Ovládán Temnotou – Svitek č. 8; 09

Toho večera, asi dvacet kilometrů od Konohy se utábořili dva mladí shinobi. Nebyli to nikdo jiní než Tokugawa Iemasu a Umikaze Miaki, kteří se vraceli z Edoki. Neji jim to poručil, jelikož se svitkem od Yamata přišel vzkaz, že se mají neprodleně vrátit. Tsunade má pro ně jiný úkol.
Proto tábořili na klasickém místě pro ninji. Byl to starý vykotlaný pařez jednoho hodně starého stromu, nikdo už neví, co to bylo za druh, ovšem musel mít nejméně sto padesát let, takový pařez se jen tak nevidí.
Jeho osud se mohl odehrát takto.
Rostl si tady asi devadesát let, když do něj udeřil blesk, kmen se bleskem rozlomil na dvě části a oheň pak spálil zbytek, až na ostrý zub, chránící před útokem z jedné strany a z druhé zase val, přes který se dalo útočit. Věk času a samozřejmě příroda ničím neplýtvá, proto si ninjové zde pořídili dokonalý úkryt, nejen přes noc, když jsou vyčerpaní z dlouhých cest. I nyní posloužil svému účelu.
Mohli si dovolit zapálit menší oheň, aby se zahřáli. Ani z dálky nešlo světlo vidět. Miaki měla mít druhou hlídku, první si vzal po velmi živé debatě Iemasu. Nebyl tak unavený jako jeho parťačka. Naopak byl nabit neobyčejnou energií. Přisuzoval to svému rodokmenu, který byl bohatý, hlavně co se důležitosti týče. Pocházel totiž z velmi starého rodu Feudálních pánů, vládnoucí Zemi Ohně po více jak dvě stě let. Ovšem pak nastal prudký obrat. Jeho otec se narodil s nadáním ovládnout Ohnivý element, nastoupil tajně na Akademii, aby se naučil lépe využívat svoji sílu, dokonce ho jistý čas učila sama Tsunade a Uchiha Fugaku si bral jeho výuku. Byl přece Uchiha, mistr tohoto elementu. Po zlepšení se oženil a zplodil se svou ženou dva syny, bohužel došlo k obrovské tragédii.
Necelé čtyři roky po útoku na Konohu, kdy bylo Iemasovi sotva rok, se to stalo! Jeho rodina uhořela v jejich rodinném sídle! Jen on přežil! Nacházel se tou dobou na zahradě a spal ve svém kočáře. Matka ho tam omylem zapomněla…? Verdikt? Jeho otec se zbláznil a spáchal sebevraždu, jenže rodinu, kterou miloval nade vše, vzal s sebou. Po celé vesnici se tradovalo, že Feudální pán je cvok! Jaká urážka! Zatajilo se, že Iemasu přežil, sice nenašli jeho kostru, ale tenkrát mladý Ibiki, spolu s začínajícím detektivem Jakkurem, zkonstatovali, že oheň byl tak silný, až spálil jeho maličké kosti na popel. Jeden z nich netušil však, jak osudově se ten večer spojil s jeho večerem vraždy… nahráli tím Sandaimemu, aby ho ukryl. Do Jakkurova bytu!!! Iemasu pak vyrůstal jen o několik bloků od Naruta! Taktéž sirotka, přes svůj věk se nikdy nesetkali. Ani na Akademii. Žil proto v iluzi, že Jakkuro je jeho strýc.
Co nikdo nevěděl byla pravda! Nikdy se nikdo nedopátral pravdy. Ta ležela přímo před nima. Kyuubi totiž našel způsob jak ukojit svoji touhu po mase a krvi… a to i v těle skoro pětiletého dítěte!
Z přemyšlení ho vytrhl až hlas Miaki. Lehce sebou nadskočil, jak nečekal její bdící přítomnost.
„Neměl si mě, náhodou, vzbudit?“ Těsně po spánku vypadala Miaki tak krásně a uvolněně. Až Iemasu musel polknout, zatajil se mu dech. Světlo ohně celou situaci ještě zhoršilo. Miaki vypadala úchvatně. Vlasy zralé pšenice zářily svou zlatou barvou, zelené oči se leskly a ústa jakoby zvala k polibku a celé její mladistvé pučící tělo si říkalo o mužskou pozornost. Což se dařilo. Až moc.
„Měl, vždycky mě překvapí jak se budíš přesně v momentě, kdy tě chci budit.“ Sám se divil k jakému výkonu se dal jeho hlas, naštěstí se nezajíkl, ani mu nepřeskočil.
„Tak, už jdi na kutě, potřebuješ to jako sůl!“ utahovala si ze svého parťáka Miaki. Vyměnili si místa, Iemasu se možná, až rychle uložil ke spánku. A vskutku za pár chvil spal, zdály se mu samé ošklivé sny…
Za to Miaki pozorovala jeho spící ustaranou tvář, kde mu vrásky přidaly na věku, temně hnědé oči se skryly za pevně semknutá víčka, hnědé vlasy složené pod zády vyzařovaly jemnost a pružnost, nechal si je narůst podle vzoru jejich senseie Nejiho, překvapivě mu slušely. Dodaly jeho postavě mužnost a nově rostoucím svalům zase konkurenci. Potom dívka nevěděla kam dřív s očima. Jako právě teď Miaki, mohla na něm oči nechat. I její tělo zvláštně reagovalo, rozhodně na těch místech, o kterých by se správně nemělo mluvit. Ale mluvilo se.
