Orochimarova neuvěřitelná základna - VIII. Předčasné návštěvy

Kidoumaru visel zrovna na stropě v mínus prvním patře a chystal si ultra lepivé pavučiny k zabarikádování chodby, když se dveřní zvonek náhle rozdrnčel. A vzhledem k tomu, že byl mechanismus zvonku umístěn ke stropu, pro pavoučího ninju to bylo jako rána kladivem do hlavy. V následujícím okamžiku mu tedy ujely ruce a než se Kidoumaru nadál, ležel ve vlastní síti jako kapr o vánocích.
„Do -ele!" ulevil si nahlas a začal s vymotáváním.
Neočekávanou návštěvu ignoroval, protože většinou jezdil nahoru Kabuto a stejně to budou zas ti otravní jashinisté... Zvonek spustil znovu a s mnohem větší razancí. Když zvonění nepřestávalo ani po pěti minutách, konečně rezignoval a vydal se k výtahu.
„No jo, už jdu!" zvolal s předstihem a odemkl dveře.
Za nimi stála zamračená růžovláska a smějící se blonďák, oba se znakem Konohy na čelence.
„Je tu Sasuke?" vypálila kunoichi.
Kidoumaru se nejprv ujistil, že je nenásleduje zbytek armády, ale protože v okolí panoval klid a dvojice nevypadala nijak nebezpečně, rozhodl se jim dát šanci: „A vy jste sakra kdo?"
O vteřinu později musel lehce přehodnotit své dosavadní stanovisko. Sakura ho totiž šikovným kopem zasáhla mezi nohama a když byl paralizován v hlubokém předklonu, jednoduše ho povalila na zem a vydala se k výtahu. „Omlouvám se, ale jinak to nejde. Za mnou, Naruto!"
Teprve poté, co oba Konožani odjeli výtahovou kabinou, byl Kidoumaru schopen tichého zaúpění. Jenže záhy zjistil, že jeho útrapy ještě zdaleka neskončily...
Otřevřenými dveřmi vstoupila do vodojemu pětice postav v uniformách ROOTu.

Tayuya si zrovna cvičila nová hypnotická jutsu, když někdo zabušil na dveře jejího pokoje. Vztekle hodila notový sešit na postel a otevřela dveře. „Co je?"
Přešlapující Hidan se zatvářil ještě bolestivěji, než doposud. „Um, vlastně jsem jen hledal hajzlíky..."
Tayuya ho popadla za límec a vtáhla dovnitř. „Máš -rva štěstí, že se potřebuju odreagovat!"

Tajné schodiště bylo dodatečně vměstnáno na severním okraji základny. Jednalo se o jednoduché kamenné schody pro jednu osobu, vedoucí strmě dolů z jednoho patra do druhého, osvětlené několika blikajícími žárovkami. Jak se základna postupně rozšiřovala, patra kopírovala její rozlohu a každé další schodiště bylo tedy víc a víc vzdálené od středu. Cesta to byla zdlouhavá a trochu nebezpečná, zvláště pro někoho, kdo nesl v náručí takovou hromadu knih, že mu zakrývaly výhled.
„Rychleji, Sasuke!" houkl Kabuto za sebe a seskočil z posledního schůdku. „Tímhle tempem nebudeme hotoví ani po invazi!"
Předměty v Sasukeho náruči se povážlivě zakývaly a jen tak tak s nimi udržel rovnováhu. „Nechceš takhle doufám stěhovat celé patro?"
Kabuto sice nesl ještě větší hromadu věcí, ale tajné schody využíval často a měl s běháním po nich už své zkušenosti. Ani v naprosté tmě dole mu tedy nedělalo problém najít dveře a odemknout. „Ne, jenom záznamy o tajných jutsu, experimentech a vynálezech. V případě bezprostředního útoku je budeme muset zničit."
Vstoupili maskovanými dveřmi do mínus třetího patra a složili svůj náklad na podlahu. Nacházeli se v jednom z prázdných pokojů. Byl zastrčený až tak vzadu, že se do něj nikdo nenamáhal ani dávat nábytek, natož tu uklízet.
Sasuke se bolestivě protáhl a měl chuť použít preventivně katon a zničit dokumenty okamžitě. „Chci přestávku."
„Cože!? Vždyť jsme sotva začali!" protestoval Kabuto zapáleně.
