Podivné věci - 17. Tisícero paží

Henteko byla chyba v dokonalé rovnici reality, přesahovalo veškeré hranice vesmíru, v měřítku originality vrhalo celou lidskou rasu na druhý konec tabulky o nejpovedenější kreaturu a nakonec dokazovalo, že i obyčejný chemický výrobek, s názvem Jahodové želé, má svůj stupeň vývoje. Momentálně se nacházelo na jisté Konožské ulici a snažilo se rozbourat další dům, protože se v něm schovávali lidé, které se Henteko pokoušelo zabít.
Je těžké určit, co si ten růžový kolos s ovocnou kůrou mozkovou myslel, když na něj zaútočila Sakura tvrdostí svých pěstí. Zato je naprosto jasné, co si mysleli ostatní, kdy viděli, jak těch pěstí výrazně přibývá. Náhle už Sakura nebyla jen dvouruká, protože jí pod prvním párem horních končetin vyrašilo asi pět dalších. Sakura je ignorovala. Dál s jekotem bušila do želé, takže ani nevnímala ta růžová chapadla, co se k ní blíží. Ta se ji vzápětí pokusila odmrštit stranou, jenomže s ní to ani nehnulo a dále pokračovala v boji.
Po jejím boku se objevil Naruto-Kyuubi a po krátké chvíli (kdy už bylo Henteko částečně zabořeno v Sasukeho domě) z otvoru po vylomených dveřích vyběhla i Tsunade a spol. Z trosek přes ulici se vypotácel bledý Izumo a chůzí alá zombie se přesunul po bok Kakashiho se Sarutobim, jenž doposud zdálky přihlíželi.
„Izumo?“ otázal se Kakashi.
„To jsem zase já,“ odvětil Morinův hlas. „Neměli bychom jim pomoct?“
Chapadla se chystala znova udeřit. Místo, kam Sakura soustředěně útočila, bylo již značně promáčklé.
„Nic proti, ale s tím jak vypadáš pochybuju, že by to bylo efektivní,“ namítl Hatake.
Sakura pod dalším nárazem chapadel krátce zakolísala. Pak se opět rozmáchla a jejích cca dvanáct párů paží udeřilo s mnohem větší silou. Její kůže začala modře světélkovat.

Hidan s Kakuzu na celý souboj přihlíželi z dálky.
„Nemožné!“ promluvil levitující Jashinista.
Kakuzu se na svého bývalého parťáka naštvaně otočil. „Hidane, po tom všem, co jsi teď zvoral, nemyslíš, že bys mohl udělat světu nějakou laskavost a jít to pomoct zabít!!?“
„Promiň Kakuzu, ale tohle rozhodně není moje vina a mé poslání už vůbec ne!“ odsekl Hidan.
„Jashine!“ zaúpěl Kakuzu, popadl Hidanovu kosu a rozběhl se vpřed.
Hidan se zamračil. „Bláhoví ateisté!“
Zašátral ve své bederní roušce a postupně vytáhl rybí ploutve, ptačí peří, hroudu hlíny a nějaké vonné tyčinky. Teď jen najít místo, kde se rozbila ta ampule.

