Příběh dítěte lásky2- Odpovědi- 1. kapitola

Modrá zář se vrací

V Konoze bylo jaro. Květiny a stromy rozkvétaly, ptáci zpívali. Těžko by jste našli den, který nebe nebylo bez mráčků a slunce nesvítilo na plný úvazek. Až na dnešní den. Jako by počasí tušilo co se stane. Když se z nebe spustil jarní deštíček, záhadná osoba se objevila na cestě do vesnice. Čím byla blíž tím víc pršelo. Kotetsu a Izumo vyšli ze strážnice aby osobě zabarikádovali cestu. Rukou odhrnula část svého pláště a světu ukázala čelenku Listové okolo pasu. Nevěděli kdo to je, ale dovnitř ji pustit museli. Jistým krokem pokračovala dál. Vzpomínala na chvíli kdy tu byla naposledy. Poznají ji vůbec? Zastavila se. Dlouho byla pryč, určitě se hodně změnila. Však oni jistě také. Radši si sundá plášť ať ji poznají rychleji. Pod pláštěm měla krátkou, modrou sukni, přes ní šátek stejné barvy a šedé tílko. Rukou modře nalakovaných nehtů si zašmátrala do vlasů a vytáhla dvě jehlice, které jí je drželi. Tak, možná teď ji poznají. Se sundaným pláštěm se ještě víc zvýraznila její vyšší, štíhlá postava. Dlouhé, hnědé, sponkou u čela sepnuté vlasy se jí ovinuly okolo těla. Usmála se a v jejích očích, které měli stejnou barvu jako vlasy, se objevil náznak štěstí. Co jen náznak, ještě něco víc než štěstí! Konečně byla doma, po třech letech se konečně mohla procházet konožskými ulicemi. Naprosto nic se tu nezměnilo, zůstali takový i její přátelé? Snad...

Mířila k sídlu Hokage. Musela jí nahlásit, že je zpět z tréninku a opět k dispozici. Jak asi ta vypadá? Nejspíše pořád stejně, používala Henge no Jutsu. Když procházela mezi domy rozhlížela se kolem. Na pohled jsem v tom davu lidí vypadala jako obyčejný ninja.
,,Ai no konečně jsi se vrátila!'' ozvalo se dívce za zády.
,,Naruto!'' rozzářila jsem se. Naruto se na mě díval s klidným úsměvem. Nezměnil se, trochu vyrostl a také oblečení změnil. Pod černo-oranžovým kabátem měl Chuuninskou vestu.
,,Skoro jsi se nezměnil, jen vidím, že už jsi Chuunin.'' ohodnotila jsem jeho vzhled.
Naruto se oslnivě usmál: ,,Dokonce Jounin!'' Nefalšovaně jsem vykulila oči. On je Jounin a já... Sakra co jsem já? Já jsem nikdy nebyla ani Genin, takže...
,,Změnila jsi se...'' prohlédl si mě, ,,Jsi nějaká hezčí.'' Tak i Naruto se naučil co se ženám říká a co ne?
,,Ale na Sakuru nemáš.'' dodal. Ach ano, bylo by doopravdy hloupé si myslet, že Naruto má rozum.
,,Jak jsi se měla na tréninku?'' zeptal se mě.
,,Jo.'' otřepala jsem se, ,,Musím říct, že jsem se toho hodně naučila!''
,,Na mě určitě nemáš-ttebayo!'' nasadil svůj starý úsměv. Jsou i ostatní takhle jiní? Z Naruta je muž, co je z ostatních? Ze mě je žena? Asi ano...
,,Můžeme to probrat u ramenu!'' navrhl Naruto.
,,Ramen...'' zasnila jsem se. Ne ramen (Melodický ramen), jak ten mi chyběl.

