Naruto Akkipuden - 27) Prapor zločinu

Kapitola 27.
Prapor zločinu

Vojáci poražené gardy stojí v trojstupu na nádvoří královského paláce. Netuší jak s nimi nepřítel naloží. Vyskytují se různé emoce, od strachu až po vztek, avšak nikomu nekouká z očí ani nejmenší jiskra pozůstatku hrdosti nebo odvahy dál bojovat. *Příliš mnoho slabých mužů, žádná velká odvaha ani umění boje u naprosté většiny... Příliš mi nedochází smysl takové armády. Každopádně několik si snad vyberu, zbytek není důležitý ani silný, nemůže znamenat riziko pro tak krátký čas, který bude Mitsuchova vláda trvat... A proti starému králi Michirovi se zcela určitě stavět nebudou,* přemýšlí Maeko-san v průběhu selekce silných a slabých. Rozvážně překračuje od každého jednoho vojáka k druhému s dvojicí shinobi v černobílém oblečení jako doprovod, aby nedošlo na žádnou divokou roztržku. *Tenhle se mi líbí, určitě bude silný a vydrží dlouhou dobu,* zastaví před urostlým vojákem a se zalíbením i úsměvem na tváří svalnatého pokusného králíka kontroluje, nalezne v člověku téměř dokonalý exemplář pro experimenty s lékem. Položí muži ruku na rameno, aby přihlížející viděli, že si právě vybrala prvního vyvoleného. *Úleva v obličeji nevybraných? Zdá se, že momentálně hraje každý sám za sebe,* povšimne si Maeko-san, pokračujíc v důkladném výběru silných, odolných nebo prostě velkých jedinců. Vždy každému položí dlaň na krk či rameno, čímž vojákovi oznámí, že byl vybrán a může si gratulovat k oné poctě státi se prostředníkem záchrany světa.
Vybraní jednotlivci sdílí pohledy vystrašené nejistou budoucností, zatím co ze zbylé většiny jako by spadl nějaký těžký kámen, ovšem pouze jeden z mnoha kamenů na nich nyní navršených.
Maeko-san opět řady opustí a přistoupí zpět k boku Mitsuchiho, jenž široce rozkročený a s rukama za zády pozoruje pokořenou gardu a kývá při každém zvoleném člověku, jako že pochopil a sám s výběrem souhlasí. *Dvacet sedm mužů a žen z celé gardy dostatečně schopných, aby měli šanci na přežití výzkumu. Všichni velcí a silní tak, že bych se jim bál postavit do cesty... Co to musí být za odpornou nemoc?* přemýšlí a pomalu přepočítává míru vážnosti onemocnění na cenu za skutečný lék, *lék přece nevytváříš na nemoc, kterou má jeden z milionu... Z toho nic nekouká, určitě musí mít s těmi léčivy nějaké podnikatelské záměry.*
"Více už z nich nevyberu. Avšak podle nálady u ostatních soudím, že se nás bojí a neopováží se vzdorovat bez silných vůdců, kterých Vás tímto docela snadno a užitečně zbavím," sdělí Maeko-san svému zákazníkovi tiše a postaví se po jeho pravici, "nechala bych je žít... Alespoň získáte více plátců daní a lepší pověst hned pro začátek vlády. Nechcete se přece stát tyranem, chcete lidem ukázat, že se pletli a Vy znáte správnou cestu, ne?" šeptá Maeko-san nadále, držíc Mitsuchiho za rameno a ústy blízko jeho pozorného ucha. *Ani si nevšiml, naivní hlupák!*
"Možná na tvých slovech něco bude," poškrábe se ukazovákem na bradě, "možná mi budou vděční za své životy a lépe přijmou novou vládu spravedlnosti," uvažuje hlasitě, ale zároveň tak aby jej vojáci nemohli zřetelně slyšet. *Ale z bývalých vojáků se mohou stát "skvělí" povstalci a nadělají problémy při výběru daní. V zemi navíc stále pobíhají přeživší důstojníci gardy, mohli by zorganizovat převrat i s těmito nevděčníky! Dokud nechytíme posledního možného vůdce, není možné riskovat,* přemýšlí nyní znovu pouze tiše.
"Ne, radši všechny zavřeme do podzemní kopky. Časem možná některé propustíme... Ano všechny si je odveď a rychle rozpracuj lék, lidé jej určitě potřebují co nejrychleji," rozhodne Mitsuchi na konec, vztyčíc prst jako by právě učinil obrovsky důležitý počin ve vládě a také že ano, i když...
