Osud Sakury Kap1 - Nový tým

Konečně. Dnes je v ninja akademii v Listové maturitní zkouška. Jsem Haruno Sakura a bylo mi dvanáct let. Právě jsem šla podél známé říční stezky. Po pár minutách chůze jsem už spatřila červenou budovu tyčící se nejméně dvacet metrů.
Zaklepala jsem na svou učebnu a spatřila ho. Chlapce, kterého by chtěla a také chce každá holka. Nepřítomně hleděl do dáli a - "Naruto!", vykřikla jsem. Ten žlutovlasej zmetek si to vykročil přímo k
Sasukemu a zastavil se těsně u jeho obličeje. "Kdo si myslíš, že jsi, hmm?", zeptal se hloupě. "Eh? Promiň," omluvil se jakýsi kluk, když strčil do Naruta. Podívala jsem se zase na Sasukeho a... "Naruto!! Šannaro!", vykřikla jsem a dala mu pěstí. On se líbal se Sasukem! To když do něj strčil ten kluk, nebo...?
Do učebny vstoupil zkoušející - Iruka-sensei. S úsměvem se rozhlížel na všechny studenty, hlavně na Naruta, kterého do té doby neměl moc v oblibě. Bylo mi to divné. Věděla jsem, že za těmi dveřmi u tabule jsou další dva zkoušející. A každého si tam budou volat individuálně.
"Shikamaru Nara," řekl Iruka-sensei a spolu s chlapcem zmizel za dveřmi. Za pár minut zase přišel: "Sasuke Uchiha," třída vybuchla láskyplnými výkřiky. Dokonce i já se přidala.
Takto to trvalo pár desítek minut až - "Sakura Haruno". Vstala jsem a pomalým krokem jsem vykročila ke dvěřím. V kabinetě bylo hodně světla. Po stěnách všude byly obrázky bývalých studentů Iruky-sensei. Byla to velká místnost se spoustou skříní.
"Sakuro - jsem si jist, že když se budeš snažit zvládneš to levou zadní," povzbuzoval mě jeden ze zkoušejících, když viděl jak jsem nervózní. Další si něco zapisoval do tlusté modré knihy. Zvedl hlavu a Iruka-sensei začal.
Tady si vyber dvě kartičky. Natáhla jsem ruku a pečlivě si vybrala dvě kartičky. Bylo na nich napsáno: Henge no jutsu, Kakuremino no jutsu. Vzdechla jsem si a zkřížila ruce do pečetě. "Kakuremino no jutsu!" objevilo se spousta kouře a byla jsem pryč. Teda alespoň pro zraky zkoušejících. Ve skutečnosti jsem byla chakrou připevněná na stropě a zakrytá pláštěm vypadající jako pozadí za mnou.
"Velmi působivé."
"Efektivní."
Usmála jsem se a pokračovala. Znovu jsem vytvořila pečeť. "Henge no jutsu," přeměna v Iruku-sensei se vcelku povedla, až na jedno jediné místěčko. Obočí zůstala barva. "Heh heh...," zasmála jsem se nervózně a snažila se zakrýt si obočí. "Nějak mě začala bolet hlava," řekla jsem, položila ruku na čelo a zakryla tím obočí. Zkoušející se ještě chvíli dívali a pak mi podali modrou čelenku, přestě takovou, jakou jsem si objednala. Poděkovala jsem, uklonila se a odešla dveřmi po boku učitelů ven.
"Takže jsem to dokázala. Zítra se budou zařazovat týmy, musím být se Sasukem!" říkala jsem si v duchu. "Ale hlavně... nechci být s tím otravou Narutem. Hmm. Proč jen to musí být takový trouba..."
Vzdechla jsem si a pokračovala cestou k sobě domů. "Stejně nejspíš ani neprojde... I když kdo ví, i on někdy musí mít štěstí."

