Hokageho syn 8. Díl

Na Hinatinu tvář dopadali první paprsky slunce. Kiba jí držel v objetí a svým nosem bloudil v jejích vlasech, sledoval, jak se její hrudník zvedá nahoru a dolu. Hinatiny oči se otevřeli a ona měla možnost spatřit svoji lásku v krásném světle. Jeho nahá hruď byla krásně nasvícená, v tomto světle jí připadal mnohem zranitelněji.
,,Krásné ráno Hin,‘‘ řekl Kiba laskavým tonem.
,,Tobě taky,‘‘ usmála se na něho a přitiskla své rty k těm jeho.
,,Dáš si semnou snídani?‘‘ Otázal se.
,,Ano dám. Jo a málem bych zapomněl, Kazuo se má dnes sejít se svým novým týmem,‘‘ řekla.
,,To je skvělé, snad bude mít tak skvělí tým, jako jsem měl já,‘‘ usmál se Kiba a šel ke své skříni. Z ní vytáhl černou košili a oblékl si ji. Hinata k němu přišla a začala mu zapínat černé knoflíčky. Pak ho objala a znovu se políbili.
,,Obleč se a pak za mnou přijď dolů na snídani, ano?‘‘ Hinata kývla hlavou a začal stlát velikou postel. Kiba mezitím dorazil do kuchyně, kde našel Kazua jíst misku cereálií s mlékem a vedle něj seděl Minato a jedl ze své misky.
,,Dobré ráno Kazuo,‘‘ řekl Kiba.
,,Dobrre rauno,‘‘ zamumlal Kazuo s plnou pusou, takže mu Kiba téměř nerozuměl.
,,Nehltej tolik, nebo ti zaskočí,‘‘ upozornil ho se smíchem Kiba.
,,Nebouij,‘‘ zamumlal Kazuo, ale co se nestalo, jakmile to dořekl, jedna křupinka mu uvízla v krku a on začal kašlat.
,,Já ti to říkal,‘‘ podotkl Kiba a jemně ho plácnul přes záda, aby kousek vylétl.
,,Co se to tu děje?‘‘ Otázala se Hinata, když uviděla rudého Kazua.
,,Ahoj mami, zaskočila mi v krku křupinka,‘‘ řekl Kazuo a ještě jednou zakašlal.
,,Ty si zase mluvil s plnou pusou, že ano?‘‘
,,Na to ne, já nikdy mami,‘‘ zalhal Kazuo.
,,Kazuo, ty víš, že tě mám přečteného.‘‘
,,Ano mami,‘‘ posmutněl Kazuo.
,,Těšíš se na svůj tým?‘‘ Otázal se Kiba.
,,Ano těším a moc! Chci, aby můj tým byl stejně skvělý, jako byl tým mé maminky!‘‘ Prohlásil Kazuo rázně.
,,Víš já a Kiba, pro vás něco máme,‘‘ řekla Hinata a podrbala Minata za ušima. Poté jim podali s Kibou krabici.
,,Mysleli jsme, že se ti to bude líbit,‘‘ usmáli se.
,,Děkuju,‘‘ odvětil Kazuo a rychle otevřel krabici, v ní našel několik ninja zbraní a dále taky oblek, který se mu opravdu moc líbil. Našel tam síťované tričko, černé šortky a šedivou bundu s kapucí, na jejích rukávech byla kožešinka, stejně tomu tak bylo na kapuci.
,,Páni! Moc vám děkuju,‘‘ usmál se Kazuo a objal je.
,,Kazuo chtěla bych ti něco říct,‘‘ začala Hinata.
,,Víš, já mám Kibu moc ráda a ty taky, že?‘‘
,,Mám a moc. Mami chtěl bych, aby Kiba byl můj tatínek!‘‘ Řekl rázně Kazuo. Hinata se usmála a Kiba taky.
,,To jsem moc ráda, víš já mam Kibu moc ráda a myslím si, že ti bude dobrým otcem,‘‘ usmála se Hinata a objala Kazua. Nejdříve si myslela, že na to jde příliš rychle, ale když jí Kazuo řekl, že chce za svého otce Kibu, všechny pochybnosti z ní spadli.
,,A teď už utíkej, ať nepřijdeš hned první den pozdě,‘‘ zasmála se Hinata a pohladila ho po vlasech.