"Ani Vaše rázné řešení ničemu nevadí. Pouze Vy jste cítil problém s živením vězňů. Každopádně děkuji, že chápete vážnost celého problému, vycházíte nám vstříc, takovou spolupráci si zapamatujeme," odpoví Maeko-san vděčně.
Maeko-san pomalu zdvihne ukazovák a prostředník v základu pečeti pro aktivaci chakry uvnitř vzdálených obětí. *Doku Nyuki, slabé články nesmí vidět ty silné kráčet hrdě vstříc krutému osudu!* pomyslí si a aktivuje funkční látky v jedu jenž tajně vpravila prostřednictvím úzké jehly v prstenu do sedm a dvaceti nejsilnějších, nejodolnějších a největších jedinců. Všichni bez výjimek okamžitě pocítí zákeřný účinek jedu. Cítí náhlou úzkost a naprosto nekontrolovatelné návaly strachu, hrozně se bojí, i když netuší proč ani čeho a takové zjištění jim nahání pouze další hrůzu. Zdánlivě bezdůvodný děs téměř podlamuje kolena i nejsilnějším z vybraných a ti rychle dávají najevo, že nemají nejmenší odvahu protivit se jakémukoli nařízení své nové vládkyně v rudém plášti s černými plameny.
"Dvojřad, uspořádaně a zpříma do podzemní věznice! Budete uvězněni dokud nový král Mitsuchi nerozhodne jinak. Tak zní nařízení vašeho nového vládce a pána, ctihodného Mitsuchiho!" zvolá Maeko-san a vůbec nejdříve se jí dostane vyděšeného uposlechnutí od mužů a žen, kteří by obyčejně zcela jistě patřili k vůdcům různých povstání či nepokojům. Bez odporu uposlechnou ti, kteří se chlubí pověstí hlavounů ve vlastních řadách. *Lidé a ovce vlastně nejsou tolik odlišní. Když ti nejsilnější ze stáda projeví strach či respekt, automaticky se takové působení přenáší na ostatní... Všichni uposlechnou a pokud ne, pouze tím objevíme nového silného vůdce, kterého je třeba odstranit,* opakuje si Maeko-san své vlastní poučky o lidském chování. Zcela jistě na podobné téma existuje mnoho knih, jenže dny v nichž mohla beztrestně vstupovat do velkých knihoven a číst si, ty již dávno odnesl vítr daleko nad moře.

"Minato-kun?" protne hlas Shiori tiché monotónní šumění oceánu v němž byl Minato ponořen, snad téměř ztracen. *Divné, oba úplně v jiné náladě...* zhodnotí výraz kamaráda, sedícího hlídkovém koši, *Menma skoro na dně, zatím co Minato je pohodově naladěn,* pomyslí si podezřívavě, chytá ji zvídavá nálada, *chování Minata a Menmy spolu samo sebou souvisí.*
"Áno? Už chytil sensei nějakou rybu?" obrátí k ní Minato trochu znuděný až přespříliš bezstarostný pohled, lehce zívajíc únavou z lenivé nudy. Navíc stejně už notnou dávku času pozoruje mraky místo obzoru a nebezpečných lodí, plavících se v dáli. *Jestli Sarn-sensei posílá zprávu, že hlídám špatně, nemusel se namáhat... Tak nějak je mi to jasný, ale co by se asi tak mohlo stát?* ušklíbne se v duchu.
"Co jsi provedl našemu malému zákazníkovi? Chodí skoro jak tělo bez duše a pořád zamračeně kouká kamkoli jinam, hlavně ne lidem do očí," sdělí Shiori a Minato pochopí, že se muselo něco provalit ven. Jinak by přece nikoho ani nenapadlo podezřívat pověstně zodpovědného shinobiho.
"Co bych provedl? Dohromady vlastně vůbec nic..." odpoví vyhýbavě.
"Nekecej, určitě jsi mu něco udělal!" zasupí Shiori a dá ruce v bok jako správná stíhačka, "jestli tady někdo umí lhát, tak ty určitě ne. Co jsi mu provedl mizero?! Tse, nezdá se ti trochu trapné a nízké bít malého kluka?" promlouvá zklamaně i rozhněvaně.
"No to ne," hájí se okamžitě, "ani jsem se princátka nedotk... Prostě jsem jenom..." nedokončí větu a vyskočí na nohy, aby netrpěl pocitem přílišné podřazenosti. *No ták Shiori-chan, tohle by ti přece mělo stačit jako výmluva. Věř mi trochu kruciš.*
Jenže Shiori nestačí taková nanicovatá věta ne-věta ani v nejmenším. Kouká stále stejně nebezpečně a naštvaně, že jim Minato kazí relativně dobrou pověst. Přimhouří oči a tajemným hlasem si vynutí pokračování: "Jenom co?" *Jako by se nechoval trošku namyšleně ke všem okolo. Neee, jenom "Minato-sama" nedokáže skousnout něco takového a musí trestat fackováním,* uvažuje dál dopředu a nechce přestat vrhat děsivý stín na malého ubohého genina před sebou, *vyklop už konečně co jsi provedl!*
"Dobře přiznávám... Vynadal jsem mu a možná řekl něco trochu ošklivého, ale jinak vůbec nic... Ani žduchnutí!" vysouká ze sebe s povzdechem, zdvihajíc ruce jako by každou chvíli čekal ránu pěstí. *Tělo bez duše? Proč by si měl takový spratek dělat starosti s čímkoli co já, mizerný shinobi a naprostý hlupák, říkám?* vůbec zde nepasuje reakce k člověku.
"Tys byl sprostý na prince? Děláš si ze mě doufám srandu?!" Shiori skoro šílí i nadále, prostě nedokáže přijmout, že by na ni a na celý tým padlo špatné světlo kvůli jedinému ňoumovi, co nedokáže držet jazyk za zuby. *Naše první důležitá mise... AHA! on "Minato-sama" asi neví co s penězi a pravděpodobně jej už předchází skvělá pověst, že si může dovolit takhle riskovat, Minato ty baka!*
"Přestaň s tím vážným pohledem... Prostě jsem mu řekl, že je zmetek a štve mě, ale on po mě před tím hodil kamínkem!" snaží se, aby celá situace nevyzněla jako dětský brekot na maminčino ramínko, inu někdy se nezadaří. *Jo vážně super Minato, princ po tobě hodil kamínkem a proto jsi řekl, že je zbytečný a neměl by žít... Nooo, možná jsem byl trochu zlý, ale Menma si od začátku koledoval o pěknou ťafku.*
"Ach bože," povzdechne Shiori a plácne se do čela, "musíš se Menmovi omluvit. Je jenom malé děcko a pokud jsi řekl něco hodně ošklivého, může se s tím těžko vyrovnat," stále zní dost naštvaně. *Opovaž se odmlouvat, radši by ses měl chovat trochu dospěle, dattebayo!* uvnitř se zlobí mnohem víc než-li dokáže ventilovat na povrchu, navíc nechce zavádět mezi ně nějaké rozbroje.
"Fajn!" odsekne Minato nabručeně a vyleze z koše, "shinobi asi občas musí držet jazyk za zuby," konstatuje a už se drží lan, po nichž slézá ze stožáru. *Beztak ani neotevře dveře a omluvu nepřijme. Vnucovat se nebudu, ale když si Shiori myslí, že bych měl... Můžu zkusit být k němu trošku mírnější,* usmyslí si a elegantně skočí z posledního lana na palubu a seběhne po schodech dolů do podpalubí. Nad ničím příliš nerozmýšlí, prostě zatne zuby, potlačí trochu hrdosti a svižně přistoupí k posledním dveřím ve skromném podpalubí za nimiž se nachází pokoj princů. *Hikaru-san mluvil se senseiem, takže mě alespoň při omluvě nikdo neuvidí. Štěstí, že tak...* pomyslí si a rozvážně natáhne ruku ke klice. *A vůbec! Proč se mám omluvit za pravdu? ... Ouu, no jo vlastně. "Zákazník" náš pán a může do nás třeba kopat, chmm!* konečně odhodlaně cásne za kliku a vkročí. Pokoj není příliš velký a není se v něm kde schovat. Menma, doposud usazený na posteli, vyskočí jako by ho píchla vosa. Kouká překvapeně a vystrašeně neboť jeho nynější úhlavní nepřítel si pro něj přišel do míst, odkud nemůže utéct. *Proč mi nedá pokoj? Vždyť už mi vynadal, ulevil si! Přišel se mi pomstít za ten kamínek, uleželo se mu to v hlavě a teď mě zmlátí?!* zaraženě pozoruje Minatovu zdrženlivost, jako by vyčkával, *ne nechce. Přišel kvůli něčemu co nechce udělat,* hádá Menma v očích genina a hádá správně.
