Naruto Akkipuden - 25) Velmi důležitá osoba

Nad Konohou vychází slunce a lidé se vracejí zpět ke svým každodenním obřadům, povinnostem nebo třeba koníčkům. Rovněž i Tým Sarn se připravuje k práci. Dnes poprvé za dlouhý čas znovu všech pět na jednom srazu. Shiori, Muku i Minato se unaveně šourají k Hokageho paláci. Muku z nich znovu nejlépe odpočatý, ale pravděpodobně obětoval spánku i čas pro úpravu zevnějšku. *Ty vlasy, bože ty vlasy. Proč jenom Muku?!* odvrací Shiori zrak od rozcuchané havraní hlavy. Stále je hrozně citlivá na podobné nedokonalosti, zvlášť pokud není únava zrovna absolutně dominantním vládcem její mysli. *Jenom se podívej na Minata. Jeho vlasy se rozcuchat nedají a navíc si obvázal obě ruce. Dokonale symetrický,* pochvaluje si na druhou stranu vzhled ospalého kluka po své pravici, *ale proč vlastně nosí ty obvazy?* uvědomí si: "Minato-kun, jsi už v pořádku? Ty obvazy moc zdravě nevypadají," zeptá se starostlivě a píchne prstem do až po loket obvázané paže.
"Neměl obavy Shiori-chan, cítím se v pohodě. Jenom jsem včera zase trochu trénoval... No a zase pěkně přecenil síly," odpoví Minato a jen tak mimochodem pohodí hlavou k Sarnovi, který kouká úplně jiným směrem a jich si nevšímá. *Docela mě překvapilo, jak mi naložil a vlastně všechno... Jenže já vše dokázal zvládnout!* vzpomene na včerejší mučení od Sarna a prostě se musí široce usmát, *Che! Beztak kvůli taťkovi. Taková náhoda se stane jednou za život... Měla jsi vidět jak se tvářil, když se setmělo a bunshin uměl všechno,* při té vzpomínce se tiše pochechtává, ačkoli ostatním připadá trochu jako idiot.
"Jsi pako nebo co? Přepínat se hned první den z nemocnice, to fakt může napadnout jenom tebe!" sprdne Shiori a uštědří mu výchovný pohlavek, aby si to zapamatoval. *Se mu v nemocnici nějak zalíbilo, že chce hned zpátky... A sensei taky, copak nemá rozum?* nad takovým přístupem a dravostí zůstává rozum stát, ale co s tím může jedna taková Shiori nadělat.
"Já za nic nemůžu, Shiori-chan. Sensei mě nutil!" odpoví Minato dotčeně a namíří prstem na hlavního viníka. Až teprve nyní přestane Sarn-sensei lovit duchy v mracích a konečně zase své studentíky vnímá. Samozřejmě hned prozradí, jak vlastně vše proběhlo: "Trénoval jsi o tři hodiny déle Minato. Nemám ve zvyku opakovat něco třikrát," odpoví Sarn-sensei alibisticky a znovu obrátí pohled k bílým oblakům plujícím po obloze za obzorem. *Dokázal se naučit techniku techniku Nidaimeho během jediného dne... Skoro mi připadlo, že už napoprvé zvládá základy. Opravdu talentovaný shinobi, krev se v něm vážně nezapře. Ještě uvidíme, zda bude dalším Kami-sama právě náš Minato,* pomyslí si Sarn-sensei a koukne na ty tři, *je to sice jen pár měsíců. Ale od našeho prvního setkání opravdu vyrostli. Skutečnou misi C si zaslouží. Doufám, že nenastanou komplikace,* uzná zcela vážně.
"Ale co jinak Muku? Kdy konečně nabereš dost odvahy a vyzveš mě na shinobi kumite?" přehodí Minato rozhovor od Shiori na svého tichého týmového parťáka. *Ten si o sobě zase myslí. Mlčí a kouká dopředu jako chodící socha,* pomyslí si zamračený Minato, když se Muku projeví jako idiot a ani neodpoví, "dobře jak chceš. Když jsi kuře!" ušklíbne se mladý Uzumaki provokativně a usmyslí si, že vlastně zvítězil.
"Nechápu proč tak toužíš po porážce, Minato. Ale já nemám zájem tě před Shiori a Sarnem-sensei ponižovat," odpoví Muku nakonec a odpoví velmi promyšleně, protože Minata okamžitě vyprovokuje.
"Cos to řekl?! Už si zase myslíš, jak si dokonalej?!" zavrčí Minato rozčíleně.
"Nikdy jsem si nic takového nemyslel... Vlastně si to o mě asi myslíš jenom ty, jinak bys to neopakoval. Minato-baka," vysvětlí Muku zcela klidně a se spokojeným úsměvem na tváři. *Porazit Minata kdekoli a kdykoli? Se silou, která se může kdykoli uvolnit? Pochybuji, že bych dokázal zdolat toho démona... Minata snad stále ještě snadno,* pomyslí si Muku zatím co v Minatovi vaří krev.