„Čím sis to musel projít?“ Zašeptala do noci, kolikráte se snad pokoušela položit tuto otázku? Nepočítaně! Ani Miaki nevěděla o jeho pohnutém osudu. Stejně jak na útok Konohy, tak i na smrt Feudálních pánů uvalil Sandaime přísné embargo. Iemasa vydával za oběť z jiné maličké vesnice, která padla při útoku nukeninů. Tím se vše vysvětlilo, proč je chlapec tak vyděšený. Byl dán proto Jakkurovi, jako jediný se nabídl být chlapci rodinou, asi z důvodu, že sám rodinu neměl.
Přesto ho Miaki nějak neodsuzovala nebo něco jiného. Brala ho jako sobě rovného. Celý život žila taktéž ve lži, takže to nedokázala od sebe rozlišit.
Přestože se jmenovala Umikaze, měla co dočinění s dnes již neexistujícím klanem Namikaze, její rodina byla od pradávna Vedlejší větví Hlavního rodu, Namikaze. Podobné uspořádání měl jen klan Hyuuga, ovšem u nich nešlo změnit jméno, už jen pro jejich vzácné oči. Zde to šlo. Byla větší šance pro předání genů dalším generacím, zachovajícím tajemství jejich krve. Yondaime byl její strýc. Minato byl o dva roky starší než její matka. Tudíž Minato se zařadil do Hlavní a její matka do Vedlejší. Jak se určovalo, kdo půjde kam? Hlavní rod se skládal pouze z Prvorozených, ti bývali zpravidla ti nejlepší, nejsilnější, nejobratnější shinobi své doby. Vedlejší zase z Druho- a více rozených, stávalo se, že leckteří se vyrovnali Hlavním členům. Umikaze rodina měla chránit Hlavní větev, stávali se proto stíny ANBU nebo temnějšího ROOT, odtud pak i přes Danza vysílali členy k ochraně. Smutné je, že Umikaze nedokázali včas ochránit posledního potomka, Minata, od jisté smrti. Podobně jako záhadné události, kdy celý klan Namikaze zmizel přes noc! Nikdo nevěděl kam odešli, nebo zemřeli či snad ještě něco horšího? Zařekli se proto a ještě tajněji poskytovali vše, co Naruto potřeboval. Jen Sandaime nikdy nezjistil, kdo pomáhá Narutovi. Byli jak pára nad hrncem…
Opět sehrála v této věci náhoda. Klan Namikaze se úzce přátelil s Feudální rodinou Tokugawů, jelikož byl klan silným, vyrovnal se klanu Uzumaki, klanu Senjuu a klanu Uchihů, uzavřeli spolu dohodu. Odejdou do Sunagakure no sato, usadí se tam pod jiným jménem a pokusí se změnit celou vesnici a poté zemi, k tomu, aby se později stali spojenci! A to celých šest let před napadením Kyuubim! Jen Minato musel zůstat z obliga, jeho všichni znali z bitevních polí. Všude by ho poznali. Do své smrti se nedozvěděl, co se stalo…
Rok před smrtí Feudálů se narodila Miaki, matka s ní žila do jejích deseti, pak zemřela na slabost srdce. Následně se o ní staralo několik senseiů do té doby než se stala geninem a mohla si na sebe vydělat misemi a v tu dobu se seznámila s Iemasem a jeho „strýčkem“ Jakkurem.
Každý měl svůj tým, přesto si našli čas se vídat. Takhle to šlo tři roky, než se oba účastnili zkoušek na Chuunina. Na konci stáli proti sobě, ale díky vzdání se ze strany Iemasa se Miaki stala absolutní vítězkou. Následovala ceremonie, kde se nakonec oba dva stali Chuuniny. Dostali se tak k Nejimu a první misi v nové hodnosti. Ano, mise v Edoki, kde se stali svědky toliko podivných událostí…
Miaki zadusila oheň, nebylo ho dále třeba. Slunce již pomalu vycházelo a v pařezu bylo dostatek tepla než slunce zalije paprsky i je. Věděla, kde najde bylinky a ovoce. Za necelých pět minut se vrátila, ovoce zabalila do listů bylin, snědla si svůj podíl, zapila to ledovou vodou z malé říčky tekoucí nedaleko. Slunce se už hezky vylouplo. Byl čas pokračovat. Mají pět hodin se dostavit k Hokage. Probudila svého kolegu, ten jen zamručel, protřel si oči, došel si na toaletu, snědl si svůj díl, napil se ze stejné láhve a dali se na cestu.
„Snad uvidím strýčka, už se na něho těším.“ pronesl Iemasu spíše pro sebe poté, co nasadili solidní tempo.
„Taky, vždycky ráda poslouchám jeho historky,“ zanotovala Miaki, tihle dva byli v podstatě rodina, i když podivná. Jenže cítila, jakoby se touto nocí v ní něco změnilo. Začala svého „bratra“ vnímat nějak jinak…
To ještě neměli potuchy, co se v Konoze děje a co strašlivě prastarého se znovu dalo do pohybu. Kdo zvítězí tentokrát?

