Několik zimních dnů Akatsuki 13

„Vždycky jsem považoval mediky za inteligentní a chytré lidi, kterým to rychle pálí.“ promluvil Hidan. „Jsem rád, že jsi mě nezklamal.“ poplácal medika po rameni. Pod tím se podlomila kolena a málem skončil na zemi.
„Hmm.“ zamručel medik. Po té, co mu ti dva ukázali, co ho čeká, když s nimi dobrovolně nepůjde, si sbalil své věci a šel s nimi. Tohle jsem nikdy nezažil, aby se mnou nějací dva holobrádkové takhle cvičili. vztekal se v duchu.
„Mohl by se ale tvářit trochu šťastněji.“ rýpal Hidan. „Jde léčit, dělat svoji práci, kterou dělá rád a místo toho vypadá, jakoby se měl jít hrabat v sudu s mrtvýma mouchama.“
Při slově léčit medik trochu ožil. „Víte, ctění pánové.“ Hidan se ušklíbl. „Jdu léčit, jak jsi mi teď laskavě sdělil.“ otočil se k němu. „Ale já vůbec netuším, co jdu léčit.“
„Ále.“ mávl rukou Hidan. „Jenom pár zlomenin, vnitřních zranění, přetržených vazů… Zapomněl jsem na něco?“ obrátil se ke svému parťákovi.
„Jo. Itachiho záda a Deidaru s Zetsu. Ti dva rozhodně nevypadali v pořádku.“ Pod maskou mu zacukali koutky. „A taky nevíš, co se stane, až se Zetsu probere. Víš, že Kisame to má u něj rozlitý.“
„Jo, to je fakt. A Konan je pěkně naštvaná na Itachiho. Pokud si ten trouba nedá pozor, něco se mu stane.“
„To je fakt. A nezapomeň na Peina. Ten až se doví, kdo je zodpovědný za jeho zranění…“ nedokončil větu.
„Teda.“ ozval se medik. „Vy se tam asi moc nenudíte, že?“
„Nenudíme?“ zamyslel se Hidan. „To rozhodně ne.“ zasmál se.
„Já bych řek,“ vložil se do toho Kakuzu, „že u nás je i docela veselo.“
„Veselo?“ zděsil se medik. Bože, co jim může přijít veselého na zraněních?

„Áááuuuu!! Trochu opatrně!“ ječel Itachi na Konan a Kisameho, kteří se ho snažili dotáhnout ke krbu. Když za ním přišli, že potřebují pomoc, snažil se protestovat, ale marně.
„Neječ tak.“ okřikla ho modrovláska. „Tak hrozně to bolet nemůže.“
Uchiha zatnul zuby. Nemůže tolik bolet? Přál bych ti, aby tě ta záda bolela tak jako mě.
„Už jsme skoro tam, tak vydrž.“ povzbudil ho parťák.
„Skoro?“ zaúpěl Itachi.

„Za jak dlouho tam asi tak budeme?“ zeptal se medik svých únosců.
„Za chvilku.“ odbyl ho Hidan.
„Ty, Hidane?“ oslovil svého parťáka Kakuzu.
„Co?“
„Nepřipadá ti něco divný?“
„Někdo je poblíž?“ chopil se hned Hidan kosy a dychtivě se rozhlížel kolem.
„Ne to ne. V okolí nikdo není.“ uklidnil ho maskovaný.
„Ach.“ povzdechl si Hidan zklamaně. „Co mi má připadat divný?“
„Deidara.“
Hidan se na Kakuzu podíval. „ A to mi má připadat divný?“ zeptal se nechápavě. „To ví přece každý, že Deidara není v pořádku.
„Furt tě to netrklo?“ podíval se Kakuzu na Hidana.
„Co mě má trknout?“ stále nechápal šedovlasý.
„Třeba koza.“ vypěnil Kakuzu. Třeba by se ti konečně rozsvítilo.“
„Tak hele.“ naježil se Hidan. „Přestaň mě urážet. Nebo uvidíš.“
„Nebo bych tě mohl kopnout. To by mi udělalo větší radost.“
„To by ses ke mně nejdřív musel dostat.“ posmíval se Hidan.
Jejich dohadování využil medik a tiše se vytratil.
„Tak se předveď!“ zahulákal Hidan s kosou v ruce.
„Moc se s tou kosou neoháněj. Mohl bys trefit medika.“ upozornil ho maskovaný.
„No jo.“ rozhlédl se kolem Hidan. „Kde ale vlastně je?“
Kakuzu se rozhlédl. „Utek.“
„Neříkej. Fakt?“
„Přestaň mě štvát.“ varoval ho Kakuzu.
„To bych nerad.“ usmíval se Hidan.
„Raděj jdem najít toho medika.“ ovládl se silou vůle Kakuzu. „Jestli se vrátíme bez něj, nebude Konan zrovna nadšená. Rozhodně nemám chuť dostat se na její seznam Zabít.“
„Tak to jsme dva.“

„Tak už jsme tady.“ položil Kisame Uchiha na zem vedle krbu. „Můžeš to podpálit.“ vybídl ho.
„Ten krb, Itachi. Ne sídlo.“ významně se na něj modrovláska podívala.
Uchiha jí věnoval jeden zlý pohled a dal se do pečetění. „Katon: Goukakyuu no jutsu.“ V krbu okamžitě začalo hořet. „Tak a je to.“usmál se spokojeně Itachi. „Nechápu, v čem jste vy dva měli problém.“
„V tom, v čem ho budeš mít i ty.“ ukázala Konan do ohniště. Ohýnek začal pomalu skomírat.
„Proč?“ vydechl udiveně Uchiha.
„To je to, co nikdo z nás neví.“ odpověděla mu. A upřímně doufám, že ty na to přijdeš, Itachi. Nahlas řekla: „Nemáš nějaký nápad, čím by to mohlo být?“
Uchiha zůstal zticha. Když jí to řeknu, moje šance u ní stoupnou. Jenže nezavře ta okna. Když jí neřeknu, bude mě považovat za hňupa, ale zavře ta okna a nebude tu ta zatracená zima. Co teď?

„A, tady jste mediku.“ postavil se Hidan uprchlíkovi do cesty. Usmíval se, ale ve tváři měl zlověstný výraz. Takový, že medikovi přejel mráz po zádech.
„Myslím, že jste si spletl cestu.“ ozval se za ním hlas maskovaného.
Medik s vyděšeně otočil.
„Naštěstí se nám tě podařilo najít a chybu tak napravíme.“ přiblížil se Hidan.
„Je nám líto, že jsme se nechali unést a hádali se před tebou. Byla to od nás neomalenost. Očividně ti došla trpělivost a rozhodl si se najít sídlo sám.“ blížil se maskovaný z druhé strany.
Medik se vyděšeně otáčel ze strany na stranu. Ti dva jsou cvoci. Maniakové. Určitě mě zabijí. V zápětí se s ním svět zatočil a zhasnul.