"No tak klídek kluci... Přece se nebudete prát před misí. Hlavně ho neber vážně Minato, myslí to dobře," vloží se Shiori do celé slovní přestřelky, aby náhodou nedošlo k něčemu víc. *Oba jsou fakt fajn, ale Minato je strašná sopka...* řekne si a oba kluky od sebe odstrčí jako nějaký rozhodčí.
"Samozřejmě, že proti němu nic nemám. Prostě mě baví pozorovat, jak snadno se naštve..." odpoví Muku stále klidně a rozpřáhne ruce, "Vážně Minato, jsi shinobi nebo děcko?" zeptá se docela s vážností a zdá se, že čeká na odpověď. *Samozřejmě, že chce být shinobim. Bohužel je stále dítě a nic si neuvědomuje.*
"Cože to... Jasně, že shinobi!" odsekne Minato. *Prej děcko, tse. Jsem genin a brzo budu chuunin. Ne žádný děcko, Muku-baka! Uvidíme co budeš říkat, až ti zase zachráním zadek!* pomyslí si chlapec a uraženě se nafoukne, jako správný dospělý shinobi, který už má leccos za sebou.
"To je dost, že jste si v tom udělali jasno... Teď zmlkněte a pojďte se mnou. Dneska si vyslechnete zadání mise přímo od Hokageho-sama." utne Sarn-sensei diskuzi geninů a otevře vchodové dveře. *Doufám, že se nedočkám nějakých hloupých prupovídek vy tři... O čem to vůbec přemýšlím, jde s námi přece Minato,* sensei uzavře řadu za vlčicí Inari.
Hokage-sama už vyčkává v kanceláři i černovlasý brýlatý muž věkem něco přes třicet a po jeho boku postává malý kluk, mnohem mladší než Minato nebo Shiori. Maximálně něco přes osm let, ovšem vystupuje docela dost namyšleně. Dokonce ani neodpoví na pozdrav, když čtveřice shinobi vstoupí. Už tohle přijde Minatovi dost protivné. *Ten se nestydí. Prostě pro něho nejsme dost dobří, tse!* prostě se mi nelíbí a nechce moc chápat takové chování.
*Malý zbohatlík? Že by ob byl součástí naší mise? Doprovod důležité osoby... Jak moc asi důležité?* Shiori si s vystupováním moc hlavu neláme a Muku opravdu nemůže být rozhozen takovou drobností.

"Hokage-sama, hádám že zde přítomní budou hlavním objektem mise?" začne Sarn-sensei.
"To ano," odpoví Kakashi-sama unaveně, "z důvodu nebezpečí na zdejší půdě doprovodíte prince Tsuki Hikaru-san a jeho syna Menmu, do Země Šavlozuba, odkud k nám přijeli na diplomatickou návštěvu," vysvětlí a ukáže prstem na mapě ku malému ostrovu ve tvaru měsíce jižně od Země Větru, "normálně by mise připadla chuuninům, ale vzhledem k situaci si nemůžeme dovolit poslat čtyři chuuniny daleko od vesnice," vysvětluje Hokage-sama nadále a působí tak Minatovi stále větší a větší radost: "Yosh! Hokage-sama bez starosti, s náma se jim nic nestane!" prohlásí nadšeně a pln sebevědomí, díky zbrusu nové technice.
"To rád věřím Minato... Ovšem není důvod si myslet, že by princové byli v ohrožení. Vašim úkolem by mělo být pouze odradit případné zloděje a bandity, kteří by chtěli přepadnout cestovní kočár, nic víc," upraví Hokage-sama popis tak, aby Minatovi mise vyzněla o něco nudněji než si původně myslel, "i tak zůstaňte ve střehu."
"Otče, to nás budou doprovázet tihle tři? Blbec, divný oči a socha?" zeptá se zcela vážně chlapec jménem Menma a postupně přejíždí prstem od Minata, přes Shiori až na Muka.
"Zopakuj to ty ... humulomo ... hmmm!" vykřikne Minato a div se na Menmu nevrhne, naštěstí je tu Sarn-sensei aby zachránil situaci a zabránil nadávkám opustit Minatův mrštný jazyk. *Prej blbec... Tse! Spratek jeden!* to už je Minato odklizen bokem a Menma bez dalšího povšimnutí prohlásí: "Počkám venku," a hned za sebou zavře dveře. *D-divný oči? Moje oči jsou úplně v pořádku... Chmm!* tohle se Shiori opravdu dotklo, *třeba jsou moje oči normální a oči ostatních divný, chmm!* pomyslí si a vrhne zamračený pohled za malým princátkem.
Jeho otec, Hikaru-sama, se svého syna snaží s úsměvem na tváři omluvit: "Promiňte prosím Menmovi jeho prostořekost. Nemá ve zvyku skrývat co si myslí... Bohužel je mému mladšímu já dost podobný," řekne a povysune si brýle výše na nose. *Ten kluk mi někoho připomíná, ten zápal a dravost, koho mi jenom...* zamyslí se Hikaru-sama, ale nedokáže v paměti spatřit onu myšlenou tvář.
