Srdce na kusy: 1.část Uzumaki Kushina

MinaKushi tak trochu jinak.

Kushina Uzumaky pocházela z vlnkové země. Narodila se do rodiny s velkou tradicí ovládání větrných čepelí a větrné chakry obecně. Akademii vychodila celkem bez problémů, ale nepatřila k nejlepším. Vlastně byla vždycky jen průměrná. Svoji průměrnost si nahrazovala svým hravým až provokativním chováním a taky vlastností dříče. Když se pro něco rozhodla, neexistovalo nic, co by jí zastavilo.
Do týmu byla přiřazena ke zkušené konoichy Uido. V týmu pak s ní byli 2 chlapci Aiken a Kogane.
Uido byla postarší asi padesátiletá dáma. V mládí byla jedna z nejkrásnějších žen světa a dokonce i teď v padesáti letech si uchovávala kusy své dávné krásy. Než se stala Senseien tak byla elitní nájemný vrah. Vraždila pří tak, že svůj cíl prvně svedla a pak v jisté chvíli zabila.
Aiken vypadal jako malý roztomilý pejsek. Velké hnědé oči, malí nosík a pořád mírně rozcuchané hnědé vlasy. I když vypadal nevinně, byl z nich tří nejlepší. Měl nadání pro zemní Jutsu. Nebyl namyšlený, jak by se očekávalo od člena jedné z nejbohatších rodin v okolí. Jeho rodiče vlastnily několik dolů. Aikena považovala za svého nejlepšího kamaráda.
Kogane byl vysoký zlatovlasý hezoun. Už v třinácti letech strávil víc času doma u zrcadla a obletováním děvčat než čímkoliv jiným. Říká se, že se svými vlasy se už narodil a právě proto má jméno jaké má. Jeho jméno znamená Zlatý. V boji a vlastně i v čemkoliv jiném byl naprosto neschopný. Pořád se o něj museli starat a on byl ještě nafrněný. Nesnášela ho stejně jako Aiken. Uido ho taky neměla ráda a snažila se to nedávat najevo. Všem třem bylo jasně, že jednou umře a přinejhorším sebou vezme ještě někoho.
Ona sama zrzka s modrýma očima byla odletována kluky. Pro ni byli ale moc dětinští. Sama vzhlížela k starším klukům, kteří měli ale oči pro starší holky ne pro malou otravnou holku, která sice vyroste v nádhernou ženu, ale ne hned.

