Příběh dítěte lásky- 8. kapitola

Noví přátelé

Když jsem si přenesla věci od Sakury bylo už šest hodin. Neměla jsem toho sebou moc, jen pár nejdůležitějších věcí a pak moji flétnu. Byla krásná, z nějakého vzácného bílého dřeva. Dostala jsem jí od svého přítele Hanimi k desátým narozeninám. Hanimi byl jeden z ninjů kteří k nám na čas přišli ze Skryté Mlžné. Ve Vodopádové jsem na ni hrála každý den, ale tady jsem si na ni ani nevzpomněla. Sedla jsem si na otevřené okno do ulice a začala hrát. Hrála jsem svoji nejoblíbenější píseň, byla smutná, ale překrásná. Když jsem dohrála podívala jsem se dolů. Tam se naschromáždil hlouček lidí kteří mi začali tleskat. Vůbec jsem nevěděla že mě někdo poslouchá a tak jsem byla trochu v rozpacích. Nevím zda-li hraju pěkně, ale jim se to zdřejmě líbilo.
,,Děvče! Nechceš si dát ramen? Zvu tě!,'' zakřičel na mě z Ichiraku ramen jeho majitel pan Teuchi. Nabídku jsem nemohla odmítnout a navíc jsem tady ani neměla co jíst. Prokletý ramen.

V Ichiraku ramen bylo jen pár lidí. Pan Teuchi mě už vyhlížel. Když jsem přišla začal nakládat nudle.
,,Viděl jsem že jsi nikdy ramen nedojedla a tak jsem vymyslel jeden přímo pro tebe.,'' řekl mi a podal mi misku ramenu. Byl to jiný ramen než jsem tu vždycky jedla, byli tam houby, sýr a pár dalších věcí. Ochutnala jsem a tenhle ramen který jsem měla byl výtečný!
,,Je skvělý! Jak jste věděl že mi takový bude chutnat?,'' zeptala jsem se udiveně a cpala jsem do sebe ramen div se mi nezlomili hůlky.
,,To už kuchař pozná.,'' odpověděl mi a sledoval mě.
,,Jak se jmenuje?,'' zeptala jsem se když jsem po chvilce dojedla.
,,Přemýšlel jsem dlouho, ale když jsem tě slyšel hrát na flétnu bylo mi to jasné. Melodický ramen.,'' sdělil mi pyšně název.
,,Melodický?,'' smála jsem se. Že by prokletí jménem ramen skončilo?

Doma jsem začla vyšívát. Po tom co jsme se Sakurou včera vyšívaly docela mě to chytlo. Pak mě to ale přestalo bavit a já nevěděla co dělat. Vzala jsem si z police s knížkama nějakou brožuru a začla jsem si číst. Celý den se mi blbě dýchalo a měla jsem pocit že mi něco chybí, ale ani za boha jsem nemohla přijít co. Tak jsem si chvilku četla a najednou se ozval zvonek. Šla jsem ke dveřím otevřit a před nimi stála Sakura.
,,Ahoj Sakuro, co potřebuješ?,'' zeptala jsem se.
,,Ahoj Aido-san, přinesla jsem ti tohle, zapomněla jsi to u mě v pokoji.,'' řekla a podala mi šátek. Tak to mi chybělo, pomyslela jsem si.
,,Mockrát díky že jsi mi ho přinesla, nechceš zajít na čaj?,'' poděkovala jsem a nabídla pozvání.
,,Ne, děkuji je už pozdě a já chci být brzo doma. Někdy jindy, ahoj.,'' řekla mi a odešla. Uvázala jsem si šátek kolem pasu a hned mi bylo lépe. Vrátila jsem se ke knížce, ale jak jsem si sedla do křesla padla na mě únava. Už půjdu spát, řekla jsem si a odebrala se do ložnice. Ani dnes jsem se nezmohla na někajé přemýšlení a hned jak jsem položila hlavu na polštář tak jsem spala.

Dalšího dne jsem se překvapivě zbudila už v osm hodin. Oblékla jsem se a šla do kuchyně. Tam jsem si postavila vodu na čaj a čekala. Přemýšlela jsem jak to bude dál když s Anko-sensei to nevyšlo. Nevěděla jsem co bych dneska měla dělat. Rozhlédla jsem se kolem sebe a něco mě napadlo. Můžu si zajít koupit nějaké kytky ať je to tu hezčí! Voda se už dovařila a já jsem se nasnídala. Byla jsem rozhodnutá, že se půjdu podívat do nějakého květinářství.
Po řadě pěkných dnů přišel jak jinak zase pěkný. Procházela jsem se městem a doufala, že najdu nějaké květinářství. Nakonec jsem jedno našla, jmenovalo se 'Květinářství Yamanaka'. Za pultem stála vysoká blonďatá holka s vlasy v culíku. Něco tam počítala a já jsem zatím vybírala kytku. Když jsem jí šla zaptalit všimla jsem si, že má okolo pasu ochranou čelenku se znakem Listové. Je tedy taky ninja napadlo mě když jsem odcházela.

