15+ Kakuzův učeň IX--Zpět do Akatsuki sídla

Faith si zamnula zkřehlé prsty. Ohlédla se. Za ní pomalu kráčel Deidara s rukama v kapsách a pohledem upřeným do země. Počkala na něj a přitulila se k němu.
„Je mi zima,“ zamumlala.
„Tak proč se nejdeš tulit k Hidanovi?“ odstrčil jí blonďák a pokračoval v cestě.
„Protože s ním jsem byla celej večer. Teď chci bejt s tebou,“ Faith ho chytla za ruku.
„Ale já s tebou ne. Hidan tě určitě zahřeje líp než já,“ vytrhl se jí Deidara.
Kakuzu si spokojeně prohraboval pytel, ve kterém měl věci z hlídaných kabátů.
Faith v chladném nočním vzduchu vystřízlivěla a nyní se usilovně snažila vymyslet, jak si Deidaru udobřit. Ale veškeré její pokusy přišly v niveč, proto se tedy distancovala od ostatních a snažila se zadržet horké slzy, které jí zrádně stékaly po tváři.
Deidara šel také sám. Ruce v kapsách svíral v pěsti. Celý tenhle večer byl jeden velký omyl. Proč jen někam chodil? Měl zůstat doma. Nakopnul šutr před sebou. Jsem tak naivní, pomyslel si hořce.
Hidan vypadal nadmíru spokojeně, ale uvnitř…. Viděl ji, její slzy, které prolévala pro jiného. Dnes večer ji mohl mít, ale i kdyby.. její srdce už mít nemohl. Povzdechl si. Smutek, lítost bylo něco co cítil jen velmi vzácně. Vlastně nikdy předtím nic takového nepoznal.
Jak jsem si jen mohl myslet, že by ke mně mohla něco cítit. Jak jsem mohl být tak naivní. Vždyť se známe sotva týden. Jak jsem se jen mohl tak snadno…,“ Deidara se zastavil.
Proč se tak chová? A proč mi to vlastně vadí? Vždyť je to jen jeden z mnoha. Proč to tak bolí,…. Faith se ohlédla po blonďatém shinobi.
Deidara stál a díval se na svoje boty. Rukou nahmatal váček s jílem. Za chvilku se v jeho ruce zhmotnil malý ptáček. Vyrostl. Mladík se mu uvelebil na zádech a vznesl se.
Dívka vzhlédla k obloze. Ano, uletět. To je přesně to, co by chtěla. Uletět s ním.
Deidara si přitáhl nohy pod bradu. Sledoval, jak pod ním pozvolna plyne krajina. Noční vzduch mu čechral vlasy. Chtěl být sám. Po tváři mu stekla slza. Sakra, jsem přece chlap. Nemůžu brečet! Okřikl v duchu sám sebe. Navíc, ona si nezaslouží, aby pro ni někdo proléval slzy.
Ostatní už mezitím došli do sídla, jen Faith pořád stála venku a čekala na Deidaru.
„Promiň, nedokázala jsem tě ocenit, nechtěla jsem. Bála jsme se, že bych tě mohla ztratit. Nakonec jsem tě sama donutila mě opustit. Ale já stále doufám, věřím, že mi dáš šanci, že mě nezavrhneš, tak jako jsem zavrhla dnes večer já tebe. Faith věděla přesně, co mu chce říct, ale když zahlédla snášejícího se ptáka, rychle se otočila a běžela do Itachiho pokoje.
Deidara pomalu přistál. Ptáček se zase zmenšil a vybouchnul. Podíval se na dům. Nechtělo se mu tam. Zase ani chvilku soukromí. A navíc.., povzdechl si. Jsem ale hlupák, pomyslel si, zamilovat se do holky, která se vyspí s každym druhym. Doufám, že nás Šéf pošle na misi. Týden ji nevidět. Nebo déle. Pak by zase všechno bylo při normálu.
Faith ležela v koutě schoulená do klubíčka.
„Co se tu děje?“ zajímal se Pein, když si všiml, že k snídani nepřišli hned čtyři lidi. Konan, Faith, Hidan a Deidara.
„Nevim. Zřejmě jste to včera přehnali,“ řekl Sasori.
Deidara seděl v rohu svého pokoje a vyráběl jednu jílovou figurku za druhou. Každou z nich pak nechal explodovat. Z přehrávače se stále ozývala tatáž písnička.
Hidan ležel na své posteli a vyspával kocovinu. Konan stála přede dveřmi Itachiho pokoje váhajíc, za-li má vejít či nechat Faith o samotě.
„Sakra, ale Hidana potřebujem. Má misi,“ zamračil se Pein. „Jděte ho někdo vzbudit.“
„Pro tebe všechno, šéfe, ale sebevražda? To ne. Zvlášť po ránu na ni nemám chuť,“ mávl rukou Kisame. Ostatní se tvářili, jako by tam nebyli. Itachi si probodával rukáv ve snaze nabodnout kus párku, Sasori si vydloubával třísku z předloktí, Zetsu se zavřel a tlumeně o něčem debatoval, Kakuzu si upravoval švy na kůži a Tobi se schovával za Madlenkou.
„Tobi, jdi vzbudit Hidana,“ přikázal Pein a dál listoval v časopisu Top Gangster.
„Tobi will be death boy,“ mumlal Tobík, když odcházel.
„Tak to máme o člena míň,“ utrousil Zetsu.
„Tobi je přece hodný chlapec, Tobi nemá rád kosu Hidana-senpai…“ mumlal si cestou k Hidanovu pokoji. Opatrně zaklepal.
„Co je?“ zavrčel Hidan.
„Máte vstávat,“ zapištěl Tobi a nakoukl do pokoje.
„Já ti dám vstávat,“ Hidan se začal vymotávat z peřiny. „Kde mám kosu?“
„Hidan.. Hidan-senpai, vy jste nahý!!!“ vyjekl Tobi a zakrývaje si oko zdrhnul. Hidan si lehl zpátky a zase usnul.
Konan zaklepala.
„Dále,“ozval se zevnitř tichý hlásek.
Modrovláska vešla a opatrně za sebou zavřela dveře.
Faith pořád seděla v koutě a civěla do neznáma.
„Jak ti je?“ zeptala se Konan inteligentně.
Dívka zvedla hlavu a věnovala jí nic neříkající pohled.
„Ale no tak,“ Konan ji objala.
Ve stejném duchu to pokračovalo celý týden. Tedy, když vynecháme Hidanovo vyspávání kocoviny, Sasoriho vydloubávání třísky, Itachiho propichování rukávu, Kakuzovo upravování švů a Zetsuovo mumlání. Takže nám zbude jen Faithino smutnění a Konanino utěšování. Dedara zmizel někam na misi.