NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 4.)

TADY JE DALŠÍ SLÍBENÝ DÍLEK. TAK PŘÍJEMNOU ZÁBAVU A KOMENTÍKY A BODÍKY,PŘÍJMÁM S NADŠENÍM,AT SOU JAKÁKOLIV.POTŘEBUJU VĚDĚT JAK MOC JE TO HROZNÝ .

TENHLE DÍL JE ŘEKLA BYCH,NO,TROCHU VÍC ZAJÍMAVEJ(SNAD NE PŘEHNANEJ),A ODSUD SE TO VLASTNĚ ZAČÍNÁ PĚKNĚ ZAMOTÁVAT ZÁHADAMI.ALE NEBOJTE,NAKONEC VŠE POSTUPEM ČASU VYJDE NAJEVO.

4. díl

Itachi se na ni podíval ,a viděl jak je vyděšená z Kisameho.Stoupl si před ní a pohlédl na něj velmi vážně,a to dost zle.

Kisame to nějak nepobíral,ale nakonec pochopil a vrátil se zpátky.

„Tak jak jsi se rozhodla??" Ptá se Pain

„Myslím že s vámi nějaký čas zůstanu,ale jen než si vzpomenu.Slibte mi že mi pak necháte odejít,a já vám budu věrná,a nezradím vás.“ Odpověděla Siria.

Pain chvíli přemýšlel,ale nakonec spustil „Souhlasím,ale s námi budeš chodit všude kde bude zapotřebí,a přijmeš k sobě jednoho z nás jako svého týmového partnera,kterého budeš poslouchat.hmm?“

„A kdo to bude??“

Pain pohlédl na všechny v okolí a pak ukázal na osobu stojící proti němu.Byl to…......................Byl to Itachi.

Siria se tak trochu zalekla,ale pak se jen tajemně pousmála na Itachio.Ten jí místo úsměvu,opětoval výraz vraha.

Po chvíli ticha,se zeptala „A kde budu spát???"(Doufám že dostanu stejně pohodlnou postel jako má Itachi)prolítlo jí hlavou.

„Bohužel už nejsou žádné pokoje volné,takže budeš se svým týmovým partnerem.A abych nezapomněl,za pár dní jdeme na misi“ Prohodil Pain zlehka.

Siria jen oněměle stála na místě,až po chvíli se vzpamatovala,a šla zpátky do pokoje.

Už byla hluboká noc,a Siria seděla stále v pokoji na posteli.Přemýšlela jak tu bude spát ,když je tu jen jedna postel.Itachi ještě nepřišel,od doby co se rozešly dole v místnosti.A tak si řekla že se pokusí usnout než přijde,pak že vstane aby si mohl lehnout on.Nevěděla proč,ale i když byl navenek zlý,cítila že jí něčím přitahuje,a že snad někde hluboko v něm je i kousíček citu.

Z jejích myšlenek jí vytrhla únava.Takže po chvíli zaspala.

Itachi se mezitím vrátil do pokoje,ale když ji viděl jak tam spí přes celou postel,dostal vztek a radši chtěl odejít.Jenže se stalo něco co by nečekal.

Siria se začala zmítat na posteli,jako pominutá.K tomu ji doprovázely hlasité výkřiky ze snu „NE!!Prosím,už mě nechte!Já vám nechci nic udělat,nechci vám ublížit,tak proč??!!Proč mi to děláte?!“

Itachi si nejdřív myslel že je to kvůli tomu jak jí mučil,ale pak slyšel něco co ho utvrdilo v tom že to tak není.

„Mami, Tati!...............Prosím,už přestante,nezabíjejte ……………..!Proč se mě bojíte???......nechte mě jít ,už se nevrátím…“ křičela dál ze spaní Siria.

Po chvilce ale přestala.S nářkem,a se slzami v očích,z jejího těla začal žhnout tyrkysový plamýnek,vlasy se jí rudě zapálily,a pak náhle vše ustalo.

Itachi to pozoroval ze stinného místa v rohu pokoje.Byl dost překvapen,jejími neobvyklými projevy.

Najednou bylo venku slyšet nějaké kvílení.
Siriu ty zvuky probudily.Prudce si sedla celá udýchaná na posteli,a vnímala ten nářek.Tváře měla celé uslzené,a v očích nešťastný výraz.Pomalu pohlédla k oknu.Vstala a šla k němu.Vyhlédla ven.To co ale viděla se jí vůbec nelíbilo.

Dole kus před oknem viděla nějaké zvíře,svíjící se v bolestech.Protože spadlo do pasti.

Zamračila se,a z ničeho nic natáhla ruku před sebe a okno přední se otevřelo.I když bylo posílené Itachiovo chakrou,momentálně tona ní nějak nefungovalo,Vlezla do okna,a vyskočila ven.

Itachi se za ní vydal,ale tak aby ho neviděla.

Siria přišla až k onu zvířeti.MOC jí bolel pohled na něj.Byla to vlčice černé barvy jako noční obloha,s bílou náprsenkou,a stříbrnými ťapkami.Obě zadní nohy měla skříplé v pasti na divokou zvěř.Siria se k ní sklonila a jemně se na ní podívala,pak jí pohladila po lysince.Vlčice se rázem uklidnila,a podívala se na ní s nadějí že…......Siria neváhala,a začala ji sundávat past z nohy,ale nešlo jí to.

Itachi ji chvíli pozoroval,a když viděl jak je zoufalá,vyšel ven zpoza stromů.

