Obchodníci 18 - Nejiho boj

„Těžké časy nám nastávají, nemám pravdu?“ Otočil se Kakashi na pár svých věrných.
„Uděláme vše, co budeme moci. Víš, že se na nás můžeš kdykoli a v čemkoli spolehnout.“ Ujistil ho Asuma.
„Vím a věřím ti, příteli.“ Sedl si do křesla za pracovním stolem.
„Měl by ses uvolnit drahý.“ Začala mu Anko masírovat záda.
„Jestli dojde k nejhoršímu...“ Začal znovu Asuma.
„Jestli dojde k nejhoršímu... jestli dojde k boji?“
„Co budeme dělat potom? Nás je málo. Nepochybuji o tvých, nebo o mých schopnostech, ale je nás málo a proti nám stojí tolik nepřátel.“
„Mám několik svých mužů různě rozházených, jenž nebudou váhat za nás položit život. Díky tomu jednomu mám všechny tyhle zprávy co se chystá. A jestli dojde na boj. Budou ho mít.“
„Početně nás převyšují!“ Sklopil Asuma hlavu.
„Cha, neodhodlaní muži bojující jenom pro peníze, bez vůle, jenom mamon a chtíč je žene. Nás ne. Nás popohání boj o svobodu všech bez nadvlády ostatních organizacích. My máme svůj sen! Pro ten bojujeme! A kdo si troufne postavit se Kakashimu, Asumovi a Gaivoi? Co mi na to odpovíš? Nic! Nikdo se nám nedokáže postavit v přímém souboji! Gai je můj nejlepší člověk a ty to víš, s ním se nemusíme ničeho bát! Buď v klidu můj příteli.“
„Co s Tsunade? Kdo zaujme její místo?“
„Namikaze.“
„Má být mrtvý!“ Vykřikl Asuma.
„Je stejně živý jako já nebo ty. Upokoj se, vím, že je naživu a ovládá organizaci mocnější než Akatsuki. Problémy se nám začínají hromadit.“

„Myslel sis, že ti to bude procházet věčně? Že tě nikdy nenajdeme?“ Sai seděl naproti Hidanovi, který měl ruce za zády pevně spoutána.
„Řekni mi“ Naklonil se k němu. „Co jsi prožíval, když jsi jim dělal všechny ty věci? Líbilo se ti to?“
„Bavilo mě to.“ Odsekl mu.
„Bavilo?“
„A bude mě bavit i to až odříznu první kousek kůže i tobě.“ Hidan se začal smát.
„Jak to prosím tě chceš udělat? Ty jsi spoutaný a až tenhle vlak dojede do Písečné bude tam na tebe čekat hodně kamarádů z řad Anbu.“ Sai se pokusil usmát.
„Není ti nějak divně?“ Naklonil se k němu Hidan. „ Víš, při boji se mi podařilo aplikovat ti můj speciální jed. Za chvíli budeš v limbu a mimoto ty pouta jsou hodně chabý už před pěti minutami jsem se jich zbavil. Chtěl jsem tě jenom nechat trochu dýl v tom laufu radosti.“ Ukázal mu volné ruce. „Upokoj se. Teď proti mně nemáš nejmenší šanci.“ Sai se skácel bezvládně na zem.

Neji, jako každý večer zašel do podniku jeho snoubenky. Dnešek však byl něčím zvláštní. Nebylo to jako každý jiný den. Tentokrát nebylo všude plno bavících se hostů. Místo desítek zákazníků jich tu bylo pouze sedm. Neji si jednoho z nich velmi dobře pamatoval. Byl to ten kterému zlomil zápěstí. Seděl u baru se svými společníky, kteří byli strategicky rozmístěni všude okolo. Neměl kam utéct.
Neji odhodil na zem svůj bílý plášť. Přesunul se doprostřed parketu, kde ho obklopovalo pět útočníků mezi nimi byli i Sakon a Ukon. Hudba pořád vyhrávala, světla všemožně problikávala velkým sálem. Vzduch byl velmi těžký, skoro nedýchatelný.
Všichni účastníci zatajovali dech a čekali na toho kdo udělá první pohyb. Byl to Neji, kdo hodil první dva nože, aby otestoval rychlost svých protivníků. Hned bylo vidět, že nemají na to se mu rovnat. První se stačil vykrýt za cenu otevření své obrany čehož Neji vzápětí využil. Druhý nebyl tak pohotový a skácel se na zem s nožem zaraženým v hrdle.
Blikající světla a tma dávali výhodu Nejimu, jenž byl na podobné prostředí velmi zvyklí a viděl v něm jako ve dne, což se nedalo říct o ostatních. Znal prostředí a dokonale jej využil ve svůj prospěch. Zbylé tři zmasakroval během několika chvil, než zbyli jenom Sakon a Ukon, kteří vše pozorovali z uctivé vzdálenosti.
„Čekal jsem něco víc.“ Zaujal proti dvojici bojový postoj.
„Ty jsi nás ovšem vůbec nepřekvapil. Věděli jsme, že jsi dobrý, ale jsi pouze stín svého dřívějšího já. Nemáš proti nám žádnou šanci.“ Sakon vzal barovou židli a hodil ji po Nejim. Ten ji však zachytil a bleskurychle jí hodil zpět po Sakonovi, kterého zasáhl do obličeje.
„Za to tě zabiju pomalu.“ Vyplivl na zem několik zubů.
Ukon zaútočil s nožem v ruce. Neji kontroval ranou pěstí do hrudi, kterou mu vyrazil dech. Než se Ukon stačil vzpamatovat dostal kolenem do hlavy. Nůž mu vypadl z ruky a Neji ho hned použil. Chytil Sakona pod krkem a přirazil ho na bar. Nůž mu zarazil do ucha a přišpendlil ho tak k baru.
„Ještě si promyslím jak tě zabít.“ Usmál se Neji.
Ukon se však nevzdával a vyrazil na další útok. Marně. Neji použil další z několika barových židlí a srazil Ukona zpátky na zem.
„Zemři!!“ Zařval Sakon se zkrvaveným nožem v ruce. Velký kus levého ucha mu chyběl.

„Neji!“ Vydechla Tenten, když vstoupila do svého podniku.
Neji seděl na barové židli a jedl oříšky. Sakon mu ležel po pravé straně s nožem zaraženým v lebce. Ukon po levé straně se zaraženou nohou od židle v oku.
„Co se tu stalo?“ Začala běsnit.
„Nechtěli zaplatit za pití.“ Strčil si další oříšek do pusy.