"V pořádku," přijme Sarn-sensei omluvu za celý tým, "nemějte obavy. Někteří z nás jsou sice trochu temperamentní, ale postaráme se o vaši bezpečnost," ujistí prince a představí se, "mé jméno je Yakashi Sarn."
"Karasu Muku, k vašim službám."
"Hyuuga Shiori, ráda Vás poznávám."
"Uzumaki Minato, hoj."
Hikaru-sama vždy s úsměvem přikývne a mírně se ukloní na pozdrav, stejně tak všichni tři geninové. Při představení Minata se však na chvíli zarazí a tázavě pohlédne na Kakashiho-sama, který souhlasným kývnutím potvrdí jeho myšlenky. *Ano! Tak tenhle to byl... Uzumaki Naruto. Takže tohle je syn toho sprostého, agresivního a nezvykle odvážného kluka, který zachránil život mého otce i můj, společně s nynějším Hokage a svými přáteli zažehnal převrat v naší bohaté zemi,* vzpomene si Hikaru-sama a ukloní se trochu níže než u ostatních, ale Minato si zvýšené úcty ani nevšimne.
"Teď když se už všichni známe, vyrazíme. Čím dříve bude princ pryč, tím dříve bude v bezpečí," řekne Sarn-sensei a otevře dveře a rozhodne tak o začátku mise, která je pro celý Tým Sarn velice důležitá.
"Yosh! Jdeme na to, ať se padouši bojí se jenom křivě podívat našim směrem," prohlásí Minato a zaujme vedoucí pozici celé mise. Ale jenom vykročí z místnosti a už padá k zemi. Cosi se mu zapletlo pod nohy a jen tak tak, že stihne rukama zabránit pádu na nos.
"Kterej?!" vykřikne a hledá, okamžitě nachází hlavního viníka celého problému. *Ten malej parchant!* znova se rozohní, vyskočí na nohy a pěkně od plic mu řekne svůj názor: "Co si sakra myslíš, že děláš?! Neumíš se chovat slušně a navíc ... humlumlul!" znovu mu ruka Sarna-sensei znemožní mluvit nebo se pořádně nadechnout, ale ani tak se nevzdává. *Sensei! Proč mu nemůžu ani nic říct?! Takhle se ke mě chovat nebude, je mi jedno, že je to princ!*
"Minato! Uklidni se... Musíš se k našim klientům chovat slušně, i když oni nejsou zrovna zdvořilí," řekne Sarn-sensei tiše, ale důrazně, "nebo si mám myslet, že na to nemáš?" nadzvedne tázavě obočí a tím Minata donutí se nad sebou samým zamyslet. *Minato se ani trochu nezměnil. Vyrostl silou, ale mentálně je stále hluboko v lavici Akademie. Možná mu tato mise pomůže...*
"Hmm, budu se snažit," slíbí Minato, ale kouká bokem a pořád se na urozeného spratka zlobí. *Proč se děcko s rodinou a bohatstvím chová takhle?* nedokáže pochopit chování mladého prince Menmi-san.
"Ty mě máš chránit? Když tě dokážu takhle překvapit? ... Asi je štěstí, že kromě tebe s námi půjdou i ti tři. Doufám, že oni jsou schopnější," prozradí Memna jaký vidí v Minatovi problém a očekává další prudkou reakci. *Jak může být shinobi takové pako?* zavrtí hlavou a odchází pryč.
"Hej Menmo!" okřikne Minato mladého prince, "rozhodně mě nepodceňuj!" Menma se však ani neotočí a pokračuje k východu z paláce.
"Je to náfuka, smiř se s tím. Našim úkolem není skamarádit se s ním," konstatuje Muku a poplácá Minata po zádech. *Naštěstí se už nepokouší Menmu uškrtit, ani praštit. Vážně by se měl naučit ovládat a nenechat se vyprovokovat dětskou prupovídkou.*
"To přece vím," zareaguje Minato spíš sám pro sebe a rozhodne se nezůstávat pozadu.
Venku před palácem již čekají tři tažené koňmi. První vůz je osobní a má posloužit jako ubytování pro oba prince. Další dva vozy jsou nákladní. Plné zásob, ale hlavně různých truhlic.
"Takže se stěhujete nadobro?" zajímá se Sarn-sensei, když spatří ty přeplněné vozy. *Bude v tom něco víc než jen nebezpečí ve vesnici. Pravděpodobně dostal zprávu z domova... Možná nástupnictví?* uvažuje Sarn, ale těžkou hlavu si s tím dělá asi jako jediný z celého týmu. Geninové už zaujali vhodnou formaci pro ochranu karavany. Shiori úplně vzadu a Muku s Minatem po stranách posledního vozu. Sarn a Inari po stranách osobního kočáru. V takovém rozpoložení se dají do pohybu a rychlostí svižné chůze opustí bezpečí za vesnickou hradbou.

