sám. Popošel trochu blíž k vodopádům a lehl si na zem. Okolo něj proletěl motýl a veverka sedící na nedalekém stromu se šla podívat, co za návštěvníka zavítal do jejího rajonu. (asi měla vzteklinu O. o)
Posadila se na jeho hrudník a zvědavě ho začala očuchávat. Nagato si jí prohlédl a uviděl výbušný lístek na jejím boku. Vzal ho a zahodil.
"Kdo ti to udělal, maličká?"
Veverka, celkem logicky, neumí mluvit a tak místo odpovědi utekla. Nagato se otočil na břicho a zadíval se na květiny před ním.

Jsou krásné. Mohl bych je vzít pro Konan.

Utrhl dva tulipány, přičichl si k nim a představil si usmívající se Konan. Zvedl se a utíkal do vesnice.

Konan se mezitím s Yahikem procházela po lidu prázdných troskách, povídali si o origami, ninjutsu a jiných věcech. Nagato je zdálky viděl, zpomalil a snažil se přestat hlasitě oddechovat. Konan ho spatřila a s radostí vykřikla: "Hele, to je Nagato-chan!"
"No, jo, máš pravdu, je to Nagato," souhlasil Yahiko a zasmál se na svého kamaráda a týmového partnera v jedné osobě. Nagato došel k nim, zčervenal a podal Konan květiny: "Pro tebe" zašeptal tiše.
"Jéééééé, Nagato, ty jsou krásné!" Konan taky zčervenala a přičichla k nim "jsou nádherné"
Yahiko se začal chechtat: "nagato miluje Konan! Nagato miluje Konan"
"Yahiko, zmlkni!" zavrčel Nagato.
"chce se s ní líbat, chce se s ní líbat!"
"Sklapni!"
"chce si jí vzít, chce s ní mít děti!"
"Drž hubu!" Křikl Nagato podrážděně. Yahiko se zarazil: "V pohodě.. v pohodě, já tě nechtěl naštvat, fakt. Jen jsem vtipkoval."
"Hmm"

Blbeček! Co si o sobě myslí?!!

"Nagato, mockrát děkuju" z Konan tříštila radost. Objala Nagata, dala mu pusu na tvář a spokojeně zavolala: "Jsi můj nelepší kamarád!"
"Hej! A co já? Já nejsem tvůj nejlepší kamarád?!" urazil se naoko Yahiko.
Nagato, brečící štěstím ze sebe jen vypravil: "ty můj taky, Konan"