Obchodníci 13 - Akatsuki v pohybu

„Fajn, jsme venku.“ Smál se Arashi. „Co uděláme teďka?“
„Co všechno jsi jim řekl?“ Otočil se na něho Haku.
„Nic, než mě zlomili přišel jsi ty.“ To už ho Haku odvedl do tmavé uličky, aby je nikdo neviděl.
„Opravdu?“ Zeptal se ho ještě někdo.
„Jasný.“ Usmál se.
„V tom případě...“ Vrazil mu nůž do břicha. „Zemři v klidu.“
„Ty s**či.“ Upadl Arashi na zem. Držel nůž zabodnutý do svého břicha. Krev se rozlívala pod jeho tělem. Haku se při odchodu jenom usmál. Svojí práci už měl splněnou. Teď už zbýval jenom Naruto.

„Jen počkej ty par*ante.“ Vytáhnul si nůž z ruky. „Možná jsi rychlej, ale já nejsem taky z nejpomalejších. Rukou jsem stačil zachytit tu tvojí ránu aniž by sis toho všimnul. Takže ty neděláš pro Orochimara, jo? Až tohle zjistí stoupnu u něj na ceně.“ Odplivl si Arashi na zem.

„Stůj.“ Zastavil Haka jeden ze tří mužů právě, když opustil brány Písečné.
„Vzpomínáš si na nás? Jsme ti tři Anbu, kteří na tebe posledně večer nezaútočili. Máme úkol tě zabít a teď známe všechny tvoje pohyby. Nemáš proti nám nejmenší šanci, tak se vzdej a bude to bezbolestné."
„Už jsem si myslel, že odejdu bez rozloučení.“ Rozběhl se. První ráně pěstí se zkušeně vyhnul otočkou a díky té rychlosti mohl udeřit s větší razancí. První Anbu dopadl mezi svoje dva kolegy na znak s vyraženým dechem. Ostatní na nic neváhali a tasili meče.
„Když budeme postupovat v klidu nemá proti nám šanci.“ Zařval jejich velitel.
Jak Haku očekával pomalu jej obešli, aby mu jeden z nich mohl zaútočit na záda. Byl velmi neopatrný, když se dostal do této nevýhodné pozice. Svůj poslední nůž nechal zabodnutý v Arashim. Měl teď jenom svoje ruce a proti němu tři velmi dobře vyškolení Anbu s katanami. Udělal něco velmi nečekaného. Riskoval a znovu vsadil všechno na štěstí. Kotoulem se vrhnul do předu, kde překvapenému protivníkovi stačil chytit ruku ve které třímal katanu. V souboji mu s ní prořízl hrdlo. Anbu se svalil na zem držíc si krk z kterého stříkalo velké množství krve.
„Na něj!“ Zařvali zbylí Anbu.
„Zatancujem si.“ Ušklíbl se Haku. Už si se svými soupeři jenom hrál. Hravě odrážel všechny jejich útoky zatímco oni měli velkou práci s odražením těch jeho. Haku sekl jednoho z nich do zápěstí. Ten v bolesti upustil meč. Haku mu usekl hlavu a v pohybu sebral ještě jeho meč ze země. Ten vrhl po zbylém Anbu. Hravě vykryl letící meč, ale tím otevřel svojí obranu. Jeho střeva s mlasknutím dopadla na zem.
„Co jsi k***a zač.“ Muž klesl na kolena dívajíc se na své vnitřnosti.
"Jsem nástroj smrti. Dnes tvojí smrti." Ukončil jeho trápení ranou do srdce.

„Co jé?“ Probudil se Naruto. Spal u baru a zabíral tak místo dalším zákazníkům.
„To už jsem zase tady?“ Protáhl si ruce.
„No tak já půjdu.“ Zaplatil účet.
Byl na odchodu, když si všiml velkého množství dam soustředěného kolem jednoho postaršího chlapa. Seděl na jednom z gaučů a užíval si takové dobré společnosti.
„Jsem mocný!“ Zařval ten muž po chvíli rozhovoru s jednou z dam.
„Že by to byl.“ Snažil se Naruto zaostřit.
„Naruto!“ Zamával chlap.
„Je to on.“ Začal se přibližovat kolébajícím se krokem ke stolu. Zapadl mezi dvě sličné dámy a pohodlně se usadil.
„Myslel jsem, že se sem už nikdy nevrátíš Jiraiyo.“
„Slyšel jsem, že máš nějaké problémy tak jsem se za tebou přijel kouknout jak se ti vede. Samozřejmě jsem si nedovolil nezajít do nějakého pěkného podniku s krásnými dámami.“ Mrkl na dámy, které se zasmály.
„Takže je to pravda. Někdo po mě jde. No nějak se s tím vypořádáme jako vždycky.“
„Správně Naruto a teď se napijme.“ Zvedl láhev a celou jí vyprázdnil.