„Už jsme vystěhovali celé dva archivy!" zamračil se Uchiha. „Nemůžeme to takhle udělat všude. Budeme mrtví dřív, než sem Konožani vůbec dojdou."
Kabuto si povzdechl. „Dobře. Slibuju, že budeme brát jen to nejdůležitější, platí?"
„Fajn," přikývl Sasuke a vydal se k protilehlým dveřím.
„Kam jdeš?"
„Musím si odskočit."
Venku jej však čekalo malé překvapení. Jen co Sasuke došel ke svému pokoji, tj. na dohled od výtahu, odněkud se vyřítil Naruto a povalil ho na zem: „Sasukéé!"
Jmenovaný dopadl na záda a zaskočeně na svou přítěž zamrkal. „Naruto?"
Naruto Uzumaki mu ukázal dvě řady zubů v radostném úsměvu a objal ho ještě silněji. „Sasuke! Strašně rád tě vidím! Hledáme tě tady celou věčnost!"
Sasuke nepřestával s mrkáním. „Sakura je s tebou?"
„No jasně!" zahihňal se blonďák a zvedl hlavu. „Sakuro-cháán! Mám ho, našel jsem ho!"
Vzápětí vyprostil Sasuke pravou ruku a dal Narutovi silným úderem najevo, že má sklapnout. Jenže už bylo pozdě - Sakura se objevila v chodbě za ním.
Oba vstali a Sasuke chvatně ustoupil. „Počkat, invaze přece ještě nezačala...?"
„Jasně, že ne!" odpověděl se smíchem Naruto. „Přišli jsme tě vzít domů, než to vypukne, nejsi rád?"
„Naruto - ..."
„Páč tenhle Orochimaru je asi dost nebezpečnej, když sem jde celá armáda!"
„Ehm - ..."
„A proč tě vůbec unesl!? Kvůli tajemství sharinganu?"
„Naruto!" zařval Sasuke a blonďák konečně ztichl. Sasuke si dopřál chvilkový oddech a během té doby přemýšlel, jak jim to sakra vysvětlit. „Je to jinak."
Sakura protočila oči. „To je moc pěkný, ale ty jdeš s námi! Hned!!"
Naštěstí ve chvíli, kdy ho popadla za ruku a táhla k výtahu, se na rohu chodby objevil Kabuto: „Kde vězíš, Sasu- ... - co se děje?"
„Kdo to je?" ozval se Naruto.
Sasuke se rychle osvobodil ze Sakuřina sevření a zacouval zpátky. „Tohle je Kabuto. V podstatě pro mě teď pracuje."
Naruto se široce usmál: „Skvělý! Čau, jsem Naruto!"
Sakura jej umlčela kopem do holení kosti a obrátila se k Uchihovi. „Pracuje? Co tím myslíš?"
„O zaměstnání bych nemluvil, spíš jsme partneři..." opravil Kabuto a teprve pak si uvědomil, že zapomněl být vyděšený: „Počkat! Ty čelenky! Už to začalo!"
„Klid!" zchladil ho Sasuke. „Jsou jen dva. Přišli mě zachránit."
„To je hezké, ale ty si zřejmě neuvědomuješ, že...!"
„Nech mě domluvit, Kabuto! Je to můj bývalý tým z akademie. Sakuro, Naruto, tuhle základnu jsem zdělil. Je moje, rozumíte?"
„Takže tě nikdo neunesl?" došlo Narutovi po chvíli.
„Ne, přijel jsem sám."
„Zdělil?" zopakovala Sakura. „Ale to znamená, že Orochimaru...?"
„Je pryč. Nikdo neví kde."
„Ale to nedává smysl," zavrtěla hlavou. „Taková informace by Hokage nemohla uniknout. Proč sem tedy jede obrovská armáda ninjů, aby zatkli někoho, kdo dávno zmizel?"
„To nevím," pokrčil Sasuke rameny a místnost upadla na chvíli do velkého ticha.
„Už jste skončili?" ozval se Kabuto naštvaně. „Já jen, že jestli se dostali na základnu tihle dva, kdo jim otevřel dveře?"
„Nějakej chlap se šesti rukama!" prozradil okamžitě Naruto.
„A jestli jim Kidoumaru skutečně otevřel, jak to, že je pustil dovnitř!?"
Tentokrát hodil Naruto po Sakuře rozpačitý pohled. „Ehm..."
„Malinko jsem ho zpacifikovala," řekla kunoichi bez náznaku emocí. „Teď už je určitě v pořádku."