,,Ano mami,‘‘ řekl radostně a objal svoji matku.
,,Ahoj mami, ahoj tati,‘‘ zajásal blonďáček, vzal Minata do rukou a vyběhl ven.
Jakmile vběhl do ulice, zjistil, že přes velký dav lidí se nedostane. Proto zvolil jinou cestu, vyskočil na nejbližší střechu a utíkal ke cvičišti.
NA CVIČIŠTI
,,Kde jsou ti dva?‘‘ Rozčiloval se vysoký a dlouhovlasý chlapec, měl na sobě světle zelenou košili a tmavě zelené kalhoty, jedna nohavice mu končila nad kolenem a druhá pod kolenem.
,,Kenaii, nerozčiluj se. Mají ještě dvě minuty, pokud do té doby nepřijdou… no… pak se můžeš rozčilovat,‘‘ usmála se svým žraločím úsměvem středně vysoká dívka, s rudě ohnivými vlasy v copu, které ji spadaly až ke kolenům. Měla na sobě černé šaty, které měla do půlky stehen a po stranách rozřízlé a nad pasem svázané ohnivou stuhou.
,,Sedni si a počkej na ně,‘‘ řekla. Kenai si poslušně sedl a tvářil se lehce uraženě.
,,Kenai, netvař se ta….‘‘ dívky nestihla doříct, co chtěla, poněvadž ji někdo srazil na zem.
,,Já se ti moc omlouvám, nechtěl jsem!‘‘ Začal se omlouvat Kazuo a zvedl se z drobné dívky, pomohl jí stát a nepřestával se omlouvat.
,,Haf, haf!‘‘ Omlouval se Minato.
,,Kiro! Jsi v pořádku?‘‘ Ozval se starostlivý hlas Kenaie, které běžel k ní.
,,Ano jsem v pořádku, nic mi není,‘‘ ujistila ho Kira.
,,To jsem rád,‘‘ usmál se Kenai a z tváře mu zmizel ustaraný výraz.
,,Ahoj děcka! Jsem váš nový sensei. Jmenuji se Sasuke Uchiha. Pojďte, sedněte si a představte se mi,‘‘ usmál se na ně nový sensei Sasuke.
,,Tak kdo chce začít?‘‘ Otázal se.
,,Třeba já,‘‘ řekla Kira.
,,Jmenuji se Kira Hozuki. Moji rodiče jsou Karin a Suigetsu, po svém otci jsem zdědila můj žraločí úsměv. Mojí specializací jsou vodní jutsu a taky dokážu předávat svou chakru komukoli jinému,‘‘ řekla s úsměvem.
,,A co je tvým snem?‘‘ Zeptal se Sasuke.
,,Chci se stát silnou kunoichi, silnější než legendární Tsunade-sama!‘‘
,,To je krásný sen, kdo další?‘‘
,,Třeba já,‘‘ řekl černovlasý chlapec.
,,Já se jmenuji Kenai Yumiki. Mojí specializací jsou ohnivá a zemní jutsu. Mým snem je stát se nejlepší Anbu ze všech!‘‘ Jásal Kenai.
,,Páni, dobře. Kdo dál? Ty blonďáku, jsi na řadě,‘‘ zasmál se Sasuke.
,,Já se jmenuji Kazuo Hyuga. Po mých rodičích jsem zdědil své zvláštní oči, jejich barva se sjednotí teprve, když aktivuji svůj Byakugan. Mým snem je, se stát Hokagem a taky dosáhnout míru na zemi! Chci, aby všichni lidé na světě byli šťastní!‘‘ Všechny přítomné to donutilo k úsměvu.
,,Páni! Všichni máte veliké ambice a určitě se vám vaše sny splní, ale ještě než se tomu tak stane. Musíte porazit nejednoho soupeře, ale taky musíte porazit… mě,‘‘ ušklíbl se Sasuke.
,,To bude hračka!‘‘ Zasmál se Kenai.
,,Pojďte! Ukážeme našemu mistrovi, jak talentovaní jsme!‘‘ Prohlásila Kira.
,,Jo!‘‘ Prohlásili všichni tři a postavili se do bojových pozic.
,,Hele to není nutné… eeee,‘‘ nasadil Sasuke vyděšený výraz.
,,To tak dobře, pojďte! Ukažte mi, co ve vás je!‘‘ usmál se Sasuke.