"Chceš mi zase něco říct?" zeptá se skoro uraženě.
"Nepřišel bych... Ale Shiori-chan si myslím, že bych se ti měl omluvit," odpoví Minato tiše a koukne bokem. *Jenom se omluvím, už zase na mě bude koukat jako na špínu!*
"A omluvíš se?"
"Spíš ti dám druhou šanci... Chci vědět co máš se mnou za problém a možná spolu přestaneme válčit. Mě nic z toho nebaví," vysouká ze sebe Minato nepříliš ochotně.
"Už jsem řekl, že bys to nepochopil," odsekne Menma, "kluk jako ty nemůže. Máš všechno, nepřišel jsi o jediného přítele... Nechápeš co to je někoho ztratit a zůstat sám! Já už znova nechci!" nekřičí, ale mluví hodně nabručeně, hodně vztekle.
Minato zatne zuby, skloní hlavu a nestačí se divit. *Takže o tomhle to všechno je?* pomyslí si a tiše odpoví: "Pleteš se. Sice jsem nikdy žádného přítel neztratil, ale moc dobře vím jak hořce samota chutná. Nemám ponětí jaký byl tvůj kamarád člověk, ale určitě by nechtěl, aby se z tebe stal sprostý spratek... Jsi sám protože chceš být sám. Bojíš se že tě přátelé opustí a tak radši každého odpudíš neuvěřitelně sprostým vychováním dřív, než by ses vůbec mohl s někým spřátelit!" *Taková kravina. Když si vzpomenu jak dlouho mě trvalo najít si prvního kámoše... Ale těch zážitků a srandy, myslím že pro přátelství se trochu riskovat vyplatí. Tenhle ale úplně cokoli takového zavrhnul!*
"Ale já přece..." PRÁSK! Silná rána otřese celou lodí, nakloní dřevěný trup prudce na pravobok a do chodby za Minatovými zády pronikne mnoho třísek zároveň s paprsky slunce, cosi vyvrtalo do lodě díru. Menma hrůzou vykřikne a poroučí se na podlahu. I Minato má co dělat, aby udržel rovnováhu a neplácl sebou. *Zatraceně, co se to stalo?!* chce okamžitě zjistit, jenže namísto odpovědi přichází pouze další dvě ohlušující rány a otřesy. Najednou doléhá až do pokoje křik, linouc se z paluby. Opakuje se stále jediná věta. *Poplach! Pirátská loď! Piráti útočí, všichni muži do zbraně!* a Minatovi z toho na tváři naskočí na půl vzrušený a na půl vystrašený výraz. *Stahují z kůže, upalují na lodích, drancují přímořské vesnice, vraždí a znásilňují. Hotová monstra! ... A já je nyní můžu zastavit! Joho!* znovu ona příjemná nervozita, kdy člověk neví jestli se něčeho vlastně bojí a nebo se snad i trochu těší.
*Takže piráti ho zabijou? Bude mě bránit a umře v boji s pirátem? Takhle se všechno zopakuje? ... NE, ne! Ještě má naději, pořád mě nenávidí, takže neumře!* přemýšlí Menma přitisknutý k boku postele a stále se třese z náhlých explozí i ze skutečnosti, že loď na niž se plaví je pod útokem krvelačných zrůd, *co s námi bude? Shinobi je možná nezastaví... Nechci umřít! Ani nechci pirátům otročit!* v očích se mu lesknou slzy strachu a v jejich mlze vidí, že Minato se má o odchodu: "Kam jdeš?!" zavolá hodně hlasitě, že ho museli slyšet i ti útočníci. *Chce se vrhnout přímo proti nim! Bez rozmyslu, aby někoho chránil?! Stane se to! Umře!*
"Kam bych šel? Bojovat s piráty," obtěžuje se Minato stále odpovídat, ale v ruce už drží kunai a nejraději by už stál na palubě. *Nemůžu se přece schovávat jako podpalubní krysa, nezdržuj mě a radši si někam vlez,* pomyslí si a vtom se loď znovu zatřese a tentokrát opravdu výrazně. K výbuchu došlo velmi blízko pokoje, přičemž síla otřesu srazí na koleno dokonce i Minata. Prudký náklon lodě jej navíc pošle z chodby zpět do pokoje.
"Nemusíš tam chodit, kašli na to! Proč bys měl riskovat vlastní život?" vykřikne Menma sotva co se vyškrábe na postel.
