Já jsem … Epizoda 15: Nejmocnější

„Jo a raikage. Ještě jednou se pokusíte napadnout Hokage, tak vás namístě zabiju a je mi jednou jakou máte hodnost.“
„Ty mi vyhrožuješ, ty malej parchante.“
„Važte svá slova. Já mám jen jedny nervy a ty jsou už nadranc. A navíc já vám nevyhrožuji, berte to jen jako, kamarádskou radu.“

Já jsem … Epizoda 15: Nejsilnější

Stráž hokageho vystoupala na balkón. Ostatní ninjové je podezíravě sledovali. Přeci jen to jsou bývalí Akatsuki. Mezitím se schůze opět rozjela.
„Tak, co teda navrhujete, Hokage?“ Optal se ještě naštvaný A.
„Je to jednoduché. Akatsuki jdou po jinchuuriki. Nejlepší by bylo sestavit, zásahové skupiny. Jedna by byla složená z našich nejlepších ninjů. Ideální by bylo 50 členů, přičemž by se udělali pětice, tak aby v každém týmu, byl člen jedné vesnice. Druhá skupina by byla řídící středisko, ze kterého by se koordinoval útok. A poslední třetí, by byla skupina složena jen z jinchuuriki. Ideální by byly tři skupiny po třech.“

„Ale Akatsuki, jdou přece po nich, tak proč je posílat do boje?“ Optal se velitel samuraiů.
„Ať chcete nebo ne. Naši jinchuuriki jsou jedni z nejsilnějších ninjů ve vesnici.“
„No dobrá. Ale chce to, aby v každé té skupině byl jeden hlavni velitel.“
„To ano Tsuchikage. Proto navrhuji, aby velitelem skupiny, která bude v řídícím středisku, byl samotný raikage.“
„No já jsem pro.“ Pronesl vítězně.
„A velitel zbylých dvou skupin by byly, Uchiha Itachi a Namikaze Naruto.“

„CO!“ Zařvali součastně Raikage a Tsuchikage.
„Ještě než začnete vyvádět, tak Itachi a Naruto, znají nejlépe protivníka a zároveň jsou naši nejsilnější ninjové. Itachi je jediný žijící Uchiha, který má věčný mangekyou sharingan a o schopnostech Temného stínu vám nemusím nic říkat.“
„No, budeme hlasovat. Kdo je pro, návrh Hokage-dono.“ Ruce zvedli kupodivu všichni i Raikage a Tsuchikage.

„No tímto je schůze ukončena. Během příštích dvou týdnů, všichni kágové pošlou své vybrané ninji a jinchuuriki do Skryté Listové. Je to jasné?“ Odpovědí mu bylo kývnutí hlavou. Poté se všichni kágové zvedli a z hlavního sálu ven. Ochránci byly u svých vůdců a domlouvali se co dál.
„Tsunade-sama, omluvíte mě na chvíli?“ Optal se blonďák. Kage z Listové vesnice jen pokynula hlavou a mladý ninja šel směrem k Mizukage. Ta jen ho spatřila, vyrýsoval se jí úsměv na tváři a ladným krkem se mu vydala naproti. Rukou pokynula svým ochráncům, ať stojí na místě.

„Mei Terumei.“
„Namikaze Naruto.“ Odpověděla kráska a pomalu blonďáka pohladila po tváři.
„Po tom všem. Máš ještě tu odvahu se mi ukázat před očima, Naruto.“
„Hmm. Milá jako vždy.“ Mei pomalu rukou přejela z narutovy tváře na srdce.
„Až to vše skončí. Tak ti to tvé milé srdíčko vyrvu z těla. A tvou mrtvolu si vycpu a postavím v ložnici.“
„Tak to zní, sexy, Mei.“
„Pořád si budeš dělat vtípky, blonďáčku?“
„Hele Mei. Mám pro tebe nabídku, která se neodmítá.“ Blonďák se pomalu naklonil k Mizukage a něco jí šeptal do ucha. To sledovaly oba strážci Mizukage a také Tsunade s Itachim. Princezna hazardu nechápala co se děje, začínala být nervózní. Pohlédla na Itachiho, kterému se rýsoval úsměv na tváři.

