Víš, co je cestou válečníka... ? 5. kapitola

„Oh, nějaká odvážná, nefandíš si trochu?“ zeptal se ironicky Sasuke. „Nechtěl jsem tu nikoho zabít, ale vy mi nedáváte na výběr.“ Jeho výraz byl tak arogantní a chladný.
Kami se mírně usmála.
Kami, Neji a Kiba stáli bok po boku, právě čelili soupeři, kterému se měli za každou cenu vyhnout. Neměli žádnou strategii, téměř se ani neznali, ale museli spojit své síly. Sasuke na trojici hleděl arogantně a lhostejně. Nechtěl je všechny zabít, ale oni mu nedávali na výběr.
Kiba se upřeně zadíval na Sasukeho. "Sasuke, tohle nejsi ty!"
Se Sasukem to vůbec nehnulo, už se rozhodl. Zbaví se jich.
"Saharingan," Jeho oči se změnili.
„Kami nedívej se mu do očí!“ Zašeptal Neji a aktivoval svůj byakugan. Kiba se taktéž připravil k boji. "Juujin Bushin!" s puf se pes vedle chlapce změnil na Kibu.
Kiba i Neji se rozeběhli proti Sasukemu, ale Kami váhala. Ohlédla se a uviděla Sayu. Stále nevypadala moc dobře, měla o ni strach. Po krátké chvilce váhání se zase vrátila do reality.
Jestli nebudu bojovat, tak jsem tady k ničemu… boj je jediná věc, co znám.
Všichni tři se nyní vrhli proti Sasukemu, ale ten se tvářil, jakoby to nic nebylo.
Jejich útoky odrážel tak jednoduše, že to bylo téměř směšné. Nedokázali se sehrát, překáželi si. Kami se neustále ohlížela směrem k Sayu. Byla na tu situaci připravená, ale ne dnes.
Kiba náhle skočil před Kami a kunaiem zastavil Sasukeho katanu.
"Neboj se, všechno bude v pořádku, jen se teď soustřeď na boj," Kiba se podíval na dívku, kterou právě zachránil. Její pohled se změnil. Nyní byl plný odhodlání a nenávisti. Právě teď je schopná zabíjet.
„Neji, Kibo! Běžte k Torimu, HNED! Já se o něj postarám.“ Kluci na ni jen vyvalili oči.
„To nemůžem…,“ Kami se na Nejiho autoritativně podívala a on cítil tlak rozkazu na svých ramenou, stejně mu to nedalo.
„ Jsi si opravdu, opravdu jistá?“ zeptal se. Kami kývla s vážným výrazem. Kluci, ač neochotně, se otočili na patě a utíkali k Torimu, ke kterému se přidal Shikamaru.
Oh, nějaká odvážná, nefandíš si trochu?“ zeptal se ironicky Sasuke. „Nechtěl jsem tu nikoho zabít, ale vy mi nedáváte na výběr.“ Jeho výraz byl tak arogantní a chladný.
„Škoda, že nemohu říct to samé o tobě… vlastně, mým cílem jste byli vždy vy Uchihové. Byli jste přirovnáváni k bojům díky vaší síle, ale jste jen ubohá lůza.“ Usmála se zeširoka a upřímně Kami. A pak to udělala, tak aby si Sasuke, který byl pohlcen vztekem, ničeho nevšiml.
To, co schovávala tak dlouho, střežila to jako oko v hlavě. S čím se nesvěřila nikomu, vyplulo na povrch, doslova. S myšlenkou, se její oči začaly barvit z uhlově černé na karmínově rudou, jediné co zůstalo černé, byly tři slzičky propojené úzkým kroužkem.
„Nikdo nebude takhle mluvit o mém klanu!“ Cítil se, jakoby mu měla hlava puknout vzteky. V jeho očích se zformoval sharingan. Rozeběhl se proti Kami a složil pár pečetí. Jeho katon v podobě velké ohnivé koule se srazil s totožnou technikou, co použila Kami. „Takže ty dokážeš použít katon? Ale já mám stále na vrch.“ Ke své technice přidal ještě pár shurikenů a sám vyběhl s Chidori zpoza ohně. Očekával, že svou kořist uloví. Kami se těsně vyhnula jeho technice a s katanou v ruce se proti němu ohnala. Zablokoval její meč o záštitu své katany. Své ruce měli blízko u sebe, takže si přehmátl a vzal za její zápěstí. Hrubou silou ji od sebe odhodil, což nečekala. Spadla na zem a několikrát se přetočila, na konec dostala zpět pod kontrolu svou stabilitu a vyšvihla se na nohy. Teď byla k Sasukemu zády, takže ji nemohl vidět do obličeje. Narovnala se, a pak se otočila. Nejdřív stále koukal chladně a netečně, ale když viděl Kamiiny oči, tváří mu proběhlo hned několik emocí. Nejdřív to bylo překvapení,pak vztek, zájem, lhostejnost, nepochopení, nenávist, ale nakonec se tam usídlila nevěřícnost.
To není možné! Nemůže mít Sharingan, vždyť to mají jen příslušníci Uchiha klanu, nebo když jsou oči operativně implantovány, ale to by ho nedokázala skrývat. Stejně jako Kakashi, jeho Sharingan je stále aktivní, nemůže ho deaktivovat. Takže tenhle scénář to nebude.
Zatímco Sasuke polemizoval nad pravostí Sharinganu, Kami se připravovala k boji. Vytáhla svou katanu, kterou pevně uchopila do pravé ruky.
„Nevím, kde jsi ty oči získala, ale…“
Lesklé ostří katany prosvištělo vzduchem, ale přeci jen… špička katany přejela Sasukemu po břiše. Mladíka to vůbec neznepokojovalo, jediné na, co se teď soustředil, byl ten pohled. Jako kdyby se koukal do očí sám sobě. Krvavě rudé oči, toužili po nebezpečí, po smrti. Její havraní vlasy se snažili skrýt ten pohled, ale spíš ještě více umocňovali dojem divokosti a nezkrotnosti.
„Tobě může být srdečně jedno, kde jsem je vzala. Ale jen pro klid tvé duše, ti z dobré vůle prozradím, že jsem je získala, když mi bylo sedm let.“
Kami předstírala útok na jeho břicho. Katana zasvištěla vzduchem, on to lehce otočkou odrazil, s čímž Kami počítala. I ona udělala otočku s kunaiem v druhé ruce než měla katanu. Kunai se lehce dotkl kůže, kterou pohladil ostřím. Ano, Sasuke se tomu vyhnul s minimálními škodami! Jako bych bojovala se svým druhým JÁ! Štve mě to!
Takhle se hašteřili dalších pár minut, nebralo to konce. Oba výborně bojovali, mohli zkopírovat techniku tomu druhému. Sasuke měl nevýhodu, že nemohl použít svůj Mangekyou.
Kami si hrála vždy s úsměvem, dokonce i tady měla úsměv, který ji bohužel pomalu opouštěl. Začínala pociťovat únavu z nedostatku spánku. A navíc, když se letmo podívala k Torimu, viděla, že Sayu je na tom špatně. Toriho vážný, soustředěný výraz ji znepokojoval. Teď bych potřebovala zázrak.