"Takže ty si dovoluješ přijít bez pozvání do mého domu a snažíš se mě přesvědčit, že bych měl zradit svého krále a sám zaujmout místo vládce? Jakou drzost to musíš mít?!" vyštěkne uraženě starší muž, už šedivý a zpola plešatý. Hubený a na první pohled vyhlížející jako docela laskavý člověk. Oblečený ve velice drahém červeno-bílém společenském kimonu. Sedí v hlubokém křesle, ve velkém domě na předměstí hlavního města, uprostřed bez hvězdné noci. *Proč si zatraceně myslí, že bych něco takového udělal? Díky králi jsem bohatým a vlivným mužem. On potřebuje mé rady a štědře mi platí. Měl bych tu ženskou dát okamžitě zatknout!* pomyslí si a položí levou ruku na zvone, kterým plánuje přivolat ozbrojenou stráž.

"Jste velice všímavý člověk, Mitsuchi-san a žijete již dost dlouho, aby jste zaznamenal změny... Váš král Tsuki Michiru vládne pod vlivem shinobi, kteří tajně řídí tuto zemi. Rozhazuje obrovské bohatství této země, aby se zde každý neschopný idiot mohl mít dobře... Dává suverenitu země oplátkou za obranu místo toho, aby znovu zavedl skutečnou armádu..." odvětí štíhlá vysoká černovlasá žena, jejíž oči jsou modré jako hladina moře. Rovně a strnule usazená v křesla naproti, nohu přes nohu a záda rovná jako pravítko. Tváří se přátelsky, ale velice vážně a seriózně. Oblečena v černém civilním kimonu bez rukávů a obvazuje jej bílý pás, zpod kimona vykukují nohy upnuté v tmavých punčochách. Na opěradle křesla však visí ještě jeden kus oblečení. Tmavě rudý plášť s šedou podšívkou. Černé plameny ohraničeny bílou linkou na plášti v místech, která bývají pod koleny. Plášť jehož vzhled dlouho nikdo neznal, ale poslední dobou začíná být vidět na mnohých místech celého světa.
"Já, Maeko-san bych byla ochotna pomoci navrátit této zemi tvář a veškeré zlato, které z nerostného bohatství a turistického ruchu, vytěžíte. Organizace Sainaru nabízí své služby Vám, Mitsuchi-san," řekne Maeko-san, jako by seděla na obchodní schůzce. *Tvá věrnost králi i zemi je pouze falešná maska. Vidím ti na očích chamtivost a chtíč, lačníš po něčem lepším...* promlouvá Meako k rádci dál ve svých myšlenkách.

"Díky takové politice naše země nikdy nezanikne. Shinobi nás ochrání před rozpínavostí ostatních národů! Peníze, které se dostávají našemu lidu se nám vrátí ve stabilitě! Tohle je absolutní!" div nevyskočí z křesla Mitsuchi-san. Pevně svírá opěradla, ale nejraději by držel za krk tu drzou ženu, která očividně příliš diplomatického umu nepobrala.
"Stabilita koupená za peníze? Dáváte lidem jistotu a tím se ženete do vlastní záhuby... Brzy si jistot přestanou vážit, budou chtít větší bohatství za méně odvedené práce... Vy jste poměrně zámožný, ale to pouze kvůli štědrosti krále a vaší tvrdé práci, co když pramen vyschne kvůli těm, kteří se ani nesnaží ničeho dosáhnout... Pouze natahují ruce?" položí Maeko otázku, kterou si pravděpodobně Mitsuchi ani v nejmenším neuvědomil. Vidí okamžik jeho částečného prozření. Náhlé obavy a strach. *Přesně tak... Jednoho dne zaplatíš za líný odpad, který nechává král pomalu růst,* odpoví mu v myšlenkách na předpokládané otázky a lehce se usmívajíc kývne.
"Ne! Něco takového se nikdy nestane!" snaží se přesvědčit Mitsuchi sám sebe, "náš lid nikdy nenechá padnout sociální jistoty. Jsme rajský ostrov a oni si to uvědomují!" mluví teď opravdu velice hlasitě, snad aby překřičel své vlastní myšlenky.