Když jsem vyšla z květinářství za mnou se ozvalo: ,,Slyšel jsem že ti trénink s Anko nevyšel, to je mi líto.'' Otočila jsem se a uviděla Jirayu jak se opírá o zeď.
,,Jestli nejsi proti, mám pro tebe takovou nabídku.,'' řekl mi.
,,Jakou?,'' zeptala jsem se.
,,Můj bývalý žák se vrátil po letech do vesnice a říkal mi, že by uvítal někoho trénovat.,'' nabídl mi Jiraya.
,,Doopravdy?,'' ptala jsem se překvapeně.
,,Myslím, že by to šlo, za chvíli se s nim mam sejít a mohl bych ti to domluvit..''. Nejsem tak beznadějná, juchů!
,,To jste moc hodný Jirayo.,'' poděkovala jsem šťastně.
,,Na oběd půjdeme do Ichiraku ramen, jak mě tam pořád Naruto tahá nějak mi to zachutnalo.,'' smál se, ,,V půl jedný buď tam.'' Souhlasila jsem a rozloučila se. Hned za prvním rohem jsem povyskočila radostí.
,,Jó, já věděla že to se mnou nedopadne blbě!,'' řekla jsem si poměrně nahlas. Když jsem se přestala radovat prudce jsem se otočila a vrazila do nějakého chlapa.
,,Pardon.,'' omluvila jsem se potichu. Panebože, on musel sledovat celý to moje trapčení, pomyslela jsem si a nejradši bych se propadla do země. Byl to muž okolo třiceti až čtyřiceti, zrzavé vlasy a oblečen, no, výstřední. Na první pohled působil jako ohromný fešák.
,,To nic, spěchám nekoukal jsem na cestu.,'' omluvil se a zmizel za rohem. Á to byl trapas, pomyslela jsem si. Kytce se naštěstí nic nestalo a tak jsem bez dalších problémů došla domů.

Doma jsem se nudila. Bylo teprve deset a já jsem už neměla co dělat. Pocítila jsem známí pocit- samotu. Ačkoli jsem se tomu bránila, dopadlo to na mě a já už s tím nemohla nic dělat.
,,Co třeba jít ven se projít?,'' napadlo mě a tak jsem šla. Chvilku jsem se procházela, ale pak mě to přestalo bavit. Nikoho známého jsem nepotkala, aby taky, znám tu jen pár lidí. Pak jsem si vzpomněla na včerejšek. Střecha, mraky, Shikamaru, mraky, mraky . Bylo to tak krásně nudné, zavzpomínala jsem si. Otočila jsem se na patách a vydala se pozorovat mraky.

V květinářství. ,,Nuda, nuda, nuda.,'' pomyslela si otráveně Ino. Nikdo už dlouho nepřicházel a Ino se znuděně válela po pultu.
,,Je za pět půl dvanácté, v půl je polední přestávka a pak už to to zabalim! Posledních pět minut mučení!,'' radovala se.
,,Ahoj Ino.,'' pozdravil Chouji který právě vztoupil do dveří.
,,Ahoj Chouji, ještě že nejsi zákazník.,'' oddechla si Ino.
,,Nechtěla by ses jít až tu skončíš projít?,'' zeptal se.
,,Procházka s Choujim pořád lepší než tohle,'' pomyslela si.
,,Klidně, už mi zbývá jen...,'' začala ale jak se koukla na hodiny zarazila se.
,,Končííííím.,'' zaječela radostně, sebrala Choujiho za rukáv a vyběhla ven.
,,Netahej mě za ten rukáv Ino.,'' zlobil se Chouji.
,,No promiň, ale jsem strašně ráda že jsem konečně vypadla, dneska tam byla jen jedna holka pro kytku.,'' stěžovala si.
,,Slyšela si už o tý holce?,'' zeptal se Chouji.
,,Jaký holce?,'' zeptala se Ina.
,,Naruto a Sakura ji přivedli ze Skryté Vodopádové, prý se narodila v Listové a tam byla jen schovaná. Včera mi jí táta ukazoval.,'' informoval Inu Chouji.
,,O tom jsem nic neslyšela.,'' zapřemýšlela, ,,Kam vlastně jdeme?''.
,,Uvidíš.,'' odpověděl tajemně Chouji.

