Dr. Hatake 7 - testy

„Jak to vypadá s těmi testy krve??“ Zjevil se ve dveřích laboratoře Uzumaki. Haruno zvedla oči od mikroskopu a mírně se na něho zamračila.
„Právě je dělám…“
„Aha.“ Podrbal se blonďák ve vlasech.
„Jak dopadla prohlídka u Hinaty?“ Zeptala se žena, zahleděná do mikroskopu.
„Ještě nijak, neměla čas, má přijít později.“ Odvětil jí muž.
„Hele, pojď se na něco podívat.“ Zvedla Haruno opět oči a trochu se na Uzumakiho usmála. Blonďák bez námitek přešel k ní a podíval se do trubičky. Pohlédl a zpozoroval červené krvinky a nějaké tmavé skvrny. Poté zvedl oči a udiveně se na ní podíval.
„Žloutenka?“
„Jo.“ Pokývala Haruno.
„Ta ale nezpůsobuje ochrnutí.“ Zakroutil hlavou.
„To vím taky!“

Hatake rozrazil dveře na ambulanci a pohlédl na pacienta sedícího na lehátku uprostřed místnosti. Nahodil udivený pohled, vyšel ven z pokoje koukl se ze zadu na dveře, pokývl si a opět vešel zpět dovnitř. Pacient to vyjeveně pozoroval.
„Děje se něco doktore??“ Zeptal se muž.
„To bych se měl ptát já vás ne ??“ Ušklíbl se Hatake. Muž mlčky seděl a pozoroval Hatakeho.
„Tak, co vám je?“ Zeptal se.
„Bolí mě záda.“ Řekl muž. Hatake se zatvářil jako by před sebou právě viděl chodící mrtvolu.
„To je to tak zlé.“ Polekal se muž.
„Ano…“ Pokývl Hatake.
„Co…co mi je??“ Zeptal se muž vyděšeně.
„Podejte mi ruce.“ Řekl a muž mu bez řečí obě ruce padal. Hatake si začal prohlížet jeho dlaně, prsty atd. . Poté mu je pustil a řekl.
„Je to zlý.“
„Vážně??“ Roztřásl se muž.
„Ano, ale je tu ještě jedna možnost.“ Ušklíbl se Hatake.
„Vážně?? A ja…jaká?“
„Svlíkneme vás do naha, necháte si jen spodky a lehnete si na operačním sále na stůl. My vám do zad zapícháme nespočet jehel.“ Bavil se Hatake pohledem na vystrašeného muže.
„A bu…budu pod narkózou?“ Zadrkotal zuby.
„Néé.“ Zatvářil se všelijak.
„A proč ne??“ Nechápal muž.
„Protože pak by jste si to tak neužil.“
„To…to nechápu.“ Zakroutil muž hlavou.
„Víte co?“
„Co?“
„Vyřešíme to jinak. Půjdete domů, lehnete si na břicho a pořádně se vyspíte.“
„A to mi pomůže??“
„ Ne, ale aspoň se nebudete celej den hrabat v záhoně.“ Ušklíbl se Hatake.
„Ja…Jak to víte??“ Hleděl na něho nechápavě muž.
„Máte hlínu za špatně ostříhanými nehty, dlaně samej puchejř a z kapsy vám vykukuje sáček se semínky okurek.“
„Pííp, píííp.“ Ozval se z ničeho nic otravný zvuk.
„To je vaše?“ Nahodil upřený pohled Hatake.
„Ne.“ Odpověděl muž, načež si Hatake otráveně strčil ruku do kapsy a vytáhl pager.
„Dobře, takže teď si dejte týden klid od zahrady!“ Řekl Hatake a vyletěl z pokoje.

„Co se tady děje?“ Vletěl Hatake do Oriho pokoje.
„Píchněte mu do nohy.“ Řekl Uzumaki.
„Jsem snad úchyl?“ Zašklebil se. Haruno ho propíchla dalším ze škály svých vražedných pohledů.
„Doktore.“ Ozval se Orochimaru.
„Co je.“ Osopil se Hatake.
„Já necítím nohy…“
„Tak o tohle tady de.“ Rozesmál se a mírně mu nadzvedl peřinu. Poté mu rukou do ní cvrnknul.
„Nic.“ Ozval se Ori. Hatake se zamyslel a poté vytáhl z druhé kapsy injekční stříkačku a zabodl mu jí do nohy.
„Pořád nic.“ Poté si opět začal štrachat něco v kapse.
„To snad stačí ne.“ Zastavila ho Sakura.
„To mě ani nenecháte vytáhnou mého miláčka?“ Zatvářil se Hatake smutně.
„Jakého miláčka?“ Podivil se Uzumaki.
„Gumovou palici.“ Zašklebil se.
„Kde by jste jí vzal??“ Ušklíbla se Haruno.
„Vy nekoukáte na animáče?? Tam si z kapsy vytáhnou třeba motorovou.“ Usmál se ale odezvy se mu dostalo pouze v podobě udivených obličejů. „Co, nic?? Taková klasika…Co to mam za lidi v týmu.“
„Já umím z pusy vytáhnout meč doktore.“ Ozval se opět Ori. Hatake se na něho otočil.
„Až se z ní naučíte vytáhnout živého králíka tak mi řekněte.“
„Málem bychom zapomněli.“ Plácl se do čela Uzumaki.
„Na co?“ Podivil se Hatake.
„Krevní testy ukázali, že má pacient žloutenku.“ Řekla Haruno
„Žloutenku?“ otočil se Hatake opět na Oriho. „Vy asi ten meč moc nečistíte co.“
„Nerad vás ruším ale Hatake, máš jít za Tsunade.“ Objevil se ve dveřích pokoje Mito.
„To je drbárna…“ Povzdechl si Hatake a opustil svůj tým.

„Dala sem vám ho na starosti a vy jste zatím nepřišel s jediným možným vysvětlením.“ Začala na něho Tsunade řvát. „A ještě se vám při diagnóze začal jeho zdravotní stav zhoršovat.“
„Jedno bych měl.“ Ušklíbl se Hatake.
„A to je??“ Zvedla se Tsunade ze své židle.
„Boží zázrak.“
„Boží zázrak bude to, jestli vás nenapíšu na celý příští měsíc na ambulanci.“ Hatake zhluboka polknul.
„Jsem si jistý, že na to přijdu…“
„To doufám.“
„Mám nápad.“ Rozzářil se Hatake.
„Co když si jen ve spánku přeležel nohy.“ Začal se smát.
„Ha…ha…ha, raděj jděte.“ Sedla si, Hatake s rozesmátým výrazem v jednom oku s radostí uposlechl jejího příkazu.