"Ale vy přece naprosto dobře víte, jak to s vaší zemí ve skutečnosti je. Viděl jste ty stojící dílny a sledujete snižující produktivitu zlatých, stříbrných a diamantových dolů... Lidé už nemají chuť pracovat. Medem nikoho k práci nepřinutíte. Použijte bič! ... A co teprve Vy? Nezasloužíte si snad více než nějaký líný povaleč? Za svoji službu zemi si zasloužíte obrovské bohatství, které vám král upírá na úkor zmetků a pochybné ochrany z řad Aliance," tlačí neustále Maeko-san na nejcitlivější místo v povaze muže, sedícího naproti. Spokojeně pozoruje, že Mitsuchi-san začíná pozvolna chápat o co kráčí. *Nemyslím si, že by jsi ten zvonek hodlal použít. Královská garda by nikdy nepochopila, že jsi se se zrádcem bavil tak strašně dlouho... Navíc oni jsou ti, kterých se musíme zbavit ze všeho nejdřív.*
"Samozřejmě, že žádný povaleč nebude mít nikdy větší bohatství než já! Zasloužím si víc než vlastním... Zasloužím si celou zemi, však jsem pro ni udělal víc než ten starý blázen v paláci! Nikdy nedovolím svým penězům, aby ztratili moc... Nesmím dovolit, aby mě někdo vzal a ostatním strčil pod nos!" mumlá si rozčílený Mitsuchi sám pro sebe pod fousy a tím přesvědčuje černovlasou našeptávačku, že natrefila na opravdu skvěle manipulovatelného člověka. *Viděl jsem jenom masku. Neustále si nalhával něco, co už dávno neexistuje! Nikdy nic takového nemohlo existovat, prostě už kvůli podstatě člověka... Proč by měli pracovat, když jim peníze samy skáčou do kapes? Jenom mě okrádají a nic netvoří! Tohle skončí, celá ta posedlost sociální spravedlností a podobné kraviny! Ti lepší si zaslouží víc!* skutečně si uvědomuje jak strašlivě slepý a nekritický ke králi byl. Nechal se uchlácholit almužnou, výsměšnou almužnou, za tvrdou dřinu v královských službách. Cítí se nyní jako okradený žebrák, bojí se o bohatství, jenž nabil a o které by mohl skutečně přijít.
"Král musí padnout! Zavládnete zde Vy! Získáte moc a úctu po níž jste vždy toužil..." prolomí Maeko-san snad vůbec poslední zábranu mezi zdravím rozumem a obrovským strachem, jenž lakotné srdce přetváří v chtíč a touhu po moci, "...příležitost se vznáší ve vzduchu. Stačí pouze natáhnout ruku," zakončí černovláska, vstane z křesla a natáhne ruku proti Mitsuchimu-san. Chystá se uzavřít dohodu. Rozpoutat revoluci v Zemi Šavlozuba. Přivést moc a vliv Sainaru do další země. *Opravdu velice snadný obchod Naruto-sama. Přesně jak jste předpověděl... Neskutečně jednoduché, přesvědčit takového švába, aby zcela přehodnotil svůj pohled na svět,* pomyslí si Maeko-san v okamžiku, kdy Mitsuchi sevře její dlaň v podání rukou a stvrzení tohoto oboustranně výhodného obchodu.
"Čas na změnu!" prohlásí Mitsuchi-san a sundá svoji starou katanu ze zasklené vitríny. *Zrušení armády nám přichází najednou opravdu vhod... Stačí porazit pouze několik gardistů. Bojovat jsem sice ještě nezapomněl, znám i některé triky kenjutsu... Ale ona, od začátku z ní cítím obrovskou sílu... Patří mezi shinobi... Nemůžu jí příliš věřit... Zbavím se jí hned, jakmile bude vláda v zemi moje!*
"Opravdu nemeškáme... Takový přístup je mi obzvláště sympatický. Zašít ránu dřív než pacient vykrvácí," konstatuje Maeko-san a oblékne si plášť Sainaru, pročísne dlouhé vlasy a otevře dveře vedoucí ze společenské místnosti na chodbu. Zde vyčkává doprovod Maeko-san, pozorován podezřívavými pohledy dvojice gardistů, kteří střeží bezpečí Mitsuchiho. Všichni čtyři zaměří pozornost na Maeko-san, obzvláště její doprovod: "Maeko-sama, dohodli jste se?" zeptá se mladík po pravici. Velice špičatá brada, zelené oči a černé vlasy. Vysoký a sportovní postavy. Černé triko s bílým kruhem na zádech v němž je napsán znak Hi, tedy ohěň. Modré kalhoty a opasek se zbraněmi specifickými pro shinobi.
"Samozřejmě Kenji-kun..." přikývne Maeko-sama se spokojeným úsměvem na tváři. Kenji odpoví rovněž kývnutím, jelikož pochopil, že přišel pravý čas.
"Zůstáváme tedy? Chápu..." ozve se tichý hlas trochu stydlivé druhé společnice a doprovodu. Hnědé vlasy upravené na krátko. Kaštanové oči zakryté černými brýlemi a postava dobře udržovaná, i když s trochu nevyvinutá. Oblečená ve stejných barvách jako kolega, pouze místo znaku Hi. Je v bílém kruhu napsán znak Mizu, tedy voda. Oba dva tito sluhové Maeko-san vědí moc dobře, jak nyní postupovat. Zatím co gardisté nemají ani ponětí, že jim byl právě vynesen rozsudek smrti. Dřív než stihnou tasit a bránit se. Dřív než vůbec stihnou pochopit co se děje, čepele mečů ninjato probodnou ochranné vesty a dále už jako nůž máslem prostoupí masem, skrze srdce a zády ven. Mrtvá těla se svezou k zemi hned jakmile z nich oba shinobi vysunou ostří, které okamžitě otírají o oblečení zabitých.