„Hmm. Itachi se usmívá? To je asi dobré znamení.“ Přemýšlela hokage.
„Nebojte se Tsunade-sama. Naruto, nám právě teď zajišťuje spojence.“
„Jak to myslíš spojence?“
„No je jasné, že jakmile zničíme Akatsuki, vypukne válka. Ačkoliv se Raikage a Tsuchikage nemají moc v lásce. Tak máme jisté informace, že mají uzavřené spojenectví.“
„Jisté informace?“
„No máme s Narutem, svoji síť informátorů, ale omlouvám se, jestli budu drzý, no bohužel vám toho víc neřeknu.“
„To nevadí Itachi. Chápu to.“ Ukončila debatu Hokage a znovu se soustředila na blonďáka. Ten mezitím došeptal Mizukage svoji nabídku a pomalu se odsunul od jejího ucha, teď byly jejich tváře pár milimetrů od sebe. Každý z nich cítil dech toho druhého. Mei měla stále ruku na blonďákově srdci. Ale to co cítila ji zarazilo. Jeho tep srdce byl stále stejný, stále stejně klidný, zatím co ten její byl neuvěřitelně rychlý. Blonďák se pomalu odtáhl od Mizukage.

„Tak co říkáte?“
„Namikaze Naruto. Ty parchante. No dobrá můžeš se mnou počítat.“
„To jsem rád. Tak zatím, Mei.“ Dořekl blonďák a šel zpět k Hokage, zatím co Mizukage stála jako socha na stejném místě.
„Můžeme Hokage-sama?“
„Jistě.“ Itachi se rozběhl jako první, za ním Tsunade a na konci Naruto.

Trojice ninjů běžela už přes tři hodiny lesem. Vypadalo to na poklidnou cestu. Jenže.
„Itachi?“
„Je jich dvacet. Jsou zhruba deset minut cesty za námi.“
„Dobrá. Já se o ně postarám.“
„Ale Naruto.“
„Itachi, chci si něco vyzkoušet.“
„No dobrá. Hlavně nás pak dožeň.“
„Jasně, mamko.“ Dořekl blonďáček a usmál se. Itachi jen zakroutil hlavou.
"A já jsem jenom vzduch?" Optala se Tsunade.
„Promiňte Hokage-sama, ale co se týče vaší ochrany je na nás.“ Odbyl Hokage Uchiha a stále pokračoval v cestě.

Mezitím u Naruta

Blonďák stál na malé mýtině a čekal na pronásledující ninji. Stál tam deset minut, když se z hlubin lesa vynořilo deset postav.
„Itachi měl pravdu ve všem.“ Pomyslel si mladý Namikaze. Zavřel oči a soustředil se. Ninjové se začali smát. Každý vytáhl pět kunaiů a hodil je po blonďákovi. Ten jen natáhl ruce před sebe. Kunaie byly már milimetrů od jeho rukou, když v tom prudce otevřel oči a kunaie spolu s jejich majiteli odletěli několik metrů do zadu. Blonďák se jen pousmál, vyvolal své katany a vrhnul se proti přesile. Během několika minut zde leželo dvacet nehybných těl. Blonďák pomalu kráčel mezi mrtvými těly. U jednoho se zastavil, pokleknul si na jedno koleno a začal mrtvolu prohledávat. Z kapsy vytáhl ochranou čelenku. Jakmile uviděl znak, mírně se pousmál.

„Vypadá to, že mu to budu muset říct důrazněji.“ Pomyslel si Naruto a zmizel ve zlatém záblesku.

Někde v lese

Šest ninjů se zastavilo u křižovatky. Jedna cesta vedla do Skryté Oblačné a druhá do Skryté Kamenné.
„Takže jsme dohodnuti, Tsuchikage.“
„No dobrá. Ale Listovou si zaberu já.“
„Ovšem, Tsuchikage.“ Dořekne Raikage a potřese si rukou s Tsuchikagem.

„Jak dojemné.“ Všech šest ninjů se otočí za hlasem, který vyšel z lesa. Po chvíli se ze tmy vynoří blonďatá postava.
„Raikage, říkal jsem ti, že pokud se pokusíš zaútočit na Hokage, tak tě zabiju.“ Promluvil ledovým hlasem blonďák.
„Komu tykáš, ty smrade. Výš ty kdo já jsem.“
„Jo jsi mrtvý Raikage.“ Jakmile to Naruto řekl, oba strážci se postavily do obraných pozic kolem svého kageho.
„Tsuchikage-dono. Pro vám nic nemám. Takže pokud vás můžu požádat, odejděte.“

„Hmm. Skrytá Oblačná je naším spojencem, takže ne.“
„No jak myslíte.“
„Kurotsuchi, Akatsuchi.“ Zavelel stařík a jeho dva ochránci se na něj vrhly. Blonďáček se jen pousmál. Jakmile byly jejich čepele már centimetrů od Naruta oba ochránci odletěli několik metrů. Blonďáček jen natáhl ruku směrem k Tsuchikagemu. Ten se zvedl ze země a letěl přímo k Namikazemu. Naruto chytl staříka pod krkem a otevřel oči. Oonoki se zalekl.

