Origin: Hidan 2/2

Chira prozkoumávala další z knih, co ležely před ní a čím dál víc se mračila. Byla tak zabraná do čtení, že si ani nevšimla kroků za zády. Když jí na rameno dopadla něčí ruka, málem vyletěla z kůže a hňácla dolů z balvanu, na němž seděla.
,,Co to čteš?!"
,,Do p***le! Kanreji....tohle mi sakra nedělej!"
,,Lekla ses?"
,,Vypadám snad, že jsem se nelekla?!"
Se smíchem se usadil vedle ní a předklonil se, aby viděl na hřbet knihy. ,,U Jashina, proč čteš takový krávoviny? Ty se v té terminologii vyznáš?"
,,To i pitomec." ušklíbla se. ,,Našla jsem něco, co mě děsí."
,,Závěrečnej rituál, kdy si budeš muset vykuchat vnitřnosti před celou radou je už za týden a tebe něco děsí? Tak fajn, Chi, poslouchám. Protože jsi vzbudila mou zvědavost."
,,Nenávidím to tu...."
,,To už víme."
,,Smířila jsem se s tím, že žijeme v brutálním světě plném bolesti a strachu." pokračovala. ,,Ale s čím se nesmířím...tady." ukázala na několik vět v knize. ,,Píšou tu, že jakmile žena dokončí závěrečný rituál a napije se 'krve Jashinovy', aby mu mohla navěky sloužit, pozbyde schopnost stát se samodruhou."
Pozvednul obočí. ,,Myslíš tím...?"
,,Samodruhá je starší, náboženský výraz pro těhotnou." přikývla. ,,Když ten rituál dokončím, nikdy nebudu moct mít děti. A já.....víš, vždycky jsem snila, že až odtud vypadnu, budu mít rodinu..." odmlčela se, smutné oči upřené do země.
Vzal jí knihu z ruky a zhnuseně si ji prohlédnul. ,,Proč vůbec čteš takový blbosti?" napřáhnul se a odhodil ji někam do trávy.
,,Ještě, že jsem si to přečetla." odsekla. ,,Hele, všechno jsem akceptovala. I když pořád neumím ignorovat bolest...dokážu si ublížit. Naučila jsem se vzývat temného boha, který mě, popravdě, dost děsí. Nenávidím to tu, ale zůstávám, protože jste tu ty a Hidan. Ale tohle..." omluvně se na něj podívala. ,,Tohle nechci. Já nejsem fanatik, slepý uctívač. Nehodlám Jashinovi odevzdat tohle, Kanreji. To už je totiž trochu moc."
Chvilku mlčeli. Bylo jaro a docela vzácně nepršelo. Kanrei se naklonil blíž. ,,Chceš odejít? Sama?"
,,Jinou možnost nevidím."
Zase chvíle ticha.
,,Samotná nikam nemůžeš. Na to nejsi stavěná." pousmál se. ,,Taky to tu nenávidím. Kdybychom odešli před rituálem a někde na Hidana počkali...."
,,Nechal bys ho tu samotného?"
,,Na těch pár dní, než složí zkoušku? Jo, to přežije."
,,Ale ty nechceš....?"
,,Sloužit Jashinovi? Ne, ani ne. Ten týpek mi pije krev, nikdy jsem v něj ani pořádně nevěřil."
,,Když zůstaneš, budeš nesmrtelnej. Můžu na vás počkat i sama."
Od srdce se zasmál. ,,Sama neproklouzneš. Jsi jelito, kněží tě chytí."
Zamračila se. ,,Nedělej ze mě...."
,,Babu? Ale to přesně jsi, milá zlatá."
,,Kanreji!"
,,No fajn, promiň." omluvil se s úšklebkem. ,,Takže kdy? Dnes, zítra?"
Ošila se. ,,Já nechci dostat do problémů i tebe..."
,,S tebou risknu každej problém, Chiro." jeho oči zvážněly. ,,Ať je jak chce velkej."
Zvedla hlavu a zadívala se mu do tváře. ,,Proč?"
Pousmál se. ,,Ani jeden z nás není slepej, Chiro. Chceš mi snad říct, že to, co se mezi námi už delší dobu děje je jen můj výmysl? Nebo sis nevšimla?" zvednul ruku a hřbety prstů jí jemně přejel od lokte po holé paži až k rameni. ,,Nebo nechtěla všimnout?"
Začervenala se, takže její bledé oči zazářily jako hvězdy. Sklopila pohled, ale neucukla. ,,Spíš jsem si to nepřiznávala..."
,,Mě to taky trvalo." připustil. ,,Ale pak jsem si uvědomil, že ty jsi jediná, na které mi kdy záleželo a záležet bude. Už nejsme děti a já...." naklonil se až těsně k ní. ,,Když jsi poblíž, nemůžu odtrhnout oči. Nemůžu...myslet..."
Zavřela oči. ,,Jo...to znám..." a překonala poslední vzdálenost, co ještě jejich rty dělila.
Polibek byl krátký, spíš váhavý a vystrašený, protože ještě pořád byli na nepřátelském území. Když se odtáhli, Kanrei zastrčil Chiře za ucho pramínek vlasů, co jí sklouznul dopředu. Palcem přitom lehce pohladil její tvář.