Siria se ho nejdřív lekla,ale pak se na něj podívala se strašným žalem v očích.

„Jen jí chci pomoct,musim jí pomoct“Pronesla tiše s pohledem upřeným na Itachiho.

„proč?je to vlk,takový se zabíjí na potkání“

„NE!Mýlíš se,oni nejsou takoví,já……..prosím tě pomoz mi!.“ Prosila ho s brekem Siria.

Itachi,už nic něříkal,byla tak hodná,plná lásky.Šel kni,a i když to sám pořádně nechápal,pomohl jí osvobodit tu vlčici.

Siria začala být pro něj něčím zajímavá.Uměla milovat a dávat lásky až za hrob,ale když cítila něčí bolest,ale né svoji,dokázala se proměnit v něco velmi nebezpečného.Začínala se mu líbit.Byla příliš nevyspitatelná,záhadná,a i když si to všechno nechtěl přiznat i moc přitažlivá.

Najednou se tam ale objevily všichni z Akatsuki,nedívali se na ně zrovna mile.

„Ale copak?Někdo nás tu chce připravit o výtečnou večeři“ Pronese Daidara s pohledem na Siriu a řekne „Nebo ste se rozhodli ze nás překvapíte výtečným obědem?Co Itachi??" To už směroval pohhled na Itachiho.

Itachi se jen naklonil k Sirii,a pošeptal jí „Věř mi,a nic neříkej,nebo to nedopadne dobře“ Potom se Itachi obrátil zpět k vlčici,vzal ji do náručí,a s pohlédnutím na ostatní pronesl velmi ledoým hlasem „Něco takového,pořádnej kus masa se vždycky hodí na horší časy,krom toho,dnes už je večeře hotová“

Kisame si vytáhl nůž a začal si ho brousit,s mlsným pohledem na zraněné zvíře.

Itachi chtěl okolo nich projít,když to ale Siria po téhle větě znejistila, hlavně při pohledu na Kisameho,a z obav se prudce zvedla ,rozeběhla se k Itachimu s vlčicí v náručí a rozkřičela se „Ne!!!Prosím,to nemůžete,nedovolím vám to!Itachi!!!!!!!"

Pain se ale ozval „Tak dost!!!Jestli se ti něco nelíbí,můžeš si sní vyměnit místo..“

„Itachi……..prosííím“ Řekla už velmi nešťastným a zároveň zklamaným hlasem,s pohledem na něj.

Itachi se ani neohlédl,jen řekl „Slyšelas,a krom toho,něco sem ti řekl.Jestli to neuděláš dopadne to stebou špatně“ Řekl jí to velmi rázně(měl na mysli to aby mu věřila a nic nedělala).

Siria se ale cítila podvedená,zoufalá,a moc si v hloubi duše přála,aby jí někdo přišel pomoct.Měla hroznou zlost na všechny co tam byly,na všechny z týmu Akatsuki.
Cítila jak se přestává ovládat,a cítí ve svém těle hrozné horko,joko kdyby jí vřela uvnitř krev,ale to doslova.

Najednou na ně Siria zlostně vykřikla,když viděla jak všichni odchází za Itachim,a jak si Kisame připravoval svůj meč.

„Varuju vás,jestli se jí něco stane tak……!!.“

To už ale nedořekla,protože jí do řeči skočil Kisame „tak co??Budeš po nás házet vražedný pohledy dokud všichni neodpadnem smíchy???Za to že si jí našla,…můžeš si nechat její kožich,jestli tě to uspokojí“ A vysmíval se jí.

Itachi šel ale dál ,a nevšímal si ostatních.

Najednou se ale smích všech zastavil,když viděly co se s Siriou děje.

Siria se na ně dívala upjatě,když zničeho nic se jí pohled začal vytrácet,a místo jejích okouzlujícívh očí se objevily černé a temné jako noc.Vlasy se jí zažehly do krvavé barvy,a vlály okolo ní.Dívala se na ně tak zle,že i Pain z ní měl divnej pocit.

Siria z ničeho nic zavřela oči,a dvěma prsty své ruky(ukazováčkem a prostředníčkem,)se dotkla svého čela uprostřed.Po chvilce je dala zase spět.Uvolnila se,a pohlédla na ně,s takovým výsměšným výrazem.

Vtom se ale něco zašustělo mezi stromy,Nebyl to však jen jeden zvuk,bylo jich mnohem víc.

Nikdo z týmu nevěděl co se děje,ani proč se tak na ně dívá.

Když tu ale z křovisek vyběhla smečka hladových vlků.Řítila se přímo na ně.Nikdo z Akatsuki to nečekal.Nikdo kromě Itachiho,ten tam totiž Už nějakou chvilku nebyl.

I když se snažily ubránit,bylo jich moc.
Ze všech stran se na ně vrhaly hladoví vlci.

Po dlouhém boji,to ale končilo tak,že všichni byli v pasti,ležíc na zemi majíc nad sebou hladově velké čelisti s velkými tasáky,plné odkapávajících slin z jejich děsivých úst.Někteří byly přitisknuty u stromu v bezvýhodné pozici.

Bylo jasné že by nevyvázli z toho bez většího zranění.

Jenže co bylo divné,že po té co je dostaly do úzkých,přestaly na ně útočit.Jen je držely v pasti.Ale co víc,že Siria stála blízko všeho,přesto na sobě neměla ani škrábanec,natož aby na ní někdo útočil.

Najednou se vlci rozestoupily kus od nich,a všichni co byly div né roztrháni,viděly jak k nim jde……..
.............................................................................