Longius aut propius mors sua quemque manet

Bojoval jako lev, nehledě na to, kolik bylo protivníků, díky svým očím dokázal vykrývat ty nejhorší útoky, když potřeboval místo, použil svoji bleskovou techniku. Na chvíli to pomohlo, jenže nepřátel jako by neubývalo. Už nevěděl, jak dlouho bojoval a jak dlouho to vydrží, což bylo důležitější. Začínalo se to projevovat na jeho zpomalení a reakce už neměl tak rychlé jako na počátku střetu, rozhodl se tomu učinit přítrž.
Bylo to jeho rozhodnutí postavit se sám takové přesile, jeho přítel nemohl naštěstí protestovat, byl na kilometry daleko, natož Sakura... Chtěl vyvolat třetí stupeň své Kekkei Genkai, nestihl to včas, cítil, jak se jeho tělo neskutečně pomalu začíná obalovat štítem, v této fázi byl taktéž nejzranitelnější. Načež toho využil jeden bojovník, stál Sasukemu za zády, napřahoval se se svojí katanou. Vypadalo to, že neprojde skrz, prošel. Štít ještě nebyl dostatečně pevný, aby zadržel ostří…
Rána, která přišla znenadání, jen o chlup minula jeho srdce. Navíc to bylo katanou, podivil se nad tímto neobyčejným úkazem, kdo další s nimi bojuje, ovšem myšlenku nedokončil… stále nevěřícně koukal na svoji hruď a z ní trčící ostří, nemohl tomu uvěřit. Ti parchanti ho dostali, bodli ho zákeřně do zad! Bohužel ve válce je všechno dovoleno.
Z toho šoku úplně ztuhl. De facto zapomněl, kde je a co se na něj řítí. Než se k němu mohli protivníci dostat, prohnalo se kolem něj řvoucí blonďaté tornádo, aby se postaralo o nečekaně silné vojáky. Přišel jen o několik málo vteřin později, kdyby to stihl, nemusel mít v hrudi katanu. Tím se dostával k bolesti. Nával adrenalinu spojený s chakrou pomalu začínal vyprchávat, jakmile se tělo zaměřovalo na zranění.
O boj se již nemusel starat, tudíž začal velice opatrně a pomalu s vytahováním katany, věděl, co za bolest nastane, zatím to byla jen taková vzdáleně otupělá, dalo se to snést. Pro teď. Větší obavu měl o rychlé krvácení, vyvolané přeříznutím tepen a cév. Litoval jedné věci, blízkosti doktora, co by mu ránu ihned po vytažení zacelil, nebyl tady ani jeden. Jelikož ani on neměl základní léčebné znalosti…
Zbraň pokrytá jeho krví tupě dopadla na zem, o několik vteřin později i on. Svět se mu ztrácel před očima. Neskutečně rychlá ztráta krve se za několik vteřin projevila plnou silou.
Takže takhle to skončí? běželo mu hlavou. Nevnímal dozvuky boje, jeho kamarád dobojoval bitvu, kterou on nedokázal vyhrát. Nevšímal si ani toho, jak je nesen do tábora pro zraněné. Najednou mu bylo lehko. I přes rychlý zásah neblíže dostupného léčitele se situace pro Sasukeho nevyvíjela dobře. Po několika málo okamžicích se mu vnímání ustálilo na jakžtakž dobrou úroveň. Pročež mohl poslouchat okolní ruch a hlavně to, co říkal doktor Narutovi. Vůbec nepostřehl, že ona katana leží na vedlejším stole. Stále pokrytá krví. Vzal ji pro případ potřeby.
„… nevypadá to dobře, ztratil příliš mnoho krve a tkáň okolo srdce by se zahojila, kdyby ovšem nedošlo k otravě. Čepel musela být napuštěná hodně koncentrovaným jedem. Postupuje rychle. Zbývají mu asi tak tři minuty života. Naneštěstí s takovým jedem jsem se ještě nesetkal,“ kroutil nad tím bezmocně hlavou. Dvě špatné zprávy převyšovaly jednu dobrou.
„Ne, ne, ne, přece se musí něco udělat! Zavoláte já nevím, třeba Tsunade! Uděláte to nebo…!“ Větu mu Sasuke nedovolil dokončit.
„Na-naruto, nech ho. Není to jeho vina, ale moje. Zkrátka jsem přecenil svoje síly,“ promluvil co možná nejnormálnějším hlasem.
„Ale přece musí být způsob, jak tě zachránit,“ zoufal si Naruto, nedokázal si představit, že už nebude.
