Cesta Temnotou (kapitola 3)

Kapitola 3- Sharingan vs. Yamata no Orochi

Tým Taka se opět proháněl ve větvích temného, životem opuštěného lesa. Juugo se tvářil nervózně a to všechny velmi překvapilo. On se totiž vždy tváří neutrálně, nebo vztekle. Proto Sasuke z prevence zpomalil, aby se k Juugovi dostal a následně s ním sladil krok.
„Juugo, co se děje?“
Otázal se. Juugo se na něj nervózně podíval.
„Mí ptáci … Stále s námi letěli. Věřili, že kdyby se něco přihodilo, že je ochráním. A když ne, tak uletí. Ale před chvílí jeden prostě umřel. Z ničeho nic prostě odpadl na zem a ostatní s leknutím odlétli … To, k čemu se blížíme má takovou sílu, že jen vliv jeho chakry způsobuje okamžitou smrt slabším zvířatům … Pokud by ta věc na někoho tu chakru použila se špatným úmyslem, nedokážu si představit následky… S největší pravděpodobností by dopadl jako ten pták.“
Odpověděl. Sasuke se jen usmál.
„To se uvidí, určitě to bude v pohodě.“
Pokusil se Juuga uklidnit a navrátil se na místo prvního ve skupině. Sasukeho klid pomohl Juugovi se uklidnit a navrátit se do bojové připravenosti.
Po chvíli dorazil Taka ke konci obrovského lesa, který se rozprostíral na úpatí obrovské žulovité hory. Sasuke se rozhlédnul. Uzřel obrovskou díru v hoře. Jeskyně. Možná že tam sídlí Jinchuuriki. Pomyslel si okrajově a zatočil směrem k ní. Blížil se a blížil, když v tom se před ním počaly zjevovat mihotavé postavy, připomínající duchy. Jejich charakteristika by se dala shrnout do jedné. Vyschlá, nemocná individua, která místo očí měla dvě díry v hlavě.
„Odejděte, nebo zemřete.“
Varovaly je přízraky, aniž by pohnuly rozpadajícími se ústy. Karin se chtěla před Sasukem předvést a tak se rozhodla, že zruší domnělé Genjutsu.
„Kai!“
Křiknula se sepjatými prsty. Duchové se rozplynuli v černou mlhu a Karin se chystala slavit, že udělala na Sasukeho dojem. Když v tom se z ostatků duchů zformoval obrovský had, schopný pozřít větší dítě. Jeho devět rudě žhnoucích očí protínalo těla přihlížejících, sliznatá tlama se otvírala a zavírala za doprovodu vyschlého křiku. Karin opět vyzkoušela předešlý úkon:
„Kai!“
Avšak nic se nestalo a zrůda se s otevřenou tlamou vydala Sasukeho směrem. Když dorazila na jeho pozici, ve svém průsvitném chřtánu stisknula jen starý, dusivý vzduch. V tom se ozvalo:
„Katon: Housenka no Jutsu (Živel oheň: Technika ohnivých koulí).“
Na hadího netvora se z vrchu řítil Sasuke a ze svých úst plival jednu ohnivou kouli za druhou. Jejich kulovitá těla narážela do zdánlivě nehmotného těla hada, který nesnesitelným křikem řval na veškeré okolí. Avšak, nebyl vůbec poraněn. Takže oheň nic? Tak co třeba tohle? Plánoval si v hlavě další tah a hned jak dopadl na zem, tasil katanu. Ostřím katany počalo procházet Chidori. Proříznul netvorův ocas. Z jeho úst se vyrojila další vlna nelibých zvuků. Sasuke se otočil, aby se podíval na jeho zranění, avšak netvor žádné neměl.
Zrůda se v tu ránu obrovskou rychlostí odmrštila, jako pružina, a mířila si to přímo k Sasukemu. Ten se na něj jen unaveně podíval.