"Nemel kraviny, nejsem srab a navíc mi za to platíš," ušklíbne se Minato, už znovu stojí na nohou a drápe se ven.
"Vykašli se na ně! Umřeš!" zařve Menma už zoufale a vtom si uvědomí něco strašlivého. *Záleží mi na jeho životě!? Stal se snad mým přítelem nebo prostě jenom tak strašně nechci, aby se minulost opakovala?* přemýšlí Menma a snaží se přes kymácení lodě udržet rovnováhu. Jenže pak vrzání prken přeruší tupá rána, kterak Minato zlostně zabodne kunai do stěny, aby zkrotil nával vzteku.
"Nikdy neopustím své přátele! I kdybych měl zemřít tak raději s nimi než s někým tak zbytečným jako ty! Vykašlat se na přítele? Taková odpornost... Nechápu tě a nepochopím, prostě někam zalez a třep se než všechno vyřídíme!" vykřikne a vrhne pohrdavý pohled na uslzené oči mladého prince, okamžitě poté zmizí v chodbě. *Vykašli se na ně? Umřeš? Co si o sobě ta malá veš vůbec myslí? Co si myslí o mě? Já doufal, že prostě truchlí za přítele a má strach... jenže on si ani nezaslouží mít nějakého přítele. Ne pokud je schopný se na něho vykašlat tak jak to chtěl po mě!* v rozrušení tasí druhý bojový kunai a to už stoupá po schodech přímo na palubu.
"K zemi!" zařve čísi hlas a Minato tak tak zareaguje. Připlácne se na prkennou podlahu a jen těsně pocítí závan větru ve vlasech a mžik černého stínu dělové koule, prolétající jemu nad hlavou. *Sakra málem se "Menmovo proroctví" vyplnilo, ale co se zatraceně děje?* zmateně pobíhá po palubě a sbírá informace o situaci. Už z podstaty věci se dívá směrem, kterým kouká všichni ostatní a tudíž přímo na koráb v dáli.

Koráb s černými plachtami s vyobrazením lebky a dvěma meči. Stožár bez jakékoli vlajky a zášlehy palubních i pod palubních děl, přecházejících smrštím třísek, křiku a otřesů. *Všichni námořníci se krčí u země... My asi nemáme čím střílet?! Ale ta jejich loď se k nám nepřibližuje, budou nás bombardovat dokud nás nepotopí?* přemýšlí a též se lepí k prknům, cítí ztuhlost v nohách. *Pokud se postavím... Nechci umřít tak, že mě velkej šutr rozemele na kousky a shodí do moře! Kde krucinál vězí sensei s ostatními?* pátrá v leže po známých tvářích, chvíli trvá než zahlédne blonďatou hlavu Shiori, schovanou pod schody ke kormidlu. Krčí se tam i Muku. Oba na Minata mávají ať se k nim přidá. *A kam se poděl Hikaru-san a Sarn-sensei s Inari? Určitě jsou spolu někde v pohodě, teď musím doběhnout pod schody pryč z téhle střelnice... Tři... Dva... Jedna... Teď!* vystartuje, jako by dělové koule létaly pouze v sekundových prodlevách a rybičkou skočí pod schody.
"Už jsme tady všichni takže ten plán," prohlásí Muku dost neklidně, "právě se k nám blíží pirátský výsadek. Ale dokud nepřiplují dost blízko, děla nepřestanou zabíjet a ničit... Takže Sarn-sensei nechal tu pirátskou chásku na nás. Sám hodlá zlikvidovat jejich loď, aby neměli kam ustoupit... Minato, co ti je?" Muku si při popisu situace všimne, že jeho společník není zrovna v pohodě, ale ani Shiori ne. *Ani po mě nestřílejí dělovými koulemi každý den, ale blíží se bitva, kterou nám Sarn-sensei svěřil. Snad nedojde na vážné zranění... Zvláště zranění Shiori by mohlo vyvolat opravdu démonickou reakci Minata,* sčítá Muku všechny možné komplikace, zatím co zbylá dvojice geninů sbírá odvahu postavit se strašákům z dětství.
