Itachiho vzpomínka

Nikdy se necítil tak sám, jako tomu bylo právě v tuto chvíli. Všichni jsou mrtví – pro dobro vesnice, pro Sasukeho. Otec, matka, Yumi, druhá polovina jeho duše nejdražší Yumi, celý ten pyšný a nenávistný klan – Uchihové.
Nedozví se pravdu. Sasuke ho bude nenávidět do morku kostí jako jedovatý trn zabodnutý ve svém srdci. Milovaný malý hloupý bratříček, nesmí se dozvědět pravdu - pro své vlastní dobro.
Odcházel z Listové se slzami v očích, odcházel od toho posledního pouta, které mu zbylo, od Sasukeho omdlelého ležíce v prachu z cesty. Tehdy věřil, že jedině takto může svého bratříčka uchránit. V tu chvíli obětoval vše jen pro něj, vsadil smysl svého života na jediného člověka. On sám už neměl pro co žít, slzy mu stékaly po dvou hlubokých vráskách zdobících jeho obličej. Později si Itachi uvědomil, že právě tady jeho život skončil. Odešel z Konohy nadobro a ani se neohlédl.

„Jak se cítíš?“ zeptal se Madara Sasukeho ležícího na lůžku s obvázanýma očima. Sasuke však mlčel. Litoval rozhodnutí vzít si bratrovy oči. S nimi totiž mohl vidět jako jeho bratr za svého života, prokletý Sharingan. Teď dokázal vidět i své vzpomínky Itachiho očima. Madara ho varoval před vedlejšími účinky transplantace očí, ale Sasuke toužící po pomstě by býval souhlasil s čímkoli, co by mu pomohlo ve zkáze nenáviděné Listové. Nebyl připravený prožít na vlastní kůži bratrovo utrpení. Neustále se mu ve vzpomínkách vynořovalo jedno jméno. Yumi.Yumi. Yumi. Jméno rozesmátého děvčete s dlouhými růžovými vlasy. Děvčete, které Sasukemu nápadně někoho připomínalo. Soustředil se tedy na jednu z bratrových nejšťastnějších vzpomínek.

Na okraji lesa seděla na stromě ruku v ruce dvojice ninjů. Dívce nad čelenkou se znakem Listové divoce vlály vlasy barvy květů japonské třešně ve větru. S bezpodmínečnou oddaností hleděla na chlapce po svém boku, který ovšem zíral do dálky, majíc ve tváři smutný výraz.
„Itachi jaké to je mít sourozence?“ ptala se Yumi.
Tázaný chlapec se usmál, až se mu zkrabatily vrásky na obou tvářích a na okamžik se odmlčel.
„Mít sourozence je vlastně dar,“ nejistě odpověděl ve tváři trochu pobledlý.
„Proč mi vlastně pokládáš takovéhle hloupé otázky?“
Dívka neodpověděla a změnila svůj oddaný pohled na ukřivděný výraz.
„Omlouvám se,“ řekl Itachi a na usmířenou Yumi obtočil ruku kolem pasu.
„Jaks to tedy myslela?“ otázal se.
Po nejisté odmlce odpověděla.
„Jak jistě víš můj strýc a jeho manželka zemřeli na misi pro Listovou a zůstalo po nich dítě, dívka asi ve věku tvého bratra. Je naší povinností jí poskytnout domov.“
„To je mi moc líto,“ řekl smutně Itachi a zase se zamyslel.
Dvojice pak chvíli nehnutě seděla a mlčela.
Itachi samozřejmě věděl o ztrátě, která postihla nedávno její rodinu, ale konec Třetí velké války ninjů si vyžádal velké množství obětí. Nenáviděl válku…
Křoví za Yumi se zatřáslo.Itachi vytáhl z kapsy šuriken a chystal se k obraně. Ovšem to, co vykouklo zpoza keřů, nebyl ani v nejmenším nepřátelský špeh, nýbrž malá růžovovlasá dívenka s nápadně vysokým čelem.

SAKURA! Problesklo Sasukemu hlavou. Vzpomínka ale pokračovala…

„Sakuro, co tu děláš?,“ zeptala se Yumi.
Překvapená dívenka mlčela, otočila se a utíkala do vesnice.
„To je tvá sestřenice?“ optal se Itachi, trochu zmaten podobou obou dívek.
„Ano. Jmenuje se Sakura.“

Sasuke opustil vzpomínku s tváří bělejší než obvykle a vrátil se do reality. Tak tohle je tedy Yumi, Itachi miloval a rovněž zabil Sakuřinu vlastní sestřenici. Nerozuměl tomu. Jak je možné, že Sakura neví, kdo byli její rodiče? Proč by před ní něco takového tajili?
Vstal z lůžka a poslepu hledal sklenici vody, Madara mu ji podal, bavilo ho obsluhovat svoji nejnovější loutku - Sasukeho, který pro něho byl jen vítanou pomocí k uskutečnění plánu Měsíčního oka, obrovského genjutsu k ovládnutí myslí všech lidí na světě.
Kdyby neměl ještě ovázané oči, bylo by vidět jak pláče. Itachiho očima. Cítil se plný prázdnoty více než kdy jindy, jen touha po pomstě zažraná hluboko v mysli hořela jasným černým plamenem požírajícím všechny ostatní emoce. Pomstu obsahovala každá buňka jeho těla, rozlévala se krví, stravovala myšlenky a rozsévala jen destrukci a zlost. Sasukeho obvazy se postupně barvily do ruda, jak jimi prosakovaly krvavé slzy linoucí se z Itachiho očí…

**********************************************************************

"Abychom přežili tak lpíme na tom, co známe a čemu rozumíme a říkáme tomu realita. Ale znalosti a porozumění nejsou vždy jednoznačné. Realita může být jen další iluze." Uchiha Itachi