„Už mě to nebaví.“
Šeptnul si pro sebe a aktivoval Mangekyou Sharingan
„Amaterasu.“
Šeptnul podruhé. Netvor najednou vzplanul černým ohněm, ale nějak se mu stále nechtělo zemřít. Najednou ale asi tak sedm nejbližších stromů začalo jasně zářit. Aha tak takhle to monstrum fungovalo. Sedm pečetí mu dodávalo jak sílu a podobu, tak i vytrvalost a dokonalou regeneraci. Ujasnil si Sasuke. Monstrum se svíjelo a skučelo do doby, než se stromy nerozpadly v prach, což se stalo i s démonem.
„Sasuke taky jsi mi ho mohl nechat. Já se totiž už začínám strašně nudit.“
Stěžoval si zamračený Suigetsu. Karin se pro změnu zase rozplývala nad tím, jak je Sasuke úžasný. Sasuke se nad Suigetsuovou blbou poznámkou a Karininým výrazem vůbec nepozastavil.
„Tak jdeme navštívit ďábla.“
Než ale Sasuke stihnul cokoliv udělat, vyšla z jeskyně nádherná dívka, asi Sasukeho věku, s mírami a přednostmi které by ji mohla závidět kdejaká modelka, dlouhými vlasy, které jí končily až někde u pasu a párem tajemných, podmanivých, fialových očí. Tak tohle jsem nečekal. Pomyslel si Sasuke, ale nebylo na něm vidět žádné překvapení, takže to vypadalo, že sám sobě lže. Dívka měla oblečenou černou koženou minisukni, krátké karmínové tričko bez rukávů, které končilo někde nad břišními svaly a těsně pod hrudníkem a standartní kožené boty podobné těm co nosí například Sakura.
Všechny si prohlédla od paty k hlavě a pohledem se zastavila na Sasukem. Napřed se zarazila a pak se začala smát jako úplně normální bezstarostná dívka.
„Dneska to vypadá na větší zábavu než obvykle. Půjdete všichni najednou, a nebo vás mám zabít postupně?“
Sasukemu se objevil na tváři ten jeho arogantní výraz, který všem dívkám připadal tak strašně sexy.
„Půjdu sám, ale předtím mám na tebe pár otázek.“
Dívka se na něj zvědavě podívala, ale pak se její pohled změnil na popichující.
„Jestli mě porazíš tak se můžeš zeptat, na co chceš.“
V jejím hlase znělo přesvědčení, že určitě vyhraje.
Najednou začalo celé její tělo zářit temně fialovou energií.
„Kuroiton: ryouseirui ransha.“ (Živel temnota: hadí střela)
Z otevřené dlaně jí vystřelila fialová koule asi o metrovém průměru, v jejichž útrobách se vznášela černá hadí lebka. Střela narazila do země, kde byl před sekundou Sasuke a způsobila výbuch plný fialového světla a spousty dýmu. Dívka najednou hleděla Sasukemu zblízka do očí. Mezi nimi bylo maximálně tak deset centimetrů.
„Proč ne, malá rozcvička my neuškodí.“
Řekl znuděně Sasuke. Dívka se na něj chvíli zaraženě dívala a pak řekla:
„Šach mat. Tohle je moje Kuroiton: patsu no medusa.“ (Živel temnota: vlasy medúzy)
Na jednou všude kolem Sasukeho byly dívčiny černé vlasy, které se jí znatelně prodloužily a počaly se svíjet a chovat se jako tisícero hadů. Za chvíli byl Sasuke úplně spoutaný a dívka se zase začala vesele smát.
„Vyhrála jsem. Myslela jsem si, že budeš lepší protivník.“
Najednou se vlasy kolem Sasukeho začaly stahovat s jasným úmyslem jej rozdrtit.
Jinchuuriki najednou vyvalila oči, protože místo Sasukeho těla rozdrtila nějaké dřevěné poleno.
„Sakra. Kawarimi no Jutsu (náhrada). Tak přece jen to nebude tak rychlé.“
Z jedné vysoké větve mrtvého stromu se ozval mužský hlas:
„No pravdu máš jenom z poloviny. Pokud totiž nepoužiješ plnou sílu Yamata no Orochi tak se mi můžeš rovnou vzdát.“
Dívce se ale tváře zkřivili hněvem.