,,Raaaamen.'' zašeptala jsem slastně nad kouřící se miskou
Pan Teuchi se na mě usmíval: ,,To je dobře, že se nám Aida vrátila.'' Já jsem kývala hlavou zatím co jsem se cpala ramenem. Naruto, který seděl vedle mě, se ládoval po mém vzoru. Objednal ještě jeden, já jsem měla dost.
,,Naruto, co se stalo za tu dobu co jsem tu nebyla?'' zeptala jsem se.
,,Za válku se toho změnilo hodně...'' zamyslel se, ,,Vždyť ty už jsi vlastně plnoletá!''
,,Cože???'' vyjekla jsem. V době co jsem odešla byl člověk plnoletý ve dvaceti letech.
Naruto kývl: ,,Jedno z opatření za války, člověk dospěje už v osmnácti.'' Vyrazilo mi to dech, tak já už ani formálně nejsem dítě?
,,Chceš si dát své první saké?'' zašklebil se. Na tváři se mi objevil strnulý víraz.
,,Saké? Nebude to divný...'' zapochybovala jsem. Ale Naruto mě neposlouchal a z kapsy od kabátu vytáhl láhev.
,,Naruto!'' zařvala jsem, ,,Ty sebou jen tak taháš chlast?'' Co se to jen z Naruta stalo, alkoholik?
,,Ale ne prosim tě, to nesu Tsunade-baachan, Shizune-neechan jí to zakázala.'' vysvětlil. Oddechla jsem si, pomalu jsem si začínala myslet, že se celá Konoha, tedy hlavně Naruto, zbláznila.
Nenápadně láhev pod stolem otevřel.
,,Pan Teuchi nemá rád když se tu pije, budeš to muset udělat rychle.'' poradil mi. Připadala jsem si, jako kdybych byla puberťák co tajně zkouší pít. Vlastně to tak bylo až na ten detail, že jsem byla dospělá. Nenápadně jsem se tedy zkrčila pod pult. Pan Teuchi tu nebyl a Ayame myla nádobí. Přiložila jsem láhev k ústům. Pach, který se z ní linul, byl silnej až se mi z něj dělalo zle. Ale je to přeci všední věc dospělých, to musím zkusit! Naruto se nade mnou sklonil a s napětím očekával jak mi to bude chutnat.
,,Jako malý.'' řekl stín, který nás zahalil. Naruto se lekl, že spadl na zem a já na něj vyplivla pití.
,,Člověk by řekl, že aspoň ty Aido-chan budeš mít rozum, když ho to pako nemá.'' zastěžovala si Sakura.
,,Sakuro!'' vykřikla jsem a a drápala jsem se z Naruta na kterého jsem spadla.
,,Aido-chan, jsem ráda, že jsi se vrátila.'' usmála se. Sakura se změnila ještě víc než Naruto. Vlasy měla naprosto stejné jako před třemi lety i krátká sukně se moc nezměnila, jen přibyl krátký kabát ve stylu Tsunade. S těmi kabáty se ale roztrhl pytel. Ale v něčem se změnila ještě víc. Jak to jen říct... Po Tsunade nepodědila jen kabát, ale i to co má pod ním. I když bylo značně vidět, že její poprsí se nevyvine do rozměrů Hokage, jen málo konžských dívek by se s ní mohlo srovnávat.
,,Kdy jsi se vrátila?'' zeptala se zatím co brutálně zvedala Naruta ze země.
,,Před chvilkou.'' odpověděla jsem jí.
Sakura se usmála: ,,Tak to musíš za Godaime-sama. Zrovna tam mám namířeno, můžeš jít se mnou.''
,,To bych ráda.'' oplatila jsem jí úsměv.
Sakura vykročila, ale já ji stopla: ,,Počkej, ještě mám jednu záležitost...''

Můj byt se naprosto nezměnil. Až na prah, který byl úplně všude. Jak jsem byla ráda, že jsem konečně doma! Uklízení nechám napotom, nejdřív musím za Hokage. V té chvíli jsem zalitovala, že Mizu Bunshin vydrží jen krátkou vzdálenost. No nic, co se dá dělat.

Naruto a Sakura se se mnou vydali za Pátou. Připadala jsem si jako před těmi třemi lety s tím rozdílem, že jsme byli podstatně starší. Připadalo mi smutné, že ty staré časy se nikdy nevrátí, ale čeká nás přeci něco mnohem lepšího!
Došli se mnou až před budovu a tam nás Naruto opusti. Opět jsem vcházela do těch dveří, opět jsem stoupala po těch schodech. S klidem a rozvahou jsem šla po chodbě míříc ke dveřím do kanceláře Hokage. Sakura se ode mě oddělila a zamířila do jedné z postraních místností. Zaťukala jsem.
,,Dále.'' ozvalo se zevnitř. Stiskla jsem kliku a vešla. Pátá zvedla hlavu z papírů a zadívala se na nečekanou návštěvu. Byla starší, silnější a krásnější než když jí bylo patnáct. Koho jí to jen připomíná?
,,Aido-sama!'' rozkřikla se až Tonton vyskočil.
,,Jsem zpět Hokage-sama.'' usmála jsem se.
,,Doufám, že si řádně zesílila. Teď po válce je pomoc potřeba všude.'' řekla mi a já kývla.
,,Za války jsem občas bojovala v Zemi čaje a okolních státech.'' dodala jsem.
Pátá se usmála: ,,Kdo by také neslyšel o Modrém blesku z Listové? Vypadáto, že konkuruješ Yondaimemu!'' Zachichotala jsem se. Yondaimemu bych nikdy nedokázala konkurovat. Svoji přezdívku jsem dostala podle mého Jutsu Suiton: Aoi Rai Suiryuuben (Živel voda: Modrý bleskový bič vodního draka), který vypadal jako velká koule vody posetá malými modrými blesky.
,,Oh, málem bych zapomněla!'' vyskočila Pátá ze židle a běžela pryč z místnosti. Kam šla?
Po chvilce se vrátila.
,,Musela jsem pro tebe něco jít zařídit.'' řekla mi když se posadila.
,,Co?'' zeptala jsem se zvědavě.
,,Jak jistě víš, za války se změnilo hodně zákonů.'' začala, ,,Plnoletost od osmnácti let a mnoho dalších... Právě plnoletost není jediný, který se tě týká...'' Nedůvěřivě jsem mrkla.
,,Na Chuuninské zkoušky a podobné akty nebyl čas a proto se rada rozhodla dávat tituly za zásluhy. A právě tobě je vesnice velice vděčná a proto jsme tě povýšili na Jounina.'' oznámila mi. Nehnutě jsem tam stála a vyděšeným pohledem se dívala směrem ke stolu.
,,J-Jounina?'' zakoktala jsem. Pátá kývla.
,,To je... to je skvělý!'' rozzářila jsem se. Tak jsem zase Naruta dohnala!
,,Nechala jsem poslat pro tvoji vestu, za chvilku tu bude.'' vysvětlila mi důvod svého odběhnutí. Na mém vzhledu se od oznámení té šťastné noviny změnilo jen to, že můj vyděšený výraz vystřídal nadšený. Ale jinak jsem stála stejně zkoprněle.
Dveře se bez zaťukání otevřeli a ještě dřív než jsem stihla zkontrolovat jejich obsah se z nich ozvalo: ,,Aido!''
Stačil jediný pohled abych byla zas o něco šťastnější: ,,Kakashi!''