Ta holka je vážně dobrá. Dokáže se Sasukem držet krok, možná je i o jeden napřed. Co je vlastně zač? Hm, stejně ladné pohyby, stejné techniky, stejně nelítostný pohled, tak divoký. Jenže ten Saskeho je nenávistný, zatím co její je plný naděje, radosti a světla. Mám takový pocit, že to brzy pomine, pomyslel si Tobi krutě.
„Tobi, musíme už jít!“ černý Zetsu netrpělivě těkal očima z bojiště na oranžovou masku.
„Já jsem to věděl! Byla mi tolik povědomá, proč jsem si to jen neuvědomil dřív!“ jásal Tobi.
Černý Zetsu na něj jen zíral a nechápal ho, vlastně se ho ani nesnažil pochopit.
„Jo máš pravdu, musíme jít a připravit se na válku.“ Usmál se zákeřně Tobi.

Kami už vyčerpaně oddechovala. Nepodařilo se ji Sasukeho zasáhnout, jenže jak byla unavená, tak začala zpomalovat. Sasuke zaútočil. Mířil ji katanou na hruď. Lehce to vykryla, jenže si nevšimla, že teď ji katana míří přímo na srdce. Sasuke zatlačil a ona nebyla schopná to zastavit. Katana lehce projela bílou látkou košile a už se drala k jejímu srdci, cítila, jak ji hrot bodl do kůže i tlak jak se klube skrz k masu…
Sasukeho tvar se začal rozplývat do mizivé spirály. Když zmizel nadobro, zůstal na louce stát jen podivný chlapík v oranžové masce.
„Omlouvám se za potíže. Jsem Tobi. Teď, když mě omluvíte. Určitě se nevidíme naposledy.“ Řekl zvláštním tónem, a pak zmizel v tom víru jako před chvílí Sasuke.
Kami na to jen zírala, nemohla uvěřit svým očím. Zmizeli! Někdo ji položil ruku na rameno. „Zdá se, že dnes nezemřeme.“ Řekla.
Neji se usmál, ale pak se zamračil. „Neřekla jsi nám, že máš Sharingan.“
Jakmile ji obvinil, rychle zvedla hlavu k Torimu a Sayu. Popošla k nim. Tori zrovna obvazoval nejhorší rány bílým obvazem. „Kibo my dva půjdeme na před se Sayu. Mohla bys poslat zprávu do mlžné, aby vyslali zdravotní tým. Díky.“ Ani se na Kami nepodíval. Kiba si vzal Sayu k sobě na hřbet Akamara. Vyrazili…
„Tori!“ křikla za ním Kami. On se zastavil, ale neotočil se. „Moc mě to mrzí.“ Řekla sklesle.
Tori se prudce otočil s chladným výrazem, který mu nikdy nešel. Jenže teď byl perfektní, bez emoce, až cítila chladnou samotu. „Kdyby tě to mrzelo, řekla bys nám to dřív. Zradila jsi, Kami.“ Touhle jednou větou dokázal Kami rozcupovat srdce. Chtěla se bránit, ale slova nevycházela z jejích úst. Cítila velkou vinu.
Kdyby byl na mém místě, co by asi dělal on, hm?
„Nebudu to teď řešit. Sayu je na tom vážně špatně. Ztratila hodně krve, navíc rány jsou hluboké, musí do nemocnice s pořádným vybavením. My jdeme napřed, ty si odpočiň a přijďte až zítra… Víš, že o tom budu muset říct Mizukage.“ Kami strhaně přikývla. „Hlavně pošli tu zprávu.“ Připomenul ji a už ho nebylo. Zmizel v korunách lesu.