,,To je to, co ti chci říct, Chi. Milu..."
,,Mlč!" zarazila ho. ,,To nesmíš říkat...ne na tomhle místě!"
Přikývnul a pousmál se. ,,O důvod víc odtud zmizet."

Hidan odložil zdobenou dýku a sledoval, jak jeho kůže pozvolna bledne a rány přestávají krvácet. Jelen, přikovaný k podlaze před ním se naposledy zachvěl a jeho černé oko zůstalo prázdně zírat do stropu. V prsou mu zela obrovská díra - na stejném místě, jako Hidanovi.
Gyanbatsu se usmíval. ,,Výborně. Jsi dokonale připraven."
Hidan přikývnul a pomalu vstal. ,,Závěrečný rituál zvládnu třeba stokrát za sebou."
,,Závěrečný rituál je pro řadové vojáky," mávnul Gyanbatsu rukou. ,,Ty jsi něco víc. Jashin si tě vyvolil, povznesl nad ostatní protože ví, že budeš skvělým generálem jeho slabších pěšáků. Tebe čeká jiná zkouška."
,,Jiná? V čem jiná? Ať je to cokoliv, zvládnu to."
,,O tom nepochybuji. Jashin je bohem věcí, které vládnou ve světě shinobi. Bolesti, smrti. To je jeho pole působnosti."
,,Jeho služebník musí prožít stejnou bolest, jakou působí v jeho jméně a Pán ho pak odprostí od smrti." přikývnul mladík. ,,To už přece vím. Proč mi opakujete takovou základní poučku?"
Knez se ušklíbnul. ,,Základní poučku...ano, je to základní poučka. Ale nelze ji pochopit před určitým stupněm zasvěcení. Už ses naučil směřovat svou bolest, Hidane, a rozhodovat nad životem nepřítele. Ale stále neumíš ovládat sám sebe."
Zamračil se. ,,Já se ovládám skvěle."
,,Nemyslím." Gyanbatsu na něj upřel pohled, který mrazil i žhnul zároveň. ,,Povídal jsi mi o svých zlých snech a chvílích pochybností. Možná si to nepřiznáváš, Hidane, ale stále až příliš cítíš s okolím. Když nejsi rozzuřený, moc přemýšlíš nad tím, co děláš. Pak bys mohl zaváhat, ucouvnout a to by se ti stalo osudným."
,,Nezaváhám."
,,Skutečně? Dokaž mi to. Dokaž, že celý tvůj život patří jen Jashinovi. To bude tvá závěrečná zkouška."
Hidan se napřímil. ,,Přijímám. Dokážu vám, mistře, že jsem připraven obětovat Pánovi vše, oplatit mu jeho dary."
,,Jashin musí být středobodem tvého myšlení." prohlásil Gyanbatsu a začal zfoukávat svíce, rozestavěné po oltáři. ,,Představovat všechny tvé cíle, řídit každý tvůj čin a krok. Vyžaduje absolutní poslušnost - celý tvůj život, Hidane. Polovičatost ho uráží."
,,Já vím."
,,Výborně. Pak udělej poslední krok a staň se jeho pravou rukou." kněz přešel k němu a zadíval se mu do očí.
Něco v tom pohledu donutilo Hidana bát se.
,,Daruj mu svou existenci odpoutáním se od světských věcí. Jdi a zab to, co cítíš, abys sám nikdy nezemřel."
Mladík pozvedl obočí. ,,Jak mohu zabít to, co cítím?"
,,Stále máš citové vazby. Dokud tu budou, nestaneš se věrným. Proto dokaž svou loajalitu a zabij toho, kdo je ti nejdražší." oči nejvyššího kněze mluvily jasně. ,,Až to uděláš, vystoupíš na poslední schod a budeš skutečným vyvoleným. Tak silným, že tento chrám nikoho podobného neviděl."
Hidanovi začínalo všechno docházet. Vyděšeně ucouvnul. ,,Chcete říct, že mám zabít...?!"
,,Já ne." skočil mu do řeči kněz. ,,Vyžaduje to Pán."
,,Ale to přece nemůžu! To...."
,,Protože jsi slabý?"
,,Ne! Ne, ale...."
,,Pak tu není ale, Hidane. Rozmysli se. Moc - nebo citová pouta, která tě svazují, oddalují od nekonečné síly? Je to tvá volba."

Když už pak rychle procházel temné chodby chlapeckého obytného křídla, hlavou se mu honily nejrůznější myšlenky. Samozřejmě, že chtěl dokončit to, o co se téměr celý svůj dosavadní život snažil. Chtěl tu moc, o které vždycky snil a kterou teď už měl na dosah, ale ne za takovou cenu. Kanrei byl to poslední, co mu v životě zbylo. Poslední člen rodiny, nejlepší přítel, před kterým nemusel mít tajemství. Hidan byl možná silnější, ale Kanrei byl starší a vždycky dával na něj i na Chiru pozor. Bral na sebe průšvihy a nechával se trestat za Hidana. Nosil mu jídlo od večeře, když ji měl Hidan z nějakého důvodu zakázanou.