„Máte pro mě práci Tsunade?“
„Ach, Yamato, už jste tady.“
„Má to být naléhavé.“
„Ano, to je. Chci, aby jste dohlížel na Naruta. Někdo po něm jde a vy jste můj nejlepší Anbu, kterého mám k dispozici. Do města podle flámů dorazil i Jiraiya takže se s ním nejspíš pokusí co nejdříve spojit. Jestli v okolí bude zahlédnut jediný člen Akatsuki budete povolán spolu s dalšími třemi členy Anbu, aby jste ho zneškodnili. Můžete jít.“
„Rozumím.“ Kývl na souhlas a odešel z kanceláře.

„Akatsuki... Tsunade to zase hraje na všechny strany. Jedna chyba jí bude stát život. Anbu jsou už hodně dlouho slabí a já nemám nikterak zájem o to položit kvůli ní svůj život, ale dokud dobře platí budu pro ní dělat tyhle lehčí práce. Sice je to pro mě velký vnitřní souboj sloužit pod touhle mrchou, ale kde jinde dostanu práci? Práce je teďka to hlavní a především ty peníze z ní.“ Mumlal si Yamamoto po cestě z radnice.
„Shizune, ahoj.“ Zamával. „Nechtěla by jsi zajít...“
„Ne.“ Odpálkovala ho.
„Na kafe?“ Řekl neslyšně.
„Kdyby tu nebyla ona už dávno bych se na tu práci vybodnul.“ Přemýšlel, když se díval jak odchází.
„Tsunade-sama, pořád chcete uskutečnit ten plán na chycení dvou členů Akatsuki?“ Shizune přišla do kanceláře své nadřízené.
„Jistě.“
„Budou oba ve vaší kanceláři. Co když se vám něco stane?“
„Měl by tu být jenom jeden a proti němu moji nejlepší lidé z Anbu. Není se čeho bát.“ Usmála se.
„A co říct Kakashimu, nebo Asumovi.“
„Zloděj co by prodal zuby svojí babičky a další dealer. Ne, děkuji spokojím se svými muži.“
„Ale...“
„Dost už a přines mi nějaké pití.“
„Ano.“

Několik postav sedělo v temné místnosti. Osvětlení šlo pouze z krbu, kde praskal oheň.
„Deidaro?“
„Co zase?“
„Myslíš, že je něco po smrti?“
„Proč tě ku*va zajímá Itachi?“
„Zajímá mě jestli je něco po smrti. Jestli je někde moje rodina.“
„Kterou jsi vyvraždil.“
„Která na mě někde čeká.“ Nenechal se rozhodit.
„Chceš umřít a zjistit to?“
„Ne, ale zajímá mě to.“
„Jsi na pochybách, že jsi nechal naživu svého bratra?“
„Trochu.“
„Měl jsi ho zabít. Potom by jsi nekecal takovýhle hovadiny.“
„Něco mi říká, že budu mít ještě příležitost.“
„Využiješ jí, když budeš moci?“
„Ano, napravím tu chybu, kterou jsem před lety udělal, ale v koutu duše cítím, že se od něj chci nechat zabít, aby to moje utrpení a pocit viny skončil. Nevím, ale jestli je to pocit viny, že jsem nechal bratra naživu, nebo kvůli vyvraždění celé svojí rodiny.“
„Itachi“ položil mu ruku na rameno. „bez tebe to nikdy nezvládneme. Nenech se zabít.“
„Když jde o mě a o mého bratra jsou mi všechny ostatní cíle ukradené. Je to jenom mezi námi. Nikdo třetí se do nás plést nebude.“
„Jak myslíš, pochybuji, že by některý člen chtěl stoupnout si zrovna mezi vás. Tuplem jestli je tvůj bratr stejný jako ty, ne-li silnější.“
„Nemáte co na práci?“ Vstoupila do pokoje Blue.
„Co potřebuješ?“ Řekl znuděným tónem Deidara.
„Pein hledá dva dobrovolníky na cestu do Listové. Kisame přislíbil svou účast, ale musí s ním jít někdo kdo ho dokáže uklidnit, když se rozjede.“
„Ať s ním pošle Kakuza a bude po Listový během hodiny.“
„Ale po nich nejspíš taky Deidaro. Tebe s ním poslat nemůže jsi moc blbej.“
„Krávo.“ Otočil se k ní zády.
„Já půjdu.“ Promluvil nepřítomně Itachi. „Kdo ví? Třeba se zase setkám s bratrem.“