Další den ráno mi chvíli trvalo se připravit do školy. Byl to pro mě velký den. Měla jsem se stát geninem. Tedy - technicky jsem jím už byla. Chtěla jsem se zalíbit novému mistrovi, normálně nejsem takový šplhoun, ale potřebuji být dobrá kunoichi. Ne, výborná kunoichi.
Asi za hodinu jsem vypadala jako nikdy. Plavé růžové vlasy se chvěli ve větru a obvyklé oblečení už nevypadalo tak obvykle. Bylo příjemnější na pohled i na dotek. A růžovou čelenku, kterou jsem normálně nosila, nahradila modrá, se znakem listové - se znakem toho, že už jsem ninja.
Když jsem vyšla z domu, měla jsem ještě spoustu času, protože rozřazování mělo proběhnout až ve dvě hodiny odpoledne. Proto jsem si chtěla ještě zajít na své nové cvičistě a prohlídnout si terén. Jenže na cvičišti někdo byl. Měl žluté vlasy a oranžovou konbinézu. "Naruto-kun?" slyšela jsem blízko sebe a polekala se. "A - Promiň, ehm...," koktala dívka která se nejspíš schovávala za dřevěných sloupem.
"Ty jsi Hinata, že?" zeptala jsem se jí. Dívka přikývla a já si k ní přisedla. "Co tu vlastně děláš?"
"Já... já jen..." Hinata se červenala až byla rudá jako rak. "...duju ...ta-kun," zakoktala dívka.
"Ehm... Prosím?" usmála jsem se, ale nečekala jsem na odpověď. Podívala jsem se na Naruta. Ještě nikdy jsem ho neviděla tak usilovně cvičit. Bušil pěstí s pokřiveným výrazem v obličeji do dřevěného sloupu až mu z prstů tekla krev. "Proč? Proč to dělá?" zeptala jsem se Hinaty. Ta si povzdechla a odpověděla mi:
"On... vždy takhle trénoval. Jen mu nikdy nikdo nevěnoval pozornost," řekla a zase se začala červenat. "Jeho sen je stát se Hokage a proto udělá cokoli aby ho dosáhl. Podívej se mu na čelo." dodala a já se na něj podívala. Překvapeně jsem zalapala po dechu. Na jeho čele byla zavázaná černá čelenka se znakem Listové. Ten kdo ji nosí, je ninja. "Včera se naučil používat techniku Kage Bunshin. Je to velice těžká technika, používána Jouniny. A taky... Včera touto technikou porazil Chuuninského instruktora."
"Vážně?! On?" vyjekla jsem a sklopila hlavu. Takže i Naruto sílí a já jsem pořád tak slabá, říkala jsem si. "Promiň budu muset jít, Hinato," rozloučila jsem se, usmála a pomalím krokem jsem odešla ze cvičiště.

Otevřela jsem dveře od učebny. V učebně bylo skoro plno. Vypadalo to, že někteří neprošli. Sedla jsem si doprostřed učebny vedle Sasukeho-kun. Vedle Sasukeho seděl Naruto-kun s kdo ví proč naštvaným výrazem. Odpověď dorazila dřív než jsem se stačila zeptat. Jakýsi chlapec se Naruta ptal: "Co tady děláš? Tady jsou jen ti co proštli maturitní zkouškou!" česal ho tvrdě dlaní po vlasech. Naruto se ale usmál a odpověděl: "Pak co tady děláš ty?" a čelenku kterou křečovitě svíral v ruce si přivázal k čelu.
Konečně přišel mistr Iruka. Nedokázala jsem potlačit úsměv a pohlédla jsem na Sasukeho. Měl nepřítomný pohled, jako by se ho dění v této učebně skoro, ba možná vůbec netýkalo. "Jak jistě víte, dnes je zařazování do týmů. každý bude zařazen do tříčlenného týmu, ke kterému se přiřadí určitý sensei. Týmy se vybírají podle toho, aby byla v každém týmu rovnováha v síle," začal Iruka-sensei. "Teď budu vyvolávat jména a vy budete říkat 'zde', podle toho zda-li tu jste," řekl. Odkašlal jsi a začal vyvolávat. "Nara Shikamaru."
"Zde."
"Akimichi Chouji."
"Zde."
"Yamanaka Ino."
"Zde."
"Vy budete první tým. Váš mistr bude jounin Sarutobi Asuma-san," řekl nečekaně.
"Co? Cože? Tak rychle?" začali všichni ve třídě. Zasmála jsem se a vykřikla: "Budu se Sasukem!", ale překřičeli mě další výkřiky.
Zařazování chvíli trvalo než konečně vyvolali mé jméno: "Haruno Sakura."
"Zde."
"Uchiha Sasuke."
"Jupí!", vyskočila jsem.
"Zde."
"Uzumaki Naruto."
"Jop! Heh heh. Zde!" usmál se Naruto.
"Jste tým sedm. Váš mistr bude jounin Hatake Kakashi-san. Čeká na vás v učebně třista třicet dva," oznámil nám mistr Iruka. Postavila jsem se se zbytkem svého týmu a na každého jsem se usmála, i na Iruku-sensei a ten mi úsměv oplatil. Od nynějška patřím do týmu sedm!