Cesta Temnotou (kapitola 2)

Kapitola 2- Údolí smrti

Tým Taka, v čele se Sasukem, pokračoval onou cestou vzhůru do kopců, kterou jim poradila mladá dívka, která dole pod kopcem obdělávala pole. Šli spíše pomalu, než rychle. To proto, že nebylo vidět ani na krok přes hustou černou mlhu a hustý porost větví, křovin a lesní vegetace. Za takových okolností by to byl normální horský les, ale divné bylo na tom to, že stejně jako pod kopci zde bylo smrtelné ticho. Ani zpěv ptáků, ani klapot kopit laněk, ba ani praskání větviček tu nebyl slyšet. Tento les byl naprosto mrtvý a bez života.
Popošli kousek dál. Byli stále ještě v lese. Avšak, jakoby nyní i sám les umíral. Na temně vypadajících stromech nebylo jediného lístečku, větve keřů se křečovitě kroutily, tráva byla tak seschlá, žeby se dalo říct, že tam ani žádná není a všude kolem se rozléhal pekelný pach zdechlin a zatuchlé vody. Příroda zde doslova umírala a ztrácela poslední doušky životní energie. Jakoby něco z okolí vysávalo životní energii. Jestli to tak půjde dál tak tam, kde sídlí Jinchuuriki nebude nic víc než jen písek a kamenní. A kdo ví, jestli tam bude i to. Pomyslel si Sasuke při pozorování okolního prostředí.
Po dvouhodinovém strhujícím pochodu do nekončícího kopce a vyslechnutí spousty Suigetsuových nadávek na účet Karin a stěžování si se dostali k bahnitému poli, které se rozprostíralo kam, až oko dohlédlo.
Karin opatrně přicupitala k Sasukemu a zvědavě se ho zeptala:
„Co teď, Sasuke? … Pokusíme se najít nějakou jinou cestu?“
Suigetsu Karininu otázku letmo zaslechl. Při představě, žeby tohle pole museli celé obcházet a při uvědomění si, že jeho nohy při cestě do kopce už pomalu vypověděli službu, hned po Karin vyjel ostrými slovy:
„Jsi blbá? To nám zabere celou věčnost než bychom tohle obešly. Prostě a jednoduše to přejdeme jako vodní hladinu.“
Vychrlil na Karin přes své špičaté zuby. Ta na něj jen poníženě hleděla a začala mu tvrdě oponovat urážkami na něj a tvrdými ranami do jeho zátylku. Sasuke se zamračil a přemýval v mysli současnou situaci. Stále se jen hádají.
„Uděláme to, jak říká Suigetsu. … Nevíme, jak je to pole rozlehlé a obcházení by mohlo trvat příliš dlouho.“
Zavelel a sám šel příkladem. Bezmyšlenkovitě koncentroval chakru do chodidel a lehce došlápnul na bahnitou hladinu. Karin hluboce polknula a po Juugova boku se za Suigetsuem a sasuke vydali přes bahnité pole s nohama plnýma chakry.
Asi po jednom kilometru přešlapování po bahnitém podkladu, Karin z nenadání vykřikla:
„Pozor Sasuke!“
Sasuke ihned zareagoval, urychleně se zastavil a počal se kolem sebe chaoticky rozhlížet. Pohlédnul na svá chodidla. Bahno, které bylo všude kolem a nedalo se před ním takřka utéci, Sasukemu najednou počalo obalovat chodidla a po lýtkách pokračovalo vzhůru. Nebyla by ho Karin varovala, už teď by byl pod bahnem a bezbranně lapal po dechu. Chová se to, jakoby to bylo živé. Pomyslel si a s ledovým klidem šeptnul:
„Chidori Nagashi (Proud tisíce ptáků)“
Sasukeho tělem se prohnaly tisíce malinkých elektrických výbojů, doprovázené pisklavým zvukem. Bahno, které se jej pokoušelo vtáhnout do sebe, zasáhl silný elektrický proud. Proud proběhl snad celým bahnitým polem. Najednou se uklidnilo. Slezlo ze Sasukeho nohou a přestalo dělat cokoli podezřelého. Tým Taka se znovu dal do pohybu. Avšak, po chvilce se znovu pokusilo o útok. Tentokrát byl Sasuke připraven. Vykřikl:
„Formace 0!“
Suigetsu, Karin a Juugo se postavili do trojúhelníku a Sasuke se zjevil uprostřed nich. Bahno bylo tentokrát agresivnější než před tím. Vyrojily se desítky bahenních chapadel a útočili na skupinku čtyř lidí. Suigetsu kolem sebe kroužil svým mečem Zanbatou a rozsekával všechna bahnitá chapadla, která se k němu pokusila dostat. Karin si z dlaní vytvořila chakrové skalpely, kterými, stejně jako Suigetsu, rozsekávalo vše, co se k ní odvážilo přiblížit. Nejtěžší to měl Juugo, ten žádnou vhodnou techniku ani zbraň, kterou by rozetnul přibližující se chapadla, neměl a tak musel spoléhat jen na svou obrovskou fyzickou sílu. Bahno se rozprskávalo od jeho pěstí všude kolem a Juugo nepotřeboval ani svou originální prokletou pečeť.
Sasuke přiložil dlaň k bahnité hladině tak, že mezi ní a jeho dlaní byla sotva milimetrové mezera.
„Chidori Nagashi!“
Opakoval, jelikož u tohoto útoku si byl naprosto jistý, že zabere byť by jen na krátkou chvíli. Vypustil proud energie přímo do útrob bahnitého jezera a tak veškeré bahno, které bylo v blízkosti celého týmu týmu, na chvíli vyřídil.