Dva muž v černých pláštích se znaky připomínající červené obláčky kráčeli po lesní cestě, jenž vedla do Listové.
„Kisame?“ Podíval se Itachi na svého společníka.
„Jo?“
„Myslíš si, že děláme špatný věci?“
„Co to ku*va meleš?“
„Když zabiješ hodně lidí, tak nepůjdeš do nebe.“
„Na tuhle debatu jsi si měl vybrat Hidana, ne mě.“
„Zabíjení lidí je špatné, ale, když zabiješ zlého člověka je to pořád zlé? Uděláš svět lepším.“
„Itachi, my jsme ti zlý. Všichni se nás bojí a právem. My zabíjíme ty hodné. Ten kdo se nám postaví zemře!“ Švihl mečem ve vzduchu.
„Ale kdo určil, že my jsme ti špatní? Co když my jsme ti hodní. Není to pouze otázka našeho přesvědčení? Naše svědomí? Já si myslím, že dělám dobrou věc.“
„Tohle mi říká někdo, kdo vyvraždil svojí rodinu.“ Ušklíbl se Kisame.
Itachi se zahleděl na tmavě modrou oblohu. Slunce prosvítalo mezi listy stromů a tvořilo tak nádhernou podívanou.
„Moje rodina... Sasuke. Najdu ho a potom bude rodina opět pohromadě.“ Promluvil po chvíli chůze Itachi.
„Itachi“ povídal se na něj Kisame. „za chvíli už tam budeme a je dost možný, že na něj narazíme. Naše mise musí být úspěšná, a tak mi řekni co uděláš, když uvidíš Sasukeho. Neohrozíš naší misi?“
„Udělám vše nezbytné pro splnění našeho úkolu.“ Řekl po několika minutách.
„Nikdy jsi mě nezklamal tak nepochybuji, že tak začneš činit nyní.“ Usmál se Kisame.

„Kdo to ku*va je?“ Přehodila si Tayuya přes svoje mokré věci ručník. „Už jdu k***a.“ otevřela dveře.
„Takže jsi živá.“ Nahrnul se do dveří muž v rozevlátém obleku do dveří.
„Kidoumaru, to jsem vám tak chyběla?“
Hidan si kolem pasu omotal ručník a vyhlédl z koupelny držíc se za madlo, aby neuklouzl.
„Proč jsi nesplnila svojí misi? Kvůli tobě ty dva zabil.“ Horečně gestikuloval rukama. „A kdo je tohle?“ Ukázal na Hidana.
„Seznámila jsem se s ním v parku.“ Jak to dořekla ozvala se rána.
„Ště*ko!“ Dal jí Kidoumaru ránu pěstí až jí srazil na kolena.
Hidan, když tohle viděl, vyrval železné madlo za které se držel. Nevystartoval však kupředu, aby ho zabil, i když by moc rád. Pohled Tayuy ho však zarazil.
„Laciná ku*va, roztáhne nohy před každým.“ Uštědřil jí ještě kopanec do žeber a pousmál se na Hidana. „Nemám pravdu?“
„Máš.“ Zazubil se Hidan, ale v duchu si myslel něco jiného. „Už teď si mrtvej. Budeš umírat hodně moc pomalu a já si to hodně moc užiju ty pa*chante. Ó jak já se těším až ti useknu ruku a nechám Zetsa, aby ti jí před ksichtem sežral.„
„Ještě jednou udělej něco podobného a přijde místo mě Kimmimaro. Zejtra se nahlas a ty vypadni.“ Ukázal na Hidana.
„Jsi v pořádku?“ Klekl si vedle klečící Tayuy.
„Jo, to je dobrý.“
„Kdybys řekla tak.“ Zaťal pěsti a všiml si, že pořád drží tu trubku.
„To je v pořádku.“ Pohladila ho po ruce.

„Naruto.“ Mával na něj už z dálky.
„Dlouho jsme se neviděli. Sasuke.“ Podal mu ruku.
„Tak to je ten mladej Uchiha.“ Opíral se Jirayia o Narutovo rameno.
„Takových známých najednou. To po mě asi fakticky někdo jde.“ Pokusil se Naruto o úsměv. Bylo časné ráno a Uzumaki se s Jirayiou vraceli z jednoho nočního podniku.
„Chtěl bych u tebe přepsat. Nemám peníze, a tak mě napadlo.“ Zahleděl se Sasuke do země. Herec je to výborný.
„Jeden, nebo dva na víc. Mně to nevadí.“ Usmál se Naruto. „Za mnou.“ Ukázal rukou tam kde odhadoval svůj byt.

