Naposledy

Malý chlapec s vesnice si vesele hopsal po vesnici.
„Jsem genninem, jsem genninem!“ Prozpěvoval si.
Jeho kučeravé hnědé vlasy létaly ze strany na stranu, jaký byl vítr. Vlastně za to mohlo i jeho poskakování. Jaká jiná vesnice to mohla být než Suna, vesnice písku.
Chlapec si spokojeně pohrál se svou čelenkou. Novou čelenkou se znakem písku. Najednou zakopl a octl se na tvrdé zemi pokryté právě pískem. Nad ním se objevila mladá dívka. Měla blonďaté, roztřepené vlasy. Připomínali bodliny, měla je ale v culíkách. Její tmavě zelené oči pronikaly do jeho hnědých. Kdo je to? Podala mu ruku a on vstal. Spokojeně si očistil nohy. Když ale znovu vzhlédl, dívka mířila pryč. Běžel za ní a zastavil ji.
„Prosím! Kdo jste?“ Zeptal se.
Chtěl jí poděkovat, a navíc, chtěl znát její jméno. Dívka se na něj usmála.
„Ty jsi novým genninem,viď?“ Pak se ale znovu otočila a vyrazila pryč.
Chlapec nechápal. Proč mu neřekla jméno? Dívka ale v chodu řekla:
„Jsem Temari. Jouinn pískové vesnice.“
Temari hrdě pokračovala dál. Měla schůzku. Schůzku s ním.
Rychle běžela k bráně. Když se k ní dostala, stráže jí chtěli zastavit.
„To je v pořádku.“ Usmála se a kývla.
Strážcům došlo, že je sestrou kazekageho, Gaary, a že by pískovou nikdy nezradila. A že má určitě povolení. To se ale mýlili. Naproti všemu pustili Temari dál. Ta pak už jen pospíchala. Šla pozdě,díky tomu chlapci. Byl jí ale sympatický. Tak podobný otci..který je ale naštěstí mrtvý. Chudák Gaara, díky němu měl ze začátku tak zlou minulost. To už ho ale viděla. Když spatřila jeho plášť s červenými obláčky, zrychlila. Běžela, jen aby ho mohla vidět…možná naposledy. Záhadný ctitel z Akatsuki se na ní díval. Hnal se do bitvy, ze které se už nevrátí. Temari namlouval, že Sasukeho určitě porazí, ale on s ním musí něco probrat. A Sasuke se hlavně musí setkat s Madarou. To je hlavní. Bratr mu byl nade vše…možná i nad Temari. Záhadný byl Itachi Uchiha.
„Itachi!“ Vykřikla Temari a skočila mu kolem krku. Z očí jí tekly slzy. Už z dálky viděla Itachiho smutný a rozhodnutý výraz. Opravdu to chtěl udělat?
„Temari…já tam musím. Ty to víš.“ Řekl posmutněle.
„Nemusíš…proč? Všechno…za všechno může…ten…hloupý…Sasuke.“ Šeptla.
Itachi se jí podíval do očí. Tak bojovně naladěné. Zřejmě byla rozzlobená.
„Sasuke…je můj bratr. A já si slíbil, že mu uskutečním dobrou budoucnost.“
„I když tě chce zabít? Když tě nenávidí?!“ Vykřikla rozzlobeně Temari.
Jak tohle mohl Itachi říct? Sám viděl jeho nenávist vůči němu,vůči tomu,jak vyvraždil klan.
„Ale ty to nechápeš..“ Vzdychl Itachi.
„To tedy nechápu.“ Povzdechla Temari.
„I když mi to budeš rozmlouvat,stejně za ním půjdu.“ Trval na svém Itachi.
„Takže tohle je naše poslední schůzka? Vidím tě naposledy?“ Vyhrkla.
„Asi…asi ano.“
V tu chvíli se Temari spustili nové,silnější slzy. Možná že byl nepřítelem, možná byl z Akatsuki, třetí hrozili Gaarovi i Narutovi, ale ona ho milovala… Itachi se na ní usmál.
„Neboj se…navždy zůstanu v tvém srdci.“
„To nechápu.
„Nemusíš.“
„Ale musím.“ Vyhrkla znovu Temari.
Itachi se už neudržel a prudce jí políbil. A po tom sladkém, posledním polibku, ji uspal, stejně jako to kdysi udělal Sasuke Sakuře, protože věděl, že by jinak šla s ním. A tak by si zkazila svůj veškerý budoucí život. A to nemohl dopustit. Miloval ji. Položil ji na zem a vydal se zpět. Zpět, tam, kde se utká se Sasukem. Druhý den našli píseční ninjové Temari v bezvědomí. Uvedli ji do vesnice, kde se ale zjistilo, že byla jen násilně uspána. Temari ale nechtěla nic říct, což Gaara ani Kankurou nechápali. Temari věděla, že Itachi je už mrtvý. Pravděpodobně ano, protože pár hodin poté dorazila zpráva, že Sasuke získal mangekyou sharingan a zabil Itachiho. Zabil…zabil…zabil…najednou někdo prudce otevřel dveře. Kdo? Temari se na něj rozzlobeně podívala. Kdo jí to rušil v přemýšlení?
„To jsem já!“ Vykřikl chlapec,kterému před tím pomohla vstát. Ten nový gennin. „Přinesl jsem ti květiny…Temari.“