Minulé hříchy vrhají dlouhé stíny-Itachi

Byl jsem mrtvý, ostré světlo se mi zabodávalo do obličeje, sedím naprosto rovně, ruce mám za zády a nemohu se hnout. Co se děje, kde to sa*** jsem? Myšlenky mnou proplouvali sem a tam, bylo jich mnoho.
Nemohl jsem si vzpomenout, jak jsem umřel. Poslední co si pamatuji je, že jsem seděl v temné místnosti na křesle a někdo přede mnou stál.

Kde to bylo? Co se stalo? Zavřel jsem oči, boleli mě od bodavého světla.
Sasuke, ten kdo přede mnou stál, byl Sasuke, už si vzpomínám. Tak jsem zemřel, zabil mě. Pomstil Uchiha klan.
Předal jsem mu své schopnosti a zničil Orochimarovu pečeť. Můj malý naivní bráška, jsem rád, že jsem zemřel jeho rukou, nemohl jsem si představit lepší smrt. Umřel jsem s úsměvem na rtech.

Ale to není vše, něco mi vypadlo, něco se stalo! Ale co? Chybí kus mého života, možná i druhého života, co to bylo? Určitě něco na co si mám vzpomenout nebo něco na co bych si rád vzpomněl.
Možná, možná, souvisí to s Narutem?
Předal jsem mu Shisuiovo oko. Velmi by mě zajímalo, jestli genjutsu, které je v oku přiměje Sasukeho vrátit se do Konohy.
Něco mi říká, že Naruto nedokázal použít oko na Sasukeho. Nepříjemný pocit, že za to můžu já.
To bude ono! Byl jsem oživen, edo tensei, ohavná technika. Další střípek mého života zapadal do skládačky.
Nagato! Nagato mi byl po boku, s ním jsem bojoval proti Narutovi. Nagato do Naruta vložil vše, své sny, svůj život, budoucnost.
Před každým naším krokem jsme ho informovali, jeho a jinchurikiho osmiocasého, Killera Beeho.
Proč jsem proti němu bojoval? Byla válka, shinobi vytvořili alianci, všechny vesnice proti Akatsuki.
Vše zapadá, ale co se se stalo s Shisuiovým okem?
Bojovali jsme, Naruto zářil jasně červenou čakrou. Naučil se ovládat Kyuubiho! Jak jinak si to mám vysvětlit?
Boj byl tvrdý, ti dva měli navrch, nikdy bych si nepomyslel, že budu tak rád, když nad někým prohrávám, ale jak vidím vše, je možné.
Z ničeho nic z Naruta vystřelila vrána, jasně! Chytnul jsem se do genjutsu já!
Společně s Narutem jsme zneškodnili Nagata.
Já si běžel vyřídit si účty s Kabutem a koho jsem nepotkal?
Sasukeho!
Bojovali jsme bok po boku, Kabuto neměl šanci a já zjistil, že moje úsilí se nevyplnilo, Sasuke se dozvěděl pravdu, to jsem nikdy nechtěl, neměl to vědět!
Chtěl zničit Konohu, podle toho co říkal, jsem pochopil, že Danzou je už mrtvý! To mu patří, nikdy jsem ho neměl rád, kdyby to bylo na něm zabil by Sasukeho.
Jen Sasuke, já, Tobi, Madara, Naruto a ještě několik dalších, jsme znali pravdu o klanu Uchiha, chtěl jsem, aby si všichni mysleli, že jsem je zabil pro mangekyou nebo protože mě to bavilo, chtěl jsem, aby si jméno Uchiha uchovali jako statečný silný klan, který je oddaný Listové a vše udělají pro její ochranu. Snad se nikdo další nedozví pravdu.
Kabuta jsme přiměli odvolat edo tensei a já se rozpadl v prach.
A teď jsem tady, na onom světě. Oslepující záře pomalu ustává a já se mohu rozhlédnout po okolí, kolem mě stáli všichni členové klanu Uchiha, ti co jsem vyvraždil.
Naštěstí jsem, nikde nezahlédl Sasukeho, ještě žije! Snad se nevydá temnou cestou, nechci, aby skončil, tak jako já. Bez přátel.

