Miloval jsem a žil…
Vložil Yuki Kaze-san, Čt, 2013-05-02 10:37 | Ninja už: 5958 dní, Příspěvků: 7907 | Autor je: Moderátor
Drahý čtenáři,
vím jistě, že tohle si nikdo nikdy nepřečte. Píšu to jen a jen pro sebe. Proč? Protože si chci celý svůj život ujasnit.
Nebudu se zabývat mým dětstvím, které stejně nebylo. Začnu od toho, jak jsem potkal jednu dívku, která mi změnila život, možná více než můj drahý přítel, co teď bojuje na válečném poli. Moje mysl křičela, my jsme tak mladí, abychom poznali hrůzy z války. Poznamená nás na celý život. Nechci, aby už někdo další trpěl. Chtěli jsme to zoufale všichni, dokonce i náš nejhorší nepřítel.
Později jsem pochopil jednu věc. I když můj sensei byl podivín, jeho lekce a výchova padly na úrodnou půdu. Podivně jsem mu rozuměl, proč svoji pozornost upnul právě na něho. Díky jeho tak ušlechtilému snu. Něco důležitého dokázat. Podařilo se mu to na celé čáře.
Vrátím se zpět k té dívce. Měla něco, co já nikdy neměl. Měla svůj sen jako ho měl můj týmový kolega. Já jim tak záviděl.
Záviděl jsem jim, až to bolelo. Proto jsem se více zatvrdil a stal se ze mě nelida, co jen dbá o sebe. Taková lež. Lhal jsem všem a vždycky. Tato lež byla moje jediná obrana. Díky ní jsem mohl předstírat. Dokonce i já jsem začínal tomuto klamu podléhat. Věřil jsem tomu!
Nebýt dalšího faktu. Sen mého kamaráda se vmžiku ztratil. To mě na kratičký okamžik zasáhlo jako rána bleskem. Nepatrnou chvíli jsem byl doslova paralyzován. Moje chráněné já, tomu nemohlo uvěřit. Sen je pryč. Co dál? Odpověď přišla tak krátce poté, až mě to děsilo, víc jak nyní probíhající válka!
Možná šok a tvrdá zkouška způsobily trhlinu v mé zdi z cihlového betonu. Nyní to vím s absolutní jistotou.
Pak přišel on! Se svými řečmi, úplně zbortil moji zeď, stavěnou po tolik let. Byl jsem mu vděčný, ale na druhou stranu jsem svůj sen stále neviděl. Stále byl tak nijaký, prázdný. Zkrátka mé city byly nahé jako právě narozené dítě. Musel jsem tak působit. Ustrašené dítě bez matky ve skoro dospělém těle. Až do chvíle onoho osudného boje, kdy jsem málem zemřel. Možná by bylo lepší, kdyby se tak stalo.
V ten moment mé blízké smrti mi moje pochopení dovolilo vystavět novou zeď. Tentokráte průhlednou. Jasnou jako její sen. Věděl jsem, že tohle je to, co jsem tak zoufale hledal.
Sen, kdy budu bojovat jak za své cíle, tak pro sny mých přátel.
Právě tehdy mi naznačila své city. Tolik štěstí v mém životě snad ani nebylo.
Moje rodina se změnila. Byl jsem jejím platným členem.
Už neexistoval ten věčně cynický chlapec, který nenáviděl vše. Obrodil jsem se.
Po dalších dvou letech jsem se stal jouninem. Znamenalo to pro mě tolik. Známka toho, že jsem dostatečně schopný, abych chránil vše milované.
Přátelství se prohlubovalo, moje city k ní sílily každým dalším společně stráveným dnem, přestože už jsme nebyli ve stejném týmu. Popravdě mi to chybělo. Smutněl jsem za těmi dny, ovšem tyto staré dny se neustále nahrazovaly novými.
Tento koloběh ustal do toho momentu, kdy jsem ochotně nastavil své tělo na obranu přítele. Malinko toho lituji. Neuvidím už její tvář, neuslyším stejné řeči svých přátel.
Jednou jsem se rozhodl a nebudu to měnit! To je má cesta ninji! Zbytek už musíte zvládnout sami. Mohu jen sledovat odkudsi vaše činy.
Netruchlete, jen vzpomínejte na dny, kdy jsme byli všichni spolu, mladí, milovali, nezkrotní, plní svých nadějí v lepší svět. Ano, pro tento svět jsem se obětoval. Snad v jiném životě se znovu potkáme.
Snad jen strašlivě lituji slov, které jsem nikdy neřekl. Jenže už není čas, abych je řekl nahlas, chtěl jsem ti oznámit, že:
Miluji tě…
Vždy jsem tě miloval…
Budu navždy…
Miloval jsem jen a jen tebe...
Já skutečně miloval a žil… Nezapomínejte na to! Hlavně ty, má lásko.
Já miloval a žil…
Nebudu se zabývat mým dětstvím, které stejně nebylo. Začnu od toho, jak jsem potkal jednu dívku, která mi změnila život, možná více než můj drahý přítel, co teď bojuje na válečném poli. Moje mysl křičela, my jsme tak mladí, abychom poznali hrůzy z války. Poznamená nás na celý život. Nechci, aby už někdo další trpěl. Chtěli jsme to zoufale všichni, dokonce i náš nejhorší nepřítel.
Později jsem pochopil jednu věc. I když můj sensei byl podivín, jeho lekce a výchova padly na úrodnou půdu. Podivně jsem mu rozuměl, proč svoji pozornost upnul právě na něho. Díky jeho tak ušlechtilému snu. Něco důležitého dokázat. Podařilo se mu to na celé čáře.