"Dva mrtví, dvě stě devadesát osm zbývá," konstatuje chladně Maeko a poklekne k mrtvolám. Složí pečetě a soustředí chakru do prstů na rukou. Následně přiloží konečky prstů na rány v srdci. *Shokuniku no Jutsu.* Rány v tělech se okamžitě začínají rozšiřovat a ke stromu stoupá krvavě červený kouř. Těla velice rychle mizí a nezůstává po nich vůbec nic. Kosti, vlasy, zuby, nehty i krev na podlaze. Vše se vypaří a rozplyne ve vzduchu...
"Takže jste kunoichi..." vysloví Mitsuchi potvrzení předtuchy.
"Dvě kunoichi a jeden shinobi na Vaší straně. Na straně krále pouze necelé tři stovky vojáků... Prohra nepřipadá v úvahu," řekne Maeko-san a mávnutím ruky rozvíří i poslední viditelný oblak červeného kouře. *Pravděpodobně se mě ta krysa bude snažit zbavit hned co bude král na kolenou... Uvidíme kolik toho zmůže... Sainaru se ovšem nebude nikdo stavět do cesty!*

Již sedm dní uběhlo od chvíle, kdy karavana opustil bránu Konohy. Za tu chvíli se příliš mnoho zajímavých událostí nestalo. Princové vylezli z osobního zastřešeného kočáru pouze k večeru, když kolona zastavila k přenocování. Minato se od spratka prince Menmi držel raději dál a pokud se náhodou potkali, nedošlo ani k náznaku toho, že by jeden druhého třeba jen postřehl. Prostě dělali, že tam ten druhý není a o nic se nestarali. Sarn-sensei většinu času strávil usazený na střeše osobního vozu a krčil rameny nad novou dávkou sudoku. Té nejméně pochopitelné nebo snad zábavné luštící disciplíně, kterou kdo kdy mohl vymyslet. Často bylo ticho či hádka Minata s Mukem přerušena radostným zvoláním: "No jasně pětka!" či nějaké jiné číslo. Ale cesta se uvěřitelně táhne a písčité cesty Země Větru kombinované s úmorným horkem ubírá absolutně všem na náladě. Hlavně Inari není zrovna nadšená, že musí nosit svůj kožich v takových místech. *Inari je vlk ze severu. Není zvyklá na podobné teploty, ale prodělala výcvik ninkena. Musí to přetrpět stejně jako všichni ostatní, naštěstí máme dostatek vody,* pomyslí si Sarn-sensei a omluvně se zadívá na Inari, která téměř tahá jazyk po písčité cestě.
"Co to pořád čteš?" rozhodne se prolomit ledy Minato, když už dobré tři hodiny pochoduje vedle kufru osobního vozu na němž vysedává Menma a neustále čučí do knížky. Zdá se, že on o prolomení ledů nestojí. Ani siMinata nevšimne.
"O čem tam píšou?" pokouší se Minato dál o nějaký rozhovor, pekelně se totiž nudí a když se nudí, tak musí myslet na horko, které kolem vládne.
"Je to alespoň dobrý?" pokusí se o třetí a poslední otázku, ale ten namyšlený spratek se ani nepodívá jeho směrem. Pouze mlaskne na znamení Minatovi otravnosti a natočí se trochu zády. *Tak dost! Měl jsem s ním myslím hodně trpělivost... Dobře, možná jsme si nepadli do oka, ale tohle už trochu přehání! Kruci to mu nedochází, že nemám náladu si s ním hrát na tichou domácnost?!* pohár znovu přeteče.
Minato se tímto okamžikem dožere a pořádně zvýší do hlas: "Když na tebe NĚKDO mluví, tak se alespoň.... humlumlum!" a znovu je tu ta protivná ruka, která brání Minatovi říct co si myslí. Ovšem jedna dosti patrná změna. Umlčení tentokrát nepřichází od Sarna-sensei, nýbrž od Shiori-chan, která však dusí naprosto stejně dobře.
"Ticho Minato!" řekne důrazně, ale šeptem, "radši pořádně poslouchej! A Vy Menmo-san, běžte se prosím ukrýt do vozu," obrátí se i na mladého prince. Mladý pán téměř jako zázrakem prostě vstane a bez odmlouvání proklouzne zadním okénkem do většího bezpečí, do nitra osobního kočáru.