Tak plynul čas. Spolu s týmem plnila mise různé obtížnosti a několikrát byla dokonce i zraněna. Když jí bylo 16 let, dostali B misi. Při jejím plnění se dostaly do bitvy s pár podřadnými ninji. Málem ho nepřežila. Skočila před Koganeho, který by jinak přišel o hlavu a soupeř na poslední chvíli změnil směr úderu, takže podklouzl pod její zbraní a trefil jí těsně pod žebra. Zůstala jí tam dlouhá jizva.
Nejen, že jí Kogane nepoděkoval, on jí dokonce řekl, že je neschopná, protože se nechala takhle zranit. Když se to dozvěděl Aiken, zuřil a z jeho obličeje se vytratila všechna roztomilost. Na cvičišti tak vyzval Koganeho na souboj a Uido, která také věděla o tom, co Kogane řekl, souhlasila. Aiken ho zmlátil do bezvědomí a velice si dal záležet na tom, aby oholil i poslední vlásek na jeho hlavě. Kogane zůstal tři týdny v nemocnici a pak požádal o opuštění našeho týmu. Bylo mu vyhověno, ale jejich tým potřeboval náhradu.
Zrovna seděla s Aikenem ve svém oblíbeném podniku. Měli tam nejlepší ramen!
„Můžeš mě říct, jak děláš? Spořádáš tři rameny a vypadáš pořád skvěle. Normální člověk by byl už jak míč,“ řekl jí, právě když do sebe naházela třetí ramen a on jedl teprve první.
„To je tajemství, ale asi to bude mít něco společného s tím, že nejsem člověk,“ odpověděla se šibalským úsměvem.
„Jsi nadčlověk že?“ odpověděl taky s úsměvem Aiken.
„No jasně jsem nadčlověk, protože sním tři rameny v rekordním čase!“
„Jsem rád, že to za tebe nemusím platit. Chudák tvůj budoucí kluk!“ provokačně dodal Aiken.
Kushina se na něj rádoby zděšeně podívala „já myslela, že mě zveš! Když slavíme moje propuštění z nemocnice,“ její obličej se proměnil ve velkou usmívající se slunečnici.
„Pokud vím, tak už jsme to slavily třikrát,“ odbyl jí a tým jí trošku smazal úsměv z tváří.
„Takovou věc musíš oslavit víckrát.“
„Využíváš toho, že jsem bohatý! Dneska je to ale naposledy!“ nakonec souhlasil.
„Díky,“ špitla Kushina a vervala mu zářivý úsměv. Ona se vlastně strašně ráda smála. Jeho roztomilá tvář se rozzářila.
„Nechci vás rušit, ale máme všichni jít k šéfovi,“ ozval se za nimi hlas jejich Senseie.
Kushina se rychle zvedla a tak chtě nechtě by nakonec stejně musel zaplatit Aiken.
„Hej počkejte na mě!“ zavolal na ně, když viděl, že mizí za rohem ulice a on ještě pořád platí.
Uido počkala, až je Aiken doběhne a pak jim vysvětlila, co se od nich chce „našel se noví člen do našeho týmu. Pochází z venkova a byl vychováván v rodině bývalých ninjů. Samozřejmě by bylo lepší, aby to byl někdo se zkušenostmi, nebo alespoň s patřičným vzděláním, ale co se dá dělat.“
Kushina obrátila oči v sloup.
„Horší než Kogane být nemůže!“ ironicky prohodil Aiken.
„Mě stačí, že to bude nějakej vidlák s slámou v botech, co neumí nic jiního než utírat kravám zadek.“ Kushina totálně zapomněla na správnou spisovnou mluvu, co jí Uido vtloukala už několik let do hlavy. Jen u posledního slova chtěla použít ještě trochu silnější výraz.
„No tak třeba to nebude tak strašné,“ chlácholila je bez účinku Uido. I na ní bylo vidět, že nedoufá v dobrého člena.
To už stáli před zavřenými dveřmi.
„Jen co ho uvidím tak mu řeknu, že bude hezky stát u zdi a nás nechá makat, alespoň dokud se něco nenaučí. Vidlák jeden!“ připravovala si, co řekne hned, jak vejde.
Když ho zahlédla, tak rychle zapomněla všechno, co si připravila. Rozhodně nevypadal, jak si ho představovala. Rozhodně neměl divný třepatý plášť ani slamák. Stál před nimi kluk, který vypadal, že se narodil jako válečník. Na sobě měl jednoduché černé triko a také černé kraťasy. Jako doplňky měl všude po sobě rozvěšené nejrůznější drobné zbraně a na zádech měl 2 polodlouhé meče. Zpod vlasů černých jako havraní křídla koukaly tmavé oči. V puse měl zapálenou cigaretu.
Ani na okamžik ho neznervóznilo, že všichni tři stojí a jen na něj zírají. Potáhl kouře s cigarety a prudce vydechl kouř.
„Ahoj, jmenuju se Samatsu. Jo a jak dlouho budete stát na té chodbě?“ zeptal se skoro posměšně. Kushiny by se to asi i dotklo, kdyby fascinovaně nehleděla na svaly pohybující se mu pod kůží na hrudi.
„Je dobře, že zůstaly venku. Jdete se někam seznámit,“ řekl vůdce vesnice, který byl obvykle ve středu zájmu, ale teď se najednou ocitnul na úplném dně zájmu. Byl z toho velice nervózní.

Tak proběhlo první setkání s novým členem a Kushina se nezmohla ani na jednoduché pozdravení. Zato Aiken se vyznamenal. Když viděl jak na Samatsa Kushina civí, tak vztekle zavrčel „Ahoj vidláku“ právě, když procházel kolem něj. Ani se nezastavil, jen suše pronesl „Ahoj rozmazlenej městskej floutku.“
Uido záhy zjistila, že pokud byla nějaká chvíle, kdy z těch dvou udělat týmové kolegy právě minula.
Situace v týmu se změnila na studenou válku. Aiken se neustále snažil zlepšovat, aby byl lepší než Samatsu. No a ten mu nějakým záhadným způsobem neustále stačil.
Zato Kushina ho začínala mít, čím dál tým víc ráda. Byl k ní milí, chápavý a prostě úžasný. Zároveň se snažila vycházet s Aikenem. Záhy se ocitla mezi mlýnskými kameny.

Kushina se potulovala po městě. Byla neděle a tak neměla, co dělat. Procházela se po městě a usmívala se nad kousky malých dětí. Litovala mrzáky, kterých byla všude spousta. Nedávno ještě byla válka. Nemohla jim, však dát peníz, neboť by pak musela dát všem. Poslouchala vychvalování zboží kupců.
„Počkej na mě!“ ozval se jí známí hlas. Prudce se otočila.
„Ahoj Samatsu!“ pozdravila a usmála se.
„Ahoj! Co tady děláš sama na ulici. Neříkej, že takhle hezká holka si neumí zajistit doprovod!“ rošťáčky jí popíchnul.
Kushina na oko uraženě odpověděla „Umím, ale ještě jsem nenašla ten pravý doprovod.“
„V tom případě si ho právě našla,“ oznámil jí a nabídl jí rámě.
Rozesmála se a pak ho přijala.
Strávila s ním zábavný den. Jedno jí, ale kazilo radost. Cestou uviděla Aikena a ten se jen zakabonil a rychle zmizel.