„A jestli se jim povedlo porazit Kidoumarua a nezabít ho," pokračoval Kabuto a vytáhl z kapsy vysílačku, „proč mi to zatraceně už dávno nehlásil!!?"
„Je mu to trapný?" hádal Naruto.
„Je to ninja, při nejmenším by vás pronásledoval!" zamítl Kabuto a pozvedl vysílačku k ústům. „Kidoumaru!? Jsi tam? Slyšíš mě!? Sakra, musím nahoru!"
„Co se děje?" nechápal Naruto.
„Nechali jste otevřeno! To se děje!" vykřikl Kabuto a rozběhl se k výtahu, kde zmáčkl tlačítko s číslem nula.
Jenže Sakura strčila nohu do výtahu dřív, než ho stihl zavřít a znemožnila tím odjezd. „Tak moment! Jedeme taky a Sasuke s námi! Čas jít domů!"
Sasuke to sice nedělal často, ale tentokrát si dovolil mírné nadzvednutí kouků úst. Odhrnul límec a ukázal dvojici své nové tetování. „Nemůžu. Tahle věc mě nepustí ze základny."
Konožané nechali výtah výtahem a šli si pečeť prohlédnout. Kabuto radši odjel dřív, než si to rozmyslí.
„Hmm, divné. Jakoby to soustředilo chakru," vyjádřila se Sakura (týmový medik), a přimhouřila oči. „Neříkal jsi, že jim tu velíš?"
„No, spíš jde o partnerství," přiznal Sasuke a s hraným smutkem přikývl. „Takhle základna je na chakru, díky pečeti mě pozná a přesměruje výtah. Nemůžu odejít..."
Ale to už Sakura pozvedla ruku, chvíli soustředila energii a pak praštila Sasukeho do lopatky.
Uchiha junior klesl s výkřikem na kolena. „Au! Co jsi to udělala?"
„Nic moc." Přistoupila k prázdné výtahové šachtě a zmáčkla tlačítko. „Jen jsem odklonila tok chakrovodů od pečeti. Než se usměrní, budeme už sedět ve vlaku."
Trojice na okamžik utichla. Sakura se zcela soustředila na výtahovou kabinu nad sebou, Sasuke vymýšlel plán, jak z toho ven a Naruta napadlo, jestli mu Sakura dovolí se ve vesnici rozloučit. Ale dopadlo to trochu jinak.
Po ocelových lanech výtahu slanil AMBU s maskou opice. Trojice nasadila nechápavé výrazy. ANBU chvíli strnule visel, načež se mu v ruce záhadně objevil kunai a byl-by zasáhl Sakuru mezi oči, kdyby nebyla stále zavřená výtahová mříž a řečená zbraň se od ní neodrazila.
„K zemi!"
Sasuke odstrčil Sakuru stranou a pokusil se aktivovat chidori, jenomže to je s rozhozeným tokem chakry v těle trochu riziková záležitost. Zkráceně řečeno, místo toho, aby se mu všechna energie převedla do dlaně, chvíli jen zmateně putovala sem a tam chakrovody a když Sasukeho tělo zjistilo, že je jí příliš mnoho, jednoduše ji vyloučilo různými body těla. Jeden větší výboj nejprve vyrazil ze Sasukeho lokte a omráčil Naruta. Další vyšel Sasukemu kolenem, zelektrizoval mříž a následně celou výtahovou šachtu, načež sjel po laně dolů a zasáhl ANBU. Ninja strašlivě zařval, pustil se a jeho sténání zaniklo kdesi hluboko pod nimi. V té samé chvíli už Sasukemu jiskřily vlasy a zuby.
Sakura si zastínila oči před intenzivním světlem chakroelektřiny: „Sasuke! Přestaň!"
Jenže Sasuke měl problém se vůbec udržet na nohou, natož aby pátral po způsobu, jak techniku zrušit. Podvědomně roztáhl ruce a část energie unikla konečky prstů. Zbytek se rozhodl uzemnit dole, kde ovšem narazil na gumové podrážky Sasukeho bot a vydal se tedy zpátky vzhůru. Sasuke zvrátil hlavu a poslal svítivě modrý záblesk po špičce nosu ke stropu. Žárovky v celém patře zasvítily modrým světlem, několikrát blikly a pak za doprovodu deště jisker sborově popraskaly.
Okolí zahalila tma.