„Jeden způsob tu je. Dám ti svoje oči, abys byl schopen porazit Madaru, bez Sharinganu ho nedostaneš, věř mi. Musíš využít toho, že ho mám stále aktivovaný, sice ne Mangekyou, ale ten budeš schopen probudit, stejně jako náš sensei. Uděláme to přesně tak, jak kdysi Obito věnoval Kakashimu své oko.“ Teď promluvil k lékaři. „Dovede implantovat oči?“
„Ano.“ Víc nebylo třeba.
Naruto chtěl protestovat, nedostal se k tomu. Lékař mu pohotově vpíchl omamnou látku, pak ho bleskurychle upoutal na lůžko, připravil si všechno potřebné a začal. Nejdříve přišlo na řadu levé, poté pravé. Sasukeho poslední slova zněla: „Děkuji vám. Nechte ho spoutaného, nevíme, co to udělá s jeho tělem. Řekněte mu, že…“ a právě v tom momentu uběhla ona třetí minuta. Jed dokonal své dílo. Doslova zastavil krevní oběh a srdce. Naděje na zachování Uchiha klanu se rozplynula.
Madara byl starý šílenec, s Obitem to bylo všelijaké…

„Sasuke! To nesmíš!“ Naruto se náhle probudil necelých deset minut na to, co Sasuke vydechl naposledy. Rychle si vzpomněl, k čemu tady došlo. Chtěl okamžitě vystřelit z postele a hledat svého přítele. Než přešel k činům, zarazilo ho několik věcí.
Jeho vidění se kompletně změnilo. Viděl tak jasně a ostře, až z toho dostal závrať. Rozbolela ho z toho hlava. Na malou chvilku zavřel oči, aby ten pocit vstřebal. Dokonce i přes víčka dokázal lehce vnímat zelený strop nemocničního stanu. V hlavě měl takový zmatek, že i Kurama se na chvíli odmlčel. I on musel postřehnout přítomnost Kekkei Genkai, což ve spojení s jeho chakrou mohlo dopadnou jakkoli…
Narutovo tělo ho přijalo poměrně snadno, už jen z toho důvodu, že měl v sobě geny klanu Uzumaki. Další chvíli trvalo, než si na to jeho tělo přivyklo.
„Jak je vám?“ ozvalo se od vchodu.
„Jak mi může být? Odvažte mě! Musím na bojiště! A pronto!“ řval Naruto.
„Jen vás zkontroluji a můžete jít,“ učinil tak, neshledal další vážné komplikace. Během uvolňovaní pout prohodil: „Mám vám ještě od přítele vyřídit, že máte tomu Madarovi nakopat zadek i za něj. Měl vás moc rád a bylo mu líto, že z týmu odešel.“ Milosrdná lež, která nikomu neublíží.
„Já vím, cítím ho v očích. Díky, nezlobte se, jak jsem se choval. Dobře uchovejte jeho tělo. Po válce bude řádně pohřbeno.“
„Dobře, provedu!“
Naruto jen kývl hlavou, sebral katanu a byl fuč. Díky pár chvilkám na lůžku nastřádal dostatek Sage chakry, vystopoval svého senseie, rychle se tam dopravil. Díky Sage módu se Sharingan trochu pozměnil. V červeni se objevilo šest oranžových teček, čímž posílil ostrost na samou hranici a dokázal i ze stojící postavy určit její další pohyb na všechny strany a určit ten správný. Mohl zablokovat jakýkoliv útok ještě dříve, než k tomu dojde.
„Kdepak je Sasuke?“ zeptal se Kakashi. Naruto jim to všem ve zkratce pověděl a otočil se k nim čelem.
Okolo stojící nevěřícně zalapali po dechu. „Jak to?“ Sakura měla naštěstí dost práce s ošetřováním, tudíž ještě nevěděla, co se Sasukemu stalo, ovšem nebude dlouho trvat a dozví se pravdu.
Jako na povel se kolem Madary objevilo na šest těl. Edo Tensei Akatsuki. Itachi mezi nimi nebyl. „Je čas to skončit!“
„Kakashi-sensei, Madaru nech mně a zbytek tvého týmu se postará o zombíky,“ zavelel rozhodně Naruto. Skoro jako pravý vůdce.
„Jasně, i když tě nerad nechávám samotného, jen dávej na sebe pozor.“
„Neboj, budu, nejsem v tom přece sám,“ mrkl smutně Naruto okem, kde se nacházel doživotní Sharingan. Přesně tak, jak u Hatakeho.
