Mise Ananas 1

Tákže...tuhle FF píšu společně s nettiex, díly budeme přidávat střídavě (takže pro ty nechápavé - další díl přidá ona xD)...na vznik názvu se mě neptejte...radši..no snad už jen - Itadakimasu! xD

Jednoho nádherného dne (čti 20 stupňů pod nulou, hurikán Cathrina demoloval okolí a úrodu zničily kroupy) se Naruto pomalinku (svou ultrašnekorychlostí) procházel po Konoze a v břiše ho hřálo obvyklých 84 misek ramenu. Přemítal o spoustě důležitých věcech...například o nesmrtelnosti vážky obecné, jídle, o tom jak zničit šílenou Hokage a v neposlední řadě o tom, jaké koště koupit pro Sakuru v květinářství Yamanaka. O vzniku jeho vztahu se Sakurou raději pomlčíme, neboť to byl vztah zahalený spoustou tajemství. Detektiv (Shino) který tuto záhadu vyšetřoval, se ještě stále nevzpamatoval z Narutova brutálního útoku pánvičkou, když se ho snažil usvědčit z přechovávání omamných látek.
Konečně se Naruto doplazil ke květinářství a zhnuseně naslouchal líbeznému hlásku Ino, která se marně snažila vyzpívat vysoké C v písni Chytila jsem na pasece syfilis.(poznámka - text skládala sama a byla na to patřičně hrdá). Zákeřné Céčko se jí ovšem zdárně vyhýbalo.
Naruto vešel do obchodu a začal očichávat zelené rostlinky v objemných květnících.
,,Co chceš?‘‘ otázala se neurvale Ino a dál si vybírala červíky zpod nehtů.
,,Chtěl jsem koupit Sakuře nějakou kytku....tyhle jsou docela pěkný.‘‘ ukázal na ony objemné květníky a Ino div nevyplivla rovnátka.
,,To jsou mrkve ty pako.‘‘ oznámila mu jemně, Naruto si chvíli uhlazoval poprskaný účes, načež poodstoupil o krok dozadu, zakopl o konývku a spadl přímo do přírodního hnojiva.
,,Do kuřecího ramenu! Kterej dement to sem dal!“ nadával a sbíral se ze země. Ino se podrážděně zašklebila, vytáhla z vázy na pultu ovadlou růži neidentifikovatelné barvy a vrazila mu jí do nosu.
,,Stojí dvacku.‘‘ oznámila mu a sledovala, jak Naruto utrápeně spílá své nevinné, hladem zubožené žabí peněžence. Vysypal jí na pult drobáky, o kterých věděl, že dvacku dohromady určitě nedají, popadl růži a rychlostí splašeného vorvaně květinářství opustil.
Po dvou metrech vysilujícího sprintu se zastavil, opřel se rukama o kolena a vydýchával události posledních tří minut. V duchu si gratuloval k úspěšnému útěku. To ovšem netušil, že ho z blízkého kontejneru pozorují dva páry pomstychtivých očí.

„Sakra, uhni trochu! Ať taky něco vidím!“ ozval se milý hlásek v popelnici. A pak úder, jako by tam někdo něčím (nebo někým?) flákl o stěnu. Kontejner se nebezpečně zatřásl.
„Jau, sakra, zklidni hormon, nebo nás ten blb uslyší.“ Další úder. Tentokrát novinami z roku raz dva.
„Naruto není žádnej blb,“ zaječela mu Hinata sladce do ouška. „To ta růžovovlasá přiblblá…“
„A dost. Takhle nemluv! Nebo tě... eh…“ zmlknul. Zásoba chytrých myšlenek byla pro dnešek jaksi vyčerpána. Zoufale zastříhal ušima, podrbal se na zadku a nakonec s nadějí zaslintal. Ale nic. „Plivnu na tebe!“ zaskřehotal nakonec.
Hin ho znovu praštila, tentokrát nahnilým jablkem. „Kdybys nebyl tak blbej a pozval tu štět… eh Sakuru na rande, dokud do tebe byla tuhá, tak jsme tu nemuseli trčet!“
„Jo jasně, hlavně že ty ses někdy před Narutem vyžvejkla! Vždycky jenom ‚Naruto-kun…‘ a šup sebou fláknout o zem! Tak si nestěžuj!“ Naštval se Sasuke a narval jí to jablko gentlemansky do pusy. Ta ho rozhořčeně spolkla a šťouchla ho jakousi rezavou tyčkou do oka. Uchiha se tiše (na celou ulici) rozbrečel. „Ty jsi na mě zlá! A já to řeknu Hokage!“
„Si posluž. A taky jí řekni, žes to byl to, kdo vychlastal její zásobu saké na zimu,“ opáčila nevzrušeně Hinata se vzpomínkou na zapíjení zoufalství nad šest set šedesátým šestým a konečně úspěšným Narutovým pozváním Sakury na ramen.
„Od tebe to zní dobře! Ses taky pěkně zlila…“ namítnul Sasan a podezřívavě si očichal vlasy (netuším, jak XD) no, vůně alá bezďák s trvalým bydlištěm v popelnici.
„To je jedno… radši bychom měli vymyslet nějaký plán… šmírování po popelnicích už mě nebaví…“ odpověděla snaživě Hinata. Vzpomínka na její tanec na stole a hlasitý hulákání něčeho ve smyslu že hledá nájemnýho vraha pro jistou medic ninju… Ale je třeba uznat, že se následujícího dne přihlásilo celkem dost lidí… ale to je teď jedno…

Naruto se otočil. Jako by jeho špinavýma plachťákama, který viděly vodu naposled někdy před sto lety, a to ještě omylem, pronikl nějaký zvuk. Zamyšleně (hahaha) začal žvýkat ubohou růži a otočil se k jisté popelnici…