„Pokud nechceš umřít, starče. Nepleť se mi do cesty.“ Pošeptal blonďák staříkovy a odhodil ho k jeho ochrance. Podíval se na Raikageho.
„Ty oči, to je … .“ Nedokončil větu, protože blonďákova čepel projela pár milimetrů od srdce Raikageho.
„To je poslední varováni. Ještě jednou zkusíš něco podobného, zabiju tě. Doufám, že jsi mi rozuměl.“ Dokončil proslov blonďák a vytáhl katanu z Raikageho, poté zmizel ve zlatém záblesku.

Blonďák se hnal za Itachim a Tsunade. Skákal z jednoho stromu na druhý, jenže v tom se chytl bolestivě za hlavu a spadl dolů. Chvíli se kroutil v křečích. Jakmile křeče přestaly, pokusil se vstát, jenže zavrávoral a znovu upadl.
„No. Jdeš brzo.“ Prohlásil do prázdna, jenže v tom se objevilo klubko plamenů a z nich vystoupil zmenšený Kyuubi.
„No vidím, že ti sarkasmus zůstal. Takže jsi v pořádku.“
„No ani bych neřekl.“
„Hele musíš si na to jen zvyknout, příliš jsi ty oči přemáhal.“ Dořekl lišák a pomohl blonďákovi na nohy.

Mezitím u Itachiho

Hokage i s jejím strážcem dorazily do Konohy. Pomalu šli bránou, když v tom je zarazil hlas.
„Kde je, Naruto?“ Oba se otočily za zdrojem toho hlasu. Byla to růžovlasá kunoichi a vedle ní stála rudovlasá dívka.
„Nebojte, je jen chvíli za námi.“ Oznámil s milým úsměvem Itachi.
„Itachi, teď máš volno, jakmile dorazí Naruto stavte se za mnou.“ Uchiha jen pokývl hlavou a Hokage odešla.

„Itachi!“ Ozvalo se zpoza Uchihových zad a do náruče mu vletěla modrovlasá kunoichi.
„Kde je Naruto?“
„Za chvíli by tu měl být.“ Za okamžik bránou proběhla čtyřčlenný skupinka ninjů. Byly to Sasuke, Ino, Kakashi a Shikamaru. Když si Sasuke všiml Itachiho odpoutal se s Ino ze skupinky a zamířil si to k bratrovi. Pozdravili se kývnutím hlavy a Sasuke chytl, Ino o kolo pasu.

Chvíli si tam povídali o tom, co se stalo na misích. Jenže je vyrušil Sakuřin křik.
„Naruto!“ Zakřičela a rozběhla se spolu s Karin k blonďákovi, kterého podepíral Kyuubi, který byl stejně veliký jako Naruto. Po chvilce se vzpamatovali i ostatní a rozběhli se za nimi.
„Proboha co se ti stalo.“ Začala hysterčit růžovláska a hned Naruta vyšetřovala.
„Sakuro, uklidni se, nic mi není.“
„Ne? Tak proč tě on podepírá.“ Vložil se do diskuze mladší Uchiha
„Jak on!“
„Taky tě rád vidím, Sasuke.“
„No já taky.“
„Můžeš mě přestat vyšetřovat, Sakuro? Opravdu mi nic není.“
„Vždyť sotva chodíš.“
„Jenom jsem moc přemáhal své oči to je vše.“
„Co se stalo?“ Optal se Itachi.
„Konečně někdo rozumný.“ Blonďák se pousmál a začal vyprávět.
„No nejdřív jsem vyřídil těch dvacet ninjů, co nás sledovali. Zjistil jsem, že je poslal Raikage. Tak jsem, si sním, byl promluvit.“ Ukončil vyprávění, jenže si vysloužil Itachiho výchovný pohled.
„Žije, Itachi.“
„No to jsem rád.“

„No když mě omluvíte, půjdu se prospat.“
„Jo Naruto. Hokage říkala, že jak se vrátíš tak se za ní máme stavit. No ale v tom to stavu. Půjdeme za ní zítra.“ Blonďák jen mávnul rukou na rozloučení a spolu s Kyuubim a dvěmi kunoichi se vydal domů.

V sídle klanu Namikaze

Mladý vůdce seděl v hlavní knihovně klanu a spolu s nejmocnější démonem, procházeli knihy. Pečlivě všechny prohlíželi, když po chvíli našly tu, co hledaly. Blonďák vytáhl onu knížku a sedl si do jednoho z křesel v knihovně. Mezitím se Kyuubi zmenšil a vyskočil blonďákovi na rameno. Ten rukou pojížděl po obalu knížky. Ve středu obalu se tyčil zlatý nápis.

„Nejmocnější.“