„Madaro, máš pravdu, skončíme to.“
Ani se Uchiha nenadál a rázem se na bojišti rozhořely dva boje. Jeden teď sváděl s Narutem a druhý vedl Kakashi s týmem proti už ne tak mrtvým členům Akatsuki. Jejich nesporná výhoda tkvěla o dokonalé znalosti jednou již poražených soupeřů…
Jindy výmluvný Naruto se pohroužil do mlčení, Madarovi to bylo jedno. Vrhal jednu techniku za druhou, zbytečně. Uzumaki je bravurně vykrýval, dokonce se mu podařil husarský kousek, doslova mu urval levou ruku se svojí novou technikou.
„Raitengan!“ Byl to v podstatě bleskový Rasengan. Nejenže na něj přešly techniky Uchiha klanu, ale také se v něm probudily blesky, dědictví po Sasukem. Účinek byl naprosto devastující. Naruto se na chvilku zaradoval, pročež mu radost zkazila dorůstající ruka.
„Na spratka to nebylo špatné,“ uznal Madara.
„A to ještě není všechno,“ slíbil blonďák.
„Tak sem s tím,“ provokoval.
„Však se dočkáš.“ V jednom měl Sasuke pravdu. Probudil v sobě Mangekyou, i když u něho vypadal trošku jinak. Byly to dvě osmičky spojující se uprostřed v malou černou tečku.
„Helemese, ty máš náš Sharingan? Copak se stalo? Že by tvůj Sasuke natáhl bačkory?“
Stačilo málo a Naruto se změnil v běsnící monstrum. Kurama mu k tomu půjčil svoji chakru a oranžovo-červený plášť, i on měl svoje důvody, aby Madara jednou provždy zmizel ze světa. „Nakopej mu zadek.“ ozval se.
„Si piš!“ slíbil nově nalezenému spojenci. Moc dobře věděl, že obyčejné přímé techniky nebudou fungovat. Musel si proto vymyslet plán jak ho dostat, a to co nejrychleji. Jeden plán se nakonec rýsoval jako slibný. Tedy více plánů.
Znovu vytvořil s pomocí klonu Raitengan, plánovaně se řítil na Madaru, ten ho svým Rinneganem odmrštil, tohle Naruto plánoval, usmál se a příliš pozdě Uchihovi došlo, co udělal. Nyní ho zasáhly dva Raitengany, každý se zaryl do boku. Až ho to málem rozpůlilo vedví. Blonďák neztrácel čas. Chtěl využít situace a dorazit ho Amabijuudamou, obohacenou o oheň Amaterasu. Než mohl zasáhnout, chytil ho levou rukou pod krkem, technika se z toho překvapení rozplynula.
„Myslíš si, že jsem včerejší?“ vztekal se.
„Ne, ale jsi hrozně předvídatelný. Nezapomínej, že teď taky vlastním vaše techniky,“ nedal se.
„Jak to my-…?“ nedokončil větu, protože mu hlava odlétla od těla. Všechny ty útoky a manévry měly dostatečně zaměstnat jeho mysl, aby si nevšiml dalšího klonu, hodlajíc zaútočit se zbraní, co již jednou odebrala život.
I po tak krátkém boji se cítil utahaně, tohle měl být konec, ale nebyl. Něco se začalo dít s jeho tělem. Neměl vůbec čas vnímat nic okolo sebe, jen to podivné chvění a změnu tvaru mrtvoly. Hlava se někam vypařila…
„Moc ti děkuji, žes mě osvobodil a zbavil mě tohohle ‚pouta‘,“ zaznělo z další utvářené hlavy, ženským hlubokým hlasem.
„Co jsi zač?“ zeptal se šokovaně Naruto.
„Ty mě neznáš? Jsem Kaguya, matka všech ninjů. I tebe,“ popsala mu, jak vznikla chakra, jak se jí lidé báli. Narození synů, následné její uvěznění vlastní rodinou…
Naruto skoro nevnímal příval slov řinoucí se od ní. V hlavě měl zmatek. Jakýsi mužský hlas ho vábil do nitra...
Nedošlo k žádnému uvítání, rovnou na věc. „Nedej na ni, sic je to má matka. Je zlá do morku kostí. Musíš využít první minuty, kdy bude znovu nabírat své síly. Po půl hodině bude neporazitelná. Nemám moc času. Dobře poslouchej, nebudu to opakovat. Abys ji mohl znovu uvěznit, potřebuješ můj Rinnegan. Jelikož ti přítel věnoval Sharingan, nebude problém ti ho dát. Objeví se ve správnou chvíli. Měj se však na pozoru, moje matka je záludná. Zbytek je na tobě. Dal bych té síly víc, ale nemohu…“
Tím to skončilo. Vrátil se myšlenkou zpátky na bojiště, cítil se navlas stejně, přesto jinak.
