Přítel života

V malém obchůdku kus od Hokageho budovy se nacházel mladý jounin. Hleděl před sebe a čekal, až jej uvedou do zadních prostorů se zahradou. Opětovně si zapsali jeho jméno a nechali jej projít. Nic neříkal a kráčel do již tak známých míst se štěkajícími tvory.

Ležel a hleděl před sebe. Ignoroval hlasy ostatních přihlížejících a smutně koukal dopředu ke dveřím obchodu. Smutně si zavzpomínal, jak jej sem umístili před dvěma týdny jako mladé štěně a nechali jej čekat v kleci. Snažili se ho naučit psí ninja umění, ale jediné co zvládal, bylo vyhledávání nepřátel. Boj mu nešel, vždy se schoval a snažil se vyhnout boji. Věděl, že zde zůstane už navždy, kdo by chtěl ninja psa, co neumí bojovat.

Otevřel dveře a do obličeje mu bilo polední slunce. Rozkoukal se a začal si prohlížet psi v klecích. Většina z nich na něj radostně štěkala a někteří dokonce mluvili, aby upoutali jeho pozornost. Šel dál a hledal. Minule si zde vybral svého největšího psa, který jej hned jak ho přijal, povalil na zem a celého oblíznul. Usmál se nad svojí vzpomínkou a pokračoval v prohlídce.

Mladý pes se zahleděl na právě příchozího a posmutněle zakňučel. Odklonil svůj pohled od šedovlasého kluka a opět nezúčastněně ulehl. Jak si přál, aby si ho někdo vybral, aby měl někoho, pro koho by byl potřebný a mohl se s ním smát.

Dnes měl rozházenou náladu a snažil se najít někoho, kdo by jej pochopil. Již nechtěl ty, kteří jsou bojovníci tělem i duší, chtěl psa, přítele, pomocníka. Zastavil se před malou klecí a chvíli se ani nehnul. Hleděl na malého roztomilého pejska, který smutně koukal do neznáma. Přikrčil se a i přes jeho masku bylo vidět, jak se na něj mile usmál. „Chci jeho.“

He, co to řekl? Asi jsem už ohluchl a mám slyšeny. Posadil se a nevěřícně hleděl na tu milou tvář s krásným úsměvem. Jeho obličej byl sice zakrytý maskou a čelenkou přes oko, ale i tak byl užaslý jeho pohledem. Ten pohled to si vážně nevymýšlel? O-on se na mě i usmál. Jeho ocas se začal samovolně vrtět a přál si, aby to, co od něj zaslechl, byla pravda.
„Takže sis již vybral?“ Zeptal se jej právě příchozí muž a začal otevírat klec. Vyndal malý uzlíček a opatrně jej vložil do rukou chlapce.
„Ano, vybral jsem si.“
„Tak pojď se mnou.“ Zavedl ho zpět do obchodu a podepsali potřebné dokumenty, které za pár minut byly hotové.
„Doufám, že z nás budou přátelé.“ Jeho milý úsměv zahřál malé stvoření u srdce.
„Jak se jmenuješ? Já jsem Kakashi, Hatake Kakashi.“
„Pakkun.“ Hlesl a nespouštěl pohled z jeho nového majitele.
„Pakkun? To je krásné jméno.“
________________________________________
„Pakkune! Pozor!“ křikl na svého přítele, ale již bylo pozdě. Dlouhá katana se zabodla do psího tělíčka a mrštila s ním o skálu. Muž jej zachytil a prohlédl si hlubokou ránu v těle jeho přítele, těsně vedle srdce.
„Pakkune.“ Hlas se mu ztratil a nebyl již téměř schopen slova.
„Ka-kashi,“ Pes se zahleděl do obličeje svého pána a na tváři se mu objevil úsměv, „vždycky jsem si přál zemřít takhle, v rukách mého pána.
„Ne, Pakkune to nedovolím!“ s bolestí se mu z očí vyhrnuly slzy a s nechutí pohlédl na Sasukeho, „Proč jsi to udělal!“
„Ale sensei, nesmíte být tak upnutý zvlášť na takové nic.“ Otočil se a zmizel.
„Pakkune vydrž, donesu tě do Konohy, tam se o tebe postarají, jenom vydrž!“ Nechtěl se dívat na smrt toho, který s ním byl téměř po celý život. Udělal by cokoliv, jen aby jej zachránil.
„Už – se nemusíš snažit, Kakashi.“ Jeho tlapka se pokřivila pod návalem bolesti a tiše zakňučel. Kakashi se zastavil na jedné z větví a pohlédl na něj.
„Prosím, to ne. Už nechci ztratit dalšího přítele.“ Stiskl ruku v pěst a položil si Pakkuna do klína.
„Kakashi – ty přece nebrečíš.“
„To není pravda, pro tebe bych brečel kdykoliv, proto tě nechci ztratit. Vždycky jsi tu byl pro mě a já pro tebe skoro nic neudělal.“
„To není pravda. Dal si mi naději, že i ten nejobyčejnější tvor může být pro někoho potřebný, může se s ním smát, žít s ním a nyní i zemřít. Ty jsi byl moje naděje. Když sis mě tehdy vybral, ten pocit š-štěstí co mě zaplavil, cítil jsem jej vždy, když jsem byl s tebou. Ty jsi pro mě udělal všechno.“
„Pa-pakkune, to ty jsi pro mě udělal vše. Jsem šťastný, že jsem si tě tehdy vybral.“ Viděl jeho šťastný pohled a jeho oči se naposledy zavřely. Přitiskl jej k sobě a plakal. Plakal pro toho, který za něj položil život a žil pro něj. Přítel, který se stal jeho hrdinou a nejlepším přítelem.