,,Ták, už jsme skoro tam.,'' slavnostně oznámi Ině.
Ta zamyšleně řekla: ,,Hmm, vzpomněla jsem si na tu holku.''
,,Co je s ní?,'' zeptal se Chouji zatímco funěl do schodů.
,,Proč se proboha schovávala?,'' zeptala se Ino.
,,To nevim, byla válka, ale víc mi táta ne-.,'' začal Chouji ale nedokončil větu. Zastavil se nahoře uprostřed schodů.
,,Uhni, nemůžu projít.,'' křičela Ino která šla za Choujim.
,,To je ta holka.,'' ukázal na mě když ho Ina obešla. Já jsem ležela na lavičce a spala.
,,Ta u mě dneska kupovala kytku.,'' vzpomněla si Ino. Jak to řekla tak jsem se probudila. Když jsem si uvědomila že jsem spala prudce jsem si sedla. Chouji i Ina se mého nečekaného pohybu lekli. Já jsem se zase lekla jejich leknutí .
,,Promiňte, nevíte kolik je hodin?,'' zeptala jsem se a zvedala se z lavičky.
,,Ehm, tak před dvanáctou?,''odpověděla mi zaskočeně Ino. Bylo mi to trochu trapné když mě tady takhle viděli a tak jsem co nejrychleji mířila ke schodům.
,,Promiň, ale ty seš ta z Vodopádové?,'' zeptala se mě Ino.
,,Jo, to jsem já. Jak to víš?,'' divila jsem se a nebyla jsem sama, i Chouji byl Iniinou otázkou překvapený.
,,Ahoj já jsem Ino a tohle je Chouji, něco jsme už o tobě slyšeli.,'' představila se a šťouchla do Choujiho.
,,Ahoj.,'' vydal ze sebe.
,,Ahoj, já jsem Aida.,'' překvapila mě jejich vztříctnost, ,,Jsem ráda že vás poznávám, zatím tady v Listové znám jen pár lidí.''.
,,Ty si tu pozorovala mraky?,'' zeptal se mě překvapeně Chouji.
,,No, spíš jsem spala, ale dá se to tak říct.,'' smála jsem se.
,,Neznáš náhodou Shikamaru?,'' zeptala se Ino.
,,Ano, to on mi to tu ukázal.,'' řekla jsem, ,,Vy ho znáte?''.
,,Jo, Shikamaru je náš kamarád.,'' vysvětlil Chouji. Oba se zdáli moc milí a já jsem úplně zapomněla že pospíchám.
,,Promiňte, ale já už musím běžet, ahoj.,'' rozloučila jsem se a sebíhala ze schodů. Oba se na mě koukali.
,,Celkem milá holka, co?,'' konstatovala Ino.
,,Neni špatná.,'' souhlasil Chouji.

Celá udýchaná jsem doběhla k Ichiraku ramen. Nikdo tam nebyl!!! Hodiny ukazovali- no jistě, budou tu až za půl hodiny. Celá zblblá jsem si myslela že tu mám být v půl dvanáctý a ono je to až v půl jedný.
,,Á Aida-chan, jdeš na ramen?,'' křičel na mě zevnitř pan Teuchi.
,,Ne, zatím ne, ale za chvíli půjdu.,'' informovala jsem ho. Mohla jsem tam ještě být s novými známými, povdechla jsem si. Tak jsem si řekla že půjdu domů, tady hodinu čekat jsem nemohla. Doma jsem si sedla do křesla. Okamžitě se mi chtělo spát a já zabrala.

Jestli zase zaspim tak to se už z toho picnu. Pomalu jsem otevírala oči. Bála jsem se toho že jsem zaspala. Vyděšeně jsem otáčela hlavu k hodinám. Za pět minut půl jedný. Já mam takový štěstí! Vztala jsem z křesla a zamířila k oknu. V Ichiraku ramen ještě nikdo nebyl. Pokud nechci přijít jako druhá (což doopravdy nechci) musím sebou pohnout. Šla jsem ke dveřím, seběhla schody, otevřela dveře a byla jsem dole.

V Ichiraku ramen jsem si sedla.
,,Tak Aido-chan, teď si dáš tvůj Melodický ramen?,'' zeptal se mě pan Teuchi a já souhlasila. Jakmile jsem ho před sebe dostala ozvalo se za mnou: ,,Promiň Aido že jsme tě nechali čekat. Toto je tvůj nový sensei!''. Otočila jsem se a- to snad ne...