Cesta za smrtí 07

„Za smrtí? Heeeee?“
„Jop, za smrtí… něco na tom nechápeš? Víš, když člověk umře, tak prodělal co? No přece -“
„Já vím, co je to smrt, nejsem zas až tak hloupej. Ale smrt je přece stav, ne? To máme zemřít či co?“
Černovláska si přitáhla kolena k bradě a zašklebila se.
„A to říkáš, že nejsi až tak hloupej? Kdo si asi myslíš, že smrt zařizuje? Přece Smrt, s velkým es.“
Nad hlavou Nobua se rozsvítila žárovka. „Něco na způsob smrtky?“
„Smrtka je jiné pojmenování pro Smrt s velkým es…“
„A kdo jsi ty?“
„Já jsem já, už jsem ti to říkala…“
„A taky si mi říkala, že se odsud nedostanu, takže mi řekni tvé jméno.“
„…“
„Táák? Bude to?“
„…“
Nobu naoko vztekle nakrabatil čelo a pootevřel oči.
„Na něco se ptám a je slušnost odpovědět!“
„Tak jo, ty hajzlíku mrňavej!“ zavrčela černovláska a pohodila rozčileně hlavou. „Jméno ti neřeknu, ale přezdívají mi Memento Mori.“
****
„Odteď budeme chodit všichni všude spolu.“ Začal Kiba a přejížděl pohledem po všech. Kdo asi tak může být zrádce?, přemýšlel při tom.
„I na záchod?“ ušklíbl se Yuuto, načež Hanabi vztekle vyštěkla:
„I tam! Nikdo nikam nepůjde sám!“ Nikdo si nedokázal vysvětlit, proč je tak podrážděná. Tedy… Všeobecně se ujal důvod, že se stalo něco mezi ní a Kibou, protože kdykoli se na něj podívala, měla ve tváři naštvaný výraz.
„Přesně Hanabi. Takže…“
****
„Memento Mori, říkáš? Počkat počkat… *hluboké přemýšlení - velká bolest* Áááá, už vím! To bylo oblíbené heslo našeho senseie. Memento Mori - Pamatuj na smrt! Takže ty jsi Smrt s velkým es?“
„Vypadám na to?“
„Noo… Vcelku ani ne. Ale ta přezdívka by seděla.“
„Tak vidíš. Ne já Smrt s velkým es doopravdy nejsem, jen jsem její asis…“ Mori si rychle zkousla ret.
„Asistentka?“ Navzdory tomu, že v hlavě toho moc neměl, dokázal si Nobu vždy šikovně oné nedokončené slovo, či význam rychle dosadit, což začalo Mori štvát.
„U všech infarktů, to sem zase něco plácla…“ zabručela navztekaně a s podivným hrbením odcupitala.
„Ale ale, pěkně si Moriko naštval.“ Ozvalo se mu za zády. Nobu se polekaně otočil a málem jej skolil infarkt. Jak bylo vidno, překvapením ještě nebyl konec.
„U všech Kage! Vždyť… vždyť ty si vlk! A a a a mluvíš!“ zadrmolil hořečně a kulil oči.
Vlk si začal lízat tlapu a po úmorně dlouhé chvilce zvedl hlavu a s potměšilým úšklebkem broukl: „To je to takové překvapení? Tos nikdy neviděl, neslyšel, mluvícího vlka? No to je teda....“ vlk vydal podivný zvuk, který zněl jak když se dáví.
„Mimochodem, já jsem Morio.“
„Eeh, Nobu, těší mě. Říkal si Moriko? Tím si jako myslel Mori?“
„Ught *kuck kuck*, já nic takovýho neříkal!“ Takže on neví jak se jmenuje doopravdy? Sakra, za to mě Moriko zabije!
„Ahaa, takže Mori se ve skutečnosti jmenuje Moriko a je asistentkou Smrti s velkým es… A lék máme tedy hledat u Smrti s velkým es.“ přemýšlel Nobu nahlas a pak bouchl pěstí do rozevřené dlaně druhé ruky a pozvedl ukazováček (aneb gesto Haruhi z Ouranu).
„No nejsem já chytrej, co jsem toho za dnešek stihl zjistit?“
Po Moriovo hlavě sjela modrá kapička a vlk se raději vzdálil.
****
„Hanabi?“
„Co chceš?“
„Já… potřeboval bych s tebou mluvit.
„Jó tak mluvit? A nebudeš se po mě zase plazit jako ještěrka?“ vyjekla hystericky Hanabi a zamávala mu rukama před obličejem.
Kiba raději vynechal poznámku o tom, že ještěrky se neplazí a přešel k jádru problému.
„Víš, myslím si, že máme v našich řadách špeha Akatsuki.“ Zašeptal jí.
„Cože? To… to je šílenství! To nemůže bejt možný! Ty si ze mě střílíš, viď Kibo!“
****
„Jak je na tom Madara-sama?“
„Velmi špatně. Budeme, co nejrychleji, potřebovat ten lék. Dej vědět všem, ať nechají tu skupinu na pokoji, jen ať jí sledují a když oni lék najdou, tak ať jim ho seberou a co nejrychleji utíkají sem. A taky dej vědět jemu, ať ví, co dělat. Ať ostatní přesvědčí jakkoli o tom, že ten Nobu je už mrtvý a že mají jít hledat ten lék.“
„Provedu, Konan.“