Madara a Hashirama – Legendy Konohy opět spolu, část 8. Volba

Madara nikdy nezapomněl na to, že se sám zesměšnil, ale i na to, že ho všichni zde přítomní nenáviděli.

Na konec zbývala jedna věc, postavit zeď kolem vesnice a pak ještě vybrat strategická místa na hlídky, kteří by měli kde vyhlížet nepřátelé nebo kohokoliv jiného.

Pak zde vystala jedna z nejdůležitějších otázek: Kdo bude velet vesnici?
Jak již bylo v minulém díle naznačeno, tak zde byli dva horcí kandidáti na post vůdce a ti dva nebyli nikdo jiní než: Uchiha Madara a Senju Hashirama.
Všichni sice uznávali oba dva, ale vesnice se rozdělila na dva tábory jedni chtěli umírněnějšího Hiashiramu a druzí chtěli agresnivějšího Madaru. A právě proto se nemohli dohodnout, kdo povede vesnici.
Asi dva dny po založení Konohy nabídl Izuna potřetí a naposled své oči. Tentokrát Madara neprotestoval a udělal to, co měl udělat podle něho již dávno, ale nechápal proč to neudělal. Že by měl v sobě ještě pozůstatky toho starého, milého Madary, který se nestaral pouze o moc, ale i o svou rodinu a přátelé?

„Bratře, podle mě nastal čas, abys udělal, co jsi mi slíbil.“
„Máš pravdu,“ řekl Madara a chtivě se podíval svým Sharinganem na svého bratra.
„Udělej to rychle,“ požádal ho Izuna.
„Jistě,“ souhlasil Madara, ale udělal pravý opak.
Nejdříve bratra ukolébal svým genjutsu, ale pak si řekl, že by bylo dobré bratrovi ukázat menší bolest.
„Bratře, co jsi to udělal? Slíbil jsi mi, že to uděláš rychle,“ teď už Izuna viditelně trpěl při vyjímání prvního oka a to vůbec nebylo ve srovnání s tím, co zažíval při odejmutí druhého.
Izuna naříkal, úpěl, ale nebylo mu to co platné Madara si v tom přímo liboval a měl radost, že alespoň také někdo jiný zažívá bolest, tak strašnou jakoby mu vytrhávali srdce z těla.
Když bylo po všem, tak Izuna zašeptal: „Teď mě zabij, protože stejně bez očí zemřu.“
„Jak si přeješ,“ řekl Madara, ale náhle mu Izuny přišlo líto a aniž by to nějak chtěl, tak začal plakat a pár slz ukáplo Izunovi na tvář a bratr se zeptal: „Ono prší nebo ty pláčeš?“
Nic na to neřekl a náhle na své tváři ucítil něčí ruku a sebe slyšel se říkat: „Neboj tentokrát to udělám rychle a prosím odpusť mi vše, co jsem ti udělal.“
„Madi, je ti odpuštěno a zkus se i usmířit s Hashim, vím určitě, že pořád čeká na tvůj soucit a dobré srdce,“ řekl Izuna.
„To už teď není možné, ale pokusím se získat křeslo vůdce vesnice, vše pro tebe, Izu.“
„To nemusíš, ale teď mě zabij a získal jsi světlo do očí?“ skoro se zapomněl zeptat.
„Ano, mám světlo, teď už navždy! A to díky tobě, bráško.“
Madara to skoro nemohl udělat a tak mu Izuna musel pomoci.
Ostří probodlo Izunovo srdce a ještě než zemřel, tak zašeptal: „Mám tě rád a odpouštím ti.“

Madara, který se vždy perfektně ovládal se rozplakal jako malé dítě, kterým kdysi dávno byl. V daleké minulosti…
Vzpomínal na ty časy, kdy všichni byli mladí a plní mladických a dětských snů, které chtěli uskutečnit…
Lehl si vedle svého mrtvého bratra a plakal a šeptal mu všechny vzpomínky, které mu přišli na mysl a které mu daly další důvod k pláči. Izuna to již nemohl slyšet. Byl mrtvý, ale jeho oči pomohly Madarovi uskutečnit jeho další plány…
Náhle se rozpršelo a Madara pronesl slabým, ale pevným hlasem zhrublým od věčného mluvení.
„I nebe pláče.“
Jakoby ho tyhle slova probudili opět k životu. Postavil se a šel vykopat hrob pro Izunu.