„Ticho, někdo jde.“ Stoupl si Itachi s Kisamem do stínu jedné z uliček.
„Takovej rámus, kdo to může bejt takhle ráno?“ Zeptal se Kisame.
„Támhle to budé.“ Řval Naruto.
„Naruto.“ Vydechl Kisame a sundal si svojí zbraň ze zad.
„Ne, podívej kdo s ním je.“ Zastavil ho Itachi.
„Jirayia a ještě někdo.“
„Sasuke.“ Vydechl Itachi. Stál tam jako přimražený a pozoroval svého bratra. Nebyl od něj ani deset metrů vzdálený. Stačilo tak málo.
„Itachi.“ Položil mu Kisame ruku na rameno.
„Kterej klíč to sakra je?“ Kymácel se Naruto u dveří. Konečně našel ten pravý. Jeho společníci vstoupili za ním, ale Sasuke se ohlídl přes rameno přesně do míst, kde před pár vteřinami stál jeho bratr.

„k***a!“ Kopl Itachi do jedné z popelnic která se rozletěla přes silnici. „Tak blízko jsem byl.“
„Víš kdo s ním všechno byl? Neměli by jsme šanci, když s nima byl Jirayia.“ Vztekal se pro změnu Kisame.
„k***a!“ Začal kopat do ostatních popelnic.
„Měli by jsme se někam schovat. Pojď.“ Pokynul rukou.

„Pěkně jste to v Pískový poje*ali.“ Uvítal Sasoriho a Sakuru Deidara.
„Polib mi.“
„Jdi do p***le.“
„Haha, Pein vás za to pěkně seřve, kdyby jste se místo sexu věnovali svý práci.“
„Jsem zapomněla, že ty si můžeš užívat sám se sebou.“ Ušklíbla se Sakura.
„Táhněte k Peinovi už se po vás scháněl.“ Hodil po ní krabičku cigaret.
„Jsi nějak veselý.“ Objevila se Blue po tom co Sakura se Sasorim odešli.
„Že váháš.“ Plácnul jí Deidara po zadku.
„Co že máš tak dobrou náladu?“ Sedla si na něj. Jazykem mu začala přejíždět po krku.
„Jsem rád že žiju.“ Chytil jí za boky a přitáhl blíž k sobě.
„Tak, abys žil co nejdýl.“ Přejela mu nožem po krku.
„To zase nic nebude?“ Snažil se přiblížit k jejím rtům, ale nůž začal až moc nepříjemně tlačit.
„Ne.“ Zvedla se z něho.
„Že tě to baví.“ Uchechtl se Tobi, jenž seděl vedle v gauči.
„Co by ne.“ Zapálil si cigaretu a vydechl kolečko dýmu. „Dneska se mi daří.“

„Zase tak úplný fiasko to nebylo Peine.“ Snažil se Sasori obhájit jejich počínání v Pískové.
„S Kankurem jste ani nenavázali kontakt. Muže, kterého jste měli zabít zabil někdo jinej. Šel po vás Gaara. To vůbec není fiasko.“
„Ale...“ Snažila se ještě něco říct Sakura.
„Dost!“ Bouchl Pein pěstí do stolu. „Vypadněte.“ Ukázal ke dveřím.
„Nebylo to zase tak hrozný.“ Oddechl si Sasori, když za sebou zavřel dveře od Peinovo pracovny.
„Taky jsem čekala víc.“ Chytla ho Sakura za ruku.

„Vrrrrrrrrrrrrr“ Začal bzučet Peinovo mobil.
„Zase on.“ Vyndal ho znuděně z kapsy. „Ano?“
„Peiné! Co to k***a tvoji lidi zase udělali? A proč jsou k***a v Listový? Doufám, že všechno skončí podle plánu jinak si pro tebe osobně dojdu a nějaká ta tvoje ubohá partička co si říká Akatsuki tě přede mnou neochrání.“
„Všechno jde podle plánu pane. Nebojte se už brzy se dostaví výsledky.“
„To bych ti radil.“
„Jak může už vědět, že jsou v Listový? Dorazili tam sotva před hodinou?“ Zacvakl mobil.

„Další den, další sajrajt.“ Procházel Neji kolem místa činu. „Myslíte, že je to zase práce našeho „rozparovače“?“ Podíval se na Saie.
„Nevím, můžeme se pouze domnívat, ale myslím si, že ano. To jste udělal vy?“ Ukázal na stopu v blátě.
„Ne, proč?“ Podíval se na ní. Už nebylo moc rozpoznat větší detaily, ale přesto tam byla.
„Hmm, chci jí.“ Skláněl se nad ní Sai. „Může to být naše hlavní stopa. Stopa?“ Zasmál se. „Jak vtipné.“
„Do města právě přišli dva členi Akatsuki.“ Přispěchal s novinkou Kamizuki.
„Kde jsou teď?“ Zvedl se Neji.
„Ztratili se.“
„Ku*va, vod čeho vás mam?“ Kamizuki se trochu začervenal.
„Dobrá, hlídat všechny východy z města. Postupujte nesmírně opatrně a informujte Tsunade. Jdeš s námi?“ Otočil se ještě na Saie.
„Ne, já mám práci tady.“ Skláněl se nad mrtvolou v parku u záchodů.