Byl to taky Kanrei, který jediný slyšel jeho pláč po nocích, když byl trénink moc krutý nebo náročný. Jediný, kdo ho probudil, když měl zlý sen. Jediný, kdo věděl, že Hidan ze vší té smrti a bolesti, kterou musel prožívat i rozdávat pomalu šílel. Jeho starší bratr byl zkrátka jedinou oázou v jinak pusté poušti života v chrámu. On a Chira.
Tohle všechno promýšlel stokrát a tisíckrát, mezitím, co se vracel do jejich cely. Jashin ho lákal, po všem tom obětování, co kvůli němu podstoupil. Ale Kanreje miloval mnohem víc, než boha, o jehož existenci vlastně neměl ani žádný pádný důkaz.
Starší žáci jim totiž kdysi řekli, že rituál je jen druh Kinjutsu a že za jejich nesmrtelnost vůbec nevděčí Jashinovi. Slyšel je tehdy jeden z kněžích a nechal všechny tři kluky odvést. Už je nikdy neviděli.
Když vrazil dovnitř, Kanrei nadskočil.
,,Hidane! Sakra chlape, musíš to pokaždé dělat? A celej od krve?! Magore...."
,,Kanreji, já..." v první chvíli ani nevěděl, co chtěl říct. Neměl to domyšlené. Nalajnoval si jen to, že sem přijde a dál to byla improvizace. Větu přesto dokončil během pár vteřin. ,,Sbal se. Dneska v noci odtud zdrhnem."
Starší z bratrů povytáhnul obočí. ,,Proč bys chtěl utíkat? Ty jedinej z nás sis přece přál tohle všechno."
,,To jo." připustil Hidan, zavřel za sebou dveře a posadil se na sou postel. ,,Ale ne touhle cestou. Musím složit jinou zkoušku, než vy ostatní."
,,A jakou?"
Opřel se lokty o kolena a skryl tvář do dlaní. ,,Gyanbatsu naznačil, že se mám odprostit od citů....chce, abych tě zabil."
Chvíli bylo ticho. ,,Hidane, jestli vážně tak moc stojíš o moc, kterou ti Jashin nabízí, pak..."
,,Jestli to dořekneš, zlámu ti ruce!" vyjel mladík. ,,Kanreji, to je pitomost! Jashin mi nemůže dát nic, co by mi stálo za....do hajzlu. Všechno se podělalo. Nevím, co mám dělat..."
Ucítil na rameni bratrovu ruku. ,,Od toho jsem tu byl vždycky já. Zabedněnče. Konečně pořádně vidíš všechnu tu špínu, skrytou pod pozlátkem. Ale víš co?"
,,Hm?"
,,Tohle musí být znamení. Teď myslím znamení od někoho jiného, než od Jashina."
,,Myslíš bohy na mracích?"
,,Kdo ví." posadil se vedle něj. ,,Hidane, Chira a já jsme...chtěli jsme dnes večer utéct."
Zvednul hlavu a udiveně se na něj zadíval. ,,Cože?"
Kanrei se nervózně podrbal ve vlasech. ,,No...Chira nechce projít závěrečným rituálem. Řekla mi to ráno."
,,Proč tobě? Proč ne mě?"
,,Protože ví, jak ti na Jashinovi záleží." odpověděl. ,,Nechtěla ti brát tvůj sen. Rozhodl jsem se vzít ji pryč."
,,Nechali byste mě tu?"
,,Ne. Počkali bychom na tebe někde nedaleko, než bys složil rituál a pak...."
,,Pak co?" Hidan pruce vstal a postavil se proti bratrovi. ,,Proč byste na mě měli čekat? Jen vy dva, sami - to jsi přece chtěl, Kanreji, ne? Proč přibírat kluka navíc?"
Kanrei taky vstal. ,,Co to kecáš, posloucháš se?"
,,Myslíš, že jsem neviděl, jak na ni civíš? Poslední tři roky jsi z ní nespustil oči, takže mě ani moc nepřekvapuje, k čemu jsi ji teď ukecal."
Kanrei taky vstal. ,,Já ji neukecal!" zvýšil hlas. ,,To ona chtěla utéct!"
,,A ty seš celej nadrženej vyšoupnout mě ze hry. Kryso."
,,Nikdo tě odnikud..."
,,Zavři hubu. Nevím, proč si vůbec dělám starosti. Však jdi za Chirou a zkus na ni vybalit, jak po ní slintáš. Kopne tě do zadku."
,,Fakt? Proč myslíš?" oba dva se dostávali do ráže, strženi hádkou. ,,Pro tvou informaci už jsem to na ni vybalil. A kopanec do p***le byl přesnej opak její reakce." zněl vítězně.
Hidan vyvalil oči. ,,Kecáš abys mě naštval!"
,,Kdybych tě chtěl naštvat, vymyslím si něco mnohem efektivnějšího, než polibek."
,,Lžeš."
,,No tak se seber a jdi se jí zeptat."
Místo, aby odešel, otočil se Hidan zády a rozčileně oddechoval, pěsti zatnuté. Zíral do země, klíčil v něm neuvěřitelný vztek a pocit zrady. Všechnu tu hrůzu a napětí z rituálů mnohem brutálnějších, než museli prožívat ostatní mu pomáhali vydržet právě Kanrei s Chirou a Hidan teď měl pocit, že mu sami vrazili nůž do srdce. Že se nemá o koho opřít, že se mu vzdalují a nechávají ho samotného a on to vůbec nezvládá. Najednou se v tom obrovském moři temnoty neměl kde zachytit, jeho jediný ostrov zmizel a život se mu v tu chvíli zdál nesnesitelný. Chtěl tomu nějak uniknout, převzít otěže a ukázat sobě a všem, že je schopný řídit věci sám. Že je silný. Potřeboval mít ten dojem.
Frustrace, která v něm hnisala už několik let se přeměnila v dosu potlačované šílenství. Kanrei se mu snažil Chiru vzít, i když věděl, co k ní Hidan cítí. Stal se nepřítelem.
Jediný, kdo měl celou dobu pravdu byl Gyanbatsu.

Kanrei mu zezadu položil ruku na rameno. ,,Brácho...promiň. Vydýchej to, my dva se nesmíme rozhádat. Pojď, vypadneme odtud a..."
,,Co a?" přerušil ho Hidan vztekle. ,,Budu přihlížet tomu, jak makáš na Chiru?"
,,Jestli ti tohle tak leží v žaludku, promluvím s ní. Nikdo z nás přece nechce....Hidane, doteď jsem nevěděl, že...proč jsi mi to neřekl?"
,,Nevěděl?" rozkřiknul se Hidan. Ale ne rozzlobeně. V jeho hlase zazněl náznak úsměvu. ,,To mi chceš tvrdit? Snažíš se vyžehlit to, protože víš, že jsem silnější. Chceš mě zase ovládat, jako jsi to dělal doteď, zkrotit můj potenciál, aby tě neponížil mladší bratr, he?!"
,,To není...!"
,,Já jsem Vyvolený!" vykřiknul, ruka mu sjela k obětní dýce. ,,A ty nejsi nic!"
,,Uklidni se!"
,,Přestaň mi pořád říkat, co mám dělat! Já jsem silný, ty jsi slabý, teď to vidím. V tomhle světě není žádné místo pro slabost!"
Než stačil Kanrei odpovědět, Hidan stisknul rukojeť a paže mu vystřelila dopředu, jakoby sama, vedená někým.

Chira se ve svém pokoji otřásla. Její spolubydlící se na ni s trhnutím otočila.
,,Co blbneš?!"
Dívčiny modré oči zatěkaly k šedému nebi, které prosvítalo malým okýnkem v jinak ponuré zdi.
,,Jen mnou...projel chlad. Nic to není."
,,Hm."

Gyanbatsu seděl u oltáře a prováděl večerní modlitbu, když za zády uslyšel kroky. Pomalu, beze spěchu otevřel oči a otočil se.
Za ním stál Hidan, kimono na sobě celé potrhané a nasáklé rudou tekutinou. V levé ruce držel dýku, zkrvavenou až po konec rukojeti. Na zem z ní dosud odkapávala krev, u jílce se srážela v černé škraloupy. Prsty jeho pravé ruky křečovitě svíraly světlé vlasy na hlavě jeho bratra. Hlavě bez těla.
Hidanova tvář se leskla slzami, a byly to poslední slzy, co kdy prolil.
Gyanbatsu vstal a udělal krok k němu. ,,Zabil jsi svého bratra..." konstatoval celkem klidným hlasem.
Hidan pokleknul na jedno koleno, dýka kovově zazvonila o podlahu. ,,Pro Jashina. Zabil jsem své city, přesně jak chtěl."
Kněz přišel blíž a sklonil se. Hidan ucítil jeho dlaň na temeni sehnuté hlavy a stisknul rty. Byl to dotek, z něhož cítil smrt.
,,Pán je spokojen s tvou obětí." řekl Gyanbatsu. ,,Téměř jsi dokázal, že jsi hoden jeho přízně. Téměř."
,,Co víc bych měl udělat?" zavrčel a lehce pozvedl pravou ruku. ,,Zabil jsem Kanreje. Svou poslední rodinu, abych se mohl odevzdat Jashinovi."
,,Já řekl zab to, co cítíš. Ano, byl to bratr, ale neznamenal pro tebe největší citovou vazbu. Hledej v sobě, Hidane a nalezneš odpověď."
Mladík se na něj udiveně podíval. Neměl přece bližší osobu, než Kanreje.
Gyanbatsu, jako by uhodnul, na co myslí, se ušklíbnul. ,,Takové pochyby nejsou hodny Vyvoleného. Oběť, kterou Jashin chce je ti bližší, než tvůj slabý bratr. Mluvím o nejslabším článku vaší skupiny. O osobě, která nikdy nic nedokázala a šance složit závěrečný rituál se u ní rovná nule. Ta dívka, od které Jashin odvrátil tvář už velmi dávno."
,,Chira?" hlesnul Hidan vyděšeně. ,,Ale ona mi není bližší, než Kanrei...."
V hlavě se mu promítly nejrůznější vzpomínky na jejich trojici. Kanrei byl témeř ve všech, ale Chira dominovala všude. Postupně si uvědomoval, že je to ona, na kterou myslí v souvislosti s jejich dětstvím a ne jeho bratr. Ano, líbila se mu, snad ji měl i rád, ale až v tu chvíli si uvědomil svou posedlost. Až v tu chvíli mu plně došel původ toho výbuchu vzteku, v němž zabil bratra.
Chira byla jeho. A on byl její. Nebo tak to alespoň chtěl.
,,Ona..." promluvil váhavě. ,,Ona je moje nesilnější citové pouto. One je mi dražší, než Jashin..."
,,Správně." přikývnul Gyanbatsu. ,,Jistě chápeš, že tohle Pána hněvá."
,,...ano..."
,,Jdi a vyřiď to. A pak bude tvá cesta u konce."
Hidan se pomalu zvednul, hřbetem ruky setřel z tváří slzy. Už mu bylo všechno jedno, všechno zničil, zabil Kanreje. Až se to dozví Chira, stejně ho opustí. Ale Jashin tu bude pořád.
Musí přestat myslet na Chiru, aby se mohl odevzdat svému bohu.
Ale nebude na ni moct přestat myslet, dokud bude vědět, že někde žije a dýchá a možná je šťastná s někým jiným. To nemůže dovolit.
,,Nenechám Pána čekat."

Chira se přikrčila u zdi a pozorně sledovala dvojici kněžích na stráži, až přejdou. S černými vlasy a kimonem by ji ve tmě mohly prozradit jedině ledové oči, v nichž se odrážel měsíc. Ten si, jakoby naschvál, prorazil cestičku mraky. Zákon schválnosti to zřejmě zařídil tak, že z minimálních dvaceti až třiceti nocí v roce, kdy je vidět, si musí vybrat zrovna tuhle. Oba muži si povídali a pozvolna mizeli na cestě, vedoucí dál mezi jednotlivé budovy pozemku. Opatrně vyběhla, přikrčená. Její nohy se pohybovaly tiše, vyhýbaly se všemu, co by ji mohlo prozradit hlasitým zvukem.
Právě včas se stihla skulit za masivní sloupek s pochodní, když kolem procházela další hlídka. Chira se skrčila, co nejvíc to šlo. Objala si rukama kolena a nechala dlouhé vlasy, ať jí spadnou přes ramena a vytvoří tak ebenovou pokrývku, která sjednotí její tělo s tmou.
Zafungovalo to. I když kněží procházeli jen pár kroků od ní, nevšimli si jí. Znovu počkala, až jejich kroky utichnou a pak váhavě zvedla obličej. Dvůr, mdle zalitý stříbřitou září byl opět liduprázdný. Tiše se zvedla a pokračovala ve své cestě.
Tady to bylo ještě dobré, ale proklouznout přes vnější okruh bude mnohem těžší. Pevně věřila, že je Kanrei úspěšně vyvede, protože ona sama ani pořádně nevěděla, kudy jít.
Po vyčerpávajícím skrývání se konečně dostala mezi první stromy a teď už rychleji zamířila na malý plácek kousek od chrámu, kde přes den trénovali bojová umění. V jednu chvíli se pořádně lekla, když vyděsila stádo horských koz a ty se s rachotem rozběhly pryč, ale uklidnilo ji vědomí, že tvorové se bojí mnohem víc jí, než ona jich.
Když doklusala na vydlážděné prostranství, rozhlédla se co nejdál jí to tma dovolovala. Kanrei tu očividně ještě nebyl a to si myslela, že bude rychlejší. Výcvikové kůly, co se zvedaly ze tmy proti ní působily strašidelně, proto se usadila na opačné straně plácku a opřela se zády o jeden z balvanů. Zavřela oči a snažila se na chvíli vydechnout. Noc bude dlouhá a náročná a ona chtěla nasbírat síly, kdykoliv měla možnost.
Už zanedlouho bude pryč. Splní se jí sen, který měla prakticky ode dne, kdy sem přišla. Nenáviděla Jashina, jeho zvrhlé rituály. Jeho chrám a dokonce celou tuhle odpornou horu, nasáklou krví až k úpatí. Těšila se, že s Kanrejem vypadnou a počkají na Hidana někde poblíž - starší bratr se měl domluvit s mladším, kde to místo bude. A pak společně procestujou svět, jako si to slíbili. Pak bude teprve skutečně šťastná. Přísahala si, že už nikdy nikoho nezabije, že už nikdy nebude mít na rukou krev.
Slabě se pousmála, když ji napadlo, že možná jednou bude mít i děti. Třeba s Kanrejem. Svět byl moc obrovský na to, aby strávila život tady v chrámu a příliš veselý, aby ho objevovala s úmyslem vraždit. Zapomene, že kdy byla shinobi.

Mezitím, co takhle přemýšlela, přepadl ji tísnivý pocit, jako by ji někdo pozoroval. Otevřela oči a znovu zamžourala do tmy. Přišlo jí, že kůlů je o jeden víc, než předtím. Když ostřila ještě pár sekund, rozeznala mužskou postavu.
,,Kareji?" zašeptala, i když jí něco říkalo, že tohle Kanrei není. Pomalu sáhla po noži.
Přízrak udělal několik kroků vpřed. ,,Ne. To jsem já, Chi."
,,Hidane." vydechla úlevně a zase zbraň pustila. Vstala a vyšla mu naproti. ,,Kanrei tě přemluvil? Půjdeš s námi?"
Zavrtěl hlavou. ,,Ne. Jen se chci rozloučit."
,,Rozloučit?" zasmála se. ,,Za pár dní se uvidíme. Počkáme na tebe, nikdy bychom tě tu nenechali. To přece víš. Kanrei nepřišel s tebou?"
,,Ne."
,,Proč jsi riskoval průšvih a plížil se okolo stráží? Mohl jsi....moment. Když Kanrei nepřišel s tebou, tak je kde? Snad ho nechytili?!"
,,Kanrejovi je fajn." ujistil ji Hidan prázdně. ,,Připojil se k Jashinovi."
Ucouvla. ,,Jak to myslíš? Hidane, co se stalo?"
Místo odpovědi ji vzal za ruce. ,,Chiro...pamatuješ, co jsme si slíbili? Pamatuješ si den, kdy jsme si řekli, že se vezmeme?"
,,Co má tohle znamenat? Proč se mě na to ptáš?"
,,Pamatuješ si den, kdy byla modrá obloha?"
,,Jasně, že si to pamatuju."
,,Tvoje oči..." jemně ji pohladil palcem po tváři. ,,Tvoje oči mi ji pak připomínaly kdykoliv bylo zamračeno a já potřeboval nebe. Máš ho v očích. Chiro, chci aby ses na mě těma očima dívala - jenom na mě."
Jeho hlas ji vyděsil. Ustoupila ještě pár kroků a vytrhla se mu tak ze sevření. ,,Hidane, proč tohle říkáš? Co se stalo?"
,,Jen ti připomínám," zněl podrážděně. ,,Co jsme si slibovali. My dva jsme měli být spolu, vzpomínáš? Ty a já, ne Kanrei."
Zamračila se. ,,Kde je, Hidane? Proč tu není? Cos mu udělal?"
,,To je spousta otázek." jeho hlas náhle přešel do úsměvného zabarvení. Nebyl to ale šťastný smích, jaký u něj slýchala dřív. Z tohohle mrazilo. ,,Já mám jen jednu, Chiro. Proč Kanrei?"
Začínalo jí pomalu docházet, co se děje. Nemohla si pochopitelně domyslet všechny detaily, ale instinkt už jí řekl, že Kanrei nedorazí. Nikdy. V očích ji zastudily slzy.
,,A proč já, Hidane?" odvětila tiše.
,,Jak se na to můžeš zeptat?"
,,A jak ty?
,,Zajímá mě to." vykročil k ní. ,,Vždycky jsi tvrdila, že nás miluješ stejně. Ale přesto..." znovu se zasmál, napůl bláznivě.
Pomalu přejela rukou po svém opasku až za záda. Uchopila rukojeť dýky, co tam měla skrytou a lehce ji povytáhla.
,,Chceš slyšet proč?" usykla, v hlase měla pláč. ,,Protože ty jsi mě děsil. Jako malá....jsem si myslela, že se doopravdy vezmeme. Ale ty ses změnil, když tě začal učit Gyanbatsu. Pravdou je, že jsem se tě začala bát Hidane." ucouvla, ale už moc nebylo kam. Zády narazila na skalní stěnu. Pořád se blížil.
,,Jsi zlejší, je na tobě něco temného." pokračovala. ,,Bojím se bolesti, ale ty jako bys ji potřeboval víc než jídlo, vodu....stal ses Jashinovým druhem, zapomněl na všechno okolo, ale Kanrei..."
,,Kanrei," přerušil ji. ,,Je teď Jashinovým druhem v mnohem hmatatelnější rovině."
Stiskla rukojeť. ,,To je pravda. A přece bychom nechtěli, aby tě v něčem překonal, že?" a skočila vpřed.

Hidan neočekával, že by zrovna ona podnikla protiútok a proto neuhnul včas. Kryl si tvář levou rukou a na předloktí ucítil lehkou bolest. Ustoupil několik kroků dozadu, otevřel oči, které ve chvíli zmatku zavřel.
Chira slízla z ostří kapku krve, co tam uvízla a její pleť zčernala, objevily se na ní motivy kostí. Její ledově modré oči, dřív tak přátelské a empatické na něj teď hleděly s mrazivou nenávistí.
Rozesmál se. ,,Bravo, máš moji krev. A co dál?" rozhodil rukama. ,,Oba víme, že závěrečný rituál nezvládneš. Nikdy jsi neměla šanci. Protože jsi slabá a hloupá." oči mu ztvrdly.
,,Možná máš pravdu." procedila. ,,Možná ne. To zjistíme. Ať už si tenhle nůž bodnu do hrudi sama, nebo to uděláš ty," mírně pozvedla ruku s dýkou. ,,Bude ti to osudné, Hidane. Já jsem teď prokletá a ty jsi oběť, nemáš šanci..."
,,Blbá krávo." ušklíbnul se. ,,Myslíš, že by Jashin vzal můj život a daroval ho tobě? Vážně si myslíš, že se postaví na tvou stranu?"
Zachvěla se. ,,Spíš ne. V každém případě, až to udělám, bude to znamenat vykoupení. Tvoje nebo moje, to už je risk, sázka do hry na život a na smrt. Ale jak jsi kdysi řekl, my jsme ti nejhorší spratci ze Země Horkých pramenů a ztracené existence se často sází."
Zatnul pěsti. ,,Tak dělej!" vyštěkl. Pokud ho do té chvíle neovládal hněv a rozhořčení, teď se to všechno přivalilo v jedné vlně. ,,Zabij se, nebo tě vykuchám já! Prolhaná mrcho, celou dobu ses tvářila, že....nenávidím tě, Chiro! Udělej to a chcípni tady, na téhle hoře, kdes strávila svůj mizernej a zbytečnej život! Useknu ti hlavu a dokopu ji Gyanbatsu a tělo tady nechám, ať tě třeba sežerou vlci. Možná na tebe plivnu. Nic jinýho si nezasloužíš." zasmál se - nevesele.
Zkřivila rty bolestí. ,,Tohle všechno ze žárlivosti. Hidane, to je ještě hroznější, než...."
,,Drž hubu!" přerušil ji. ,,Už nemluv, stejně to nemá cenu! Já osobně se postarám - a teď mě dobře poslouchej postarám se o to, že dál než za tímhle lesem nikdo nebude znát tvé jméno. Nikdo se nikdy nedozví, žes existovala, úplně tě vymažu, protože lidi jako ty nemají ve světě místo. Jsi slabá a zrádná a jediný směr, v jakém po tobě toužím je sevřít ruce okolo tvýho krku, abys...u Jashina!" zaklel a chytil se za hlavu. ,,Šílím..."
Nepohnula se, nic neřekla. Chtěla se zabít, neposlouchat ho, ale jako obvykle neměla odvahu. Ruka s nožem se ne a ne pohnout. I když měla Hidanovu krev, tušila, že to nebude on, kdo zemře. Tušila, že přichází konec.
,Kanreji, dej mi sílu tohle vydržet, než se uvidíme...'
,,Já se odtud dostanu." vzpamatoval se trochu a upřel na ni rudé oči. Spatřila v nich skryté šílenství, ve své definitivní formě. Hidan možná zvládnul Jashinovo učení, ale ne jeho zlo. Stal se z něj úplně nový člověk.
,,Dostanu se pryč a projdu celej svět," pokračoval. ,,A to, co uvidím, ty nikdy nespatříš. Nikdy ti o tom ani nepopovídám, když budu sám a budou mi v hlavě bouřit vzpomínky. Tvoje sny, tvoje cíle a touhy - pořádně si uvědom, že umírají tady a teď. Nezapomenu, že jste mě tu chtěli nechat! Nikdy! Myslel jsem, že vám na mě záleží, ale to už je jedno. Tak co bude?! Bodni!"

Narovnala se, její pleť zbledla. Zavrtěla hlavou. ,,Ne."
,,Nic jinýho ti nezbývá. Nikdy ti neodpustímm."
,,Nechci tvoje odpuštění." ušklíbla se. ,,Ale dám ti svoje. Ztratil ses, Hidane, a já už ti očividně správnou cestu ukázat nemůžu." hlas jí selhával. ,,Padáš do temnoty, kterou připravili pro nás všechny. Pravý Jashinův Vyvolený. Jo, Hidane, budeš silný. Dostaneš se do světa. Ale sám a nešťastný. Naprosto se v té tmě utopíš a to bude tvůj konec. Právě tahle nenávist ti ho totiž přinese...."
Ve vteřině stál u ní, chytil ji pod krkem. Upustila nůž a zavřela oči.
,,Moje cesta nikdy neskončí! Já nemám konec!"
,,Ale...má..š..." zachraptěla. ,,A já ho....nechci.....vidět. Byli jsme.....přátelé...."
Pohled mu potemněl. ,,Jenže už nejsme."
Nocí se ani nerozlehl výkřik. Všechno proběhlo tiše.
Jen tělo, co dopadlo na zem udělalo přidušený hluk. A pak se Hidan rozesmál.

Když došel zpátky do chrámu, Gyanbatsu ho čekal před ním. Společně s ním dalších osm kněžích.
Nejvyšší postoupil vpřed. ,,Jsi hotov?"
,,Hmm..."
Zamračil se. ,,Kde máš její hlavu? Chci důkaz."
Hidan se zastavil, pousmál se. ,,Tak si ho jdi hledat."
,,Pohřbil jsi ji?"
,,Nemáš trochu moc blbých otázek?"
Gyanbatsu se zamračil, ostatní pozvedli obočí. Takovou drzost si k nejvyššímu knězi nikdo nedovolil.
,,Cože?!" zahřměl. ,,Co si to dovoluješ?!"
Mladík si z ramen svléknul černý plášť, co nosili všichni kněží a hodil ho na zem. ,,s**u na vás. s**u na celej chrám - já jsem Vyvolený. Já ovládnu svět - i bez vás. Odedneška nade mnou nemáš žádnou moc, ty starej páprdo."
Gyanbatsu zaskřípal zubama, sáhnul po obřadní dýce, co měl neustále za pasem. ,,Nikam nepůjdeš, nevděčnej pse!"
,,Zkus mě zastavit."
,,Je nás tu devět, hotových kněžích na nehotového kluka. Udělej krok a zabijeme tě, ať nad tebou drží ochrannou ruku třeba deset Jashinů."
Hidan se zasmál. ,,Ale, a co ten poslední schod, na nějž vystoupím a stanu se Vyvoleným? Cha, ještě uvidíme, kdo se dnes přidá k Jashinovi."
Gyanbatsu pokynul knežím za sebou. ,,Zabijte ho!"

Tobi se na židli předklonil, až málem sletěl. ,,Cožeeee? Sám?!"
Hidan se ušklíbnul. ,,Jak nic."
,,A zabil jsi je?"
,,Přijde ti snad, že ne?!" rozkřikl se Jashiňák. ,,To bych tu asi neseděl, ne?! Byla to tehdy legrace. Teď tak ale přemýšlím, že jsem nesplnil výhružku, co jsem dal Chiře. Jako že o ní už nikdo nikdy neuslyší...no, do p***le s tím, teď už je to fuk."
Kakuzu založil ruce na prsou. ,,To je ten nejdebilnější důvod, proč jít na sólo dráhu."
,,Proč myslíš, idiote?!"
Místo Hidanova parťáka se ozval Itachi. Oči, bez Sharinganu černé a klidné, si Vyvoleného měřily s podivným výrazem smutku. ,,Nebylo trochu zbytečné zabít to děvče?" zeptal se. ,,Proč jsi ji nemohl nechat žít, když jsi stejně pak vyzabíjel téměř celý kult?"
,,Nevyjádřil jsem se dost jasně, proč?" prsknul Hidan. ,,Teď jsem o tom, dop***le, celou hodinu mluvil! A mezi náma, ty mi nemáš co vyčítat. Ty jsi taky zabil svoji buchtu."
Uchiha se zachmuřil. ,,To je jiné."
,,Ani ne."
,,Jeho to, na rozdíl od tebe, pořád mrzí." řekl Kakuzu. ,,Těžko říct, jestli je to dobře, nebo špatně..."
,,Neřekla, bych, že je to špatně." dala se slyšet Konan.
Hidan ji ignoroval. Místo toho se obrátil na svého kolegu z Vodopádové.
,,Ty bys měl držet hubu, co se týče výčitek svědomí." okřikl ho. ,,Pořád poslouchat to tvoje skuhrání...."
Kakuzu odfrkl, mávnul rukou a nehodlal se k tomu vyjadřovat, ale ostatní měli tázavé výrazy. Zvlášť Itachi vypadal seriózně zvědavý. ,,Hidan nám svoje důvody řekl," prohlásil. ,,Upřímně řečeno, myslím, že jsou nelogické a přízemní, ale o tobě mám trochu lepší mínění, Kakuzu."
Hidan odfrkl. ,,Jdi do p***le, Sharingane."
,,Ne, počkej," zastavil ho Sasori. ,,Mě by taky docela zajímalo, proč jsi ze sebe udělal to, co jsi dnes, Kakuzu."
,,Já?" ohradil se Kakuzu. ,,Podívej se na sebe, loutkaři!"
,,Já své důvody mám."
,,Já taky."
,,Myslím, že nejsem jediný, koho by zajímaly."
,,To máš pech."
Kisame se ušklíbnul. ,,Neber to tak vážně, Kakuzu. Zítra se stejně rozprchneme na lov Jinchuuriki a bůh ví, kolik se nás vrátí. Někdo by měl znát tvůj příběh, nemyslíš?"
,,Kisame má pravdu." kývnul Deidara. ,,Uvědom si, že seš fakt divnej týpek s pěti srdcema. Jak člověka proboha napadne opatřit si pět srdcí?"
,,A jak někoho napadne žrát jíl a dělat z něj prskavky?!" odsekl Kakuzu.
,,Jsem skutečně zvědavý." Itachi se opřel v židli a v pravé ruce si pohazoval kunaiem, který právě ostřil. ,,Proč jsi uprchl z vesnice ty?"
Kakuzu protočil očima. ,,Proč bych to měl říkat?"
,,A co je na tom?" zasmál se Kisame. ,,Je to už minulost, mluvíme tu o jiných lidech. Každej z nás něco má, e?"
,,Fakt, a co máš ty?"
Žraločí muž se pousmál. ,,Klidně ti to řeknu. Mě totiž na minulosti nezáleží. Ale až po tobě, měkoto."
,,Nejsem měkota." ohradil se Kakuzu. ,,Minulost je mi p***l."
,,Tak to dokaž."
Uprchlík ze Skryté Vodopádové povzdechnul a obrátil oči na stranu, někam do tmy v rohu pokoje, v němž banda trávila jeden z velice mála společných večerů. ,,Fajn. Chcete vědět, proč mám pět srdcí? Tak poslouchejte, protože to nebudu opakovat..."