Já se stanu Hokage!
Malý blonďatý chlapec se houpal na houpačce, přemýšlel a pozoroval sochy Hokage. Hleděl na ně s posvátnou úctou, pohled mu ulpěl na Čtvrtém, hrdinovi Konohy.
Usmál se, chtěl být také na té soše. Nevěděl proč, ale chtěl tam být. Ovšem… Chtěl také vyrůstat jako normální kluk… S matkou a otcem… S rodinou…
Otázky letěly pryč, otázky, které děti mohou položit rodičům, on položit nikdy nemohl. Nemohl normální, nemohl pocítit rodičovskou lásku.
Nemohl nikdy pocítit objetí své matky.
Ale jak moc chtěl!
Ani tohle nestačilo, ani chtít nestačilo… Jak tohle dítě má chápat? Dítě, které sotva nechápe, proč se ho dospělí bojí i když neprovedlo. Dítě, jenž nic nemůže.
Yondaime chtěl aby byl chápat jako hrdina, jeho poslední přání nebylo nikdy splněno. To, že chlapec v podstatě má zničený celý život, ostatním bylo jedno.
Nechápu nenávist,
kterou ke mně cítíte.
Nechci vás otrávit,
to se mýlíte.
Yondaime chtěl být tak moc otcem toho dítěte, ale nemohl. Díky Kyuubi… Díky tomu zpropadenému démonovi, který zaútočil na tu vesnici.
Chlapec se začal smutně houpat na houpačce, hleděl do Země a rozjímal. Chtěl, aby ho lidé konečně přestali přehlížet a za jeho zády si na něj ukazovat.
Proč přehlížíte,
mou osobu?
Říkáte: Parazite!
Neznáte mou skutečnou podobu!
Nikdo ve vesnici jej nechápal, ani ti nejstarší, všichni se mu chtěli akorát vyhnout. Nic víc, nic víc se po nich ani nechtělo.
Nikdo mu nechtěl pomoct, nebo to tak alespoň vypadalo. Nikdo se o něj ani trochu nezajímal. Chlapec, jménem Naruto Uzumaki, se cítil docela sám.
Byl sám, bez přátel,
bez rodiny a lásky.
Dokonce i nepřátel,
jenom s devíti ocásky.
Chlapec vzhlédl a pohlédl do neznámých očí, do modrých očí, černovlasého děvčete. Dívka k němu natáhla ruku a podala mu modrý květ.
„Nevzdávej se.“ Zašeptala.
Sotva však hoch uchopil modrý květ, rozplynula se i s kvítkem. Naruto zavřel na chvíli své modré oči a vzhlédl k obloze.
Ta dívka naděje byla,
tak se jmenovala.
Své pocity neskryla,
povzbudivé slůvka povídala.
K krásné a modré obloze, ke které vzhlíží tolik lidí, viděl ty modré oči. Připadaly mu povědomé, že je neviděl poprvé, ale u jiné osoby.
Náhle pohlédl na sochy Kage Listové, jeho domova, namířil na ně ukazováčkem a vykřikl:
„JÁ SE STANU NEJLEPŠÍM A NEJSILNĚJŠÍM HOKAGE!“
Měl sen velký,
díky ní naději.
Díky jeho ošetřovatelky,
nepropadal beznaději.
Tehdy si skutečně přísahal, že se stane nejsilnějším a nejlepší Hokage, chtěl aby jej přestali přehlížet a začali si ho vážit… To byl sen!
Kage jsou vždycky vážení a všichni si jich cení, takže se jím chtěl stát, právě kvůli tomu. Nechtěl stát v koutě a nic nedělat, tudíž musel začít tvrdě trénovat.
Být Hokage nejsilnější,
to byl jeho sen.
Být ve vesnici nejlepší,
na tohle nestačil jeden den.
Naruto Uzumaki měl výborné předpoklady, kdyby se jej ostatní nebáli a nevyhýbali se mu, bylo by to až příliš lehké.
To si ale malý chlapec, nemohl uvědomit a tak se vydal vstříc svému snu, který mu díky odhodlanosti zůstal až do smrti…
On se svého snu nevzdal,
vydal se mu vstříc.
I přes překážky nereptal,
Hokage ctíc.
Jé, ono to včera ještě psalo! A takovou hloupost, kam na to pořád chodí? Má hloupé otázky, hloupé myšlenky, hloupé hlášky a dokonce hloupá témata. Nebo jinak: Děsně moc se omlouvám za tu černovlasou holku, ale tak první to měl být Yondaime, ale to se mi nechtělo, tak jsem vzala jeho oči a hodila na holku Naděje.
Já vím, je to takové divné, ale já... Tobi is good boy! Tedáá... Mollyhana is good girl!
Tak fajn... Nelíbí se Minuta ticha, ani minuta hluku, tak bude...
Minutka naděje.
Hezké, povzbudivé, milé.
Nezáleží na tom, aby ses vyrovnal tomu nebo onomu člověku, ale jde o to aby ses jednou stal samým sebou.
Aneb jak Naruto ke svému snu přišel. No na to že je to další povídka jen budící city. Tahle se četla docela dobře.
Díky Kyuubi…-Možná bych skloňoval. Takle to zni jako by byl ženská.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
ale některý lidi popisujou Kyuubi/ho v ženským rodě...
pořád se dá říct: TA liška -> TA Kyuubi
Staň se mým žákem na mybrute.com!
Which Final Fantasy Character Are You?
Final Fantasy X
Která postava v DN jste?
Minutka naděje je opravdu krásný nápad. Ale co to nevidím, tady nikdo neumřel? Rozhodně to neztratilo své kouzlo a dívenka naděje byla zajímavé povzbuzení. Taky bych chtěla někdy takovou slečnu potkat
Mollynka, krásna poviedka
Tvoj štýl písania sa mi veľmi páči... To je pravda, on sa svojho sna nikdy nevzdá, nikdy
Skvele si to vystihla...
Minútka nádeje je moc pekná xDD
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Zvyšok sú len úbohé napodobeniny.
Len chudáci ako vy, sa obúvajú do niekoho ako je Mady. ^^
Sorafay spí.
Ak máte nejaký problém s užívateľmi alebo "vyššou mocou", skúste sa pozrieť SEM a kľudne sa vyjadrite. Ktovie, či vám to nakoniec nejako pomôže, ale veriť sa má, nie?
Jéžišku, já se snad začnu červenat z té chvály, která tu lítá vzduchem. Jé! Konečně nějaká minutka zůstane! *angel look*
Jak..jak se drží minuta naděje? -naprosto zmatená-
Žádné minuty se držet nemusí! Stejně je neudržíme a utečou!
Je to... plné naděje.
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny
Jsem ráda, že se líbilo. Fakt? Plné naděje?! Že by...? Néé! Minutky mi utekly!