15+ Kakuzův učeň X--Deidarův návrat

„Ehm, ahoj,“ ozval se Hidan, který zrovna vešel do kuchyně.
„Ahoj,“ odpověděla Faith, aniž by zvedla oči od nádobí, které zrovna utírala.
Jak je?“ zeptal se Hidan a začal si vařit kafe.
„Jde to…,“ její hlas zněl chladně.
„Proč tak ledově?“
„Aby ses měl na co ptát,“ odsekla Faith a vztekle mrštila utěrkou. Ta spadla na podlahu.
Hidan se pro ni sehnul, ale naneštěstí to samé udělala i Faith. Jejich ruce se setkaly.

Deidara vkročil do dveří. Vesele si pískal. Mise dopadla uspokojivě. Už se těšil na Faith. Rozhodl se, že na všechno zapomene. Přece jen vypadala, že ji to mrzí, když odcházel.
Zabočil do kuchyně, s myšlenkou na hrnek kakaa. Strnul. Cítil, jak se v něm rozlévá tupá bolest.

„A-ahoj,“ pípla Faith a hned vyškubla svou ruku zpod té Hidanovy.
Deidara neodpověděl. Ne hned. Chvíli na ně němě zíral. „Pardon, že rušim,“ řekl přiškrceně a zmizel na schodech.
„Deidaro, počkej!“ Faith ho doběhla až v chodbě. „Není to tak, jak si myslíš,“ vysvětlovala popadajíc dech.
„Jasně,“ Deidara ji obešel a pokračoval do svého pokoje.
„Prosím,“ Faith ho v zoufalém pokusu zadržet chytla za ruku.

Původní verze

„Co chceš? Abych ti uvěřil, že spolu nic nemáte? Je mi to jedno. Je mi jedno, jestli spolu něco máte, nebo ne. Proč by mě to mělo zajímat?" rokřikl se Deidara.
"Asi tě to zajímá, soudě podle tvé reakce," řekla Madlenka.
"Drž klapačku, Madlenko," vyjel na rybičku Deidara.

„Co chceš? Abych ti uvěřil, že spolu nic nemáte? To půjde jen těžko. Pořád se nemůžu zbavit obrázku tebe kolem jeho krku. Ale víš ty co? Je mi to jedno! Chcete moje požehnání? Máte ho mít,“ Deidara cítil v očích slzy. No to jsem teda chlap. Ještě bych si mohl dát do vlasů růžovou mašli, pomyslel si vztekle.
„Já…,“ Faith se zhluboka nadechla, sebrala veškerou svou odvahu a přitiskla své rty na ty jeho.
Deidara chvíli stál, neschopen jakékoli reakce. Po té chvíli, která Faith připadala jako celá věčnost, jí polibek opětoval. Pevně ji k sobě přitiskl.
„Miluju tě, Faith,“ zamumlal mezi polibky.
„Já tebe taky,“ zašeptala mu do ucha.

„Faith, Hidane! Máme misi,“ ozval se Kakuzu, který zrovna kráčel po schodech nahoru.
Faith a Deidara se od sebe rychle odtrhli.
„Co tu děláte? Chcete mě vykrást?“ přimhouřil oči Kakuzu, když je uviděl stát před svým pokojem.
„Ne, my…,“ Faith viditelně zrudla.
„Jdi se sbalit. Za dvě hodiny vyrážíme,“ oznámil jí Kakuzu a odešel.
Faith smutně koukala do země nevědě, co by řekla.
Deidara ji vzal za ruce. „Zase se uvidíme, až se vrátíš.“
„Já.. bych ti chtěla něco dát, abys.. abys mi neutekl s nějakou jinou,“ usmála se na něj Faith a vášnivě ho políbila. Poté ho odtáhla do Itachiho pokoje a zamkla.
„A co mi dáš?“ zeptal se Deidara, když se Faith nadechla.
„Tohle…,“špitla Faith a strčila mladíka na postel.
Mladý muž se nezmohl na odpor. Věděl, co se teď bude dít. Však také o této chvíli celou dobu snil. Ovšem skutečnost předčila všechna jeho očekávání.
*CEZURA*
„Tak kde je?“ chodil Kakuzu dokolečka v předsíni.
„Nech ji,“ řekl Hidan a leštil si kosu.
„Ten mladej ji kazí. Jdi ji najít,“ obrátil se Kakuzu na Hidana.
Ten polknul a vydal se nahoru. Nesměle zaklepal na Itachiho dveře.
Faith zrovna ležela přitisknutá k Deidarově hrudi a unaveně oddechovala.
„Faith, musíme jít,“ řekl Hidan dveřím.
„Jo, za chvilku,“ křikla na něj Faith a neochotně vyklouzla z Deidarova objetí, aby se mohla jít obléknout.
Deidara ji pozoroval a mimoděk si vzpomněl na její první ráno u Akatsuki.
„Jdi takhle. Sluší ti to nejvíc,“ řekl dívce.
„Chceš snad, aby mě takhle viděli ostatní?“ popíchla ho Faith.
„Ne, to ne,“ souhlasil Deidara. „Chci tě mít jenom pro sebe.“
„Héj! Pohni, to si ty zbraně teprve vyrábíš nebo co?“ ozval se Hidan.
„Svoje zbraně mám dávno připravený, abych tě mohla ochránit, neboj se,“ houkla na něj Faith.
Deidara jen stěží potlačil smích. Nakonec se tedy zvedl z postele, aby si ještě před odchodem mohl vychutnat tělo své lásky.
Hidan netrpělivě podupával nohou. „Hejbni tím svým zadkem.“
„Taky tě miluju,“ křikla na něj ironicky.
Deidara udělal smutná očka. „A já myslel, že miluješ mě.“
„Psst,“ Faith ho umlčela polibkem, a pak se od něj odtáhla a oblékla se.
Deidara si natáhl kalhoty a Itachiho tričko. Pak ho Faith strčila do skříně, naposledy ho políbila, a pak teprve otevřela dveře, ve kterých stál naštvaný Hidan.
Deidara zaklel, nohy se mu zamotaly do šály a on vypadl ze skříně na podlahu.
Hidan povytáhl obočí. „Co to děláte? Mně je jasný, že tu jste spolu.“
„Hrajeme šachy,“ ušklíbla se Faith a vyšoupla Hidana pryč.
„Co to meleš, prosimtě? To si myslíš, že jsem tak blbej?“
„Upřímně? Jo, myslim,“ odpověděla mu a zamířila k východu do sídla.
Deidara šel za ní. Hidan je sledoval. Hodí se k sobě, pomyslel si poněkud smutně.
Kakuzu už byl na prášky.
„Kde se tak dlouho couráte?!“ vyjel, jakmile vyšli ze sídla.
„Promiňte, sensei, nemohla jsem najít své speciální kunaie.“
Hidan na to nic neřekl. Deidara se zastavil ve dveřích.
„Tak se měj,“ zašeptal Faith do ucha, když se nakláněl, aby jí podal tašku s věcmi.
„Budeš mi chybět,“ odpověděla mu také šeptem.
„Ty mě taky,“ Deidara ji políbil. Kakuzu si zrovna zálibně prohlížel Alenku.
Hidan se je pokoušel ignorovat.
Po chvíli smutného loučení vyrazili.