Vesničané se shodli, alespoň na jedné věci, že se musí vybrat rada starších, aby také dohlížela na chod vesnice a vůdce měl s radou spolupracovat na společných postupech v akcí a tak dále.
Po nekonečných hádkách, kdo to bude. Když už se zdálo, že to nikam nevede, tak se konečně ustanovila Rada starších. Ti měli jako první úkol navrhnout jiného kandidáta, který by nebyl ani Uchiha a Senju. Hodně se mluvilo o jednom shinobiovi, který byl dost silný a byl z neutrální skupiny. Pocházel z rodiny Namikaze…
Ovšem to se nelíbilo Madarovi, teď neustále brojil proti jiným kandidátům, kteří se navrhovali.
Slíbil to svému bratru, že povede Konohu a ten slib hodlal dodržet za každou cenu!

Sarutobi postupně zvládal jednu techniku za druhou a proto se ho ostatní stranili, ale zároveň k němu vzhlíželi jako kdyby to byl mladý princ.

To by nebyla Konoha, aby se tam nepostavili různé restaurace, hotely, motely, herny, ale hlavně pro někoho domácím místem byly hospody.

Na první pohled už všechny upoutala velká skála, na které zatím nebyly obličeje hokagů, ale byla čistá. To se mělo za dva roky změnit…

Konoha i po měsíci svého založení ještě neměla vůdce. To se mělo za pár dní změnit.

Boj mezi Hashim a Madarou se stále přiostřoval a víc než kdy jindy se nemohli snést, když se potkali nebo se střetli na jednáních, tak z nich přímo sálala nenávist, která se jen silou vůle držela na uzdě.
„Měl by se zvolit takový vůdce, který nás ochrání,“ opakoval stále dokola Hashi a jako obvykle mu Madara oponoval, tímto argumentem: „Přece nejsme žádní sebevrazi, že by jsme tam posadili třeba Sarutobiho!“
Hashi mu řekl: „Kdyby to byl Sarutobi, tak nemám nejmenších námitek, protože z něho roste jeden z nejlepších ninjů, který kdy žil. Tohle si myslím já.“
„Stejně si emotivně proti tomu prckovi zaujat, no… není divu, když jsi ho vychoval jako vlastního syna, ne?“
„Máš pravdu, Sarutobi je jako můj syn, ale to sem nepatří, musíme se konečně domluvit na vůdci.“
„V tom máte pravdu, tak koho navrhujete tentokrát?“ zeptal se jeden z Rady.
A tak to šlo den za den a nevypadalo to, že by se blížil nějaký výsledek nebo nejvhodnější kandidát.
Ale to ani jeden z nich netušil, že kandidát sedí v téhle místnosti a z něho se stane legenda mezi ninji.

Nepřátelé, kteří zaútočili na Konohu se chtěli přesvědčit jestli je to pravda, že byla založena ninjí vesnice a také se přesvědčili a navíc zjistili, že takhle se můžou snáz ubránit, když jsou takto kryti a chráněni.
V tom je něco napadlo… také založí vesnici, která bude pokryta pískem, ale to se stane v nedaleké budoucnosti.

Největší podíl na vítězství měl klan Senju, protože klan Uchiha měl jakési jednání v sousední vesnici, tak bylo logické, že vůdcem musí být někdo ze Senju klanu.
Hashi navrhoval svého bratra, ale ten to kategoricky odmítl, protože tu poctu chtěl pro svého bratra…

Madara stále chodil na místo, kde pohřbil svého bratra a sděloval mu co se děje a neděje…