„Jak jsi mohl?“
„Proč?“
„Zabil jsi nás!“
„Já už od začátku věděl, že jsi šmejd!“
„Zradil si nás!“
Lidé vykřikovali jednu otázku za druhou, proklínali mě, nadávali, nevěděli, proč jsem to udělal a já jim nic nehodlal vysvětlovat.
Moji rodiče věděli proč, ale něco mi říká, že nemohli stát proti celému klanu.
Pár lidí mi vlepilo pěstí, nevšímal jsem si jich.
Zabil jsem, aby většina mohla žít, udělal jsem to a udělal bych znovu. Byl jsem shinobi z Konohy, a tak jsem se zachoval, jako ANBU, jako ninja.
Nelituji, plně souhlasím s tím, co jsem udělal. Ať si každý říká, co chce, oni mě nezajímají.

Přemýšlel jsem, jaké by bylo, kdybych se probudil s lidmi z Konohy, s lidmi které jsem zachránil, ale jsou už po smrti.

Musel jsem se usmát nad hořkou ironií, vypadalo by to naprosto stejně. Ptali by se, proč jsem zabil všechny z klanu, který patřil do Konohy.
Ale nemohu si stěžovat, přesně takto jsem to chtěl, v to jsem doufal. Alespoň to vyšlo.

Ležel jsem pod pěstmi ostatních, nebránil jsem se, na co? Tak končím, takový je život po smrti.
Jak se říká: To mě bude pronásledovat až do smrti, není to pravda. Bude mě to pronásledovat i po smrti, takto by ta věta měla znít, tak dopadli mnozí, jsem si tím skoro jistý.
„Dost! Stačí,“ řekl můj otec.
Všichni na něj pohlédli. On jen sklonil hlavu, otočil se zády a už se chystal odcházet, když v tom. Někdo seskočil z útesů, které se tyčily nad námi.
Ninja s katanou u pasu.
Dopadl těsně přede mnou.
Uchihové na něj okamžitě zaútočili, otec se otočil. Zastavil se a s otevřenou pusou se díval na shinobiho, který bojoval s jeho klanem.
„Susano´o!“ křiknul ninja.
Rázem se jeho černé oči proměnili v červený sharingan.
Sasuke!
Uchihové přestali útočit a rychle uskočili. Otec si od hlavy až k patě prohlížel Sasukeho, určitě ho poznal. Všichni ostatní upírali zrak na poslední úroveň susana.
„Sasuke,“ hlesl náš otec. K němu se prodrala jeho žena, naše matka.
Sasuke si jich nevšímal. Otočil se ke mně a rozvázal mi ruce.
„Doufal jsem, že tě neuvidím tak brzo,“ řekl jsem.
Všichni ostatní byli v naprostém tichu.
„Nejsem mrtvý, jen jsem uzavřel smlouvu,“ řekl ledovým hlasem, který zarazil naše rodiče. Kdo by si pomyslel, že z věčně smějícího chlapečka, s nevinným výrazem na tváři vznikne, někdo tak temný.
„Orochimaru,“ procedil jsem skrz zuby.
„Jo, je těžké ho zabít, ale nakonec se hodil.“
„Sasuke, jsi to ty?“ znova se o slovo hlásili naši.
Teprve teď odpověděl: „Jo, jsem.“
„Co tu chceš?“ zeptal jsem se. Nedal jsem rodičům prostor na další otázky.
„Odpovědi.“
„Ty už si dostal.“
„Ne všechny.“
Naklonil se ke mně a pošeptal mi otázku do ucha.
„Odpověď už znáš nebo spíše můj názor znáš.“
„Hm, díky,“ řekl jen, otočil se a pokračoval směrem k rodičům, „ještě se uvidíme.“
Pak zmizel v oslnivém světle, ach zase ta ostrá bolest.
Snad se rozhodne správně!
Doufám...