Obchodníci 12 - Hidanův plán

„Co tady ku*va děláš ty malej idi*te?“ Objevil se Hidan ve dveřích.
Tobi, ač neochotně, se otočil: „Máš jít s Kakuzem za Peinem.“
„Proč mi lezeš po pokoji?“ Odhodil igelitový pytel na zem.
„Hledal jsem tě. Co je v tom pytli?“
„To je pro Zetsua.“
„Dobře.“
„Kdybych nespěchal pořádně bych ti zmaloval ten ksicht co máš pod maskou.„
„Půjdu.“ Prošel kolem Hidana a ještě jednou se podíval na skříň. Hidan zabouchl dveře a pomalu se po nich svezl až na zem.
„To bylo ku*va těstný.“ Vydechl. Tayuya potichu vylezla ze skříně a sedla si vedle Hidana.
„Už dneska večer se odsud dostaneš.“ Opřel si o ní hlavu.
„Kakuzo si určitě nezapamatoval tvojí tvář a kdyby jen ano počítám i s tím. V tomhle pytli je něco po čem se ti asi zvedne žaludek a v jedné z místností dole v katakombách je právě přivázaná na operačním stole dívka co je ti trochu podobná a aby se to nedalo poznat jestli jsi to opravdu byla ty, nebo ne... o to se už postará Zetsu a jeho zuby.“
„Zuby?“
„Neptej se.“
„Ten pytel otevřeme až v noci. Mezi tím si tu udělej pohodlí. Já se půjdu věnovat svému druhému hostu díky kterému budeš moci od nás odejít.“
„Neměl bys jít taky za tím Peinem?“
„Stačí, když si to vyslechne Kakuzo.“

„Kdo jste?“ Zeptala se dívka uvázaná na stole. Před ní stál Hidan v bílém plášti. Zrovna si prohlížel injekční stříkačku napuštěnou fosforeskující tekutinou.
„Jste doktor?“ Byla hodně zmatená a nevěděla kde je. Pak si všimla dalšího muže sedícího tiše na stoličce v rohu místnosti.
„Ach ano, něco jako doktor. Tamto je můj asistent s kterým se brzy seznámíte. Možná víc než by jste kdy chtěla.“ Hidan vycenil zuby v úšklebku.
„Tak si to vyzkoušíme.“ Vrazil jí jehlu do žíly. Po deseti minutách vzal skalpel a koukal se na její tělo.
„To co jsem vám píchnul by vás mělo udělat odolnou vůči bolesti. Na jednu hodinu potom by jste jí měla cítit několika násobně. Tedy jestli jsem neudělal nějakou chybu.“
„Cítíte něco?“ řízl jí trochu do obličeje.
„Já chci domů.“ Začala plakat.
„Beru to jako ne. A teď?“ Zabodl jí celý skalpel do stehna. Krev mu vystříkla do očí. „Ku*va, asi jsem trefil tepnu.“ Setřel si krev rukou. „No, ale koukám, že vůbec neřvete takže nic necítíte a to je dobře.“
„Zetsu.“ Ukázal zkrvaveným skalpelem.
„Ano?“ Nemohl odtrhnout oči od té krve.
„Pamatuj, že až budeš mít dost musíš půlku těla zničit v kyselině. „
„Jo, jo.“ Odpověděl mu nepřítomně.
„Jestli to neuděláš už ti nikdy nedám najíst.“ Na tohle zbystřil a souhlasil, že udělá vše co žádá.
„Kyselině?“ Pomyslela si dívka.
„No, budete to brát jako vysvobození od toho co vás bude za chvíli čekat.“