Druhý den došlo k nejhoršímu konfliktu v jejím týmu. Aiken a Samatsu se do sebe pustili s jasným úmyslem zranit nebo dokonce zabít toho druhého. Oba ukázali, jak moc jsou dobří. Ať se Uido snažila, jak se snažila, vždy jí žár jejich souboje zkazil veškerou snahu zklidnit ty dva. Nakonec použila genjutsu, které používala, když ještě žila jako nájemný vrah. Genjutsu které zvýrazní ženinu krásu a v mužích probudí nejnižší živočišné pudy. Tým nad nimi dá ženě naprostou kontrolu. Uidino tělo, ale už nebylo to, co bývávalo za jejího mládí a oni 2 se nenáviděli tak, že si nevšímali ničeho než toho druhého. Nakonec je od sebe odtrhla až skupina Jouninů. Oba skončili v nemocnici.
Kushina zůstala stát na místě zírajíc na místo, kde došlo k souboji. Brada se jí třásla a do očí se jí draly slzy. Byl to souboj o ní a o čest. Oba bojovali ne proto, že by chtěli zjistit kdo je lepší, ale chtěli ukázat jí kdo je lepší. Ne nadarmo se říká, za vším hledej ženu. Teď byla ona pověstná Trojská Helena ona sama. To kvůli ní se si na jméno nemohli přijít dva nejlepší mladí shinobi ze země Vodních vírů a dva její nejlepší kamarádi. No a ona byla jakási cena pro vítěze!!
Stála tam dlouho a kolem ní se utvořil zástup zvědavců dívající se na zkázu, co na cvičišti zůstala po souboji těch dvou. Kushina dál stála a s jejími dlouhými vlasy si hrál vítr. Teprve až z nebe zmizelo slunce a tma milostivě skryla vše okolo, se vrátila domu se slzami v očích. Obvinujíc se že ona za to přeci může, pak dlouho ležela na posteli a vyplakávala i poslední slzy. Trvalo dlouho, než se dostavil milostivý spánek.

Jejich tým se tím definitivně rozpadl. Uido odešla do důchodu, asi neunesla selhání jejího nejlepšího jutsu. Oni tři zůstali jako jakási náhrada za zraněné či padlé členy jiných týmu. Nikdy spolu!

Jedno krásné slunečné odpoledne se Kushina procházela po městě. Byla to činnost, kterou dělala ráda. Vždycky jí šum města pročistil hlavu. Tentokrát nakonec skončila v háji olší. Bylo to oblíbené místo mladých párů. Prý romantické. Kushina slyšela útržky rozhovorů šťastných párů. Najednou jí bylo strašně smutně. Chtěla by kluka. Jenže nemohla si vybrat jednoho, aniž by druhého strašně nezranila.
Aiken jí byl posledních několik let stálou oporou. Milovala ho, tak jako miluje sestra bratra a cítila, že by mohla ještě víc.
Samatsu byl pro ni velkou neznámou. Na ní vždy milí a dvorný, na ostatní vždy drsný a neústupný. Přitahoval jí jakousi neznámou silou, které nerozuměla. Občas se jí zdálo jako by pod jeho černými vlasy probleskla zářivě blonďatá barva a jeho oči se zaleskly modří.
Srdce měla na 2 stejně velké kusy.
Procházela se dál pod olšemi. Pod jednou olší uviděla stát Samatsa s nějakou blonďatou dívkou. Vlastně tu dívku znala, byla to sestřička z nemocnice. Tam se asi i seznámili.
Srdce se jí sevřelo. Cítila pocit, jaký ještě nepoznala, žárlivost. Zároveň se rozhodla, „neprohraju přeci z nějakou fuchtlí. On je přeci můj“.
Klidně došla až k nim.
„Miláčku to si zase pokoušíš nabrnknout nějakou bokovku nebo co?“ spustila na něj.
Oba dva zkoprněli a nezmohli se na slovo.
„Tobě dívenko, bych radila, aby sis na mě dávala pozor! Nevím sice, kdo jsi, ale pokud se budeš dělat do mýho kluka tak to s tebou rychle skoncuju“ mrazivě vyhrožovala blondýně. Ta jen mlčky přikyvovala a bylo na ní vidět, že by nejradši byla někde jinde. Samatsu ten jen zíral, jako zírala Kushina, když ho poprvé uviděla.
Kushina se k němu naklonila a přisála se mu na ústa. Neodporovala a spíš jí začal vycházet vstříc. Byl to dlouhý polibek.