Opravdová láska nikdy nevyhasne kapitola 1

Už asi tři dlouhé měsíce a žádná mise. Skoro všichni Shinobi úplně ztratili fyzickou kondici. Proto Tsunade, pátá Hokage, vyhlásila, ninjové budou vysláni na jeden týden pryč z vesnice, aby zase dosáhli skvělé kondice. Ninjové byli rozděleni po dvou a Hinata skončila s Narutem.

Naruto stál před bránou do Konohy a čekal, až se objeví Hinata. Asi po deseti minutách se konečně přiřítila, celá rudá a udýchaná.
,,Naruto-kun… promiň, že jdu pozdě, zaspala jsem,“ řekla na vysvětlenou Hinata.
,,Dobrá, ale teď pojďme. Nemůžu se dočkat, až zase na chvilku vypadnu z vesnice,“ odpověděl s úsměvem Naruto.
Mohlo to být takových třináct kilometrů od Konohy, kde se utábořili. Rozdělali oheň a pak poblíž trénovali. Za ty tři měsíce nicnedělání toho dost zapomněli, ale po tvrdém tréninku se aspoň s poloviny cítili jako dřív. Nakonec to zakončili soubojem. No, někdo by to asi nečekal, ale po půl hodině souboje Hinata seděla na ležícím Narutovi, který byl napůl v bezvědomí, a tvářila se vítězoslavně
,,Uh…“ Vydechl Naruto. ,,A to jsem myslel, že na tebe půjdu zlehka,“ usmál se.
,,Díky Naruto,“ odpověděla Hinata a trochu zčervenala.
,,Jo, prosím, mohla bys ze mě už slézt?“ zaskuhral Naruto.
,,Až přiznáš porážku,“ zašklebila se.
,,Aha, já jsem myslel, že jsem ji už přiznal, ale když jinak nedáš… Přiznávám porážku.“ Vysoukal ze sebe, protože už mu začínal docházet kyslík.
,,To jsem chtěla slyšet,“ usmála se Hinata a konečně z něj slezla. Když už chtěli postavit stany, zjistili, že mají jen jeden. Možná za to byli z určitého důvodu rádi, ale nahlas by to nikdy neřekli.
,,Tak to vypadá, že asi budeme muset spát v jednom stanu,“ řekl Naruto a mírně, ale opravdu jen malinko zrudl, takže Hinata nic nepoznala.
,,Vypadá to tak,“ řekla potichu Hinata a zrudla taky, ale trochu víc, než Naruto, takže si toho jmenovaný všiml. Že bych u ní měl přeci jen šanci? Pomyslel si s malou nadějí v očích.
Byla už celkem tma a Hinata řekla, že se půjde projít a vydala se někam do lesa. Po chvilce došla až ke krásnému jezeru a kdyby bylo ráno, a voda byla teplejší, asi by do ní skočila a pořádně se vykoupala.
Hladina byla i přes tmu jasně průzračná a přímý pohled do jezera ji uspával a po chvíli opravdu usnula.
,,Hm… už je pryč nějak moc dlouho,“ říkal si Naruto sám pro sebe. ,,Radši se na ni zajdu podívat.“ Vydal se po cestě, kudy Hinata odešla.
Po chvilce uviděl krásné a průzračné jezero, ale důležitější pro něj bylo, že Hinata ležela na břehu a vypadalo to, že spí.
Opatrně se k ní přiblížil a s úlevou zjistil, že je v pořádku. Napadlo ho, že by ji měl asi hned odnést zpět do tábořiště. Vzal ji do náručí a zamířil zpět. Dlouze se na ni zadíval. Vypadá jako andílek, pomyslel si.
Když konečně došel k táboru, položil Hinatu do stanu a sám do něj zalezl.
,,Kdybys jen věděla co k tobě cítím,“ říkal Naruto potichu.
,,Ale jsem příliš slabý na to, abych ti o svých citech dokázal říct.“ Opatrně, aby se nevzbudila, ji pohladil po tváři, a pak sám usnul.