*Vůbec ses nezměnil Minato! Bože, zase zapomněl proč je tady, dattebayo! Vždycky, když si začnu myslet, že má rozum. Tak začne blbnout,* zlobí se Shiori, ale nechává si připomínky pro sebe, *vážně, když jsem viděla, že jsi v pořádku radovala jsem se, ale teď když zase všechno komplikuješ, bych tě nejradši svázala a zavřela do jednoho z těch kufrů!*
"Promiň, Shiori-chan... Dobře, už jdu na to," šeptne a vrátí se zpět do původní formace. *No počkej Menmo já tě donutím začít mluvit. Až tato mise skončí, tak ty budeš snesitelný děcko to ti přísahám! Postarám se osobně o to, aby ses naučil chovat!* věnuje princi několik myšlenek a pak už na nic nemyslí, pouze se zaposlouchá do zvuků okolí. Samozřejmě, že přes hrkot kol u vozů toho příliš mnoho zaslechnout nedokáže. Proto nenápadně pozoruje skalní stěnu po pravé straně a zrovna jako ostatní zpozoruje nikoli přímo lidi, ale spíš pohyb a stín, který zůstane za jejich rychlým přesunem po vrcholku skalnatého kopce. *Možná konečně nějaká sranda! Yosh, tak uvidíme kdo tady nedokáže koho ochránit! Já rozhodně nehodlám dát tomu princátku jedinej důkaz,* pomyslí si Minato motivovaně a strčí ruku do kapsy, vyznívá tím zcela přirozeně, ale při přepadení bude moci tasit kunai v pouzdře mnohem rychleji, než kdyby musel ten pohyb rukou dolů provést.
*Chmm, nejsou mezi nimi shinobi. Ti by nedělali takový kravál. Uvidíme, jestli si na nás troufnou. Snad ne, i když špatný odhad obyčejných lidí, ten nezná mezí...* pomyslí si Sarn-sensei a doplní číslici devět do posledního prázdného políčka, *devět, naprosto uměním shinobi nepolíbených protivníků. Mohlo by se to však zkomplikovat. Pro větší klid si je případně převezmu sám... Těm třem svěřím ochranu vozu, kdyby mi nějaký proklouznul za záda. Hmmm, tak přece připravili past? Nechám koně vět přímo do ní a pak se postarám, aby nic neprošlo,* rozmyslí Sarn-sensei taktiku a odkládá tužku i sešit s tabulkami do batohu, mimo dosah zlodějského větru.
"Vidíš někoho, Shiori-chan?" zašeptá Minato tak nenápadně, že si skoro ani nedovolí hýbat pusou. *Jenom ať si na nás něco zkusí... Dostanou pořádnou přes čumák!* řekne si a pociťuje lehké šimrání v břiše. Těší se a zároveň je trochu nervózní.
"Byakugan probouzet nebudu, zjistili by, že o nich víme a připravili léčku kousek dál... Teda asi," zašeptá Shiori zpátky a pak docela hlasitě křikne: "Přestaň se ptát na takové kraviny! To dá přece rozum, že ne!"
"No dobře tak si to nech pro sebe, chmm!" pochopí Minato tu hru a pokračuje tak, že se dokonale urazí. Stačí si přitom jenom vzpomenout na dokonalé ponížení, kterému byl vystaven na podlaze v chodbě Hokageho paláce. *Neměj strach Menmo tohle ti ani v nejmenším nezapomenu...*
V ten okamžik už není žádné divadlo nutné. Skála zapraská i mohutně rupne, když ze samotného vrcholu řítí se na vozy mnoho malých a pár velkých balvanů, reakce Týmu Sarn musí být rychlá a bezchybná. Tedy především reakce velitele Týmu Sarn.
"Obranná formace! Inari, jdeme!" zavelí Sarn-sensei a vše se okamžitě začne řídit podle jeho pokynů. Minato, Muku i Shiori popadnou zbraně a rozmístí se do učebnicového postavení čelem přímo k útoku a zády k osobnímu kočáru.
Odrazem od střechy vozu se Sarn-sensei dostane přímo před kamennou lavinu a okamžitě složí potřebné pečetě, následně praští dlaněmi do písku: "Doton: Doryuu Heki" země praskne, skála se vyzdvihne a vztyčí jako štít proti kamenné pasti. Ale to už zahajují Sarn-sensei a Inari svůj vlastní drtivý útok na dost nuzně ozbrojené bandity, běžící přímo proti nim. Vyskočí na vršek stěny, ani netasí katanu či nějakou jinou zbraň. Nemá v úmyslu zabíjet hlupáky, kteří právě provedli největší taktickou chybu jejich smutného života. Přichází první tři. Úder kyjem zablokuje Sarn nastavenou dlaní. Přemetem přeskočí útočníka a přenese jeho váhu tak, že spadne na záda a pustí kyj takovým způsobem, že rotujíc vyletí několik metrů vysoko. Dalšího útočníka prostě pořádně silně a pěkně rychle praští do spánku a třetímu uštědří kop z otočky tak rychlý, že ani nevidí odkud ta rána přišla a už se ukládá k dlouhému spánku. Někdy v onen okamžik dopadne vracející se kyj na hlavu bandity, jenž se znovu pomalu vzpamatovával z prvotního letu na záda. Zleva ucítí pouze závan větru a několik kamínků vymrštěných jeho směrem silou, která vzniká při provedení Inarinina jutsu převzatého od klanu Inuzuka, prostá a bolestivá Tsuga, kterou jediným úderem vyřadí z boje další dva bandity. Někdy v tu chvíli pochopí, že jejich snažení je naprosto zbytečné.