„Suigetsu, využij vlhkosti kolem nás ke svým vodním jutsu a zkus nám prorazit cestu na druhý břeh. Karin a Juugo, vy ho kryjte a já nám zatím budu krýt záda.“
Naplánoval urychleně bojovou strategii a všichni vyběhli směrem ke druhému břehu. Za chvíli se ale bahno znovu vzpamatovalo a počalo se za nimi opět plazit. Sasuke bez jakýchkoli okolků, rychleji než šlo postřehnout, vytvořil několik pečetí a chtěl na bahně vyzkoušet účinnost ohnivého jutsu:
„Katon: Karyuu-Endan! (Živel oheň: Dračí ohnivá střela)“
Sasuke vydechl směrem na přibližující se bahno dlouhý proud žhnoucího plamene, který způsobil zapečení bahenní hladiny. Za chvíli i Suigetsu byl donucen použít jutsu, protože i před nimi začalo bahno útočit. Rychle vytvořil několik pečetí a pronesl:
„Suiton: Daibakufu no Jutsu! (Živel voda: Technika velkolepého vodopádu)“
Kolem Suigetsua začal kroužit sloup vody a následně došlo k jeho natočení a vytvoření vodní vlny, která bahno odmrštila a roznesla na všechny strany.
Za chvíli už viděli konec této smrtící pasti, ale než stačili stoupnout na břeh, se před nimi vytvořila vysoké bahenní zeď. Suigetsu se otočil na Sasukeho a v úsměvu ukázal své žraločí zuby.
„Můžem?“
Otázal se vesele. Sasuke jen přikývl. Za chvíli Suigetsu za běhu dělal pečetě, Sasuke taky začal vytvářet svoje rozdílné jutsu.
„Suiton: Suiryuudan no Jutsu! (Živel voda: Technika vodního dračího šlehu).
Před Suigetsuem se z vody vytvořil velký vodní drak, který vyrazil proti bahnité zdi. Hned na to i Sasuke dokončil své jutsu a vykřiknul:
„Raiton: Jibashi! (Živel blesk: Elektromagnetická vražda).“
Ze Sasukeho rukou vyletěly blesky a zasáhly vodního draka. Vodní jutsu se spojilo s bleskovým a díky fyzice, kterou Sasuke a Suigetsu právě využili, počal vytvořený drak vést elektrický proud do své hlavy. Po zásahu drak roztříštil kus stěny a díky elektřině bylo bahno, které vytvořilo stěnu, na chvíli paralyzováno a tak se nemohlo hned regenerovat. Díky tomu mohl tým Taka proskočit vzniklou trhlinou a dostat se na pevnou zem. Bahno se vrátilo do původní podoby, jako by se vzdalo dalšího pronásledování a opět vytvořilo klidné, bahnité jezero.
„Co to zatraceně bylo?!“
Pronesla udýchaná Karin a díky jejímu zrychlenému dechu vypadala spíše vylekaně, než překvapeně.
„To bahno ožilo díky temné chakře Yamata no Orochi.“
Pronesl klidně Sasuke.
„Jak to sakra můžeš vědět?!“
Vyjel na Sasukeho Suigetsu, ale pak si všiml jeho očí, ve kterých se točil černý znak v červeném poli.
„Díky Sharinganu vidím proudění chakry. To bahno byla jen koncentrovaná chakra. Jiná, než ta mlha. Ale chakra reagovala na styk s jinou chakrou a to ji vyprovokovalo k útoku.“
Suigetsu jen kývl a unaveně se postavil, jelikož po doběhnutí na druhý břeh si nutně potřeboval odpočinout a tak se posadil na nejbližší ztrouchnivělý pařez. Juugo na sobě nedal znát známky únavy a tiše skrýval oděrky na svých zápěstích od mlácení do útočícího bahna. Karin zas pro změnu vrhla na Sasukeho zamilovaný pohled a začervenala se. Sasuke je vážně dobrej. Pomyslila si a jiskřičky v jejích očích a láskyplně probodávali Sasukeho tělo.
Sasuke její pohled ignoroval a počal na sobě zkoumat škody. Prohlédnul se od hlavy k patě a pousmál se. Opět se mi ani nezašpinili šaty. . Pomyslil si a rozhlédnul se kolem. V křovinách polehávaly starší i mladší mrtvoly, které pravděpodobně zemřeli na těžká zranění, způsobené tím bahnem. Pohlédnul na cestu, kde leželo snad nejčerstvější tělo. Postoupil k němu blíže. Naklonil se nad tím tělem. Byl to muž, oděn do hnědého pláště a vypadal jako nomád. Na břiše měl obrovský škrábanec. A to takový, že po odkrytí látky mu šla vidět střeva. Muž najednou otevřel oči a černými zornicemi pohlédnul na Sasukeho, který se nad ním skláněl.
„Neměli jsme tu práci brát. Všichni mrtví … to prokleté bahno a To … To není Jinchuuriki … to jen samotný ďábel …“ Při té představě se muži rozšířily zornice hrůzou a zemřel.
Sasuke poklidně a pomalu otočil hlavu na svůj tým. Narovnal se a dal se do kroku.
„Jdeme dál.“
Utrousil a nedal na sobě znát jakékoli emoce. Na tváři měl svůj typický chladný úšklebek. Tak ďábel jo. Uvidíme jak děsivý ten had je. Pomyslel si, deaktivoval Sharingan a pokynul na svůj tým, který se hned vydal z ním.