Narutovo Neštěstí 08

O dva dni se konal pohřeb. Jako naschvál se rozpršelo. Na cintorínu se sešla veliká hromada lidí. Celý klan Hyuuga stál v předních řadách. Loučili se s vůdcem, který jim mnohé přinesl. Úplně vepředu stáli čtyři osoby s dlouhými černými vlasy. Mladý vůdce Konohy čítal z černé knihy. Nemyslel, že tuto jeho povinnost bude muset tak skoro v jeho vládě podniknout. Když odříkal potřebná slova, vyzval všechny, či nechtějí povědět o zesnulém pár slov. Určitě chtěl každý něco říct, ale slova se ujala Hanabi.
„Můj otec byl mým učitelem, naučil mně bojovat i vést klan, vždy byl ke mně nemilosrdný, abych byla správně vychována. Neprojevoval žádné city, říkal, že to dělají jenom slabí lidé. Vlastně jednu ano, když byl nahněvaný, jeho oči se stáhly dovnitř a dokázal překřičet i ten největší hluk. Ale já mu za hodně dekuji a je pravda, že na zemi nikdy neměl klid. Pevně věřím v to, že teď si užívá v nebi a oddychuje, nebo naopak komanduje všechny na okolo,“ přes slzy se zasmála: „Hiashi Hyuuga měl milující ženu a dvě dcery, které se snažili jeho příkazy plnit. Každá z nás si nakonec našla svou cestu a věříme, že nás miloval, i když to neprojevoval. Doufám, že tu bude s námi i nadále, v našich srdcích.“
Po pohřbu šel klan Hyuuga do jejich domů a všichni přísahali věrnost nové vůdkyni. Pak se rozešli domů.
„Naruto, ráda bych tu ještě zůstala přes noc. Překáží ti to?“ zeptala se Hinata.
„Ne, ja půjdu do Ichiraku Ramen a pak domů.“
„A zvládneš to?“
„Neboj, někdo mi už pomůže.“
„Dobrá tedy, dobrou noc, lásko.“
„I tobě a drž se. Na shledanou!“
„I tobě, Naruto!“ pozdravila ho Hinatina máma.

Naruto se musel přenést do Ichiraku Ramen, protože nevěděl, kudy má jít. Když se tam objevil, někdo do něho narazil.
„Kdo to do mě vrazil?“ rozčiloval se Naruto.
„Naruto, jsi to ty?“
„Iruka-sensei?“
„Co ty tady děláš? A sám?“
„Jel jsem předci na rámen. A Hinata chtěla zůstat ještě s rodinou, aby jim pomohla.“
„A ty sis myslel, že to zvládneš sám?“
„Samozřejmě, umím toho o hodně víc, než si lidi myslí. Pojďte, povyprávím Vám o tom při rámenu.“
Sedli si za bar s miskou rámenu a Naruto vyprávěl o svých schopnostech.
„Takže si splynul s Kyuubim?“
„Ano a teď mně poslouchá. Dokonce mi radí i v soukromí.“
„Teda, to mám radost. A co Hinata, jak všechno zvládá?“
„Občas jen tak začne brečet, někdy je trochu ostrá i na mně, ale ne zas jako Sakura. Nerozumím, že nechce přeložit tu svatbu, vždyť je úplně jedno, či to bude za dva týdny, nebo za dva měsíce. Ale povím Vám Iruka-sensei, když se ženy rozhodnou, tak jich nepřesvědčí nic. Ale jinak nám to klape. Teď jsem sice slepý, ale předtím jsem byl zaslepen svou láskou k Sakuře a to bylo horší. A co Vy Iruka, kdy se oženíte? Už máte na to i věk a vím o jedné hodné žene, která by Vás chtěla.“
„Koho myslíš?“
„Shizune předsi, nelíbí se Vám?“ Iruka zrudnul.
„Já… nevím o čem mluvíš.“
„Takže něco bylo, povídejte, nenechte se prosit.“
„Možná jsme si párkrát vyšli, ale nic mezi námi není.“
„To hovořte někomu jinému, když ji opravdu milujete, řeknete ji to. Nečekejte, než bude neskoro.“
Seděli tam spolu asi do půlnoci a pak se rozloučili. Naruto se přenesl do svého bytu a šel spát.

O týden vše utichlo. Naruto s Hinatou se vrátili k trénování a chystání své oslavy. Naruto stál na jedné straně louky a Hinata na druhé.
„Tak zlato a začni po mně házet kunaie,“ řekl Naruto.
„Co?“
„No hoď po mně kunai.“
„A co když tě zraním?“
„Neboj se, o tom je tréning, že se občas i zraníme.“
„Dobrá tedy, začnu s jedním.“
Hinata hodila po Narutovi kunai a on ho chytil.
„Teď hodím dva.“
„Nemusíš mi to říkat. Já to budu slyšet.“
Naruto zvládnul i dva, i tři, dokonce i čtyři. Když na něj letěl třetí z pátých, zasáhl jeho bok.
„Naruto!“
Naruto si klek na koleno a chytil si ránu.
„Ne to je v pořádku. Jen se teď přenesu na chvíli do nemocnice a budu ok.“
„Jdu s tebou.“
Naruto je přenesl do nemocnice a tam při vchode Hinata uviděla Sakuru.
„Sakuro!“
„Jé, Hinata, Naruto, co se ti stalo?“
„Trochu jsme trénovali a jeden kunai jsem neslyšel.“
„Tak pojď se mnou, Hinato, ty počkej tady.“
Za 10 minut vyšli oba s úsměvem.
„Všechno je v pořádku,“ řekl Naruto a ukázal obvázaný pas.
„To jsem ráda,“ oddechla si Hinata.
„Zítra pokračujeme.“
„Ne!“ vykřikli obě najednou.
„Ale jo to mi lištička do rána zahojí.“
„Jasně,“ řekla z vnitra.
„Tak dobrá, Naruto, můžeš,“ řekla Sakura a zhluboka si oddechla.
„A Hinato, nezapomeň, že zítra máš zkoušku šatů.“