Než se dostal k sobě do kanceláře, odešel domů se vysprchovat, převléci, uklohnit něco k snědku. Napsal pro svého „synovce“ vzkaz, kde ho najde, až se vrátí. Uložil ho na stolek v předsíni. Stačil se informovat u Tsunade, že by tady měl být během rána či poledne s Miaki…
Popadl krabici, jídlo v tašce, klíče, zamkl za sebou, rychle se přesunul k sobě do kanceláře. Kouře si nevšiml, už jen z toho principu, jak byl zamyšlen, co ve svitcích najde. Pořád pokukoval po tom víku, který by mohl ukrývat toliko hledanou pravdu!
Jakmile před Jakkurem ležela otevřená krabice s oněmi devíti svitky, papírky pro poznámky, pero, večerní jídlo a spoustu vody, pustil se do rozdělování svitků. Měl to snadné. Už byly rozděleni Aratou, podle data i podle obsahu (čti tloušťky).
Pustil se do rozbalování svitků, musel opatrně, stáří se už na nich začalo podepisovat. Staly se křehkými, začetl se a spolu s tím i hodoval na skromném jídle. Pouze onigiri.
Svitky od Jedničky po Čtyřku se ukázaly jako bezcenné, samé hádky o dobytek, domy a další nevýznamné události. Navíc byly moc tenké.
Od Pětky až po Sedmičku se dozvěděl zajímavější věci, hlavně co se politiky a Pánů týče. Ty už byly více obsahově bohatší.
Četl:

„… na základě doporučení od Hashiramy Vznešeného jsem se rozhodl přijmout tyto tři klany:
- Klan Nara: umění vycházet s jeleny a vytvářet léčiva
- Klan Uzumaki: nebývalá výdrž, žena Hashiramy pochází z tohoto klanu; Jinchuuriki Kyuubi no Hokou
- Klan Namikaze: tajemná moc krve, rychlé přesuny v boji, zvláštní kunaie, Vedlejší větev; rodina Umikaze
Ještě je podrobíme zkouškám, ale plně věřím jeho slovu, ještě nikdy nám Vznešený nelhal…“

Z toho mu, kdožvíproč, běhal mráz po zádech. Teprve až na druhé přečtení pochopil proč!!! Miaki byla příbuzná s Minatem! Sice obkoleno, ale i to stačilo! Tokugawa Iemitsu? Pradědeček Iemasa! Tuhle zprávu psal tři dny před svou smrtí!
Zapsal si tyto informace a dal se Osmičky… která mu vyrazila dech! Důkaz č.2! Hned si poznamenal, že se jedná o M2.
Dal se do čtení.
Děj se odehrál nějak takto.