"Ne, že bych se bála. Ale tohle bude vážně ostrý boj, dneska poprvé zabijeme člověka," vyloží Shiori karty na stůl. *Kvůli této chvíli nás sensei drtil a nutil dřít. Poprvé zabít a nezešílet. Piráty nesmíme podcenit!*
"Poprvé zabíjet... Tohle mi nedošlo. Fuu, no dobře. Zvládneme to. Jako shinobi musíme zvládnout i tohle!" pokusí se i Minato spláchnout nervozitu ze skutečné zkoušky dospělosti. *Jaké to asi je vzít člověku život? Snadno se o tom mluví v příbězích, ale udělat to? Jasně jsou to zločinci, ale pořád jsou mezi nimi i lidštější šmejdi... Pořád patří k lidem... Bude se mi to líbit? Zešílím nebo jsem se snad připravil dost, takže se nic nestane a prostě budu dál žít úplně v klidu?* rozvažuje Minato rovněž a kouká přitom na černé ostří kunaie. Brzy jím někomu probodne srdce a potřísní své prsty lidskou krví. Už brzy pocítí na vlastní kůži co znamená být skutečným shinobi.
*Jaké bylo vzít život prvnímu člověku? Opravdu podivné... Nejprve adrenalin a následně obrovský pocit síly a nadvlády. Pocit štěstí, že zemřel on a ne já... Ovšem dřív nebo později tě doženou myšlenky, že tvá oběť nebyla monstrem, ale podobala se ti víc než si dokážeš představit... Cíle, tužby, přátelé a oblíbené jídlo... Ale takové myšlenky nemůžeš připustit k tělu, takovým myšlenkám musíš vrazit kunai do srdce, pokud je nedostaneš ty ony dostanou tebe... První oběť je skutečným milníkem v životě shinobiho, milníkem jenž rozhodne zda je schopen takový život skutečně vést...* zabloudí i Muku na rozjasněnou mýtinu za mlhavou cestou skrze vzpomínky. Méně významné vzpomínky zažité daleko dřív už se mlží, avšak první vražda uskutečněná před lety stále jasně vystupuje ze stínu času.
"Jo... S něčím takovým se asi nesetkáme naposledy. Smrt je součástí našeho života, tohle nás učí už na Akademii... Snad jsme připraveni," podotkne Muku tiše a ani se nemusí příliš přetvařovat. Momentálně vidí v očích obou geninů neklid a vnímá jej společně s nimi. Každý člověk, který už někdy zabil a zabíjení se pro něho nestalo potěšením. Každý takový člověk musí cítit zvláštní pouto k lidem, které onen podivný rituál a kolotoč myšlenek i pocitů za malou chvíli čeká.
"Slyšíte? Dělostřelecká palba zmlkla... Sarn-sensei právě vstoupil na palubu a naši nepřátelé brzy zaháknou kotvy za zábradlí... Jdeme! Musíme se jím postavit dřív než proniknou k nám!" ujme se velení Muku a po onom krátkém proslovu vykročí jako první k okraji lodi, aby zhodnotil počty a sílu blížících se nepřátel.
"Muku se nebojí a mi taky ne... Jdeme Shiori?" ujistí se Minato co nejstatečněji a rovněž vstane. Shiori důrazně kývne a odhodlaně ty dva zbrklouny doprovází k ostatním námořníkům: "Neuděláme si ostudu, v boji s pirátskou cháskou se nikdo z nás ani neškrábne jo?" navrhne Minatovi dohodu a on s úsměvem přijme. *Dnes buď skončíme nebo dospějeme? ... Ani náhodou, já nikdy nedospěju, být dospělý je nuda!* pokusí se sám sobě zlepšit náladu a zahnat obavy z pekla, jenž se stále přibližuje s každým záběrem vesel.
Pár desítek námořnických šavlí namířených k moři a nejméně padesát pirátských zbraní všeho druhu lačnících po krvi. Obličeje pirátů říkají, že vražda je pro ně potěšením a touží po ní. Žaludek každého z námořníků se svírá nervozitou, strachem a zároveň touhou po začátku bitvy. Háky v pirátských člunech už jsou roztáčeny a připravovány k hodu na palubu. Vše se přibližuje natolik rychle, že dva nezkušení geninové si sotva uvědomují, že brzy skutečně začne krutý boj při němž budou muset rozdávat i přijímat rány. Především Muku si spočítal stavy na obou stranách a vidí, že bez masakru tato bitva vybojovat nepůjde. *Ninjutsu způsobí peklo. Ale nesmím používat oheň v příliš silné míře, abych nezapálil i naši loď. Až se dostanou na "dostel" jeden z jejich člunů pocítí plnou sílu mého katonu... Pravděpodobně ten zcela vpravo, ano zcela jistě. V něm sedí poměrně silní bojovníci už od pohledu.*
"Tak fajn mořský krysy! Do boje!" zařve několik z pirátských bojovníků a v tu chvíli letí kotva přivázané na lanech přímo proti lodi. Chytají se jich a s řevem jim vlastním šplhají vzhůru.
"Katon: Gokakyou no Jutsu!" vyšlehnou plameny a zahalí předurčený člun smrtícím žárem. Řev útoku přejde v uši rvoucí vřískot trpících lidí, plameny je stravují a bolest dohání k šílenství. Pouštějí se lana i trupu lodě, v touze zachránit se
před bolestí skáčou po hlavě do mořské vody. Něco takového okamžitě zamává s morálkou na obou stranách, ovšem útok pokračuje a brzy se střetávají prví zbraně, ostří zbraní proniká do lidských těl a krev teče do vody a stříká na trup i palubu lodě. Bitva skutečně začíná, první bitva v životě mladých geninů a první bitva, odehrávající se nad hlavou vyděšeného prince Menmy.

"Kde se tady vzal?! ... Zabijte ho! ... Ten bastard je strašně rychlej!" křičí zmatení piráti v podpalubí vlastní lodě. Cizí stín se míhá mezi nimi a zabíjí. Chladnokrevně vraždí jednoho za druhým, bez jediného náznaku soucitu či pozastavení. Bělostné ostří požírá lidské životy v děsivém tempu a Sarn-sensei zastává roli vraha. Chakra proudící čepelí ještě umocňuje sílu úderů, ocelové šavle nepřátel jsou lámány a rozsekávány. Zažehne se několik jisker, katana přetne čepel šavle a rozsekne pirátský hrudník. Z otočky provede protiúder, znovu je ocel rozťata na poloviny a tepny v krku podříznuty. Za sebe hodí tři kunaie, dva naleznou cíl a třetí dutě bodne do stropu podpalubí. Zablokuje sekeru dalšího protivníka, udeří pěstí jej pěstí do břicha a snožmo kopne zpět blízko ke kunai, jenž nenašel cíl. Ovšem lístek už dohořívá. Prásk! Exploze výbušného lístku osvětlí podpalubí, silně vymrštěné třísky pobijí několik dalších protivníků a vytvoří v palubě lodi pěkně velkou díru skrze niž vyskočí na palubu z niž následně vyběhne vzhůru po hlavním stěžni. *Tahle kocábka půjde ke dnu...* mezi prsty již drží dalších osm kunaiů s výbušnými lístky a zaměřuje nejzranitelnější části trupu lodě. *Sakra vpravo!* postřehne koutkem oka vlnící se vzduch, ostří zformované z chakry fuutonu. Neváhá ani vteřinu okamžitě se saltem vzad dostane z vrcholu stěžně, chakrou se zachytí kousek pod vrškem a pozoruje několik třísek odťatých fuutonovou technikou. *Stojím snad proti shinobimu v řadách pirátů? Navíc obdařeného větrným elementem,* kalkuluje a pátrá po novém protivníku. Brzy jej nachází, vysoký muž v tmavě zelném plášti a šátku kolem hlavy, tři katany u pasu a tělo plné jizev. Tváří se zlostně, ruce založené na hrudi a bez problémů s rovnováhou stojí přímo na vrcholu protějšího stěžně.
"Ukaž se ty zmatku, který si troufáš ničit moji nádhernou loď! Cítím tvoji chakru, jsi shinobi... Možná skutečný protivník pro největšího piráta jižních moří, kapitána Zakura!" prohlásí chraplavým hlasem plným agresivity a rozčílení, "neschovávej se za sloupem jako zbabělec!"

*Kapitán Zakura?! Zatraceně proč ze všech nukeninů zrovna tenhle šílenec? Proč ze všech pirátských šmejdů zrovna ten jediný z řad nukeninů? Máme to ale štěstí na náhodu... Do souboje v kenjutsu s ním jít nemůžu, neměl bych šanci. Vyřídím jej rychlým a silným úderem... Jeho fuuton by na něco takového neměl mít žádný vliv,* rozpomínání se bleskově Sarn, okamžitě skládajíc rychlé pečetě. Položí dlaně na vysoký dřevěný sloup jehož se drží nohama. Dřevo bleskově změní strukturu, promění se v jasně červené krystaly.