„Haku?“ Rozhlídla se Temari po pokoji, ale nikde ho neviděla.
„Jsem tady.“ Objevil se z ničeho nic za ní. Temari na chvíli znejistila, ale Haku jí hned objal.
„Co, kdybych za Arashim zašel hned bez toho, aby o tom tvůj bratr věděl?“ Zašeptal jí do ucha. Temari se chtěla otočit, jenže byla velice pevně držena a nemohla se pohnout.
„Co to děláš Haku?“ Pokusila se ještě říci vlídně.
„Jeden špatný pohyb a zlomím ti vaz.“ Řekl klidně.
„Ty bastarde.“
„Klid, ty prášky by měli zabrat do pár minut.“
„Jaký prášky?“ Zařvala.
„Jsi hodně nepozorná. Ani nevíš, že jsem ti dal něco do pití.“
Temari už začala pozorovat ospalost. Pomalu se přestávala bránit a upadala do spánku.
„Dobrou noc.“ Políbil jí a položil opatrně na postel.
„Hajzle.“ Stačila ještě říct.
„Taky mě mohlo napadnout, že ho budou držet v tomhle bordelu. Splnění úkolu je velmi důležité pro cíl mého pána. Musím udělat vše.“ Dodal si odhodlání.

„Nahoře je všechno v klidu.“ Ohlásil se hlídač co stál u dveří do sklepa. Jakmile vypnul vysílačku zarazil mu Haku nůž do krku.
„Promiňte.“ Omluvil se, když překračoval mrtvolu. Sešel opatrně po schodech. Ocitl se v dlouhé chodbě, kde na každé straně bylo vždy několik dveří.
„Tak a který jsou ty pravý.“ Vydal se tmavou chodbou kupředu. Po chvíli chůze se mu nejspíš povedlo najít to co hledal. Byly to až poslední dveře.
„Tak kde to je?“ Řval někdo zpoza dveří.

Haku si připravil několik nožů rozhodnut vyrazit dveře. Rozběhl se a ramenem vrazil do dveří. Ty se urvaly z pantů. Haku v tak krátkém čase než stačily dveře dopadnout nazem zabil dva strážné, jenž vyslýchali Arashiho, který byl přivázán na staré dřevěné židli.
„Už si vzpomínám. Ty děláš taky pro Orochimara.“ Odplivl něco krve.
„Nemáme moc času.“
„Přišel jsi mě zachránit.“ Usmál se Arashi.
„Ku*va, jsou tu kamery. Jestli uvidí, že jsem zabil Orochimarovo člověka, když pro něj taky dělám. Musím ho odsud taky dostat.“
„Pojďme.“ Přeřízl mu Haku pouta.
„A dělej nemáme moc času.“ Postrčil Arashiho ve dveřích.
Už viděli východ. Běželi po schodech. Jenom kousíček k uskutečnění dalšího Hakovo plánu.
„Poplááách.“ Zařval někdo za nimi. Několik dveří se v tu ránu otevřeli.
„Běž.“ Zařval Haku.
Stihli jen tak tak za sebou zavřít dveře, které vedly do hlavního sálu. Netrvalo však dlouho a byly vylomeny.
„Co teď?“ Ptal se Arashi. Haku se usmál a zatáhl za páku, jenž má být použita pouze v případě požáru.
Všude začali zvonit zvony a stříkat voda. Hosté zmateně vybíhali ze svých pokojů a následně ven. Haku s Arashim se s nimi smísili a pokojně odešli v davu nepozorováni ven.

„Konečně večer.“ Vydechl Hidan.
„Co teď?“ Vzhlédla k němu Tayuya.
Hidan rozvázal pytel z kterého se linula nevábná vůně. Obsah vysypal na postel. Byly to lidské ostatky, ale jenom dolní polovina těla. Tayuye se udělalo hned nevolno a musela jít zvracet na záchod.
„To tě přejde.“ Snažil se jí ukonejšit hlazením po zádech.
„Kde je zbytek toho těla?“ Na to kolik vražd už Tayuya viděla a kolik jich měla na svědomí jí tohle hodně vyvedlo z rovnováhy.
„Zmizel. Zbavil jsem se ho ještě před tím než jsem sem přišel.“
„To patří k tvému plánu?“
„Ano. Teď mě omluv na chvíli musím ještě někam odskočit.“