„Já tě ale dokážu porazit i bez toho, aby mě ovládl ten hnusnej plaz!“
Její tělo začalo prudce vylučovat stále víc a víc chakry. Energie kolem ní se proměnila ve fialové, průhledné šupiny, které obalily její tělo jako druhá kůže. Ze zad ji vyrostlo pět ocasů a z různých míst na jejím těle vylezli tri hadí hlavy s částí těla, které bylo připojené k jejímu. Všichni chakrový hadi zaútočily bleskovou rychlostí a rozervaly strom, na kterém ještě před okamžikem Sasuke seděl. Sasuke se zjevil pár metrů od pravé ruky Jinchuuriki, ta ale ledabylým gestem na něj poslala obrovskou tlakovou vlnu. Ten se ale tentokrát objevil na opačné straně.
„Kuroiton: ankoku atama no jutsu.“(Živel temnota: Jutsu temných lebek)
Šeptnula dívka unaveně. Z celého těla Jinchuuriki se začaly uvolňovat koule fialové chakry, které se ve vzduchu kolem ní začaly měnit ve fialové lebky, nemálo podobné křišťálové lebce. Jinchuuriki se na Sasukeho nenávistně zahleděla a lebky se jako na povel proti němu rozletěly. Sasukeho už nebavilo utíkat. Když se lebky k němu dostaly dost blízko pronesl:
„Chidori nagashi.“ (Proud tisíce ptáků)
Všechny lebky zasáhl silný elektrický proud, ale místo toho, aby je vyřadil tak je jen na chvíli odmrštil. Ty se ale za chvíli vzpamatovaly a opět se proti Sasukemu rozletěli. Tak je budu muset setřást. Pomyslil si. Každou chvíli se objevoval na jiném místě, ale lebky ho stále pronásledovaly a každou překážkou prostě proletěli. Tak co třeba tohle. Navrhnul sám sobě. Objevil se za Jinchuuriki a až se lebky dostaly téměř k němu tak se objevil pár metrů před ní. Avšak, lebky neudělaly to, co Sasuke zamýšlel. Místo toho, aby narazili do dívky, taj jí prošly a znovu se daly do jeho pronásledování. Tak už mi zbývají jen tři možnosti. Zhodnotil svou situaci. Vytvořil několik pečetí, kousl se do prstu a položil dlaň na zem.
„Kuchiyose no Jutsu: Rashoumon.“ (Vyvolávací jutsu: Rashoumon)
Před ním se objevila obrovská zavřená brána, která vypadala jako obličej démona. Lebky do brány beznadějně narazily a roztříštily se, avšak Jinchuuriki už připravovala další útok. Její ruce zářily temně fialovým ohněm a ona vykřikla:
„Kuroiton: sou kiji no jutsu“ (Živel temnota: Proud pekel)
Z jejích dlaní vyrazil proti Sasukeho bráně neuvěřitelně silný proud jasně fialové chakry, který smetl bránu jako by nebyla nic víc než vzduch.
Ale to už Sasuke stál za ní a chystal se ji udeřit. Dívka jen jedovatě zasyčela:
„Kuroiton: saijou no jutsu“ (Živel temnota: Síň zatracení)
Kolem dívky a Sasukeho se vytvořil na zemi fialový kruh asi o půlmetrovém poloměru. Na jednou z něj vyrazil kužel fialové chakry a zasáhl Sasukeho. Ten se ale rozpadl v oblak bílého dýmu. Jinchuuriki se kolem začala zmateně rozhlížet
„Ke tvojí smůle to byl jen Kage bushin (stínový klon).“
Prudce se otočila a pohlédla z bezprostřední blízkosti do Sasukeho Mangekyou Sharinganu.
„Je konec.“
Pronesl smutně Sasuke.
Fialová chakra kolem dívky se rozplynula a ona se bezvládně sesunula k zemi. Sasuke se sklonil a vzal ji do náruče. Pak se jen letmě podíval na tým Taka, oči už měl opět normální, a řekl:
„Jdeme.“