Vrátím se zpět k té dívce. Měla něco, co já nikdy neměl. Měla svůj sen jako ho měl můj týmový kolega. Já jim tak záviděl.
Záviděl jsem jim, až to bolelo. Proto jsem se více zatvrdil a stal se ze mě nelida, co jen dbá o sebe. Taková lež. Lhal jsem všem a vždycky. Tato lež byla moje jediná obrana. Díky ní jsem mohl předstírat. Dokonce i já jsem začínal tomuto klamu podléhat. Věřil jsem tomu!
Nebýt dalšího faktu. Sen mého kamaráda se vmžiku ztratil. To mě na kratičký okamžik zasáhlo jako rána bleskem. Nepatrnou chvíli jsem byl doslova paralyzován. Moje chráněné já, tomu nemohlo uvěřit. Sen je pryč. Co dál? Odpověď přišla tak krátce poté, až mě to děsilo, víc jak nyní probíhající válka!
Možná šok a tvrdá zkouška způsobily trhlinu v mé zdi z cihlového betonu. Nyní to vím s absolutní jistotou.
Pak přišel on! Se svými řečmi, úplně zbortil moji zeď, stavěnou po tolik let. Byl jsem mu vděčný, ale na druhou stranu jsem svůj sen stále neviděl. Stále byl tak nijaký, prázdný. Zkrátka mé city byly nahé jako právě narozené dítě. Musel jsem tak působit. Ustrašené dítě bez matky ve skoro dospělém těle. Až do chvíle onoho osudného boje, kdy jsem málem zemřel. Možná by bylo lepší, kdyby se tak stalo.
V ten moment mé blízké smrti mi moje pochopení dovolilo vystavět novou zeď. Tentokráte průhlednou. Jasnou jako její sen. Věděl jsem, že tohle je to, co jsem tak zoufale hledal.
Sen, kdy budu bojovat jak za své cíle, tak pro sny mých přátel.
Právě tehdy mi naznačila své city. Tolik štěstí v mém životě snad ani nebylo.
Moje rodina se změnila. Byl jsem jejím platným členem.
Už neexistoval ten věčně cynický chlapec, který nenáviděl vše. Obrodil jsem se.
Po dalších dvou letech jsem se stal jouninem. Znamenalo to pro mě tolik. Známka toho, že jsem dostatečně schopný, abych chránil vše milované.
Přátelství se prohlubovalo, moje city k ní sílily každým dalším společně stráveným dnem, přestože už jsme nebyli ve stejném týmu. Popravdě mi to chybělo. Smutněl jsem za těmi dny, ovšem tyto staré dny se neustále nahrazovaly novými.
Tento koloběh ustal do toho momentu, kdy jsem ochotně nastavil své tělo na obranu přítele. Malinko toho lituji. Neuvidím už její tvář, neuslyším stejné řeči svých přátel.
Jednou jsem se rozhodl a nebudu to měnit! To je má cesta ninji! Zbytek už musíte zvládnout sami. Mohu jen sledovat odkudsi vaše činy.
Netruchlete, jen vzpomínejte na dny, kdy jsme byli všichni spolu, mladí, milovali, nezkrotní, plní svých nadějí v lepší svět. Ano, pro tento svět jsem se obětoval. Snad v jiném životě se znovu potkáme.
Snad jen strašlivě lituji slov, které jsem nikdy neřekl. Jenže už není čas, abych je řekl nahlas, chtěl jsem ti oznámit, že:
Miluji tě…
Vždy jsem tě miloval…
Budu navždy…
Miloval jsem jen a jen tebe...
Já skutečně miloval a žil… Nezapomínejte na to! Hlavně ty, má lásko.
Já miloval a žil…
Poznámky:
Moje jedna "pohádka" před spaním. 
Určitě je vám jasné, kdo to je.
(9 hlasů)
Je to hezký . ... bude někdo dělat novou povídku Naruhina ?? (y)[code] šikla by se
Hinata
Hyuuga
tohle je četba přímo pro bohy miluju pár NejixTen-ten moc se ti to povedlo
6.9.2016 se narodil můj synoveček je to nejlepší den na světě
To... to je SUGOI!
)
Perfektní, krásné. Nádherně zpracované. Mám ráda NejiXTen.
Opravdu krásně zpracovaný konec Nejiho. (Konec Nejiho fňuk.
Neji x Ten-Ten?
opravdu úchvatně napsané, smekám. :3
Člověk ani nestačí mrknout a najednou dospěje. A s věkem přichází zkušenosti, ale i mnohem složitější mise. Proto po mnoha letech tak vřele uvítám návrat domů, do Konohy. Kde i z budoucího právníka může být skvělý shinobi nebo alespoň kritik vašich povídek.
Naruto, děkuji Ti za vše.
Krásné, dokonalé, smutné, úžasné
moc se to povedlo a nedovolilo mi to se odtrhnout nebo nakouknout dopředu. Prostě jsem to zhltala na místě jak čokoládovje dort (mňam!) 
Nádherná povídka, zbožňuju kohokoliv, kdo se připojuje k páru Neji x Tenten a hlavně o nich píše 
Kakashi&Kami
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru
Kami-chan: Opravdu díky.
Já byla vždycky pro ty dva. I když nevím, co by na to řekl Hiashi-sama, Hizashi-sama by jistě souhlasil... Nechci ni zakřiknout, ale už mámv hlavě jistý nápad na minisérii (cca 10 dílů) na tento pár. 
Ell.Hyuuga: Už je to tak. To mě těší.
Brambora121: Moc děkuju!! "Psáno", když už mi mozek jel offline.
Martina-hor: Těší mě, že se líbí.
NarutoHinata: Díky. BTW., teď jsem začala povídku s NaruHina.
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska