Naruto - sen a bolest

„Bariéra? Konečně!“ Sykl shinobi mezi zuby a nahmatal před sebou neviditelnou zeď z chakry. „Stačí malé narušení…“ Pokračoval dál a přejížděním rukou si představoval tvar chakry. Chakra byla výživná, zajímavá a tak složitá, vytvořit něco takového muselo dat hodiny práce. Měl sensibilní schopnosti, cítil chakru už od narození a dokázal ji plně ovládat. V duchu se usmál, obdivoval práci, kterou shinobi z Listové vykonali na téhle bariéře, na druhou stranu bylo, až směšné s jakou jednoduchostí ji dokáže zrušit.
Náhle se vedle něj objevil další ninja, měl zakrytou tvář, byl celý v černém – ve tmě se naprosto ztrácel - a po boku měl schovaný meč. „Tak co?!“
„Neboj se, tahle bariéra není problém… problém je ten pozorovatel, co nás sleduje.“
„Pozorovatel?“
„Byakugan, nějaký Hyuuga stojí na hradbách, už o nás ví…“ Ninja se podíval směrem na hradby,
„Takže?“
Senzibil se usmál, v kruhu kolem jeho ruky se na neviditelné bariéře vytvořila složitá pečeť s mnoha znaky. Náhle zrudla a zmizela. „Útok!“ Vyskočil do vzduchu, vytvořil pečetě a přes hradbu přeletěl obrovský ohnivý drak. Následován desítkami shinobi.

***

Kazuko uskočila letícím shurikenům, nervózně vytáhla své z nožních kapes a vrhla je po soupeřovi, ten je rychle vykryl kunaiem.
„Jsi pomalá!“ Řekl a vyrazil, během okamžiku byl u ní a vykopl, dívka měla, co dělat aby úder odrazila pomocí rukou, muž to čekal, udělal oblouk do zadu, postavil se na ruce a začal dívku obtěžovat rychlými kopy, ta je úspěšně odrážela. Jistota se vrátila do jejích rukou, uskočila a ruce jí rychle začaly vytvářet pečetě, ty vyústili v plameny vycházející z jejich úst. Muž se v ohni změnil v kouř.
„Klon? Čekala jsem něco nového.“ Vzdychla a ucítila cizí dotek ve svých vlasech.
„Musíš být opatrnější, neútoč silnými útoky, dokud si nejsi úplně jistá, že je to ten pravý nepřítel.“ Pošeptal muž, když to dořekl, dívce se vykouzlil úsměv na tváři. Vybuchla.

Muž doskočil na obrovskou větev nedalekého stromu, byl udýchaný a jeho oblečení měl potrhané od výbuchu. Vynaložil dost síly na úskok.
„Ohnivé jutsu, klon a jeho výbuch.“ Řekl si. „Zdařilá práce, Kazuko už bude vyřízená, ale kde jsou ostatní?“
„Nepodceňujte mě sensei!“ Ozvalo se shora a na muže se chrlil další proud rudého plamene, muž rychle odskočil na další větev a opět ho další plamen donutil uskočit. Když doskočil vytvořil stínové klony a každý uskočil na jinou stranu, dívku stojící ve větvích měli uprostřed svého pomyslného kruhu. Každý z nich po ní hodil kunai – dívka se zaradovala, ani jeden neletěl přímo na ní. Svou chybu si uvědomila pozdě. Nitě natažené mezi kunaii ji spoutaly.
Muž se objevil u ní a zasmál se.
„Rasengan!“ Udělal pohyb rukou, která skončila na jejích vlasech. „Už bys byla mrtvá!“
„Nemám dost chakry, abych se odtud dostala…“ Vzdychla dívka, muž odložil svou ruku.
„Zvládla jsi toho hodně, klony, oheň, to jak jsi nechala ten klon vybuchnout, to byl skvělý nápad! Každý pomalejší ninja než jsem já, by byl už poražen!“
„Vy budete taky!“ Zakřičel nějaký chlapec za jeho zády, sensei se otočil a kolem něho prolítli dva chlapci, oba dva drželi v rukou řetěz a svého mistra v něm zamotali. Ten se chvíli zmítal, potom zklidnil svou mysl. Chlapci mezitím řetěz přitahovali k sobě a tím ho utahovali.
„Máme vás!“ Zasmál se jeden z nich a náhle větev pod nimi praskla – zapomněli na klony, které sensei vytvořil při obmotávání Kazuko, ti se schovali a pozorovali vše z dálky, nyní jeden rasenganem vrazil do větve a rozlomil ji u kmenu.
Jeden chlapec uskočil a druhý chytil svázanou kamarádku a uskočil s ní do bezpečí.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se jí a kunaiem jí rozsekl nitě kolem těla.
Dívka se otřepala, rukou si otřela prach z oblečení a usmála se. „Děkuji! Ale musíme pokračovat!“
Náhle se ozval výbuch, oba dva vyběhli na malé prostranství uprostřed lesa a mezi dvěma stromy ležel jejich poslední společník.
„Pozor!“ Vykřikl na ně, oni se vzpamatovali a snažili se uskočit. Jenže je cosi chytilo za nohy, podívali se dolů a ze země trčely dvě ruce, každá z nich držela nohu toho druhého. Chlapec na zemi se rozplynul v kouři a ze stínu vyšli dva klony jejich mistra.
„Tak vás dva mám!“ Zasmál se a postavil se na hlídku u své kořisti, mezitím se ten schovaný v zemi vynořil, aby se mohl konečně nadechnout.
„To byl jen klon!“ Sykl chycený chlapec. „Vylákal nás, a my jsme mu na to skočili!“
„Netrap se Daii, mysleli jsme si, že má našeho společníka a udělali jsme vše, co bylo v našich silách! Sensei je prostě silnější než my.“
Jeden z klonů to slyšel a kývl. „Jsem sice jen klon, ale tohle mě těší. Ale nebojte se, jste teprve studenti, až budete tak staří a zkušení jako já, budete určitě mnohem lepší!“

Poslední člen jejich týmu, Masaru, skákal ze stromu na strom a prohlížel si okolí, pátraje po svém mistrovi.
„Kde asi může být?“ Blesklo mu hlavou, zastavil se na jedné větvi a čekal. Ucítil to a vyskočil, strom nevydržel náraz rasenganu a spadl. „Jste tak předvídatelný Naruto-sensei!“
Naruto stál dole na zemi pod stromem a hleděl na svého studenta. „Ale no tak! Snad né tolik, jak říkáš!“ Náhle se rozplynul a Masaru sebou škubl. Občas bylo až příliš jednoduché zapomenout na to, jak jejich mistr používá neustále klony ve svých soubojích. Nebo mu to tak minimálně za ty čtyři roky, co jsou spolu v týmu, přišlo.

Naruto svou poslední oběť pozoroval z výšin stromu. „Masaru je tak silný a rychlý, ale až příliš sebejistý. Musím ho nějak zchladit, mohlo by se mu to stát osudným.“

Masaru se rozhlédl kolem sebe, uviděl ho! Krčil se vysoko nad ním, jakmile Naruto pochytil jeho pohled seskočil dolů a postavil se rovně.
„Myslím, že můžeme přejít na něco většího.“ Řekl, natáhl ruku a vytvořil se mu v rukou rasengan.
Masaru chvíli na něj hleděl.
„Použij svou nejsilnější techniku!“ Vybídl ho sensei a Masaru se usmál, konečně pravá zkouška pro něj. Natáhl svou ruku a silně se soustředil.

„Tady jste!“ Vyrušil je někdo nový. Naruto se podíval, na stromě nedaleko stál Sasuke. „Musíme sebou pohnout! Náš úkol je důležitější než trénink!“
Rasengan zmizel Narutovi z rukou a podíval se na Masara. „Tak někdy příště, tohle nás už příliš vyčerpalo a Sasuke má pravdu, už jsme se zdrželi dost, jdeme za zbytkem našeho týmu!“
Sasuke zmizel, Masaru se připravoval ke skoku, když ho Naruto zastavil a pošeptal: „O tomhle nikomu z týmu neříkej, jasný?“
Masaru kývl a Naruto se - jeho klon – se rozplynul.
„Sakra, zase!“ Sykl chlapec a skočil do stromů.

***

Když se skupinka setkala, dva senseiové a tři studenti, okamžitě vyrazili na cestu do vesnice Saku na okraji Země Ohně. Cesta to byla nudná a repetitivní, neustále vedla skrz husté lesy, kde nebylo nic k vidění a tak cesta ubíhala až příliš pomalu. Během pár hodin prošli jednou další vesnicí, malé údolíčko s políčky a pár domky, a tam se na chvíli posadili v hostince. Pauzu nevyužili jen k odpočinku, ale hlavně si pořádně probrali, co a jak šlo z dnešního tréninku zlepšit a napravit. Následně se vydali opět po svém úkolu.
Cesta nevedla stále jen skrz lesy, ale i kolem obrovské řeky, na které plulo pár rybářských loděk. Na každé z nich byli mladí muži a s nimi jejich otcové a do řeky vhazovali sítě, mezitím co na březích si hrály děti – jedno z nich chytilo rybku, udělalo z kamínků malou přehradu a rybku si tam chovalo. Naruto i ostatní si vzpomněli na své dětství, které ač nebylo tak hrozné, nikdy nepoznalo pohodu a bezstarostnost jako tyhle děti. Vždy věděli, že jsou vychováni jako shinobi, od malička se učili o zbraních, technikách a koneckonců i o zabíjení. I jejich dětské hry byly většinou tréninkem pro jejich budoucí kariéru – schovávání, chytání a souboje. Naruto si vzpomněl, že se pral až příliš často. Jeho dětství bylo to nejhorší ze všech, byl rád, že jeho studenti válku nikdy nepoznali a nijak se jich nedotkla. Od poslední války s Madarou uběhlo již tolik let.
V pod večer toho dne dorazili do malého městečka, ve kterém se rozhodli přenocovat. Našli si malý ale útulný hotílek, a zaplatili si dva pokoje. Kazuko měla pokoj sama pro sebe a kluci si zabrali další. Naneštěstí ve městě probíhal místní svátek a tak ulice buráceli ohňostroji, hudbou, lahodnými vůněmi všemožných jídel a byly plné lidí. Dokonce sem na koních přijížděli i rybáři, které viděli dříve v ten den na lodích. Byla to doba zábavy – a Naruto si nemohl nechat tuhle příležitost ujít, a tak celý tým toho moc nenaspal. I jindy Sasuke plný disciplíny si užíval atmosféry a vyrazil do víry zábavy. Společně s Narutem prošli plno stánků, ochutnali plno nových jídel, viděli různé show (které pro ně jako ninji, nebyly nijak zajímavé) a seznámili se s mnoha lidmi. Své čelenky si ale sundali a schovali – věděli moc dobře, že shinobi jsou pro okolní svět vnímáni jako nástroj války, politických manipulací a různých problémů, protože tam, kde se nějaký bojovník se znakem na čelence objevil, tam se stalo něco, co si ho vyžadovalo – vraždy, loupeže, napadení. A Naruto zde nechtěl vytvářet žádný zmatek.
A nebyli jediní, kdo měl čelenky schované. Brzy dokázali odhalit další shinobi z listové, kteří byli rozmístěni mezi lidmi a tajně střežili tuhle společenskou událost. Chtěli je pozdravit, ale moc dobře věděli, že jakékoliv narušení jejich práce, by je mohlo prozradit a způsobit více škody než užitku. Nakonec se stejně setkali časně ráno v hotelu, kde se vůdce místní mise zeptal, jestli přítomnost někoho tak důležitého jako Naruto týká i jejich práce. Naruto jim s úsměvem odpověděl, že zde pouze nocovali a ihned se po snídani vydají na pochod.
A tak se i stalo, snídaně byla lehká, ale výživná, a nic jim nebránilo vyrazit. Ze začátku šli pomalu a užívali si ranní mlhy v ulicích města, kde nyní pochodovaly řady lidí a uklízeli noční spoušť – svátek bude pokračovat ještě další dvě noci a tak nesmí zahálet.
„Viděli jste tu ohnivou show? Chtěla jsem jim ukázat své techniky! To by koukali!“ Smála se Kazuko, když byli kousek dál od města a procházeli po rovné silnici vedoucí skrz další stále stejné lesy. „Ty jejich laciné plamínky a zapálené pochodně, to bylo jak u nás na akademii v prvních ročnících!
„Ách, a ty soutěže tam? Kdybych měl velký baťoh, tak si toho plyšáka za házení kroužky vezmu a dám ho doma ženě! Škoda, že jsme na misi… ale příští rok se sem budu muset vrátit. “ Pokračoval Naruto a náhle se zastavil. „Týme! Nasadíme trochu rychlosti!“
A tak se celý tým z vteřiny na vteřinu objevil na stromech a pokračoval v rychlé cestě skrytě skrz husté listy. Kazuko si pomyslela, že je zvláštní, jak jí už listy lezou krkem, když pochází z Listové vesnice. Zajímalo ji, jestli to mají i ostatní země stejně. Vzpomněla si na své chuuninské zkoušky v Písečné. Tam byl písek ještě protivnější, než zelený šat stromů.
Dai vzpomínal po cestě na zažitou noc a mnoho zážitků v ní, seznámil se s párem pěkných děvčat a společně s nimi prošel celý festival – leč nerad jim musel lhát o svém původu a o tom, že je ninja.
Masaru měl v hlavě stále setkání se svým senseiem, co po něm Naruto chtěl? Chtěl s ním změřit síly pomocí rasenganu? Nebylo to příliš nebezpečné? Chtěl znát odpovědi, ale musí počkat, než zas bude mít příležitost být s mistrem o samotě.
Sasuke a Naruto neustále mysleli na to, co je čeká, až dorazí do cíle. Zadání mise znělo prověřit situaci a vyhodnotit ji, nemuseli proto čekat. Z vesnice jen docházeli zprávy o tom, že se v jejím okolí objevuje až příliš zvláštních osob a ruiny hradu, který trčel na kopci za vesnicí, v noci ožíval světlem a ti zvláštní lidé se tam scházeli. Pravděpodobně se bude jednat jen o nějaké tuláky, ale bylo jich příliš mnoho, proto nezasáhla občanská stráž. Naruto doufal, že se nakonec nesetkají s nějakými lapky, či bandity. To by znamenalo boj a on nechtěl vystavovat své studenty příliš velkému nebezpečí, ačkoliv už měli namířeno na závěrečné zkoušky. Toho dne se bál, až se jejich tým úplně rozpadne a každý si půjde za svým – někdo si založí vlastní tým, někdo spadne pod ANBU, tak jako to udělal po svém návratu Sasuke, a někdo bude třeba sensei na akademii. Vzpomněl si na moment, ze svého dětství – tam se bohužel jeho Tým 7 rozpadnul tak nějak přirozeně. Sasuke utekl, Naruto odešel na dlouhou cestu a Sakura se stala lékařským ninjou.
Na druhou stranu Naruta těšila možnost otevření dalšího týmu a nabrání nových studentů. Rád učil a předával své zkušenosti a znalosti, a navíc se i jeho nejstarší dcera blíží ke konci studia na akademii a rád by se stál jejím senseiem, leč věděl, že rodinné týmy mohou až příliš narušit průběhy misí a komise tyhle uskupení nerady povolovaly.
Sasuke během cesty přemýšlel i nad členy svého dočasného týmu. Naruta znal perfektně, ale ty děti byly pro něj záhadou. Hnědovlasá Kazuko, oblečená v rudém setu, byla poměrně schopným ninjou, se zaměřením na ohnivé útoky, to věděl. Černovlasý Dai byl velkým otazníkem a bělovlasý Masaru byl pravý syn svého otce, měl talent na všechno. Naruto mu sám řekl, že je z nich nejlepší, ale chybí mu ten správný týmový duch, který se u něj stále nechce objevit a občas se díky tomu chová až příliš samostatně, sebejistě a bere věci do vlastních rukou.
Toho dne ubíhala cesta ještě hůř než včera, už nebyla v dohledu ani obrovská řeka a celé okolí zahalily stromy. V poledne toho dne si odpočinuly u jedné drobné skály, která se osaměle trčila na mýtině.
Naruto tam hleděl do map. „Podle mapy, by nám zbytek cesty měl trvat nanejvýš tři hodiny. Už jsme skoro tam!“
Sasuke k němu přišel, pohlédl mu přes rameno a pokývl.
Studenti se obdařili vzájemně pohledy, těšili se, až tahle cesta skončí a oni budou moc projevit trochu svého nadání.

Naruto měl pravdu, cesta trvala další dvě hodiny a skupina dorazila do malebné lesní vesničky – bylo zde nanejvýš dvacet dřevěných domků rozestavených podél proudu potůčku. Přes něj bylo položeno mnoho lávek, které se měnili v kamenité cestičky. Domy byly různě barevné – a každý měl kolem sebe krásné, terasovité zahrádky, které zářily mnoha barvami.
Vesnice ležela na svahu na jejímž konci se trčil obrovský, leč zanedbaný, dřevěný hrad. Hrad měl jednu hlavní budovu se třemi úrovněmi střech a kolem ní postavena třímetrová zeď z kamení. Nátěry z hradu byly otrhané, střecha sotva držela na místě a všechny okenice byly vymlácené. Bylo to ponuré místo.
Ninjové procházeli středem vesnice, když se k nim přiblížil starší menší mužík, měl velkou slavnostní róbu a šedivé vlasy.
„Ách!“ Vzdychl a roztáhl své rty v obrovský úsměv. „Konečně jste dorazili! Ani nevíte, jak dlouho čekáme! Ale nevadí, hlavně že jste tady! Já jsem starosta Mizuki a rád vás vítám zde u nás, na začátek jednu otázečku! Měli jste dobrou cestu? Potřebujete jídlo? Vodu? Odpočinek? Nejsme sice nejbohatší, ale letos mají naši rolníci výbornou úrodu a můžeme vám kousek z ní nabídnout! Jen ochutnejte! Naše brambory jsou vyhlášené po celém našem kraji! A zaslouženě!“
Ke skupince už běžela malá stará dáma – měla také slavnostní šaty a v rukou držela tác s jídlem a sklenicemi vody.
„Tohle je má žena, Ali, krásná, viďte?“ S tím slovem zároveň drkl do Naruta a mrkl.
„Éch, zajisté!“ Odpověděl nejistě Naruto a napil se z nabízené sklenice vody, zbytek týmu ho následoval. „Ale nyní bychom měli probrat tu záležitost, proč jsme tady!“
„Ách ták! Já bych úplně zapomněl, nemáme zde ninjy přeci každý den, anebo jo? Jsou tu někde schovaní? To mi radši ani neříkejte! Kdo ví, kolik vás tu je! Měl bych se asi lépe dívat…“
„Ta záležitost…“ Přerušil ho Naruto a starostův úsměv se ještě rozšířil.
„Promiňte, promiňte, pořád jsem z vaší přítomnosti zde trochu rozrušený, víte, nejezdí k nám ani mnoho cizinců, vždy jsme si mysleli, že náš hrad! Taková krásná turistická památka, přiláká mnoho návštěvníků, ale málokdo si na něj vůbec vzpomene! Víte, třeba…“
Sasuke vytasil meč z pochvy, kterou měl na zádech. „Můžete se držet tématu.“ Nebyla to otázka.
Starosta se na Sasukeho zamračil, jeho oči následně přešli k Narutovi a opět nasadil svůj ohromný úsměv. „že zde jednou nocoval první Hokage? Ale to už je tak dávno, můj otec, nechť je mu země lehká, ho jako chlapec viděl, byl to impozantní muž! Tuze impozantní! A velký ninja! Jste taky tak velcí? Zajisté, že budete! Ale co tyhle děti? To jsou taky ninjové!“
„NEJSME DĚTI!“ Zakřičela na něj Kazuko, pak si to uvědomila, položila si ruce přes ústa a omluvila se.
„Bacha na jazyk!“ Sykl starosta, následně se propletl kolem Naruta, položil mu ruce na záda a začal ho vést skrze vesnici. „Hrad zde byl postaven již přes šesti-sty lety jako lovecké sídlo druhého císaře Země Ohně, jezdíval sem velice často, tenkrát zde žádná vesnice ale nebyla! Nenechte se zmást! Ta byla založena až o sto let později, když…“

Zbytek týmu zůstal stát za jejich zády s dámou Ali, ta se na ně podívala a usmála se. Nesměle.
„Ehm.“ Sasuke si odkašlal. „Můžete nám aspoň vy, říct, co se zde stalo?“
Ali zmizel úsměv ze rtů.
„Nejprve bych se za něj chtěla omluvit, jak řekl, nemáme zde mnoho cizích lidí… a k té věci, každou noc, když jsme šli spát, se na hradě svítilo a vycházel od tama hluk, tak jeden z našich mladíků, Agoro, krásný to chlapec, se tam vydal a uviděl mnoho lidí kolem ohně. Bylo jich tam minimálně na čtyři desítky a neví to jistě, ale prý měli i zbraně!“
„Zbraně?“ Zeptal se Sasuke. „To nebylo v hlášení.“
„Hlášení psal můj manžel… nechtěl.“ Odmlčela se. „Nechtěl zde žádné negativní zprávy, prý by to narušilo obchody.“
„Obchody? Hlupák!“ Sykl Sasuke a podíval se na studenty. „Kdybychom to věděli, přišlo by nás více! Jsou zde ještě ti muži?“
„To je právě to zvláštní, včera večer zmizeli, ale…“
„Ale co?“
„Dva z nich jsme viděli dnes ráno na hřbitově.“
„Na hřbitově?“
„Ano, před dvěma hodinami. Je to po téhle cestě, asi deset minut cesty.“ Sasuke na nic nečekal a pískl na Naruta, tensi oddychl, omluvil se svému průvodci a doběhl k týmu. Sasuke rychle zrekapituloval situaci. Naruto chvíli popřemýšlel a pak vydal rozkazy: „Týme, vy půjdete na hrad, prověříte, že je prázdný a budete hledat stopy, kam se vydali… my se Sasukem prověříme ty muže!“
„Chceme jít s vámi!“ Řekla Kazuko.
Masaru hlasitě souhlasil.
„Ne, co když jsou na hradě ještě někteří?“ Naruto tuhle otázku položil, ačkoliv doufal, že odpověď bude negativní a taky to z velké části předpokládal. Nechtěl je vystavit nebezpečí souboje a chtěl je elegantně schovat. Studenti nadále neprotestovali.
A tak pravá mise začala.
Sasuke s Narutem se rozeběhli cestou do lesa, zbytek po cestě na hrad. Starosta jim se ženou popřál hodně štěstí, ale zdálky zakřičel: „Nezničte ten hrad! Prosím!“

***

Studenti prošli na nádvoří hradu starou dřevěnou bránou, již byla napůl otevřená a oni se jí nemuseli ani dotknout. Na nádvoří je nečekalo nic zajímavého, obrovské ohniště uprostřed, jasné stopy po stanování. Naproti se trčila budova hradu, nalevo menší budova – nejspíše nějaká dílna, dnes už se to těžce odhadovalo, zbyla z ní takřka ruina.
„Nic tady není.“ Vzdychla Kazuko a došla k ohništi. Byla tam obrovská hromada popele. „Neměli bychom to prověřit?“
Dai došel k ní. „Myslíš?“
„Já nevím!“ Odpověděla nejistě a tak rozkopla hromadu svou nohou. Nic tam nenašli.
Masuro se mezitím díval po zemi a hledal stopy něčeho zvláštního – zbraní, jutsu. Ale viděl jen díry po kolíkách na stany.
„Nejspíše to nakonec byli jen nějací tuláci.“ Poznamenal a podíval se na vchod do hradu.
„Omrkneme to?“ Zeptala se dál Kazuko a její společníci k ní přišli a postupně se přibližovali ke starým mohutným dveřím natřených do ruda. Masaru postupoval jistým krokem, Dai a Kazuko opatrně našlapovali na každé stéblo trávy.
Po chvilce Masaru došel ke dveřím, otočil se s úsměvem na své společníky a… ozvala se exploze! Dveře vylétly z budovy a odnesly Masaru přes celé nádvoří k bráně. Dai se okamžitě postavil ke dveřím v bojové pozici a dívka se rozutekla pomoct napadenému kamarádovi. Ten ale mrštně odhodil kus dveří, který ho držel na zemi a zakrvácený se postavil na nohy. Třepal se a kolíbal.
„Jsem v pořádku.“ Sykl a klopýtl na koleno, Kazuko k němu přiskočila a přidržela ho.
Mezitím do Daie narazil proud vzduchu, ten zkřížil ruce a ránu zadržel, ale i to stačilo, že ho to po zemi táhlo další dva metry.
„Už jsem myslel, že do toho hradu nepůjdete…“ Smál se mladý mužský hrad z temnoty ve hradu. Náhle vykročil vpřed na paprsky slunce – stál tam asi pětadvacetiletý muž, vysoký s delšími rovnými vlasy zlaté barvy, na sobě měl bílou bojovou kombinézu. Žádný odznak ani čelenku.
„Kdo jsi?“ Sykl Dai a postavil se opět do bojové pozice.
„Nazývají mě mnohými jmény, nevím, které byste chtěli slyšet.“ Muž se chytil za hlavu a na děti se usmál.
„To pravý. To od narození. To jaké máš ve své vesnici.“ Pokračoval Dai a útočníkovi zmizel ze rtů úsměv, dvakrát švihl rukama – vytvořil další větrné údery a tentokrát porazil Daie na zem.
„NEMÁM ŽÁDNOU VESNICI!“ Zakřičel a postavil se rovně.
„Sakra!“ Sykla Kazuko a rychle po muži hodila shurikeny, ten se ani nepohnul. Kolem shurikenů zavířil vzduch a ty pak následně bezvládně padly na zem. Kazuko se divila, jak je to možné.
„Větrný živel?“ Zeptala se.
„Nemluv s ním.“ Sykl na ní Masaru. „Vím kdo to je. Pochází z písečné, z klanu Kosoku. Jejich vrozenou schopností je dokonalé ovládání větru, aniž by používali pečetě.“
„Správně! Pochází od tama můj klan, ale to je tak všechno, s čím jsem svázaný s tou vesnicí… původ, nic víc. Ale těší mě, že mě znáš! Ale i já vás znám!“ Zasmál se, Kazuko sebou cukla.
„Jak?“
„Viděl jsem vás před dvěma lety na zkouškách, když jsem do té vesnice ještě patřil, ten chlapec, kterého držíš, byl ve finále, viď? Úžasný souboj, hodně se mi líbil. Na vás dva si nějak extra nepamatuji, ale vím jistě, že jste tam taky byli.“
Masaru se tiše usmál.
Dai se mezitím opět postavil a vytáhl si svitek z kapes na vestě, položil ho na zem a začal provádět pečetě. Během okamžiku byl hotový a jemu se po těle objevily černé znaky.
„Co to je za techniku? Takovou neznám!“ Řekl muž a vyrazil po chlapci, udeřil po něm nohou, ten nastavil ruku – muž rychle použil ostrý vzduch kolem své nohy, ten se však o něco zarazil. Muž se podíval a uviděl kolem chlapcovy ruky zářit modrou chakru.
„Tak to je! Ty znaky uvolňují na daných místech chakru z tvého těla! Jednoduché chakrové brnění!“ Muž použil vykopnutou nohu a odrazil se od Daie do vzduchu, od tama poslal desítky větrných střel na chlapce. Na celém nádvoří se vznesl prach a popel, jak větrné proudy prorážely zem.
Když mlha z prachu zmizela, stál muž na první střeše hradu, Dai nezraněn na stejném místě, kolem něj byla ale zem změněna k nepoznání.
„Takže dokud ti nedojde chakra, jsi nezranitelný?“ Zeptal se muž a nad jeho hlavou se začala sbíhat obrovská větrná koule. Náhle se vedle muže, pět metrů od něj objevila Kazuko, vytvořila pečetě a vystřelila několik ohnivých koulí. Muž si jich ani nevšímal, metr od něj se vypařili.
„Ovládám vzduch. Ve vzduchu je kyslík. Oheň kyslík potřebuje!“ Zasmál se a levou rukou k ní zamířil, vystřelil na ní oštěp vzduchu, když jí zasáhl, změnila se v klon a rozplynula. „Aspoň něco ve vás je!“
Jakmile to dořekl, tak se dala obrovská koule do pohybu a mířila přímo na Daie, během vteřiny nabrala ohromnou rychlost. Dai pochopil, že tohle jen tak neustojí ani s veškerou svou chakrou a uskočil do dálky. Koule vrazila do země a i tak byl její efekt brutální. Vířily se z ní větrné proudy, které prorážely okolní zdi, narážely do hradu a ten se na mnoha místech začal rozpadat. Bylo to, jako kdyby doprostřed nádvoří dopadla střepinová bomba.
Brzy bylo po všem. Daie zasáhl jeden obrovský proud, a ačkoliv ho brnění ochránilo, skončil na druhé straně bojiště v rozbořené zdi. Viditelně už mu nezbývalo mnoho sil. Masaru a Kazuko byli mezitím již někde v ústraní.
„Jsi sám, vyčerpaný!“ Zasmál se muž a seskočil ze střechy. Jakmile dopadl na zem, hrad se roztřepal v základech a celý spadl sám do sebe. „To je mi líto!“
Náhle Dai vstal a vystřelil na něj tři střely z časté chakry, muž takovou zuřivost nečekal. Jednu střelu zablokoval svou vlastní z větru, druhé se vyhnul a třetí mu zasáhla nohou – celou jí prorazila a urvala. Muž na nic nečekal, přiložil si tam ruku a vytvořil si umělou z větru – s tím zároveň zadržoval krev v těle.
Daiovi znaky z těla zmizely.
„Konec?“ Zeptal se muž a napřáhl se, Dai byl náhle u něj, a pokusil se ho udeřit. Vzduch kolem jeho ruky ho však zadržel a dal tak prostor pro silnou ránu do hrudi od muže, tu posílila i větrná smršť, Dai se vrátil na místo, kde předtím ležel. Nyní však zraněn a omráčen.
Vedle muže se náhle objevila Kazuko a sekla po něm kunaiem, tentokrát vzduch nebyl tak silný a muž musel uskočit, aby se ráně vyhnul. Na hromadě cihel za ním se postavil Masaru.
Masaru dost přemýšlel. Měl použít svou techniku? Ještě ji nikomu neukazoval, co když má nějaké chyby, které neprohlédl? Ale musí zachránit své spolubojovníky! Jeho ruce začaly provádět znaky pro pečetě.
Kazuko mezitím pokračovala v útocích a vedla s mužem vyrovnaný souboj, ten si však všimnul, že ten chlapec dělá složité jutsu – a tak muž kolem sebe vytvořil obrovskou kouli větru, ta odhodila Kazuko deset metrů daleko. Ta neodhadla dopad a spadl hlavou přímo na zem. Mezitím se obrovská koule zmenšila do malé kuličky a vrazila do trosek, na kterých Masaru stál. Ten instinktivně uskočil, přestal dělat pečetě a vyhýbal se troskám, které kolem něj letěly vzduchem, a jedna z nich mu prosekla stehno. S bolestmi dopadl na zem a držel se za nohu. Znal jednoduché léčitelské jutsu, vytvořil pečetě a začal se léčit. Věděl, že mu to sebere dost chakry – neměl pro to správný typ energie – a tak bude vyřazen z boje, ale teklo z něj tolik krve, že nic jiného dělat nemohl. Kazuko na to už byla sama.
„ŠMEJDE!“ Vstala, ze všech svých sil vytvořila poslední jutsu – obrovskou několikametrovou ohnivou kouli a poslala ji na muže. Oheň před sebou rozrážel trosky a zem, po něm zůstávala jen rýha. Muž na obranu udělal opět obrovskou kouli vzduchu, byl už vyčerpaný a potil se, byla totiž pravda, že vzduch nemusel ovládat pečetěmi, ale chakru potřeboval a ta už mu skoro došla. Naneštěstí jí měl ještě dost na tuhle kouli – po delším přetahování jí nakonec sebral všechen kyslík a oheň zmizel. Stejně tak vzduchová koule.
Kazuko zhluboka dýchala a třepala se. Věděla, že takový útok by prorazil i hradem, jako nůž máslem a neviděla v životě takovou sílu, která by ho dokázala jen tak zastavit. Možná jen, kdyby to byl obrovský vodní útok, ale i tak pochybovala.
Muž se na ní zahleděl, do rukou mu zajely shurikeny a on je vrhl po dívce, myslel si, že je ve svém stavu nedokáže již odrazit. Ta ho však překvapila a s elegantní otočkou s kunaiem v ruce je odrazila. Když se zastavila, pořádně se nadechla a rozeběhla se po nepřítelovi. Ten se usmál, vytvořil další vzdušný oštěp a… náhle ucítil chladný úder na svých zádech, který následně projel celým jeho tělem a on se jako správný klon rozplynul.

***

Naruto a Sasuke běželi pár minut po lesní cestě, nakonec doběhli k malému hřbitovu, přesně jak starostova žena povídala – kolem něj byl postaven dřevěný špičatý plot, uprostřed stála kaplička a kolem bylo rozeseto několik komornějších náhrobků. Již omšelých a pošpiněných.
„Nikdo tu není.“ Řekl Naruto a ihned zjistil, že se plete. Na hrobku vyskočil muž. Měl na sobě kovové brnění, po boku obrovský meč. Na hlavě měl taky helmu a tvář schovanou černým šátkem. Ven lezli jen hnědé oči a prostor mezi nimi.
„Naruto Uzumaki a Sasuke Uchiha!“ Řekl muž hlubokým hlasem. „Jmenuji se Kenshi Surudoi, jsem nukenin!“
„Mistr šermíř z oblačné?“ Sykl Sasuke. „Znám o tobě mnoho příběhů!“
„Stejně tak znám já o vás a obávám se, že je již předem rozhodnuto, kdo vyhraje. Přesto jsem rád, že jste to zrovna vy, kteří zaviní mou smrt.“
„Počkej!“ Zakřičel Naruto. „Nemusíme bojovat, když…“
„Omlouvám se.“ Přerušil ho Kenshi. „Věci se daly do pohybu, já už je nezastavím a je na mé cti, abych v nich minimálně pokračoval, dokud mohu.“
„Čest? Jakou čest má muž, co uteče ze své vlastní vesnice?“ Sykl Sasuke a vytasil vlastní meč.
„A jakou čest má pták, co uletí z klece?“ Zeptal se a Sasukův výraz se změkčil.
„I tak.“ Pokračoval Naruto a rozmáchl rukama. „Nemusíš bojovat, všechno nám řekni, můžeme ještě vše zarazit!“
„Ale Uzumaki-sama, vy to pořád nechápete. Už to začalo, nemohu vám říct co, prostě nemohu, stejně tak nemohu vás nechat jít. Rozumíte mi?“
Narutem nejprve projel vztek, ale náhle ho nahradil soucit a porozumění. Tenhle muž nebyl možná ten nejdobřejší, ale i ve své situaci, si zachoval čest. Neznal ho, ani jeho příběh, ale z jeho otázky pochopil, že útěk z vesnice byl přirozenou volbou. A Naruto věděl, že tohle se neodpouští, že neexistují žádné další šance na slušný život. Jednou dostanete záznam v bingo knize a jenom vaše smrt vás z ní dostane. Z vlastní zkušenosti to věděl – kdyby tenkrát Sasuke nezasáhl v boji proti Madarovi a nepomohl ho zabít, nikdy by nikdo neuznal jeho návrat.
„Tak ať!“ Prohlásil Naruto. „Když to musí být, stane se tak. Jsem ale rád, že jste čestný muž!“ Narutovi projela bolestivá vzpomínka na Haku a Zabuzu, první jeho soupeři, nepřátelé – přesto na ně vzpomínal s úctou.
„Kéž bychom se setkali v jiném čase na jiném místě, Uzumaki-sama, a nejraději v jiném světě! To samé platí i o vás, Uchiha-sama.“ A Kenshi vyskočil, s mečem nad hlavou, ten nabil svou chakrou a sekl po Narutovi. Ten v okamžiku uskočil, udělal dobře, zásah meče rozryl celou zem. Náhle se zdálky z hradu ozvala rána.
„To je ten druhý!“ Sykl Sasuke a sekl mečem po Kenshim, ten ránu zablokoval a pokusil se Sasukeho kopnout, ten však několika oblouky uskočil dozadu. Naruto mezitím vytvořil klona, ten se na samuraje rozletěl s rasenganem v rukou. Kenshi udělal dlouhý sek, z něj vyletěl vzdušný úder a klona zničil.
„Jste dobrý!“ Zasmál se Naruto. I přes masku šel vidět Kenshiho úsměv.
„Nikdy bych nevěřil, že mě porazí slavný Blesk z konohy a Poslední Uchiha!“ Řekl a už se bránil ohnivému útoku od Sasukeho – Kenshi kolem sebe rychle sekal obranou bariéru, oheň kolem něj jen proletěl. Naruto si pomyslel, že je neuvěřitelné, jak rychle s mečem pohybuje. Oko nezkušeného člověka by nedokázalo tyhle pohyby ani postřehnout. Na mysl se mu však dostala ještě otázka: „Opravdu si to nechcete rozmyslet?“, ale věděl, že pro tohoto muže je čest vše – a její jediné porušení, útěk z vesnice, ho dostal tam, kam dostal. Nechtěl ho nadále trápit řečmi. Nemohl mu pomoct.
Kenshi a Sasuke se dostali na ostří meče – tance, který jejich meče tančily – jeden nabitý blesky a druhý čistou chakrou – byly dokonalé, krásné, neuvěřitelné. Rána střídala ránu, každý úder ozvučil a osvětlil celé okolí. Naruto to celé sledoval z dálky, pozoroval soupeře a hledal čas kdy zasáhnout, při každém pokusu, co by podnikl, by mohl při takové rychlosti boje zasáhnout i Sasukeho. Náhle uslyšel další z ranu hradu a do vzduchu v dálce se vznesl prach.
„JDI NARUTO!“ Zařval Sasuke a Naruto ho poslechl, přeskočil ze stromu na strom, náhle se pod ním zhroutil celý svět – Kenshi v ten momentě pustil svůj meč z rukou a vrhl ho proti stromu. Náraz byl masivní, celý strom explodoval v milion třísek.
„Nemůžu vás nechat jít!“ Sykl, Sasuke využil příležitosti bezbrannosti soupeře a sekl, jeho meč projel Kenshiho brněním a udělal mu mělkou ránu po celé hrudi.
Sasuke si myslel, že už ho má, napřáhl se po dalším útoku, jenže… ruce i nohy ho zradily. Přestal ovládat celé své tělo. Za vinou stálo vodní vězení.
„Přes můj meč jsi zapomněl i na normální jutsu. Vodní živel, nezvyklý pro můj původ, ale vždy jsem si ho schovával jako poslední eso v rukávu.“ Náhle se vedle Kenshiho objevil Naruto, šermíř udělal několik pečetí a vedle vězení se objevil Kenshiho klon – ten udržoval past v chodu. Naruto se s Kenshim začal rvát na pěsti, byl to další rychlý a zběsilý souboj, Kenshi i přes své zranění odolával všem úderům a některé i způsobil. Byly to silné zásahy a Naruto si odnesl nejednu modřinu.
Když bojovali již nějaký čas, byl Naruto rozhodnut, byl již dál od Sasukeho a náhle uskočil. Kenshi se podivil proč ustupuje, začal rychle dělat pečetě pro další útok, za jeho zády se zformoval obrovský drak a vyletěl po Narutovi, ten na poslední chvíli uskočil a drak porazil dva stromy, co stály za ním. Náhle to Kensimu došlo, udělal poslední skok do zadu, a ačkoliv ho útok od Narutových klonů minul, efekt obrovského rasenganu byl… inu obrovským a jeho vedlejší exploze ho pohltila. Když se Naruto následně podíval na obrovský kráter v zemi, nenašel po něm ani stopy. Bohužel viděl celou explozi, i to, jak ho celého rozdrásala.
A to byl konec Mistra šermíře z Oblačné.
Kenshiho z klanu Surudoi.

***

Sasukeho chidori mihotalo ve vzduchu, tam kde předtím stál muž bez nohy, byl nyní jen vzduch.
„To byl jen klon?“ Sykla Kazuko a náhle se rozeběhla nejbližším směrem k Masaru, ten se na ni usmál.
„Jsem v pohodě. Zkontroluj Daie.“ Ale i ten se pomlácený zvedal ze sutin a dívka si oddychla. Podívala se na svého mistra, měl zkroucený pohled.
„Jeden klon, jeden opravdový.“ Sykl. „Ti co tu byli, nechali Kenshiho zde úmyslně, chtěli se ho zbavit.“
„Kenshi?“ Zopakovala Kazuko.
„Druhý ninja.“ Odpověděl Naruto. „Kdo byl tenhle?“
Masaru k nim dokulhal, zaslechl otázku a odpověděl: „Nějaký ninja z klanu Kosoku.“
„Dokázal zničit celý hrad?“ Sasuke sebou cukl: „Musíme ho rychle najít! Kam šel?“
Nyní odpověděla dívka: „Celou dobu s námi bojoval klon.“ Řekla a začervenala se.
„Nevadí,“ Naruto ji pohladil po vlasech. „Vyzradil vám něco? My nevíme nic.“
„Bohužel.“ Odpověděl Masaru s Kazuko zároveň.
„CO SE TO STALO?!“ U polorozpadlé brány se objevila postava starosty, za ním čtyři mládenci s motykami. „VY JSTE ZNIČILI MŮJ HRAD? NÁŠ HRAD?“
„To udělal…“ Naruto mu skočil do řeči.
„JE MI TO JEDNO, VYPADNITE PRYČ! NECHCU VÁS TU, NECHCI VÁS TU, UŽ JDĚTE PRYČ! ZATRACENÍ NINJOVÉ!“ Náhle se u něj objevil Sasuke, v rukou držel novou čepel – Kenshiho meč – a zajel s ní starostovi pod krk.
„Nikdo nás nebude vyhazovat, jsme shinobi z Listové vesnice!“ Sykl a starosta na něj plivl.
„VÍTE CO JSTE? NIC! SVĚT UŽ NENÍ PRO NINJY!“ Náhle jeden z mladíků po Sasukem sekl motykou, Sasuke na nic nečekal, kopem se odrazil do výšky, zarazil meč do pochvy a udělal pečetě – vytvořil kolem pěti vesničanů kruh z ohně a dopadl na zem.
„Já, Sasuke Uchiha, vám nařizuji odložit zbraně, vrátit se do vesnice a dožít tam své životy. Dnes jste chtěli zabít ninju z Listové, z vaší národní vesnice, hrad ani žádné další způsobené škody vám nebudou proplaceny, zároveň poznáte trest od soudu, který prohlídne vaše skutky!“ Zařval jistým hlasem a dodal. „Tenhle oheň zmizí, až budu deset kilometrů daleko, do té doby přemýšlejte, co můžete ještě udělat. A ještě jedna věc, už nečekejte pomoc Listové!“
S tím slovem se otočil na tým a ten společně odpochodoval pryč.

Ještě nějaký čas trávili s prozkoumáváním okolí a stop po cestování, na to jaké okázalé stopy zanechali na hradě, tak na cestách nenechali ani spadlý lístek. Tým z toho byl zoufalý a po zkušenosti se starostem ještě prozkoumali důkladně celou vesnici a všechny domy. Sharinganu nemohlo nic uniknout – a taky nic nenašli.
Když se dohodli, že zde již nic nenajdou, rozhodli se pro cestu zpátky. Nyní však celá v ninjovském, cesta jim zabrala zbytek odpoledne a tak dorazili do města až pozdě v noci, místo oslav zde našli plameny, trosky a mrtvo. Všichni lidé byli schovaní v domech.
Když se skupinka objevila na ulici, obklíčili je shinobi z Listové. Jejich vůdce si oddychl.
„To jste vy, Naruto-sama!“
„Co se zde stalo?“ Zeptal se Naruto a prohlídl se celou spoušť, skoro tohle místo nepoznával.
„Před pár hodinami, když začínal další večer oslav, se zde objevili tři muži a napadli to tu. Snažili jsme se útok odvrátit a přenést jinam, byli však příliš silní a diktovali si vlastní podmínky. Je mi líto Naruto-sama.“
Naruto zapřemýšlel, pak se zeptal: „A kdo vyhrál? Jaké jsou ztráty?“
„Máme tři zraněné shinobi, jeden z nich vážně a asi třicet zraněných obyvatel a pět z toho počtu těžce. Nepřátelé všichni utekli směrem na Listovou, kdybych měl k dispozici více mužů, pronásledoval bych je, ale takhle jsem nemohl ohrozit obranu města.“
Sasuke se otočil na své společníky. „Tak nám začíná další část cesty, bez odpočinku, bez spánku. Musíme je dohnat!“
„Ano.“ Přikývl Naruto.
„Jak jsem řekl, nemohu postrádat další muže… ale!“ Velitel ukázal na jednoho ninji, ten natáhl ruce a do každého ze skupiny vložil kus své chakry, následně se vyčerpáním zhroutil na kolena. „Není toho moc, ale snad vám to pomůže!“
Zvlášť Masaru se cítil jako nový člověk, léčitelské jutsu, které použil, si vybíralo daň po celou dobu cesty. Ostatní nepocítili již nijak zvlášť velkou změnu, ale věděli, že ta se projeví, až budou další hodiny pronásledovat nepřítele. Naruto si ještě rychle vyslechl popis boje a nepřátel. Ihned potom vyrazili.

***

Běželi celou noc, Sasuke díky Sharinganu první, Naruto ohraničoval skupinu zezadu. Cesta byla klidná, přerušovaly ji pouze krátké přestávky, jelikož byli všichni unavení. Kolem druhé hodiny ranní našli první stopy po těch, co hledali. Očividně se nepřátelé unavili a zpomalili.
Brzy je uviděl Sasuke na obzoru, stáli v klidu pod stromem a odpočívali, jeden se držel za bok a seděl opřený o kmen. Skupina se zastavila a náhle se Sasuke lekl.
„Je jich tam šest! Jakto?!“ Sykl a Naruto zakroutil hlavou.
„S tím jsem nepočítal, doufal jsem v naši výhodu, nevadí, překvapíme je!“ Naruto se pousmál a tiše rozdal povely. Náhle se kolem nich vytvořila prudká mlha.
„Mlha?! Bacha!“ Sasuke vykřikl a celý tým uskočil na jiné strany, strom u kterého se skryli, se v explozi zhroutil. Mlha mezitím zesílila a nebylo vidět na krok.
Sasuke vytasil meč a sharinganem prohlédl mlhu, letěl na něj ninja s kunaii v rukou a udeřil. Sasuke odvrátil pár jednoduchých útoků, uskočil a zavalil nepřítele ohnivými koulemi, ten byl mezitím pryč.
Kazuko s Daiiem byli na stejném místě, podívali se na sebe a kývli. Neviděli kolem sebe nic jiného. Postavili se k sobě zády a zaujaly obranné pozice.
„Jsem unavená…“ Šeptla tiše.
„Musíme to zvládnout!“ Povzbudil ji Dai a dodal: „Nesmíme nikoho zklamat! Brzy budeme jounini! Už nejsme děti, co jsou na někom závislé!“
„Máš pravdu! Nebo snad… doufám…“
Naruto zmizel na stranu, kde nikoho nepotkal. Už začal vytvářet pečetě pro své větrné jutsu, když ho v tu chvíli vyrušil zásah vzduchu do země pod ním. Z mlhy vystoupil větrný ninja.
„Naruto Uzumaki? Jaké překvapení, myslel jsem, že budeš bránit Listovou!“ Zasmál se, Naruto nepochopil.
„Bránil Listovou?“ Zopakoval po něm. Muž se zasmál ještě více.
„Ty to nevíš?! Ale to je fuk. Když jsi tady, znamená to, že Kenshi je mrtev?“
„Zneužili jste ho!“
„Tak bych to neřekl, on se k nám přidal, ale kdo měl tenkrát vědět, že nebude chtít splnit vše!“
„A tak jste ho nechali zemřít? On se pro vás obětoval!“
„Hlupáček Kenshi? Vždy čestný Kenshi? Ten se neobětoval, zvlášť ne pro nás, ten si našel vykoupení ze svého mizerného života, Blesku z Listové.“
„Podvedli jste ho! Nechali jste ho zemřít po boku obyčejného klona! Co jsi to za ninji?!“
„Ninja? Nechci být tak nazván! A mimochodem, ten obyčejný klon porazil celý tým vašich ninjů. Jestli je to obyčejné, nevím, co budete dělat s originálem!“ V tu chvíli se zasmál nahlas a vyslal na Naruta několik prudkých větrných smrští, ten všem uskočil a oplatil útok shurikeny.
Masaru odskočil stranou ke které mířil Sasuke, uslyšel cinkot kovu a brzy se u něj objevil ninja. Nevypadal nijak zvláštně, byl malý, v šedé tunice a přes hlavu měl masku nejistého tvaru – kdysi dávno se možná jednalo o psa. Podobné používali například ANBU.
Masaru po něm okamžitě vrhl shurikeny, ninja je odrazil a vytvořil jutsu – na kluka letěly tři vodní koule, dvou se vyhnul a třetí ho porazila na zem. Na nic však nečekal, zatnul zuby a vyskočil zpět na nohy, kde už odrážel pěstní údery od soupeře. Brzy získal v tomhle souboji převahu, zasadil tři silné rány do hrudi a nepřítel se zapotácel dozadu, sundal si masku. Pod ním byl asi dvacetiletý kluk, měl krátké hnědé oči a obličej plný jizev.
„Jsi dobrý!“ Sykl, vyplivl krev a opět se pustil do útoku, Masaru mu zdatně sekundoval, následně schytal ránu do hlavy, celý se zapotácel a upadl na zem. Protivník se nad ním postavil, do ruky vzal kunai a sekl. Chlapec sebral všechnu sílu a podkopl stojícímu protivníkovi nohy, ten zabalancoval a spadl za ním na zem. Když se oba dva zvedli, stáli naproti sobě a opět se pustili do souboje na pěsti. Po krátkém souboji Masaru dostal další ránu do hrudníku, úder mu vyrazil dech a další rána přišla odněkud z boku, kde ninja zformoval vodní útok a zasáhl ho. Masaru se v bolestech zmítal na zemi, popadl dech a slyšel syčení. Zavřel oči, chvíli je tak nechal a pak je otevřel. Mlha a syčení byla pryč, vedle něj stál Sasuke a lovil zdravotnické pomůcky.
Naruto se podíval kolem sebe – mlha byla pryč. Opodál viděl Daie a Kazuko, kteří už běželi na pomoc. Muž je uviděl taky.
„Tak pane Naruto, nerad to říkám, ale musíme se rozloučit!“ Vyslal na Naruta poslední velký úder a rychle běžel pryč. Mezitím se úder dostal k Narutovi, ten zatnul celé tělo – úder ho popotáhl dobrých deset metrů, než vrazil do stromu a zastavil se.
„Sakra!“ Sykl a rozeběhl se za nepřítelem na obzoru, studenti po jeho boku.
„Je sám, je vyčerpaný, dostaneme ho!“ Řekl Naruto a jeho žáci kývli.

Běželi celých deset minut, během níž je napadl klon z boku, pobořil pár stromů, nějaké větve. I oni opláceli vrháním shurikenů a kunaiů, ty však vždy zachytila vzdušná obrana. Pak se dostali na obrovskou mýtinu. Ninja se zastavil a otočil. Doskočili asi deset metrů od něj.
„Je konec!“ Zakřičel Naruto. „Ještě je čas se vzdát!“
„Já myslel, že se praví ninjové nevzdávají…“ Šeptl muž a Naruto zatřepal hlavou. Nevěděl, co říct. Muž pokračoval. „Když jsem s vámi bojoval poprvé, podcenil jsem vás všechny, měl jsem vás zabít hned. Zabil bych vás již na tom hradě! Bez řečí!“ A spojil ruce v pečeť. Zvedl se silný vítr a uprostřed mezi nimi se začal sbíhat vzduch – mihotal na všechny strany, brzy nabral konkrétní tvar.
„Tornádo?!“ Sykla Kazuko a muž se zasmál.
„Ultimátní jutsu našeho klanu!“ Náhle se tornádo rozletělo jejich směrem, jak putovalo, vyrvávalo sebou kusy země.
„Ustupte!“ Zařval Naruto a během okamžiku se objevil na druhé straně mýtiny. Dai doskočil vedle něj, Kazuko však ne.
„Co se stalo?“ Sykl, ale náhle to uviděl, Kazuko zakopla a ležela na zemi. Již pár metrů před tornádem. „Nečekej!“ V tu chvíli Naruto jako blesk zmizel, objevil se u dívky - už je bičovali obrovské větrné proudy – chytil ji do náruče a skočil pryč. Tornádo zrychlilo a mířilo přímo za nimi, projíždělo lesem a všude okolo lítaly stromy a kusy země, když se některému stromu podařilo dostat na vrcholek tornáda, tak se celý roztrhal na kusy. Náhle tornádo zmizelo a všichni tři se setkali pod jedním obrovským stromem. Naruto položil Kazuko na zem a až teď si všiml, že je v bezvědomí.
„Nezakopla! Ten bastard ji zasáhl po vytvoření tornáda!“ Měla obrovskou krvavou ránu na břichu, stejně tak mnoho ranek po celém těle. Naruto s tím nebyl jinak. Zhluboka dýchal a snažil se utřídit myšlenky, pak se soustředil na svou studentku. Nahmatal jí puls, skontroval dýchaní. Jakmile se ujistil, že je takhle vše v pořádku, okamžitě se ujal ošetřování rány. Nejdříve jí vyčistil, pomazal léčebným olejem a obvázal. Dai mezitím hlídal na vrcholku stromu.
Když Naruto skončil s léčením, ozvala se rána a větev na které Dai stál se rozpadla. Ten doskočil vedle svého učitele. Ze stínu jednoho kmenu vyšel muž.
„Vy máte takové odhodlání!“ Řekl a už vystřelil další větrný útok, Dai se mu postavil do cesty – měl na sobě již své znaky a velkou porcí chakry zásah zastavil. Naruto doskočil vedle kluka, náhle padl na jedno koleno. Jedna z jeho menších ran se zhoršila a začala více krvácet. Neměl čas se o sebe postarat.
Muž se chystal k poslednímu útoku, v tu chvíli ho vyrušilo ale protivné syčení a on byl nucen uskočit do dálky. Na jeho místě nyní stál muž, ruce měl zabodlé v zemi a kolem něj sršely blesky.
„Po druhé už na to neskočím!“ Sykl muž, zjistil, že už nemá moc chakry a zhodnotil situaci – bojoval sice se zraněnými nepřáteli, ale měli chakru, všichni z nich, a on ne… napadlo ho použít jeho poslední tajemství,… rozmyslel se však, souboj by trval dlouho a kdo ví, kolik zde mají posil. Potom uskočil pryč. Nikdo ho nepronásledoval.
„Sasuke?“ Zeptal se Naruto, blesky zmizeli a tam stál jiný muž.
„Naruto, snad jsi na mě nezapomněl!“ Usmál se starší bělovlasý muž a celou skupinku projel zkoumajícím pohledem.
„Kakashi-sensei!“ Narutovi se rozzářily oči a posadil se, začal si léčit rány. Jeho bývalý mistr k němu přišel, Dai odskočil ke Kazuko.
„Co tu děláte?“ Zeptal se Naruto a Kakashi se usmál.
„Náhoda nás sem přivedla. Stopovali jsme tři ninji, co napadli nedalekou vesnici, spojili se nedaleko se třemi dalšími. Neji prozkoumal celou krajinu a našel vás, okamžitě jsem se vydal na pomoc. Neji a členové výjezdového týmu šli po zbytku. Ačkoliv ti nejspíše nebyli dohromady tak nebezpeční jako tenhle.“
„Musíme ho dostat, mám dojem, že míří k Listové, dokonce se o ní zmínil… něco o bránění, nevíte, co by to mohlo být?“
„Naruto, musím ti něco říct.“ Kakashi se k němu sklonil a položil mu ruku na rameno. „Listová byla napadena!“
„KDY?!“
„V noci, když jsi odešel. Zničili barieru a probojovali se až k Tsunade, zajali ji a vytvořili kolem hlavní čtvrti obrovskou neproniknutelnou bariéru. Strhlo se mnoho bojů, asi dvacet z našich je mrtvých a další desítky zranění, Sakura má co dělat…, taky je plno zbořených domů. Chtěli jsme připravit samozřejmě protiúder, ale všude kolem se začaly vyskytovat útoky na civilní obyvatele, více než půlka shinobi, stejně jako vy, jsou venku a loví nepřátele po okolí.“
„Měli bychom hlavně zachránit vesnici!“
„Naruto, to není tak jednoduché. Musíme podle zákonů chránit civilisty, navíc se neboj, v Listové nemůžeme nic dělat, město je zabezpečené, všichni lidé jsou ukrytí na stadionu, máme tam soustředěnou obrovskou sílu a obranu. Jenže přes tu bariéru neprojdeme, je to něco neskutečného, nikdo z nás nic takového nikdy neviděl. Potřebujeme tam tvou chakru. Chakra lišky a Uzumaki klanu, ta to snad dokáže zničit. Navíc víš, lidé na tebe čekají, jsi nástupcem Hokage, příští rok ses máš ujmout vlády a lidé již nyní o tobě mluví jako o šestém hokage.“
„Tak to bychom se tady neměli zdržovat…“
„Naruto!“ Kakashiho hlas zdrsněl. „ Na rychlosti nezáleží, teď jsi hokage, teď jsi nejvyšší velitel ty! Musíš přemýšlet v rozvaze a v trpělivosti! Copak jsem tě to nikdy neučil?“
„Omlouvám se…“
„Tak co uděláme?“
Naruto se rozhlídl okolo, uviděl Kazuko jak se s pomocí opírá o kmen stromu, její rána byla už zajištěna a Dai seděl vedle ní.
„Dai?“
„Ano, sensei!“
„Jak na tom jsi?“
„Dobře!“ Naruto se podíval zpět na Kakashiho. Ten zašeptal tiše otázku: „Kde je Masaru?“
„Když nás přepadli, objevila se mlha a tým se rozdělil, bude někde vzadu se Sasukem, nebojte se…“
„Nebojím!“ Odpověděl Kakashi. „Tak co jsi vymyslel?“
„Masaru byl již před bojem v horším stavu, Kazuko je taky mimo, takže tihle dva se pomalým tempem společně rozejdou do Listové. Ještě k nim přidám dva ninjy od Nejiho. Zbytek, Sasuke, já, vy, Neji a tak dále se ještě teď rozběhneme do Listové v rychlém tempu, zítra k večeru tam snad dorazíme a podle toho se zařídíme dál!“
Náhle se za stromem objevil Masaru se Sasukem. Chlapec pokulhával.
„Tati!“ Řekl , když uviděl Kopírovacího ninju.
„Rád tě vídím!“ Usmál se Kakashi a přešel k němu, zkontroloval jeho utržené rány. „Budeš v pořádku!“
„Tak, ještě nám zbývá Neji!“

Naruto mezitím vysvětlil svůj plán i ostatním, Masaru byl samozřejmě s tímhle plánem nespokojen, ale nakonec povolil, sám uznal, že jeho stav není na další běh vhodný.
Neji se během deseti minut objevil, porazili všechny ninjy. Jeden z nich byl zajat, ale při výslechu spáchal sebevraždu. Dále tam bylo s Nejim pět ninjů. Dva tedy Naruto vybral pro ochranu svých studentů, ještě chvíli načerpali energii a vyrazili.

***

Cesta probíhala v ohromné rychlosti, všichni běželi na sto procent a nikdo z nich nepolevoval. Běželi až k poledni, to si dali hodinu odpočinku u jednoho rybníčku. Naruto se konečně chvilku prospal. Když se vzbudil, zjistil, že je mezitím potkal další tým z Listové, pod vedením Shina. Ten měl sebou deset mužů a v nedaleké vesnici se utkal s dvaceti nepřátelskými. Strhla se tam obrovská nerozhodná bitva, každý ztratil čtyři muže a pak se stáhli.
„Nemůžeme je dál pronásledovat!“ Sykl Shino a léčil si krvavou ránu na předloktí. „Je nás příliš málo, jsme zranění, potřebujeme odpočinek! Ale není kde! V listové se taky bojuje a všude okolo jsou nepřátelé!“
Naruto touhle zprávou byl zdrcen, ale rozhodl takto: Neji se se svým týmem přidá k Shinovi a podniknou druhý útok na armádu nepřátel. Sasuke, Naruto a Kakashi budou pokračovat dál po cestě, už stejně nezbývalo mnoho mil.
„Máme ale i dobré zprávy!“ Řekl potom Shino a začal vysvětloval: „Shikamaru překročil s Alianční armádou, asi s pěti stovkami mužů, hranice naší země a míří na náš venkov. Samozřejmě, dle regulací se s jeho muži nemůže přiblížit k samotné vesnici, ale až se dostanete do vesnice, budeš moci vydat povolení!“
Alianční armáda bylo uskupení – de facto nová vesnice vzniklá po válce s Akatsuki. Vesnice byly po bojích tak oslabené, že hrozila eskalace dalších bojů, vzestup zločinců a malých vesnic. Proto se všichni Kageové setkali a vytvořili na pomezí svých zemí Alianční armádu a každá vesnice do ní obsadila pět set mužů. Většinou se jednalo o zkušené shinobi, kteří se během války spřátelili a chtěli zůstat pod jednou zástavou. Alianční armádu neovládají žádní Kageové, žádné národy. Jen si každá pětistovka z vesnic volí své zástupce, a o všech důležitých věcech se hlasuje. Vzhledem k jejich počtu nikdy nevznikne shoda.
Zástupce Listové byl Shikamaru, který žil s Temari.

***
Cesta nebyla už dlouhá, během pár hodin už uviděli údolí vesnice, hory a lesy. Když se začalo stmívat, objevili se u hlavní brány. Ta byla zavřená a kolem ní postávali dva ninjové. Okamžitě Naruta rozpoznali a pustili ho dovnitř. Za branou se jich ujal Shikamarův otec Shikaku.
„Hokage-sama!“ Oslovil Naruta a vedl ho ulicí ke stadionu. „Máme tam všechno zařízené, spí tam lidé, máme tam jídlo, teplo, vodu, ochranu. V podzemním úkrytu zasedá rada jouninů. Ale momentálně na to nemá nikdo čas. Většina z nich se pokouší prolomit nepřátelskou bariéru, není tu nikdo, kdo by je dokázal ukočírovat. Jsem rád, že dokáži vůbec vysílat některé týmy mimo-vesnici a postavit stráže kolem bran. Teď když jsi ale tady, staneš se okamžitě Hokagem a připravíme závěrečný útok na ty bastardy!“
„A co Tsunade-sama?“ Zeptal se Naruto, Shikaku se zastavil v chůzi, ale neotočil se.
„Naruto, … je mrtvá, zabili tam všechny, co zůstali za bariérou, dnes ráno. Už jsme vyzkoušeli všechno možné…“
Náhle celou ulicí projela rudá chakra a Kakashi za Narutovými zády položil svou ruku na jeho hlavu a řekl potichu. „Klid, jsi Hokage, musíš být klidný.“ Narutovým tělem probíhala směs různorodých pocitů – hněv, nenávist, smutek a strach. Začal se třepat, do očí mu vyhrkly slzy a náhle prudce skousl a podíval se na oblohu.
Naruto nahlas zařval. Do vzduchu se vznesla další rudá chakra, náhle padl na kolena a začal brečet. Rudá chakra zmizela.
„OMLOUVÁM SE!“ Sykl Nahlas.
Sasuke kývl. „Vytvořil jsem genjutsu, nikdo to neviděl.“
„Děkuji!“ Naruto vstal, utřel si tvář a odhodlaně zmáčkl pěsti. „Dostaneme je! To zaručuje šestý hokage Listové vesnice! Všechny je dostaneme! Svolejte všechny bojeschopné jouniny!“

Ještě krátce šli, než je našli čtyři maskovaní ANBU a prohlásili, že budou chránit Hokageho, Naruto je chtěl poslat pryč, ale oni se nenechali. Bylo to nařízení vesnice – v případě ohrožení se vyčlenila skupina ANBU, která za každou cenu chránila vůdce vesnice.
„ANBU jsou jediní, kteří ještě nezdivočeli.“ Řekl Shikaku. „Jsou to jediní, kterým bych svěřil právě útok na bariéru.“
„Kolik jich tu máme?“ Zeptal se Naruto.
„Většina je bohužel mimo vesnici, ale naštěstí zde máme asi padesát ANBU. To by mělo stačit po prolomení bariéry, nepřátel je přibližně stejný počet.“
„A ROOT?“ Pokračoval Naruto, Shikaku pokrčil rameny.
„Nikdo neví, pár jsem jich viděl na stadionu, ale mě nepodléhají, nejspíše plánují vlastní plány… ale když tě prohlásíme za Hokage, budou ti naslouchat.“
„ROOT plánuje vlastní stržení bariéry.“ Řekl jeden z ANBU. „Máme tam špeha…“
„Dobře, naši nepřátelé to nejsou.“ Prohlásil Kakashi a už viděl, že jsou u stadionu. Tam je přivítalo dalších dvacet mužů, někteří se klonily před Narutem, další pokládali otázky nebo mlčeli.
„Kdo má na starost obranu stadionu?“ Zeptal se Naruto a z davu vykročil známý muž.
„Já, Naruto.“ Řekl.
„Kapitáne Yamato!“ Naruto se usmál, bylo to dlouho, co ho už neviděl. „Kolik zde máme obránců?“
„Pár stovek, většina brání tohle místo kvůli svým rodinám, je těžký je spočítat. Dále asi tři stovky těch, kteří se mi přihlásili. Ti se střídají na stráži u stadionu. Asi stovku dalších mužů jsem pověřil hlídáním ochozů a bran, nevím, jak jsou na tom a jestli plní úkoly. A naposledy mám posledních osmdesát mužů všude kolem bariéry. Zbytek našich ninjů je mimo vesnici, to je většina.“
„ANBU se pokouší hlídat celou oblast.“ Dodal velitel ochranky Hokage. „Všechny brány monitorujeme. Taky se snažíme ztyčit další bariéru okolo vesnice, ale chybí nám svitky z budovy Hokage a z archivu.“
„Ty dostaneme po útoku.“ Řekl Naruto a Yamato je skrz budovu stadionu doprovodil k zasedací místnosti. Daie Naruto propustil k jeho rodině.
Bylo tam pět dalších jouninů. K nim se připojil Sasuke, Shikaku a Kakashi. Yamato se neposadil, jako člen ANBU neměl k přístup k radě, ale na druhou stranu byl velitelem posádky stadionu a byl důležitý při poradě. Naruto se postavil do čela stolu.
„Pánové“
„HOKAGE!“ Vykřikl jeden z jouninů, druhý se usmál a třetí se zamračil.
„Dokud nepohřbíme Tsunade, nemůžeme zvolit nového!“ Sykl a Naruto se na něj zamračil.
„Je pravda, že tohle vyžaduje protokol. Ale protokol nepočítá s takovouhle situací, ani útok Orochimara či Peina neměl tak drastický dopad!“ Odpověděl Shikaku a podíval se hluboce ninjovi do očí. „Pokud nezvolíme nového Hokage ihned, můžeme vesnici rozpustit. Už teď je morálka většiny bídná, plno z nich prohlašuje, že vesnice je již ztracena! Nový Hokage jim dodá odvahu a donutí je vrátit se k povinnostem!“
„Ale houby.“ Odpověděl ninja a silně udeřil do stolu, všichni ostatní instinktivně cukli. „Všichni Tsunade milovali…“
„Stejně tak jako Naruta!“ Přerušil ho Kakashi. „Naruta milují ještě víc, to on bojoval tenkrát s Akatsuki a většinu z nich porazil!“
„Nejde mi o Naruta, jde mi o správné fungovaní téhle vesnice. Zvolení nového Hokage takovýmhle způsobem bylo tenkrát, když se k moci dostal Danzou, a všichni víme, jak to dopadlo!“
Sasuke se při vyslovení toho jména usmál.
„U mě to bude jiné, už jsem vybraný kandidát, čekalo se jen na příští rok.“ Řekl Naruto. „A já se o vesnici postarám, ochráním ji za každou cenu. Ale bez pomoci ostatních to nezvládnu!“
Ninja se chvíli šklebil, poté pokrčil rameny. „Naruto, pamatuji si na tebe, vždy jsi byl skvělý bojovník, budeš určitě skvělý Hokage, ale počkat na své zvolení, až po vyřešení všech problémů by byla lepší cesta.“
„Bohužel, takhle to nelze.“ Vzdychl Shikaku a vstal. „Kdo hlasuje, aby Naruto Uzumaki, syn Čtvrtého hokage, byl novým hokagem Listové vesnice?“
Všichni v místnosti až na ninji zvedli ruce, muž se podíval do země a taky ji zvedl.
„Naruto Uzumaki, je šestý hokage!“ Prohlásil Shikaku a posadil se.
Naruto poděkoval a ujal se slova. „Nyní vyřešíme obranu vesnice, kapitán Yamato mě seznámil s podmínkami zde a na hradbách. Potřebuji další informace, co nemocnice, úkryty?“
Jeden z jouninů vstal a začal mluvit: „Sakura má na starost nemocnici, je tam asi dvě stě zraněných a další dvě stovky, co je chrání a pečuje o ně. V úkrytech máme na ochranu postaveno dvě stě padesát chuninů a všechny geniny, takže asi tisíc dětí.“
Narutovi tyhle čísla moc neříkali, ninjové vždy bojovali v malých týmech. Tolik ninjů pohromadě na jednom místě viděl naposledy za války.
„Takže obrana je dostačující. Vyčleníme z každé skupiny nějaké muže a s nimi vyrazíme do boje.“ Pokračoval Kakashi a kývl na Naruta, ten mu to oplatil.
„Kakashi, vyberte pět set mužů. Zbytek ať zůstane na místě. ANBU s touhle jednotkou bude stačit. Za rozbřesku zaútočíme. Nyní oznámíme můj příchod lidem.“

Celá skupinka došla na hlavní tribuna na stadionu, stovky lidí a ninjů upřeli na Naruta svůj zrak – měl na sobě rudý plášť a na zádech pověšený klobouk.
Dostal do ruky mikrofon a začal mluvit: „Lide z Listové! Rada jouninů oznamuje, že proběhlo dřívější zvolení nového Hokageho!“
Lidé se podle vzhledu dovtípily koho a i přes smutek ze ztráty Tsunade začali tleskat a jásat.
„Naši vesnici postihla temná doba plná smutku a trápení. Ztratili jsme mnoho přátel, rodinných příslušníků a spolubojovníků! A hlavně naši drahou vůdkyni Tsunade, Pátou hokage, jenž se obětovala pro vesnici a poslední dvě desetiletí pro ni dělala vše, co bylo v jejích silách. A proto budeme jednat tvrdě! Pomstíme ji a všechny ostatní! Já, Šestý hokage, to slibuji a přísahám vám, že všichni nepřátelé padnou! Za Tsunade! Za vesnici!“
Lid začal bouřlivě skandovat a radovat, ninjové začali klekat a Naruto pochopil, že získal zpět ztracenou morálku a poslušnost. Už se nebál o bezpečnost vesnice.
Otočil se na Shikaka, ten mu pogratuloval.
„Přehodnoť obranu vesnice, mým jménem, zorganizuj všechny muže, rozděl úkoly! Já musím najít Hinatu.“ Prohlásil a zmizel. Shikaku se usmál a dal se do práce.

Naruto se dostavil do vzdálenější ulice Listové. Sídlil tam klan Hyuga a dům Uzumaki. U brány ho přivítal jeden z bratranců Hinaty a její otec.
„Je to hrozný, co se zde děje!“ Sykl a Naruto se na něj zamračil. Náhle si všiml, že má Naruto nový úbor.
„Už tě zvolili? Kdy?“
„Teď na stadioně, kde byla vláda Listové. Jaktože jste chyběli? Proč nejste na stadioně?“ Zeptal se káravě Naruto a otec zrudl.
„Chyběl zde vůdce, a náš klan se neskloní před ANBU a jejich organizací.“ Řekl a Naruto odešel ke svému domu. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Uvítal ho tam další chlapec, jeden ze synovců, který měl na starost obranu jejich domu. Pokývl mu a pustil ho dál. ANBU, kteří ho tiše pronásledovali se rozestoupili kolem domu.
Tam našel Hinatu a své dvě děti.
„Tati?!“ Všimli si ho a všichni tři ho objali.
„Měli jsme strach…“ Šeptla Hinata, pak se od něj odtáhla a prohlídla si jeho šaty. „Už?“
„Ano, proč jsi nebyla v radě jouninů?“ Zeptal se jí.
„Otec nás tam nepustil, chtěli jsme jít ihned po útoku. Když se zdvihla bariéra, pokusili jsme se ji prolomit, ale i naše pokusy selhaly. Bylo mi to líto.“ Řekla. „Neji se poté vydal s Kakashim kamsi pryč. Měli jsme strach.“
„Neji plní úkoly za vesnicí, našel nás.“ Odpověděl a posadil se do křesla. „Zítra zaútočíme. Budeme mít přesilu a bariéru zboříme, lidi jsou nadšení.“
„Zvládnete to?“ Zeptala se a posadila se vedle něj a položila na něj hlavu.
„Musíme.“

Ráno Naruto vstával před východem slunce. Umyl se, nasnídal a políbil Hinatu. Vyrazil do středu města. Modrá bariéra ozařovala oči již z dálky a brzo narazil na Sasukeho s Kakashim a s připravenými muži.
„Padesát mužů napadne bariéru zároveň s tebou, Naruto.“ Řekl Kakashi. Naruto kývl a postavil se před bariéru. Naproti uviděl desítky nepřátel, v rukou měli zbraně a byli připraveni.
„Hrozný pohled.“ Řekl a Sasuke vedle něj se usmál.
„Aspoň si je můžeme vybrat předem.“ Zasmál se ještě více a náhle se vesnicí začaly ozývat výbuchy, Naruto vzhlédl k branám, ode všech se kouřilo.
„O to se postará Shikaku.“ Řekl si pro uklidnění a přistoupil k bariéře.
Kolem něj vzplanula liščí chakra – Kurama sice v jeho nitru už řádku let spal, ale chakru nechal k dispozici. Naruto vytvořil v rukou černý rasengan, malý, měl ho pouze v dlani a udeřil do bariéry, zároveň s tím udeřil i zbytek ninjů všemi možnými způsoby. Do vzduchu se vznesl kouř. Naruto tlačil rasengan proti bariéře a stále zesiloval. Ta nijak nereagovala, tak zvýšil množství chakry, takové, které ještě nezažil a zesílil mnohem více. Bariéra problikla, náhle zmizela a rasengan explodoval. Celé prostranství bylo v kouři. Naruto instinktivně vyskočil do vzduchu, udělal dobře. Hned po zrušení bariéry nepřátelé část města zaplavili a vodu naplnili elektrickým proudem. Asi dvacet ninjů z Listové nestihlo utéct, a buď se utopili, nebo je uškvařila elektřina.
Obě dvě armády se poté daly do boje. Naruto dopadl na vodní proud, zlikvidoval kunaiem jednoho muže a kopem udeřil do tváře dalšího, sám se vyhnul dalšímu bleskovému útoku a jeho tvůrce zabil rasenganem.
Vodní hladina se stala nepřehledným bojištěm, všude zuřily různé útoky, lítaly všemožné zbraně a umírali lidé z obou stran. Sasuke se všude proháněl Kenshiho mečem a Kakashi mu kryl záda, společně likvidovali jednoho muže za druhým. Na ANBU se díky jejich rozpoznatelnosti navršilo nejvíce nepřátel.
Naruto zasáhnul dalšího soupeře úderem do hrudi a odskočil na střechu jedné z přilehlých budov. Rozhodl se zaútočit na vůdce nepřátel, tušil, kde bude a kdo to bude. Když vyrazil, kolem něj se seřadili čtyři ANBU. Nevěnoval jim pozornost a pokračoval. Když dorazil na dvůr budovy Hokage byli přepadnuti desítkou mužů. Po krátkém boji je přemohli, avšak za ztráty jednoho ANBU. Ostatní z jeho týmu té ztrátě nevěnovali žádnou pozornost. Společně s hokagem vstoupili do budovy a vyšli až do hlavní místnosti. Během toho, je ještě několikrát přepadli, všechny útoky však odvrátili. Když do ní vstoupili, nalezli tam muže, jenž seděl za stolem. Naruto byl překvapen, čekal, že zde nalezne větrného bojovníka. Místo toho tu byl mladší hnědovlasý muž.
„Sedíš na mém místě!“ Sykl Naruto a muž se začal usmát.
„To říkala ta babka taky, pak jsem jí prořízl hrdlo!“ Náhle švihl rukami a z obou vyletěli chakrové čepele a obě dvě probodly ANBU. Poslední z nich vyrazil do útoku, náhle ho něco odmrštilo do zdi a zabilo. Z rohu místnosti se vynořil větrný ninja.
„Tak a Hokage je sám!“ Řekl. „Ale je to zvláštní, naposledy jsi jím ještě nebyl, Uzumaki!“
Naruto chtěl vědět jedinou věc: „Proč?“
„Proč?“ Větrný se zasmál a obrátil se na senzibila.
„To je jednoduché, drahý Hokage. Nesouhlasíme se shinobi světem a chceme ho zničit!“ Vstal a postavil se před Naruta. „Víš, shinobi zničili životy všem obyčejným lidem.“
„My obyčejné lidi chráníme!“
„h***o!“ Sykl Narutovi do tváře.
„Co třeba ten hrad, který náš boj zničil?“ Dodal větrný mladík a postavil se po boku svého komplice.
„Od vzniku velkých vesnic žije obyčejný lid ve strachu. Ve strachu z válek ninjů, jejich hraní a z jejich problémů. Žádná vesnice je nebere na vědomí, ničí jejich životy a majetek, když se jim to hodí. Berou jim peníze, úrodu a za to jim dávají ochranu před podobnými šmejdy, jako jsou oni sami!“
„Vy jste taky shinobi!“ Opáčil Naruto a oba dva muži se zasmáli.
„Zajisté, že jsme, a proto zemřeme. Ale vezmeme sebou celý ninja svět! Co myslíš, že se stane, až Konoha padne? Rozpadne se váha sil, alianční armáda ztratí většinu své moci a ostatní se do sebe pustí. Bude to konec shinobi světa a začátek věku obyčejných lidí!“
„Neubližujeme ale obyčejným lidem! Chráníme je, umíráme za ně, právě teď máme všude v zemi vojáky a ti ochraňují lid!“
„A před čím ho ochraňují? Před jinými lidmi? V některých případech možná, ale to zvládnou sami. Problémy vytvářejí další ninjové. To se musí zastavit, Listová musí padnout a musí zavládnout nový pořádek!“
„Nikdy nedovolím zničení mé vesnice!“ Naruto zařval a zaútočil na senzibila s rasenganem, než stačil však svůj cíl zasáhnout odhodil ho větrný proud oknem ven. Naruto se rychle vzpamatoval a odrazil větrný oštěp. Větrný ninja se objevil vedle něj a udeřil ho do hrudi s posíleným větrem, Naruta úder zhluboka zasáhl, ale obstál to a zasáhl muže s rasenganem. Ten se rozpadl ve vzduch, byl to jen klon. Oba dva nepřátelé stáli na střeše budovy.
„Pokud udělá to své tornádo, zničí půlku vesnice, musím je dostat pryč!“ Pomyslel Naruto a pod sebou vyvolal jednu z obrovských žab.
„Co se děje?“ Zeptala se a rozhlédla se kolem sebe, uviděla bojiště.
„Není čas! Vyhoď mě do Lesu smrti!“ Zavelel Naruto, skočil jí do ruky a byl mrštěn přes celé město. Žába okamžitě zmizela a ninjové se nestačili divit. Větrný se okamžitě dlouhými skoky vydal za nimi. Senzibil chtěl taky, ale náhle se před ním objevil nový nepřítel. Byl to chlapec. Dai.
„Ty jsi můj!“ Sykl a se značkami na těle zaútočil, v rukou se mu zhmotnila chakrová čepel a sekl. Senzibil ránu vyblokoval stejnou technikou.
„Musíš používat značky pro ovládání chakry? Jak ubohé!“ Zasmál se muž a chtěl mladíka kopnout, ten však uskočil do zadu a vyslal na protivníka několik chakrových střel, každá minula svůj cíl, jelikož se muž hbitě pohyboval, dostal se k Daiiovi a udeřil ho kopem do hlavy. Ten ho dorazil na zem.
Muž vyskočil do vzduchu, vytvořil pečetě a z úst mu vyletěl obrovský ohnivý drak, Dai se vzpamatoval a odkutálel se pryč na poslední chvíli. Drak proletěl celou budovou a zanechal v ní obrovskou díru.
„Nejsem zas tak ubohý! Co?!“ Zakřičel Dai a sám vytvořil pečetě, z budovy vyletěla obrovská hliněná koule a vyletěla na protivníka, ten jí rozbil pěstí pomocí chakry. Spadl udýchaný na zbytek budovy a vrhl shurikeny, Dai je jen tak vyblokoval, vyskočil a ve vzduchu vystřelil další střelu. Tentokrát mnohem silnější a rychlejší, muž pochopil, že nemá čas na útěk a kolem sebe zhotovil bariéru. Střela do ní vrazila, mnoho chakry se rozlětelo po okolí a bariéra zmizela.
Hned na to byl Dai u soupeře několika údery ho zasáhl, do posledního vytvořil chakru a ta odmrštila muže z vršku budovy dolů. Když ležel na zemi vytvořil kolem sebe další obranu, Dai na ni letěl s chakrou v ruce a udeřil. Začal boj o silnější chakru. Nakonec Dai tenhle přetahovací boj prohrál a bariéra ho odhodila stranou. Značky z jeho těla zmizely. Muž se kulhavě postavil proti němu a zrušil bariéru.
„Ještě jsem ale nikoho s tak dobrou kontrolou chakry neviděl! Škoda, že tě nyní zabiju!“ Řekl muž a chystal se zhotovit poslední útok, Dai přemýšlel jak by se ubránil. Když v tu chvíli na muže vyletěly ohnivé koule a jen tak tak ho jeho chakra uchránila. Od vstupu budovy stály dva lidé – Kazuko a Masaru. Kazuko byla očividně ve špatném stavu a zhluboka dýchala.
„Nemohl jsem jí zastavit!“ Usmál se Masaru, oba dva před pár chvílemi dorazili do vesnice. Prošli kolem mnoha bojů a hledali svého mistra, místo toho našli tenhle souboj.
„Kolik vás tu ještě bude?“ Sykl muž a vyslal na obě dvě děti ohnivou kouli, Masaru jí chtěl zablokovat, ale Kazuko se vzpřímila, odstrčila ho a útok zasáhla svou koulí. Obě dvě koule spolu soupeřily, ani jedna neměla převahu a vypadalo to nerozhodně. Náhle ta od muže zmizela, během jeho neopatrnosti ho totiž probodl Dai kunaiem. Muž naposledy vydechl a zhroutil se k zemi. Dai vedle něj padl na kolena a třepal se. Mezitím se Kazuko sama posadila na zem a Masaru doběhl ke svému kamarádovi.
„Jsi v pořádku? Vyhrál jsi!“ Zaradoval se a položil mu ruku na rameno.
„Já ho zabil….“ Zakoktal Dai a upřeně hleděl na muže.
„To ano, ale zasloužil si to!“ Pokračoval Masaru, chytil ho pod ramenem a postavil na nohy. „Teď už na to nemysli, seber všechnu svou sílu a dostaň Kazuko do nemocnice, je vyčerpaná, mám strach, že se jí otevřela rána! Spoléhám na tebe!“
Dai se odvrátil od muže a zeptal se, kam půjde Masaru.
„Najdu mistra a pomůžu mu, mám ještě dost sil! Kam šel?“
„Nejspíše do Lesu smrti!“ Odpověděl, Masaru kývl a vydal se na cestu.

Sasuke prořízl hruď jednomu z nepřátel, spatřil v něm jednoho obávaného shinobiho z bingo knihy. Když tělo dopadlo na zem, okamžitě se na Sasukeho vrhl další, ten byl odražen od Kakashiho a Sasuke ho zapálil ohnivou koulí. Když muž uhořel, Sasuke se rozhlédl kolem sebe. Byli uprostřed ulice vzdálenější od centra ulice, z obou dvou stran trčeli obrovské domy.
„Kam teď?“ Zeptal se svého bývalého mistra. Ten pokrčil rameny.
„Boje ustávají, ale pořád jich je bohužel dost. Já bych se ale pokusil najít Naruta, na začátku boje někam zmizel!“ Řekl zamaskovaný ninja a už se napřáhl k výskoku, když se v jeho těsné blízkosti objevil zamaskovaný ninja s mečem v ruce. Kakashi jen tak tak uskočil a meč vytvořil kráter v zemi. Sasuke se okamžitě vydal do útoku, zaútočil mečem na nepřítele. Ten se během vteřiny obrátil, útok zablokoval a sám udeřil. Sasuke měl, co dělat, aby se stíhal ubránit, když se v tu chvíli nepřítel zastavil a zamračil se na Sasukeho meč.
„Kenshiho zbraň?“ Zeptal se.
„Kdo se ptá?“ Otázal se drze Sasuke a pousmál se.
„Jeho žák! Ten meč patří mně!“ A ninja vyskočil, nahrnul do meče chakru a udeřil. Sasuke díky sharinganu stačil uskočit, meč minul a vypuštěná energie zbořila dům za jeho zády. Kdyby neuskočil, byl by v tu chvíli mrtev.
„Nechali jste ho zemřít!“ Sykl Sasuke. „Nezasloužíš si nic!“
„Kdo ho nechal zemřít?“ Odpověděl muž a celý boj se na chvíli zastavil. „Zůstal vzadu, aby nám kryl záda! Vy jste ho zabily!“
„JO?“ Zasmál se Sasuke. „Tak jsi tam měl zůstat taky!“ A vyslal na soupeře ohnivou kouli, ten jí uskočil a sám vytvořil pečetě, na Sasukeho vyrazil blesk. Ten napřáhl meč a energii pojal. Mezitím se Kakashi dostal za soupeře a pokusil se ho zasáhnout raikirim. Ninja se však stihnul otočit, sekl po Kakashim. Toho meč řízl na ruce, ta bolest přerušila jutsu a nepřítele zasáhl pouze s prázdnou rukou. Ten se zasmál, napřáhl se nahoru s mečem – a náhle Kakashi explodoval v bleskovou smršť, muže to lehce zasáhlo a spadl na kolena. Pravý Kakashi se objevil na střeše budovy, udělal pečetě a vystřelil vodního draka na ninjy. Toho zasáhl v plné síle a přišpendlil v zemi. Náhle se nad ním objevil Sasuke a probodl ho svým bleskovým ostřím na meči.
Bylo po boji.
„Kenshi byl teda silnější oříšek!“ Řekl Sasuke a vytáhl meč z mrtvého muže.
„Říká kdo?!“ Ozvalo se z dálky. Na střeše naproti Kakashimu stál ninja.
Sasuke se podíval na mrtvolu na zemi, na muže na střeše a opět na mrtvolu.
„Jak je to možné?“ Sykl a vyskočil na střechu vedle Kakashiho.
„Kenshiho techniky s mečem jsou dobré, velice dobré… ale i můj klan má skvělé techniky!“ Zasmál se. Kakashimu to došlo.
„Zakázaná technika pravého klonu!“ Řekl. „Slyšel jsem o tom. Je to nejsilnější klonová technika! Mnohem lepší než stínový nebo bleskový kloni!“
„Má nějaké slabiny?“ Zeptal se Sasuke.
„Má, je příliš náročná na chakru. Předpokládám, že více než jeden pravý klon uživatel nedokáže udržet.“
Náhle se muž zasmál, klekl si a rozvinul na každou stranu dva svitky. Udělal pečeť a vedle něj stáli dvě jeho přesné kopie.
„Je pravda, že běžný uživatel nezvládne udržet jednoho zaráz. Ale já nejsem běžný, Kopírovací ninjo!“ Sykl a zasmál se. Náhle všichni tři vyskočili a zaútočili. Na Kakashiho se vrhli dva a Sasuke měl co dělat s originálem. Chvíli bojovali na ostří zbraní – každý schytal nějakou menší ránu. Kakashi si však všiml jedné důležité věci – „Sasuke! Pozor! Mají propojené vědomí!“ Sasuke to nestihl a zaútočil na jednoho z nich ze zadu, ten se otočil a zasáhl Uchihu bleskem, Sasukeho to odhodilo dozadu. Kakashi se mezitím vyhnul ráně od dalšího –rána byla nabitá energií, vrazila do střechy budovy a ta se rozpadla.
Všichni dopadli na zem a obě dvě skupiny stály proti sobě.
„SASUKE! TEĎ!“ Zakřičel Kakashi a společně se svým studentem začali pálit na soupeře oheň. Ti začali používat obranu mečem, oheň plápolal bez cílně kolem jejich kopulí. Po chvilce Kakashi přenechal všechen oheň na Sasukeho, přeskočil za záda nepřátel a vytvořil Raikiri. Než si toho nepřítel stačil všimnout, jeden z klonů byl probodnut a zabit. Oheň zmizel a Sasuke vyrazil po muži na pravo, sekl a ten se bránil.
Mezitím po Kakashim vyrazil poslední, ten na poslední chvíli uskočil do vzduchu a v něm se bránil čepeli. Už toho měl dost, použil dost jutsu po sobě a byl unavený. Sotva vydrží bojovat ještě další pár minut. Sasuke na tom byl mnohem lépe, jeho techniky ho tolik nezatížili, ale i přes to, souboj na meče prohrával a byl tažen dozadu. Použil razantní řešení. Sharingan se změnil a jeho soupeř uhořel v černém plamenu. Sasuke začal zhluboka dýchat a zastavil útok. Muž zemřel.
Poslední nepřítel se odtáhl od Kakashiho a dopadl na zem.
„Kdo by řekl, že klon přežije svého tvůrce?“ Šeptl a podíval se na uhořelé tělo.
Kakashi doskočil dva metry vedle něj. „Ty nejsi originál?“
„Byl jsem vytvořen ze zachovalé chakry…“ Řekl a vyrazil po Kakashim, připravil se pro útok ze shora – v tu chvíli ho takřka zasáhl kunai do hlavy ze zadu a usmrtil. Jenže muž se stihl otočit a zbraň odrazil mečem. Kakashi využil poslední chakru a zaútočil raikirim. Muž se prudce otočil, kopem vynesl útočníka do vzduchu a chystal se seknout, když ho zasáhnul černý plamen.
Kakashi doskočil na zem, zrušil raikiri a otřepal se.
„Nemáte zač!“ Řekl Sasuke a přešel k němu, od oka se mu hrnula krev a zakrýval si ho. „Tohle mě jednou zabije!“
„Nepoužívej to tak často…“ Řekl mu Kakashi a padl na kolena. „Dnes jsme asi skončili, co?“

Naruto dopadl uprostřed mýtiny. Všude byl klid, jen na obzoru se od města kouřilo a ozývaly se výbuchy. Chvíli čekal, než ho dožene jeho soupeř a tak se tak stalo. S velkou větrnou smrští se vynořil v korunách obrovského stromu.
„Hokage!“ Zařval. „Kampak jsi nám to šel?“
„Na čerstvý vzduch…“ Odpověděl Naruto a muž se zasmál.
„To je vtipné, vzduch byl vždycky můj!“ A spojil ruce. Po Narutovi začali létat větrné útoky, ten jim uskakoval ze stromu na strom a vždy když ho útok minul, tak to pobořilo strom, ze kterého utíkal. Naruto náhle doskočil na jednu větev, otočil se o ní dozadu a vyvolal obrovský shuriken. Hodil ho po soupeři. Dolétl až k němu a začal rotovat u obrovské větrné obrany. Náhle se shuriken změnil, tam stál klon Naruta a vyvolal dalšího klona z boku. Ten vytvořil rasengan a vrazil do obrany. Oba dva útoky se potkaly a celá oblast explodovala.
„Je po něm?“ Zeptal se sám sebe Naruto, tušil, že ne.
Náhle se podíval nad sebe a tam na něj mířil obrovský větrný útok, Naruto na poslední chvíli uskočil a útok vyvrtal deset metrů velkou díru v zemi. Když doskočil, objevil se u něj nepřítel a sekl po Narutovi větrnou čepelí. Ten do rány položil kunai, stejně ho čepel řízla do ruky a hokage uskočil. Udělal pečetě a kolem něj stáli dva kloni. Oba dva vyrazili na nepřítele, po menší rvačce byli oba dva kloni pryč – stejně tak jako větrný klon nepřítele.
Naruto se rozhlédl kolem sebe, aby ho našel – místo toho ho zasáhl silný útok do hrudi a praštil s ním o nedaleký strom, ten se pod tíhou útoku zhroutil. Naruto se oprášil a pokusil se vstát, zasáhl ho další útok, tentokrát ho zaryl více do země.
Nepřítel doskočil před něj, dal ruce nad hlavu a začal formovat další útok. Jenže to nestihl, ze země pod ním se vynořil Naruto a zasáhl do brady. Naruto pod stromem explodoval v kouři.
„Nahradil jsi při posledním zásahu sám sebe klonem a podhrabal se?“ Sykl muž a otřel si krev z úst. Naruto ho chtěl opět zasáhnout, ale ucítil, jak se kolem něj zvedá vítr a uskočil co nejdál. Udělal dobře, celé prostranství kolem muže se změnilo v jedno velké tornádo. To začalo pronásledovat Naruta, tentokrát z tornáda vylétávaly větrné proudy a bořily stromy kolem hokageho.
„Nepustí mě to k němu!“ Sykl Naruto, náhle se strom pod jeho nohama zhroutil, on ztratil balanc a další větrný útok s ním vrazil o strom. Tornádo zmizelo a před ním se objevil očividně unavený ninja.
„Máš tak tuhý kořínek!“ Sykl a Naruto se s bolestí v celém těle postavil.
„Hodně kořenů jsi dnes vyrval!“ Řekl mu hokage a oba dva muži se zasmáli, když viděli spoušť kolem sebe. „Můj se ti nepodaří!“ Zařval dál Naruto a jeho oči se změnili, vypadali jako žabí.
Muž sebou cukl.
„Tak už to bereš vážně, Uzumaki?“ Zeptal se ho, Naruto nyní bez problému vstal a postavil se.
„Vždy jsem to bral vážně.“ Odpověděl.
„Tak já taky budu!“ Pokračoval muž, nabral na prst krev z úst a udělal pečetě, pod ním se objevil obrovský orel a vynesl ho do výšky. „Můj klan má jedno tajemství, Hokage!“ Zařval muž a náhle se začal měnit, na jeho kůži se objevilo peří, jeho oči se změnily v oči dravce.
„Ptačí mudrc?“ Zeptal se Naruto nevěřícně a hleděl na muže.
„Nejsi jediný, kdo něco takového umí!“ Náhle pták zamával křídly, to udělalo obrovské větrné vlny a ty začaly narážet do Naruta, ten se jim ubránil tak, že kolem sebe udělal zeď z klonů. Když útok přestal tak vyskočil s obrovským rasenganem v ruce na ptáka, ten ho uviděl a během vteřiny uletěl vysoko na oblohu. Muž mezitím seskočil dolů, pomocí svého těla doplachtil na zem a zasáhl Naruta dalším větrným útokem. Ten s bolestmi dopadl na zem, rychle si na prst namazal krev z jedné rány a vyvolal pod sebou Gamabuntu. Obrovská žába se trčila nad celým lesem.
„Co se to děje, Naruto?“ Zeptal se. Naruto seskočil dolů a přitom zařval: „Postarej se prosím o toho ptáka!“
Žába vyskočila.

Nyní oba dva mudrcové stáli naproti sobě.
„Ten pták ti na dálku předává změněnou chakru?“ Zeptal se Naruto a ptáčník se zasmál.
„Cítíš chakru? Já ji naopak vidím.“ Řekl a poklepal se na břichu. „Je to úžasný zážitek! U tebe však žádné pomocníky nevidím. Kde máš žabičky? Nebo bych se měl zeptat jinak! Kde máš schované klony!“
Naruto se zarazil – teď šlo do tuhého, klonů neměl schovaných dost a brzy se vyčerpají. Zato soupeř dokud měl toho ptáka, měl neomezené množství chakry. Snad to Gamabunta vyřídí rychle.
Naruto dal ruku nad hlavu – v ní se mu vytvořil rasenshuriken a okamžitě ho vrhl na nepřítele. Ten kolem sebe naopak vytvořil další obranu ze vzduchu. Oba dva větrné útoky se začaly přetahovat, jejich vedlejší účinky ničili celý les okolo. Náhle vše explodovalo. Oba dva mudrcové odskočili, a když tak letěli, začali po sobě vrhat útoky – Naruto shurikeny a nepřítel větrné smršti. Ty do sebe naráželi a padali bezvládně k zemi.
Narutovi se podařilo odrazit od jednoho kmenu a rychlostí blesku letěl k soupeřovi – v rukou zformuloval rasengan a zasáhl soupeře. Toho to odhodilo na zem.
Po chvilce vstal, na hrudníku měl šrám.
„Použil jsi vzduch na zmírnění?“ Zeptal se Naruto a on pokývnul, ihned na to Naruta zasáhl další větrný úder. Ten ho jen tak tak ustál. Teď byla řada na Narutovi, zformuloval pečetě a soupeř je ihned poznal. Vyletěl na něj větrný útok, muž na poslední chvíli uskočil, drak se vletu otočil a zaútočil zezadu, toho ale už zastavil větrný val.
„Větrný živel? Úplně jsem na to zapomněl, hokage!“ Zasmál se muž a kolem něj se začalo vytvářet tornádo. „Ale tohle nezvládneš, co?“
Náhle se otočilo k zemi a narazilo do Naruta, ten to nečekal a kolem sebe ze země vynořil hliněný domek.
„A zemský?“ Pokračoval muž, náhle se vysoko ve vzduchu vytvořilo další, tentokrát menší tornádo a ze shora narazilo do domku. Nyní to vytvořilo v zemi neuvěřitelně obrovskou díru. Uprostřed ní klečel Naruto.
Měl potrhané oblečení, byl celý od krve a jeho dech byl velice hluboký.
„Kde jsi vzal tolik síly?“ Zeptal se.
„Tu a támhle!“ A začal po hokagem házet větrné oštěpy, Naruto se vzpamatoval a elegantními skoky pryč z kráteru se jim vyhýbal. Když útoky přestaly, vytvořil další rasenshuriken, vložil do něj mnohem více energie. Muž zformuloval další větrný val na obranu a poslal ho kupředu. Útoky se opět setkaly. Chvíli se přetahovaly, než větrný val zmizel. Ninja se leknul a rychle uskočil, nestačilo to. Rasenshuriken mu okrajem uřízl nohu, vrazil do stromu a explodoval v ohromném vypuštění chakry.
Muž dopadl na zem, u nohy se mu zformuloval tvrdý vzduch.
„Bastarde!“ Zařval nahlas a z úst mu vyletělo další tornádo, nejrychlejší ze všech, a to vrazilo přímo Narutovi do hrud a protáhlo ho pěti stromy, než zmizelo. Muž se k němu okamžitě rozeběhl, Naruto se mezitím opět vzpamatoval, vytvořil klony a ty vyrazily naproti. Začal další boj v taijutsu, nakonec je muž všechny větrnou čepelí zasáhnul a zničil. Ale i on schytal další bolestivé rány. Pravý Naruto mezitím vytvořil další rasenshuriken, uviděl, že nepřítel nemá žádnou šanci utéct a hodil ho.

Gamabunta letěl vzduchem a svým obrovským mečem sekl po orlovi. Ten zařval, udělal oblouk a ráně se vyhnul. Podletěl žábu a vrazil do ní zobákem. Ta ptáka chytla pod krkem a společně spadli na zem. Žabák poté mrsknul s orlem o zem, ten se rychle po nárazu otočil a opět byl ve vzduchu, začal mávat křídly a na Gamabuntu letěly proudy větru.
Ten zabodl meč před sebe a proti vzduchu vyslal svůj olej. Útoky do sebe vráželi, než se orel stáhnul, udělal vysoký oblouk a zezadu nabral žabáka do drápu. Společně s ním letěl vysoko do vzduchu.
Obě dvě obrovská zvířata se začaly mezi sebou přetahovat, kousat a drápat. Orel už to nevydržel a pustil žábu pryč. To se mu vydařilo, pod nimi byla hora a žabák do ní v prudké rychlosti vrazil.
„Promiň Naruto…“ Zašeptal a zmizel.

Rasenshuriken zlověstně mihotal vzduchem a mířil na nepřítele. Ten polkl a před ním se objevila modrá záře. Na poslední chvíli orel uviděl hrozící nebezpečí a vlítl do rány.
Naruto jen nevěřícně hleděl před sebe, jeho síla ho opustila a on padl na kolena. Byl velice unavený a otřesený, neměl sílu na pohyb a tělo ho neposlouchalo.
Když exploze zmizela a zanechala za sebou jen díru v zemi, podíval se Naruto na svého ohromeného nepřítele.
Ten stál, už ve své původní podobě a třepal se.
„On se kvůli tobě obětoval…“ Řekl Naruto a muž kývl.
„Nikdy bych v to nevěřil…“ Muž začal pomalu přicházet k Narutovi. „Nesnášel jsem ho, stejně jako všechno z ninja světa!“
„Proč máš tu nenávist?“ zeptal se Naruto. Muž se zastavil a do očí mu vpadly slzy.
„Od narození jsem byl nucen zabíjet, učit se bojovat… nikdy jsem to nechtěl, a když jsem měl dost síly na vlastní názor, tak mě rodina odvrhla, nazvala mě nejhoršími jmény a poslala pryč. Všude kam jsem dorazil, do měst, do malých vesnic, na venkov, všude se mě báli, všude jsem viděl jejich bídu, to jak trpí, kvůli tomu, aby mohl žít někdo jiný a bojovat v malicherných válkách. Zašlo to tak daleko, že se mě jeden chudý farmář pokusil ve spánku probodnour. Tenkrát jsem ho v obraně zabil a zbytek vesnice mě vyhnal. Byl jsem sám, byla na mě vypsána odměna a lidé mě pronásledovali. Potkal jsem jednoho muže, ten mi vysvětlil, že farmář ztratil v poslední válce celou rodinu a obživu. Ten muž mě donutil se změnit, naučil mě mnohému a dal mi cíl. Vyrazili jsme zpátky do písečné, tenkrát jsem se vloupal do našeho domu a ukradl všechny svitky. Z nich jsem se naučil všechny potřebné techniky, abych byl dost silný na zničení všeho zlého… tam nás ale taky pronásledovali, mého mistra zabili. Poté jsem potkal Bijona, toho z domu hokage a s ním jsme vše nachystali. Našli jsme mnoho lidí, kteří stejně smýšleli. Putovali jsme po kraji a sbírali jsme nukeniny, zločince a bandity. A teď? Teď jsme tady a teď víš vše, Naruto Uzumaki, Šestý hokage!“
Naruto nevěděl, co říct. Měl před sebou zločince, vraha, ale i přes to chápal jeho důvody. Chtěl mu pomoct, teď už nebylo jak. Musí probudit Kuramu.
Muž k němu přistoupil, v rukou se mu objevila větrná čepel.
„Sbohem!“ Řekl muž. Náhle jeho tělem projela zvláštní energie – vítr, elektřina a voda. To vše zaráz.

Masaru uviděl již z dálky monumentální zápas. Přeskočil plot tréninkového lesu a vyrazil. Brzy našel první známky boje, nad jeho hlavou lítal orel, který se prudce vznesl k zemi. Hned nato byl celý ozářen v oslnivé modré explozi. Nikdy nic takového neviděl, jeho tělo cítilo působení chakry. Nezastavoval se a běžel stále kupředu. Pak je našel. Již známý muž se blížil k nepohybujícímu Narutovi.
Masaru chtěl dokončit, to co nestihl u hradu a na tréninku. Poklekl a začal dělat pečetě.
„Jutsu tří cest!“ Řekl a kolem ruky mu začal kroužit vítr, ten se zrychloval a následně se v něm vytvořila voda, tu nakonec obsadil elektřinou. Všechny tři síly se změnili v jednu obrovskou – zářila čistě bíle v podobě blesků. Povstal a celá energie se zhmotnila v malý kulatý bod v dlani. Masaru vyběhl po svém nepříteli, viděl kolem sebe všechny detaily, chakru, vnímal pohyb.
Když stál přímo za mužem, vrazil do něj kouli, tak se při doteku vsákla přímo do těla muže a ten začal sršet bílými blesky. Chvíli se třepal, pak dopadl vedle Naruta a zemřel.
Naruto byl v šoku.
„Masaru?!“
„Sensei?“
„Máš sharingan!“ Masaru se na něj nevěřícně zahleděl a pomohl mu na nohy. Když se pohyboval, vše viděl zpomaleně a detailně.
„Jak je to možné?“ Zeptal se Naruta. Ten se podepřel o větev stromu a svého studenta si prohlédl. Náhle sharingan zmizel a kluk padl na koleno.
„Tvůj otec měl sharingan již dlouho, nejspíše už ho jeho tělo přijalo za vlastní… teď jsi ho vyvoval, buď na sebe pyšný! A to jutsu bylo úžasné! Budeš mi ho muset ukázat! Ale pozor…“
Masaru omdlel.
„Bude velice náročné!“ Dořekl Naruto a sedl si vedle něj.

Když tam Naruta našla skupinka ANBU a dalších ninjů, nevěřila svým očím. Většina lesu byla zdemolována a brutálně poničená.
Naruto probudil Masaru, ten už nabral nové síly a společně v zástupu ochránců došli do vesnice. Velitel ANBU Maboroshi jim vysvětlil situaci. Vesnice byla ubráněna, všichni nepřátelé mrtví nebo zatčení. Bohužel bilance ztrát byla větší na straně vesnice a ještě více budov bylo zničeno a potrvá dlouho, než se vše opraví. Taky dodal informace o Tsunade a o ostatních zajatcích, všechny nalezli mrtvé v jedné budově. To Narutem otřáslo.

Ve vesnici ho uvítali všichni jounini a zbytek vesnice. Pobíhali všude okolo, sbírali mrtvé a zraněné, uklízeli, vše co se dá a vraceli se do svých bytů a domů. Dostali sice vítězství, ale velice drahé a krvavé. Nikdo se neusmíval ani neradoval. Došel do nemocnice, kde se mu postarali o rány, a povzbudil všechny zraněné. Také potkal Sakuru a pohovořil si s ní o všem, co se událo. Neměla ale příliš času, jelikož se věnovala zraněným.
Následně se k němu přidala Hinata s dětmi a společně došli k budově Hokage, která se jen stěží držela. Bylo jasné, že bude muset být stržena a postavena nová.
„Všechno mě mrzí…“ Řekla Hinata a náhle je přerušil hluk trubek, bubnů a výkřiků. Hned nato se objevil vedle Naruta jeden z ANBU.
„Hokage-sama, před branami města je armáda!“

Naruto vzal staršího syna Minata a Hinatu sebou na ochozy, ANBU doprovodil maličkou Kushinu domů.
Sám uviděl velikost armády. Byly to tisíce mužů, vyzbrojený zbraněmi, či zemědělskými nástroji. Vzadu uviděl dokonce i obrovské žebříky, katapulty a balisty.
Shikaku, který stál vedle něj mu pověděl: „Jsou to nespokojení občané, přišli se zbavit shinobi zátěže, vede je nějaký stařík!“
Naruto se zahleděl, v čela vojska stál starosta té zpropadené vesnice.
„Ách, ten?“ Sykl a podíval se kolem sebe na ochozy. Stálo tam plno ninjů, přesunutí z dřívějších stráží a z úkrytů. Přesto jich nebylo tolik, kolik by teď potřeboval. Nevěděl co dělat. Pokud napadne obyčejné lidi. Bude to konec všech zásad Listové vesnice.
Náhle uviděl, že starosta se s bílou vlajkou a dalšími muži přesunul k bráně.
„Chce vyjednávat.“ Řekl Shikaku. Naruto kývl na dva ANBU po svém boku a společně s Shikakem skočili před starosty.
„To jsi ty? Chci mluvit s hokagem!“ Sykl starosta.
„Já jsem hokage!“ Prohlásil Naruto a ANBU mu podal klobouk, Naruto si ho nasadil.
Starosta ucouvl. „Ty? Jak je to možné? Kde je Tsunade?“
„Pryč!“ Sykl Naruto, přesunul se k dědovi a zašeptal. „Vypadni, než vás všechny porazíme!“
„Bacha na jazyk! Já tu mám pět tisíc mužů! A u vás na hradbách vidím jen pár stovek! Navíc to nové dřevo (Yamatův mokuton) nevypadá zrovna na branách stabilně. Takže bacha na jazyk! My si tady budeme činit požadavky! V prvé řadě!“
Náhle se Naruto otočil a řekl: „Nemá to cenu!“
A skočil se společníky zpět na ochozy. Starosta něco zařval a jeho muži natáhli luky. Vypálili první salvu a pěšáci se dali do pohybu. Ani jeden šíp však nikoho netrefil, ninjové házeli před lidi výbušné lístky. Nesnažili se nikoho trefit, většinu lidí to vylekalo a ustoupili. Ale brzy pochopili, že jim nehrozí nebezpečí a vystřelili z obléhacích zbraní. Většina střel narazila do zdi a rozdrobila ji, další letěly hluboko do ulic.
Naruto vydal rozkaz: „Zničte stroje!“ Během pár vteřin se všechna pozornost Listové zaměřila na stroje a výbušnými lístky je zničili. Šípy začaly nabírat lepší směry a jeden zasáhl ninju do brnění, tomu se naštěstí nic nestalo.
„Použijte nějaké životu bezpečné útoky!“ Pár ninjů vyslalo vodní útoky, ty odplavaly několik desítek mužů pryč. Přes to to nestačilo a u hradeb se postavily žebříky. Ninjové je shazovali, jeden dopadl na pár mužů a zranil je.
„Idioti!“ Sykl Naruto a už chtěl vydat rozkaz k pravé obraně, když se ozvaly výkřiky a armáda sedláků začala utíkat. Na obzoru se objevilo tisíc ninjů. V čele stál Shikamaru, za ním armáda Aliance a shinobi z misí. Začali pronásledovat armádu a hnali ji před sebou.
Naruto se začal smát a ninjové kolem něj taky.

V ten den bylo zatčeno pět set mužů, exemplárně, a potrestáno vězením. Avšak bylo jasné, že feudální pán, je potrestá smrtí. S tím Naruto nemohl nic dělat. Ledaže by je propustil, ale nechat je na svobodě, bylo možná větší nebezpečí. Tohle bylo první jeho velké nařízení, které vykonal jako hokage.
Dalším bylo pohřbení mrtvých a obřadů. To vykonal ještě s větším smutkem.
Následně oprava všeho nepořádku. Nové domy, nové brány. To vše bylo zahojeno.
Ale nikdo už nevrátil zpět všechny ninjy a padlé.

Na Naruta dopadly deprese a smutek, místo radosti ze splněného snu, na který tak dlouho čekal.
Ale každá bolest jednou přebolí, a ani tahle, nebude trvat věčně, zvlášť s rodinou a přáteli po boku…