„… a nastolit konečný řád světa,“ dokončila litanii.
„Mně je fuk, co jsi zač, pošlu tě zpátky, kam patříš. Nestojíme o dalšího Madaru a šílenou vizi světa. Mně se líbí takhle.“
„Toho budeš litovat, skončíme to,“ varovala ho Kaguya.
„Jako bych tohle dneska už jednou slyšel,“ pronesl ironicky Naruto. Dal teda na radu toho děduly, zkusil zaútočit svými klony, ať zhruba ví, co má čekat. Přesně to, co čekal. Velmi zkušeného oponenta.
Kaguya to poznala a sama provedla útok. „Kanashibari no Jutsu,“ řekla, chtěla ho paralyzovat, nepočítala se dvěma věcmi. S Rinneganem, objevivší se v levém oku a Sharinganem v pravém.
„Kdo jsi?“
„Někdo, kdo ti nakope zadek!“ odvětil suše. Znovu využil momentu překvapení, stvořil Raitengan, spolu s ním další tři. Pro jistotu. První dopadl s přesností do zad, dalším se už stihla vyhnout, byla příliš zaujatá vykrýváním útoků, že nepostřehla, že ji z pravého boku trčí již tak krvavé ostří.
„Směšné, tak ty se domníváš, že mě zabiješ tak snadno?“ smála se z plných plic. Snadno vytáhla katanu, rána se ihned zacelila a v rukou zlomila zbraň na několik kusů, nechala je spadnout k nohám.
„Ne,“ doufal, že tenhle zabírá i na takové jako je ona. Aby zvýšil rychlost vstřebání, bude ji muset zabavit. Což bude maličkost.
Opět Kage Bunshin no Jutsu, tentokrát chtěl vyzkoušet Rasenshuriken, ten se také proměnil na malé bleskovo-ohnivé tornádo, tvar shurikenu zůstal. Ve středu plál černý oheň a „ostří“ metalo blesky.
„Amaraishuriken,“ zkusil tuto kombinaci pojmenovat. Klony se snažily odvádět pozornost. relativně dobře, protože vylepšená technika zasáhla cíl. Kdyby to byl nějaký nukenin nebo obyčejný shinobi, bylo by po něm, Kaguyu to sotva škráblo, jen malé plamínky černého ohně hořely na jejím oblečení. Takhle by to nešlo. Musím na ni jít od lesa.
Další tisícovka klonů se postupně vrhala na Kaguyu. Jedni to zkoušeli s nejrůznějšíma fíglama, až se jim podařilo zajmout všechny údy, teď byl čas využít Amabijuudamu. Zásah se povedl. I přes její regeneraci něco začínalo být špatně. Nebo spíše dobře. Nezahojila se celá. Takže jed pomalu působil. Ten dědula měl pravdu, nebyla ještě při plné síle. Musel toho dostatečně využít, když má stále čas. Teď jen zařídit, aby dostala další zásah Amaraishurikenem… pak mu zrak padl na zbytky katany. Napadlo ho něco lepšího. Musel ovšem jednat rychle, začala se uvolňovat z držení klonů. Pochopila to samé.
Bleskurychle zvedl ze země kousek ostří. Čím víc se blížil, tím byla volnější. Do kovu přivolal blesky a jen tak nazdařkami ho hodil, věděl, že to nestihne. A ono to fakt vyšlo! Střepina se zabodla do jejího pravého oka. Řvala neskutečnou bolestí. Agónie bolesti jí zaplavovala mozek, až měla dojem, že vybuchne, to však ještě nebylo všechno. I přes zavřené levé víčko vnikl další střep do druhého oka, tento posílený ohněm a poslední střep s ohnivým bleskem vězel v jejím srdci, které prasklo jako zralé ovoce spadlé na zem.
Naruto se radši ujistil, že je po všem tím, že jí uřízl hlavu. Než znovu zmizela, pohrozila: „Já se jednou vrátím.“
„Svět na tebe bude připraven.“ Pocit, že už je konec, mu vůbec nepomohl. Rinnegan mu zůstal, stejně jako Sharingan, který se vrátil do „základního“ stavu.
Teprve nyní se sesul na zem a dal najevo svůj žal. Ucítil na rameni něčí ruku, dodalo mu to trochu útěchy.
„Řítí se sem Sakura,“ prohodil hlas jeho senseie.
Hluboce si povzdechl, utřel slzami pokrytou tvář, vstal ze země a šel ji vstříc jako své vlastní budoucnosti…