„Jestli jsem dobře četl rozpisy tak by jsem tu dnes měl být jenom já, Zetsu a Blue. „ Počítal na prstech. Začal se blížit ke své oblíbené místnosti. Bylo poznat jak se Zestu baví. Podle řevu oběti a jeho smíchu.
Otevřel dveře a naskytl se mu zatím nevídaný pohled. Chtěl po něm, aby neměl žádné meze a znetvořil jí co možná nejvíc, ale tohle překonalo i jeho největší představy.
Zakrvácené oblečení se válelo všude kolem. Dívce už chyběla jedna noha. Její okousaný pahýl se válel vedle dveří. Zestu si právě odtrhl kus její tváře.
„Hine.“
„Nemluv s plnou pusou.“
„Hidane.“ Polkl Zetsu. Tvář celou od krve. „Dělám všechno jak mám.“
„Koukám, že ten čas strávený nad výrobou těch všech různých chemikálií nebyl zbytečný, když ještě žije a je při vědomí.“
„Ani nevíš jak moc dobrý jsou oči. Ještě nikdy jsem je nezkoušel, ale teď, když můžu všechno.“ Odtrhl si další kus tentokrát z ruky.
„To duhý si nehfám na posled.“ Zamlaskal. Všudypřítomný řev oběti byl plně na místě.
„Tak dělej jdu připravit tu kyselinu.“
„Ach, už? Byla to dobrá hostina. Hidane, děkuji.“ Utřel si kapičky krve z brady.
Hidan nalil do své speciální vany připravenou kyselinu a jal se věnovat polomrtvé dívce.
„Počkej.“ Zarazil ho Zetsu.
„Dělej.“
Zetsu si stoupl vedle dívky. Přidržel jí hlavu a zadíval se jí nejdřív do prázdného očního ďůlku. Olízl si ukazováček na pravé ruce. Zaryl jí prstem do oka. Ohlušující řev další bolesti. Hidanovo znechucení. Zetsovo zamlaskání.
Byla slepá. Nic neviděla a přála si, aby vše skončilo.

„Tak pojď.“ Uvázal jí Hidan něco kolem pasu. Mohla jenom dál řvát, ale už jí selhávaly hlasivky. Další bolest tentokrát od nohy. Něco jí přímo spalovalo. Cítila jak jí stále ubývá. Chtěla umřít, ale pořád se jí to nepoštěstilo. Pro Hidana to byla otravná minuta, ale pro ní každá vteřina představovala hodinu, když tu jí k její velké úlevě konečně poklesla hlava. Zemřela.
„Další můj plán je hotov. Zestu bude mlčet. Ví proč má mlčet jinak by nedostal zase najíst. Teď už zbývá jenom jediné.“ Hodil půlku těla do pytle.

„Můžeme jít.“ Vysypal ostatky těla na postel. Tayuya měla zavřené oči. Nechtěla se na to dívat.
„Pojď.“ Chytil jí za ruku. Šlo to přesně podle Hidanovo plánu. Na chodbě nikoho nepotkali. Vzal to raději postraním vchodem, kde byla menší šance na potkání nějakého člena. Po několika nejistých minutách konečně dorazili ven.
Seděli spolu v parku na lavičce. Užívali si hvězd na noční obloze. Hidanovo plán vyšel. Spokojeně teď objímal tu kvůli které to vše udělal.
„Neměli by jste se tady zdržovat. Poslední dobou tu pořád někoho zabíjejí.“ Zjevil se za nimi Sai.
„Co tu v tom případě děláte vy?“ Otočil se Hidan.
„Jenom kontroluji jestli zde nedochází k trestnému činu.“ Usmál se Sai.
„Hmm.“ Přitiskla se Tayuya k Hidanovi.
„No, nebudu vás rušit, ale měli by jste jít domů. V zájmu svého bezpečí.“ Rozloučil se Sai.
„Mám nedaleko pokoj.“ Zašeptala Tayuya.
„Tak tam pojďme.“ Políbil jí.