Nemohl uvěřit svým očím, co všechno se zde dozvěděl a to ještě neodhalil tajemství posledního svitku, tušil, že to bude o konci Mito-san, ale tady se mýlil, bylo to o něčem zcela jiném, jenže bude trvat ještě hodně dlouho než se k onomu svitku dostane. Na ten poslední svitek skoro zapomněl. Teď měl zcela jasný důkaz, že Naruto neovládá Kyuubiho, ale naopak!!! Dobrá, bude hrát jeho hru, musí ho nachytat přímo při činu, jinak nemá šanci. Nejhorší na tom bylo, že neměl zdání, kde udeří příště.
Složil svitky zpátky do krabice, tu uložil do větší krabice důkazních materiálů. Na stole si udělal pořádek, zbylé onigiri dal do poličky, sklenici na linku a psací potřeby do stolu, nechal si tam jen jeden velký papír, namaloval na něj hrubý náčrt Narutovy hlavy, pravou dlaň nechal volně ležet na náčrtu a levou si dal na srdce, zavřel oči a otevřel svou mysl. Začal se svou meditací alá „vžití se do postavy“. Proces zabral sotva pár minut, když hrůzným šokem pravá ruka vyletěla jak blesk, celá hořela a levá ruka zase studila jako led. To znamenalo jediné, měl svého pachatele, led představoval smrt a horkost ruky zase vraždu.
Přikročil ke druhému kroku, napsal si pod sebe tyto údaje:

Poté si k nim psal různé spojovací znamení a vyšlo mu z toho jediné, teď půjde po Hatake Kakashim, on byl tím, kdo o něm věděl nejvíce a ještě žil!
Na druhý den si pozve Kakashiho, věděl, že je ve vesnici. Ovšem musí to udělat na tajno, Kyuubi nesmí pojmout podezření.
Jakkuro se poprvé po dlouhé době trošku usmál a jeho mysl se uvolnila z toho tlaku, konečně má něco v ruce a může začít podnikat svoje kroky. Bude se muset hodně snažit, aby byl krok před Kyuubim. Jinak to odnese spousta lidí.
Na plánech je zrádné to, nikdy nevyjdou podle představ, o tom se měl Jakkuro přesvědčit na druhý den…

I další člověk nespal, Hatake Kakashi.
Seděl na posteli, koukal na hvězdy. Byla bezmračná noc, teplé počasí svádělo mít okno otevřené… Pořád musel myslet na to, kdo mohl mít zájem na tom, aby byl Ibiki zabit. Věděl o ROOT, ti měli nepřátele všude. Takže ti z toho vypadli jako první. Navíc oni dokážou zabít a nikdo nezjistí, zdali je ten dotyčný mrtev nebo jen někam zmizel.
Ptal se Tsunade, či Jakkuro něco nezjistil, kromě pitevní zprávy neměli nic. Z hlavy mu nešlo jedno slovo, řvalo v jeho hlavě, až hrozilo, že pukne. KDO! KDO!
Protřepal si hlavu, přistoupil k oknu a nadechl se čerstvého vzduchu… počkat! Tady něco nehraje! Všechny krámy, restaurace mají zavřeno, tak proč cítil spáleninu? Naklonil se více z okna a málem z něho úlekem vyletěl jako ptáček, který poprvé vyletěl z hnízda a učil se létat.
Spatřil něco nečekaného! Archiv v plamenech! Jak to, že si toho zápachu nevšiml dříve? Na nic nečekal a vyběhl do úsvitu rána, slunce již dávalo o sobě vědět, že den začíná a má se vstát z postele…
Během cesty do Archivu zburcoval skoro půlku Konohy, aby kdokoli přišel na pomoc a hasil oheň, i když nikoho nebylo třeba. Živel dokonal své dílo a už jen doutnal…
Hotové dílo zkázy.