Příběh dítěte lásky- 4. kapitola

Nový začátek

,,Kakashi!'' vykřikla jsem překvapeně když jsem vstoupila do dveří poté co jsem skrz ně uslyšela známí hlas.
,,Aido!,'' vydal ze sebe neméně překvapený Hatake Kakashi.
,,E?,'' vydal ze sebe překvapeně Naruto. I ostatní na nás udiveně koukali.
,,Co tu... měla jsi tam zůstat, proč jsi zpět?,'' pokračoval Kakashi v našem dialogu.
,,Já jsem nemohla. Odpust mi to, ale pokud se něco má stát, ať se stane, já se tomu nebráním.,''odpověděla jsem mu dojatě.
,,Ty se musíš vrátit! Neumůžeš tu zůstat, něco se ti stane!,'' začal zase Kakashi.
,,Co by se mi mělo stát? Už není válka abych neustále byla v ohrožení.,'' odpověděla jsem mu.
,,Dost! Naruto, Sakuro! Proč jste ji přivedli zpět! Víte co jste tím způsobili?,'' řvala na ně už dost naštvaná Pátá. Já a Kakashi jsme se na sebe dál dívali pohledem mezi nevěřícností a štěstím. Nakonec to už nemohl vydržet, přiběhl ke mě a obejmul mě.
,,Nic se ti nestane. Já tě ochráním, Taiyou moje,'' šeptal mi do ucha.
,,Ale ona sama chtěla! Kdyby jsme ji nevzali sebou utekla by za náma sama!,'' obhajovala Sakura náš čin, ale Pátá byla pořád rozlobená.
,,To vás neomlouvá, víte co se může všechno stát? Když Aida-sama padne do rukou nepřítele může to vést ke zkáze Listové!,'' byla pořád více rozzuřená Pátá.
,,Nechte už toho! Je z ničeho neobviňujte, dopadlo by to tak jak říkali. Kdyby mě nevzali s sebou, sama bych z Vodopádové utekla a tak by jste jim měla Hokage-sama spíše poděkovat, jelikož kdybych cestovala sama nevím zdali bych někdy spatřila Listovou.,'' zapojila jsem se do hádky.
,,Stejně je to neomlouvá, ale vaše slova Aido-sama se zdají být pravdivá.'' zklidnila se Hokage, ,, Ale neuposlechli rozkazu. Za to budou měsíc dostávat mise tipu D. Aido-sama, počkejte tu, hned se pro vás připraví pokoj a vy ostatní běžte. A vlastně Kakashi, vy tu také počkejte.''
,,To není nutné, může bydlet u mě. Během cesty jsme se již zpřátelili a tak by to možná pro Aidu-san bylo lepší.,'' navrhla Sakura a já jsem její nabídku nadšeně přijala.
,,No dobře, ale starej se o ni dobře.,'' souhlasila Pátá.
,,Aido, zítra za tebou příjdu.,'' řekl mi ještě Kakashi než jsme odešli.

Hned jak jsme vyšli z místnosti začali se mě vyptávat.
,,Odkud znáš Kakashiho?,'' zeptal se Naruto.
,,Proč tě objímal? Co by se ti mělo stát?,'' následovala ho Sakura palbou otázek.
,,To je složité. Víte co? Probereme to u misky ramenu jak jsi mi Naruto slíbil.''