Henteko se Sakuru pokusilo zaplácnout asi pětkrát, ale ona pokaždé útočila s ještě větším odhodláním. Ovšem, právě teď jasně cítila, jak ji opouštějí síly. Na okamžik povolila svaly a trochu se zapotácela. Přidržel ji Naruto (28), který se náhle připojil k bojujícím.
„Právě se snažíš zničit můj svět...“
Sakura zjistila, že se jí vůbec nedaří mluvit: „Uhm, hmm...“
Naruto (28) položil ruku na její záda a z jeho dlaně začala proudit chakra. „Nakonec, on to vlastně moc dobrej svět není...“
Sakura udeřila. A tentokrát pořádně!
Henteko vydalo zvuk, jako požární siréna při poplachu, a rozletělo se na kusy. Od místa, kde mu Sakura uštědřila poslední ránu, se rozběhla tlaková vlna, podrazila všem přítomným nohy a porozbíjela všechna okna v okolí. Všichni, tedy svorně popadali na zem a kryli si hlavy před nadcházející ovocnou sprškou. Pak se rozhostilo ticho. Několik větších kusů želé se ještě svíjelo na chodníku, jako obrovské růžové housenky, než na scénu vkráčel Choujinátor a lehce je zašlápl.
Z hlavy obřího robota a vyklonil Shikamaru. „Hej! Jak jste na tom!?“ zvolal na své přátele.
„Trochu ulepení a sladcí, jinak v pohodě!“ odpověděl Kakashi a začal se zuřivě olizovat.
„Všichni ne...“ Morino v Izumově těle přešel zdemolovanou ulici až k Sakuře.
Sarutobi jen pokrčil rameny. „Já vám to říkal!“
Stála pořád na stejném místě, se čtyřiadvaceti zaťatými pěstmi a nepřítomně hleděla před sebe. Naruto (28) někam zmizel. Několikrát se zakymácela ze strany na stranu, pak zavřela oči a pomalu se odporoučela k zemi.
„Myslím, že je v bezvědomí,“ usoudil Morino, když si k ní přiklekl.
„To se spraví!“ zvolal Shikamaru z výšky. „Stalo se pár důležitých věcí a myslím, že znám způsob, jak ji z toho dostat. Mimochodem, nevíte, čí je ten vůz s rakvemi ve vedlejší ulici? Znám někoho, komu by se hodil...“

***

Sakura utíkala snovou realitou. To je ta rozmazaná, nezmapovaná část snu, kde člověk běží na místě a ve většině případů ho někdo nebo něco pronásleduje. Sakuru nikdo nehonil ani se ji nepokoušel zastavit. Snažila se jen uniknout odtud, protože podvědomí dobře pozná (zejména v případě nočních můr) kdy je potřeba dostat se pryč. Zastavila se, až když ji oběhli Smysl a Logika, připomínající bankovního úředníka a sekretářku, chytili se za ruce a zmizeli v nejbližší zatáčce. Sakura chvíli stála, potom se posadila na obrubník stejně šedivý, jako zbytek okolí.
„Můžeš mi říct, co tu děláš?“ zeptal se Sasuke a gecl si vedle ní. „Měla bys jít dál.“
Sakura pokrčila svými dvanácti rameny. „Víš, když tě předběhne člověk na jehlových podpatcích, je to docela dobrej důvod pro změnu budoucího povolání…“
Sasuke skřivil obličej. „To mi chceš říct, že tu sedíš jen kvůli pocitu méněcennosti svých schopností?“
Sakura založila ruce na hrudi a podrbala se na hlavě. „Dobrá otázka, od držáku na katany..."
Promnul si prsty kořen nosu. „Tak podívej - já jsem tu jen proto, abych tě povzbudil k další cestě, takže na žádný hádky teď nemám náladu."
„Jsi skutečnej?" otázala se.
„Stutečnej? Samozřejmě, že ne! Jsem tvoje halucinace," odpověděl. „Řeknu to takhle - když teď nepůjdeš dál, zemřeš!"
Sakura si chvíli pohrávala s novými páry horních končetin, než rozmrzele vstala. „Fajn, tak jdeme! Hele, nevíš, proč je opravdovej Sasuke takovej suchar...?"

***

„Au, uh..." Ze zbytku jahodového želé se vyhrabal Kakuzu. „Ono je to pryč... Jo!"
S výtězným úsměvem se rozhlédl po zničené ulici a opřen o Hidanovu kosu, si vykroutil želé z vlasů. Moment... kde je Hidan?
„Hidane?"
Jediné, co zahlédl, byla Hidanova levitující postava, co mizela za rohem ulice s nápadným, modře světélkujícím předmětem v rukou.
„Ten masochistickej idiot!"
Kakuzu si přehodil kosu přes rameno a rozběhl se po stopách svého bývalého parťáka.

***

Když se růžovavlasá kunoichi probudila, viděla jenom tmu a cítila mravenčení po celém těle. Nebo možná opravdové mravence po celém těle.
„Ááá!"
„Už je vzhůru!" konstatoval Kakashi, se zuby vyceněnými v úsměvu.
Shikamaru se z Choujinátorovi hlavy přesunul na jeho rameno a otevřel horní část jeho hrudníku. „Sakuro? Jsi v pořádku?"
„Lezou po mně mravenci!" zařvala v odpověď.
„Za prvé, měl jsem na mysli tvé ruce. A za druhé to nejsou mravenci, ale termiti!"
„Dostaňte mě odtud!"