"Pryč! Tohle nemá cenu, vracíme se! Sakra co to je za magory?!" křičí bandité, když si zachraňují zdraví a škrábou se rychle vzhůru po štěrkovitém terénu skalnatého kopce. *Minato bude pravděpodobně zklamaný...* pomyslí si Sarn-sensei, ani se nepostará o svázání omráčených banditů a hlasitým písknutím dává pokyn, že se kolona vozů může zase pohnout.
"Tak to byli pěkní ubožáci, sensei! Měl jste nám je nechat..." naplňuje Minato okamžitě předtuchu svého "chamtivého" senseie a rozmrzele schovává zcela zbytečně tasený kunai zpět do pouzdra. *Tak dlouho na cestě, takový horko a plahočení... No a sensei nás nakonec nechá stát vzadu a sám si jde nakopat zadky několika zlounům...* musí povzdechnout a hodit i takové zazdění daleko za hlavu.
"Vám to trvalo jenom pár sekund. To si souboj ani neužijete," přidá se Shiori, která též asi doufala v nějaké rozptýlení. *Takhle zůstanu pořád u mlácení do dřevěného panáka. K čemu je dřít, když pak nás nenecháte nic z toho použít v ostré akci?!*
Sarn-sensei si nad nedočkavostí svých studentů znovu povzdechne: "Plnili jste důležitou roli. Naštěstí jste nemuseli zasahovat... Ale uvědomte si prosím, že každý souboj s nepřítelem je na život nebo smrt... Nechtěl jsem riskovat, že by nás zranění jednoho z vás zpomalilo. Zaútočili v příliš malém počtu, aby nás mohli ohrozit... Být jich alespoň dvacet, tak by jste se určitě též dost zapotili," odpoví Sarn-sensei okamžitě a s nezbytnou vážností. Na nic nečeká a okamžitě zaujímá pozici zpět na střeše osobního kočáru, odkud zadním oknem na kufr znovu vylézá princ Menma, aby pokračoval ve čtení. Princ Hikaru-sama též vykoukne ven, vypadá rozespale a ještě si mne oči: "Co se tady dělo?" zeptá se a zívne.
"Menší komplikace... Několik banditů si nás spletlo s obchodní karavnou, můžeme pokračovat," popíše Sarn situaci zjednodušeně a znovu bere do ruky notýsek plný tabulek.
"Přesně tak, nedělo se tady skoro nic..." mumlá si Minato sám pro sebe a je evidentně naštvaný, nechce si to připustit, ale chtěl se vytáhnout před Menmou, aby ho už konečně přestal ignorovat. *A přitom Shiori-chan v pohodě poslechne, mě nesnáší... Nesnáším, když mě někdo nesnáší!*
přitiskne se blíž k vozu, aby zůstával ve stínu před sluncem, jenž se pozvolna uchyluje na západ. *Jak si pak může někdo myslet, že jsem k něčemu, když nic neudělám?* celkem se na svého senseie zlobí, že mu v takové krásné příležitosti neprokázal dost důvěry.
"Minato, Shiori..." osloví Muku oba zklamané parťáky a ti mu hned věnují pozornost, "hlavně neklesat na mysli. Sarn-sensei nám projevil obrovskou důvěru... Tím chci říct, že vyslat do boje přece můžeš každého, ale bránit důležité lidi zůstanou jen ti nejlepší," v zájmu udržení dobré nálady i morálky nikdy není na škodu udělat z nějaké maličkosti trochu podstatnější maličkost. Avšak i taková blbost, jako pár motivačních slov může občas dodat novou energii a důvěru. *Che! Muku má recht. Svěřil nám do rukou opravdu důležitý úkol... Sakra najednou z toho mám fakt dobrý pocit. Kdy já naposledy chránil někoho mocného? Vlastně vůbec nikdy, hehe.*
"Muku-kun máš pravdu. Teď se cítím trochu hloupě, že jsem nedokázala takhle přemýšlet," přikývne Shiori a i její nálada se znovu výrazně zlepší. *Vlastně by jsme měli být i trochu vděční, že nás Sarn-sensei zatím nechce příliš vystavovat nebezpečí... Ale od toho jsem tady ne? I kvůli tomu, jsem se stali shinobi a kunoichi.*
"Ale vážně víc uvažujte. Nemůžu vám pořád všechno přetlumočit, obzvlášť Minatovi skoro žádná utajenější zpráva nedojde," ozve se Muku docela kriticky a v ten okamžik se od Menmi dostane k Minatovým uším tichý výsměch.
"Menmo, něco vtipnýho?" zahučí Minato nevrle. A Menma jako by se chtěl nadechnout a něco říct, ale pak si všimne v jaké je Minato náladě, slova raději polkne, odvrátí pohled a znovu se věnuje pouze příběhu ve své knížce.