Láska ze Země Vody 05

Mei pomalu přicházela na místo, kde se poprvé setkali. Stále přemýšlela nad tím co se stalo. Proč to vlastně udělal? Proč ji zachránil život a ohrozil tak svůj? A co znamenal ten jeho zvláštní úsměv?
Podobné otázky ji tížily celou cestu a málem si nevšimla, že je na místě.
Naruto už tam byl. Seděl pod mohutným stromem. Na sobě měl černé kalhoty a černou košili. V ruce svíral svou čelenku a prohlížel si ji. Díky tomu mu jeho zlatavé vlasy padaly do čela a jeden pramínek zasahoval do jeho nádherně modrého oka.
Mei k němu pomalu došla a sedla si vedle něj.
„Ahoj Naruto. Můžeš mi vysvětlit to divadlo na ulici?“
„Ahoj Mei. To nic nebylo, jenom náš sensei neumí držet jazyk za zuby a tak po mě jde celá dívčí část vesnice mimo tebe a Yumiko.“
„Co s tím budeš dělat? Nemyslím si, že ti dají jen tak pokoj.“
„Jeden způsob by tu byl, ale moc tomu nevěřím.“
„Proč jsi se mnou chtěl mluvit?“
„Chtěl jsem ti poděkovat za záchranu života, protože nebýt tebe, tak bych už nejspíš nežil.“
„Ani náhodou to ty jsi mě zachránil. To ty jsi se postavil do rány, která by mě zabila.“
„Za to se Mei neděkuje. To je moje nindo. Kdysi jsem si slíbil, že nedopustím, aby se lidem na kterých mi záleží něco stalo. Už jednou jsem zklamal. V Konoze jsem patřil do týmu sedm pod vedením Hatake Kakashio, známého jako kopírovací ninja. Mými týmovými kolegy byla Sakura Haruno a Sasuke Uchiha. Jenže ten měl hlavu plnou pomsty. Chtěl zabít svého bratra za to, že kromě jeho vyvraždil celý Uchiha klan. Proto se nejdříve spojil s Orochimarem a později, po zabití svého bratra, k Akatsuki. Jenže já slíbil Sakuře, že ho přivedu zpět. Pokoušel jsem se o to několik let. Nakonec se Sasukeho hněv obrátil proti Konoze. A během toho útoku jsme se střetli. Náš boj byl velmi dlouhý a krutý. Nakonec jsem musel zabít svého nejlepšího přítele, který byl pro mě skoro jako bratr. Nikdy si to nepřestanu vyčítat. Všichni mě sice oslavovali jako hrdinu, ale já si tak nepřipadal. Nedokázal jsem splnit slib. Všichni říkali, že jsem nemohl udělat nic jiného. Já ale vím, že kdybych našel správný argument tak by se určitě vrátil. Nejvíce jeho smrt zarmoutila Sakuru. On byl její láska a ona se nikdy nevzdala. Vždy doufala v jeho návrat. Nemohl jsem to snést. Jeho smrtí jsem Sakuře, která je jako moje sestra, přinesl jenom bolest. Vždy jsem ji ochraňoval, ale před tímhle jsem to nedokázal. Proto jsem začal cestovat. Snažím se zesílit, abych dokázal pomoci každému na kom mi záleží.“
„Tobě na mě záleží? Proč? Vždyť se známe jen chvíli a tvoje příbuzná nejsem.“
„Myslím si že bude lepší ti to ukázat.“
Naruto se pomalu nahnul k Mei a něžně ji políbil. Mei z toho byla vykolejená. Dost ji to zaskočilo, přestože v to doufala.
„To je myslím odpověď na tvoji první i druhou otázku. Miluji tě Mei od první chvíle co jsem tě uviděl.“
Mei zajela Narutovi rukou do vlasů a tentokrát ho políbila ona a Naruto ji polibky vracel i s úroky. Když se odtáhly, aby se mohly nadechnout, byla Mei rudá jak rajské jablíčko.
„Taky tě miluji Naruto. Kdybys jen věděl jak moc mě to bolelo, když jsem se tě pokoušela vyléčit, ale ta rána se nechtěla zacelit.“
Mei položila hlavu na Narutovu hruď a potichu plakala. Naruto ji hladil po vlasech a jemně Ji do nich políbil.
„Neplač prosím. Trhá mi to srdce.“
Opatrně ji chytil za bradu a lehce jí zvedl hlavu. Podíval se do jejích uslzených oříškových očí, ze kterých vyzařovala láska, štěstí, ale i smutek nad možnou ztrátou.
Naruto ji políbil na špičku nosu, po čemž se Mei usmála.
„Takhle se mi líbíš nejvíc, když se usmíváš. Smutek ti vůbec nesluší.“
Mei se drobátko naštvala a šťouchla do Naruta a ten i s ní v náručí se svalil na zem kde se chvíli smáli a dováděli spolu. Potom jí vzal Naruto ruku a položil ji na svoje srdce.
„Nechtěla by jsi se mnou chodit? Protože tohle srdce patří jen a jen tobě.“
„Moc ráda Naruto.“
Mei ho znovu vášnivě políbila.
„A tohle ber jako důkaz.“
Po chvilce vstali oprášili se a ruku v ruce se vydali k vesnici.