"Běž! Shouton: Shuisho Hebi," křikne Sarn a saltem vzad seskakuje z krystalického sloupu jenž už získává život. Když Sarn doskočí na příď lodě, krystalický had již zcela žije. Hlasitě syčí, otvírá tlamu a jasné červené oči žhnou jako dvě louče. *Jaký je to pocit, když se proti tobě řítí kus tvé vlastní lodě... Uff, ale že je to pěkně velký kus, na něco takového obyčejný fuuton nemůže zapůsobit,* říká si v duchu a v napětí sleduje počínání pirátského kapitána Zakura. Skládá pečetě, opravdu velmi rychlé pečetě. *Takové pečetě přece náleží suitonu!? Zatraceně, proti tomu je Shouton slabý...* uvědomí si Sarn, že právě zahodil množství důležité chakry, *tenhle boj nebude vůbec snadný... Ale neměl bych tady umřít, smrt jounina na C misi by na Konohu nevrhala dobré světlo.*
"Zbytečné! Suiton: Daibakufu no Jutsu," zachraptí pirát a s ledovým klidem složí poslední pečeť své techniky. Krystalický had se obrovskou rychlostí přibližuje, avšak Zakuro nehne ani brvou. Jako by vše propočítal do poslední vteřiny. Masa vody v oceánu hluboko pod vrcholkem stěžně se hrdě zdvihne a vtom vzduch protne ohlušující dračí řev. Drak stvořen z vody se masivní silou střetne s krystalickým hadem. Masa vody se nejprve o krystal roztříští, jenže moře je silnější než kousek lodě. Krystal brzy puká a praská, až je had rozmetán na několik velkých úlomků a z části spláchnut do moře, když se vodní drak vrací.
"Hezký pokus a působivá technika, ale moc toho nevydrží," křikne Zakuro posměšně, "nesnáším, když mě někdo od začátku šetří. Takový přístup znamená, že mě podceňuješ a já k smrti nesnáším, když mě někdo podceňuje!" huláká dál, ale pak jeho pohled spočine na vlastních podřízených lezoucích z podpalubí, "na co čumíte? Jestli nechcete chcípnout až se rozjedu, tak se naloďte a pomozte ostatním v dobývání jejich lodi!" přikáže rozčíleně. Pirátská cháska v tom momentu dostane žihadlo jako snad nikdy, okamžitě míří k posledním člunům a mizí z paluby lodě pryč. V průběhu táto zábavné šarády získává Sarn alespoň několik vteřin na vyhodnocení situace. *Ovládá suiton a fuuton, rovněž je znám svým zvláštním stylem kenjutsu se třemi čepelemi. Suiton naprosto drtí techniky založené na bázi shoutonu a fuuton převyšuje raiton... Navíc z dostupných informací ovládá suiton pouze jako sekundární element, ale přitom dokázal použít ninjutsu úrovně B... Jediné proti čemu nemá výhodu je doton, ale ten neovládám na dostatečné úrovni... Zatraceně tenhle chlápek bude asi problémová osoba. V normální situaci bych volil ústup, ale naše situace není normální ani omylem... Co bych měl dělat? Jak porazit v boji na moři protivníka, užívající suiton? Potřebuji dobré načasování...*
"Shinobi z Konohy! Buď mi zábavným oponentem, opovaž se rychle umřít!" zavrčí Zakuro a v okamžiku tasí všechny tři katany. Dvě katany s tmavou rukojetí, spojené jílcem k sobě jako dvoustrannou zbraň, drží v pravé ruce a katanu s bílou rukojetí drží v levačce. Skoro až nadšeně se odráží od vrcholku stěžně, se sadistickým úšklebkem na tváři touží přejít na svoji oblíbenou bojovou disciplínu, kenjutsu. *Zatraceně, nemůžu si dovolit s ním bojovat v kenjutsu. Netrvalo by dlouho a ztratil bych s ním krok,* lekne se Sarn skoro. *Shunshin no Jutsu.* Přejde do vyčerpávajícího problesknutí zcela mimo loď a zanechá po sobě malé překvapení.
"Ty zmetku," zavrčí tiše Zakuro, když v posledním okamžiku reaguje a uskakuje přes polovinu lodě před nebezpečím. Třísk! Výbuch lístku rozmetá kousek přídi, ale nikomu nezpůsobí ani škrábanec... Nyní stojí Sarn na hladině moře kousek od pirátského korábu. Zakuro na něj znovu hledí z vrchu, stojí na zábradlí lodě a šklebí se jako by zvítězil: "Uvědomuješ si kde stojíš idiote?" zeptá se dost povýšeným tónem, "řekl jsem ať se nenecháš zabít tak snadno a ty mi hned v druhým kole vlezeš do moře..."