Tak tedy jsme šli do Ichiraku ramen kde podle Naruta vaří nejlepší ramen.
,,Tak, tohle je ramen!,'' seznámil mě Naruto s pokrmem který ležel přede mnou.
,,Tam jsou vajíčka? Já nemám ráda vajíčka.,'' řekla jsem poloznechuceně a polozklamaně nad mím neoblíbeným jídlem.
,,Tobě nechutnají vajíčka?,'' podivil se Naruto, ,,Tak to mi je můžeš dát.'' Dala jsem mu je a začala jsem jíst. Já jsem to nedojedla, ale Naruto, ten snědl svůj a dojedl můj ramen a dokonce si ještě přidal!
,,Ehm, můžeš nám už teď říct odkud znáš mistra Kakashiho?,'' zeptala se plna očekávání Sakura zatím co se Naruto ládoval ramenem.
,,Dobře, začnu vám vyprávět svůj příběh.,'' řekla jsem trochu tajemně, Naruto zvedl hlavu z misky a začal také poslouchat.
,,Jak jsem říkala, mám kekkei genkai a to moji velkou paměť. Pamatuji si věci bezmála od narození a tak si i toto vybavuju jako včera. Den po mém narození jsem měla být ihned importována do bezbečné Vodopádové. Byla válka a já jako dcera významného jsem byla člověkem číslo 1 na seznamu důležitých lidí k únosu. Byl zvolen Jounin aby mě bezpečně donesl až do Vodopádové. Tento Jounin si mě hned zamiloval, já jeho taky, kdyby jste nás viděli spolu před těmi lety tak by jste si řekli, že je to můj starší bratr který mě má moc rád. Tenkrát mu bylo 15 let avšak byl hodně zkušený. Na dva dny mě zapečetili abych nepotřebovala matku. Dva dny a jednu noc jsme spolu strávili na cestě a mezi námi, ním, který byl sám bez přátel kteří umřeli a mnou, bez rodičů se utvořilo silné pouto a když jsme dorazili do Vodopádové a on mě měl předat ženě která se o mě měla starat, nemohl. Jen na chvíli se ode mě zdálil hned se musel vrátit a tak se rozhodl, že se tam se mnou ještě chvíli zůstane. Celé dny si se mnou povídal a věřil že mu rozumím. Jeden den se změnil v několik a Listová se po svém Jouninovi začala schánět. Když přišla zpráva, že se má ihned vrátit do Listové, tak nemohl jinak a odešel. Ten Jounin se jmenoval Hatake Kakashi.,'' dokončila jsem své vyprávění. Oba mě napjatě poslouchali.
,,Tak proto se znáte. Proč si nám to neřekla?,'' zeptal se Naruto.
,,Nevěděla jsem že ho znáte.,'' vysvětlila jsem.
,,No... on měl o tebe doopravdy velkou starost.,'' divila se ještě Sakura.
Narutovi se už nelíbila takhle diskuze a tak začal s něčím důležitějsím: ,,Á nechme už to být a teď je tu nejdůletižejší otázka- Aido-san, jak ti chutnal ramen?''

Poté jsem Narutovi vybásnila jak je ramen dobrý šli jsme domů. Abych pravdu řekla, moc mi nechutnal. Šla jsem se Sakurou k ní domů a Naruto odcházel opačným směrem. Sakuřina máma byla moc hodná a ustlala mi v Sakuřině pokoji. Měla to tam malé, ale hezké, přímo z jejího pokoje byl malý balkón na ulici. Právě tam jsem večer seděla zatímco Sakura dělala něco se svojí mamkou. Přemýšlela jsem o tom co se dnes stalo a hlavně o Kakashim, o našem setkání po letech. Není až tak jiný, pomyslela jsem si, ale určitě je na tom lépe než tenkrát. Ze smrti svého přítele Obity a následné sensei Čtvrtého byl i po těch pár rocích špatný. Nevím to jistě, ale myslím si, že právě já jsem byla takový mezník mezi jeho minulostí a budoucností. Jsem ráda že jsem pro něj něco udělala, on toho pro mě udělal více než dost.
,,Aido-san, pojď už spát je pozdě.,'' pobídlamě Sakura která právě vešla do dveří. Vztala jsem z kameného zábradlí a šla se uložit ke spánku.

Už jsem ležela pod svou přikrývkou když Sakura začla přemýšlet.
,,Pro tebe je mistr Kakashi asi hodně důležítý, co.,'' zašeptala a bylo vidět, že si zdřejmě vzpomněla na něco co ji trápí.
,,Co je? Klidně se svěř, mě můžeš.,'' pobídla jsem Sakuru a ona mi hned začala vyprávět: ,,V Týmu 7 jsme ze začátku byli pod vedením mistra Kakashiho 3, já, Naruto a Sasuke-kun.'' Při vyslovení posledního jména bylo slyšet, že si pro něj asi hodně vybrečela.

A tak mi začla vyprávět příběh o Sasukem, o Orochimaru a o všech co s tim měli co společného. Bylo vidět, že se toho hodně natrápila a já jsem jí poslouchala.
Nakonec jsem jí řekla větu kterou jsem také jednou slyšela když mi bylo podobně jako jí: ,,Netrap se tím kdo byl, ale jestli ti stálo za to co sis kvůli němu vytrápila a vrátí se, tak to nebylo zbytečné. Všechny strašné myšlenky které se v tvé hlavě tolikrát promítaly, se 100x přemění v krásné chvíle s ním. Jestli chceš tak čekej a on se ti buď vrátí nebo ne. Když čekat nebudeš můžeš být 1 000x šťastnější než s ním a nebo naopak nešťastnější.''. Když si to Sakura vyslechla tak se dlouze zamyslela a pak už spala. Já jsem se držela jedné z těch cest a dnes konečně jsem šťastná.