Strážce brány - 22. Zvučná vesnice

Rozhodl se, že jim zatím nic moc přesného o sobě říkat nebude a tak se představil jako Strážce brány a mezi své techniky uvedl pouze svoje bojové umění s mečem a velké množství chakry, které má v sobě. Všichni mu to tak nějak věřili, pouze Hanabi se na něho dívala dost podezíravě a snažila se najít jakoukoli skulinu v jeho vyprávění, která by jí umožnila objevit jeho pravou identitu. Jenže na to byl Naruto až příliš chytrý, aby jí skočil do pasti.
Celý zbytek dne trénoval s Jirem a Marikou různé strategie a další postupy, které ho napadly při vymýšlení jejich týmové spolupráce. Sice to bylo poněkud zbytečné, protože on sám zvládne většinu všech úkolů a oni budou mít šanci se projevit až v konečných soubojích. Chvíli o tom uvažoval a nepřišel na nic, co by ho mohlo v chuuninských zkouškách nějak překvapit. Dokázal vzdorovat genjutsu, jeho taijutsu s mečem je možná i neporazitelné a díky dvěma módům, které ovládá, by ho nemělo ohrozit žádné ninjutsu. Ale i tak nechtěl podceňovat vynalézavost ninjů z Mračné vesnice, kteří připravovali tuto zkoušku.
Měl v plánu trávit hodně svého času se svým týmem, aby se s nimi trošku sžil, ale pak se stalo něco divného. Najednou totiž pocítil, jak se do něho přesouvají zkušenosti z nějakého klonu. Divnější bylo, že žádné zrovna nepoužíval k tréninku, takže to musel být ten, co byl vyslán jako zvěd do bývalé Zvučné vesnice.

Klon Naruta se pomalu ale jistě blížil do Rýžové země, kde Orochimaru zbudoval svoji vlastní skrytou vesnici, kterou pojmenoval Zvučná. Zatím však nikde po cestě nepotkal žádného nepřítele, nebo alespoň někoho živého. Vypadalo to, že život tu zanikl, když tuto vesnici během války zničili. Snažili se totiž zničit potencionální úkryty, ve kterých by mohl nepřítel uchovávat zbraně, anebo soustředit svoje síly k útoku. Ale už tehdy tato vesnice byla jen pouhým stínem své dřívější existence, protože tu už nikdo nežil. Každý kdo mohl tak utekl, anebo prostě odešel někam daleko začít svůj život znovu. Nikdo už nechtěl zůstávat na místě, které mají spojené pouze s bolestí. Ale i tak blonďák čekal, že potká aspoň někoho. Bohužel tu nikdo už nezůstal.
Potom však najednou před sebou uviděl nějaký pohyb a tak se schoval do keře a čekal, co se bude dít. Jakmile se schoval, tak dokonce uslyšel i nějaké dva hlasy, jak se o něčem baví. Proto se na ně zaměřil a snažil se určit, o čem mluví. Jeden z nich zrovna říkal:
„Stejně nechápu, proč nás pořád posílá na hlídku. Vždyť tu stejně nikdo není. Celé tohle místo je úplně mrtvé, ani zvířata tu nezůstali. Nikdo sem už nechodí. Každý se tomuhle místu raději vyhne.“ Druhý muž o něco hlubším hlasem hned odvětil:
„Jo to máš pravdu. Za těch pár dní se tu vůbec nikdo neukázal a silně pochybuju, že sem nějaká země vyšle svoje ninji. Tohle je ta nejlepší skrýš, co jsme si mohli přát. Ale šéf si pořád myslí, že se tu určitě někdo objeví.“ Ani jeden z nich nebyl vůbec rád, že tu musejí chodit v kruzích a hlídat i když nikdy nikoho nepotkali. Ale měli moc velký strach ze svého šéfa, než aby se mu vzepřeli. Pomalu se přibližovali k Strážci brány, který zůstával schovaný v keři a přemýšlel, jestli je má napadnout, nebo jen počkat. Nakonec se rozhodl pro druhou možnost, protože přece jen je klon a nemá tolik chakry. Pokud by ho zničili předtím, než by získal aspoň nějaké informace, tak by se Naruto vůbec nic nedozvěděl a mohl by tím varovat nepřátelskou základnu. Ti by se prostě někam přesunuli a on by je už nemusel znovu najít. A tak prostě počkal, než přejdou a vydal se tím směrem, odkud přišli, v naději, že tam bude jejich sídlo. Pohyboval se velice opatrně, aby na sebe zbytečně neupozorňoval a čas od času se zastavil a snažil se vycítit nějakou chakru v okolí, která by mu napověděla ten pravý směr, kudy se má vydat. Když už to zkoušel po několikáté, tak se mu konečně podařilo zachytit nějakou chakru. Doufal, že to budou společníci těch dvou, které potkal. A tak se opatrně začal brodit skrz další keř a doufal, že na druhé straně uvidí na jejich základnu. Dnes má asi štěstí, protože opravdu v dolině pod keřem bylo několik dalších lidí. Několik kroků za nimi byla jeskyně, do které vcházeli a vycházeli další ninjové. Na to, že to tu má být opuštěné je tu až moc velké rušno.
Chvíli je všechny pozoroval a uvažoval, jak by mohl nejlépe vniknout dovnitř, aniž by ho oni spatřili. Napadlo ho hned několik řešení, ale většinu z nich musel hned zamítnout, protože nemohl zaručit, že by nezmizel hned po provedení náročnější techniky. Nakonec se rozhodl pro to nejjednodušší řešení. Složil potřebné pečetě a zvolal:
„Hen..ge no ju..tsu!“ Celé okolí zahalil bílý kouř. Když se rozptýlil do okolí, tak tam nikde nebyl Naruto. On se změnil do malé mouchy a letěl přímo do té jeskyně, kde se ukrývá vůdce této bandy a snažil se uskutečnit svůj plán, ať už byl jakýkoli.
Opatrně vylétl z keře a směřoval k tomu vchodu. Měl výhodu, že o něm zatím nikdo z nich neví a proto doufal, že nikdo z nich není tak dobrý senzibil, aby dokázal vysledovat chakru, která vyzařovala z jeho přeměny. Už se dostal k venkovnímu táboru a raději trochu vzlétl, aby ho náhodou někdo z ninjů neohnal rukou a nesrazil ho rukou. Když už prolétával kolem nich, tak si všinul jejich různorodého věku. Byli tu děti, mladí, dospělí i staří. Ale co je spojovalo? Možná to bude chuť pomstit se všem z armády shinobi, kteří jim tu zabili nějaké blízké? Nemohl s jistotou nic vědět a tak doufal, že brzo objeví něco, co mu objasní jejich situaci. Když vlétával do jeskyně, tak musel letět o něco níž a toho si hned všimnul tak čtyřletý chlapeček, který za ním nadšeně běžel a začal se snažit ho srazit. Asi to pro něho byla moc dobrá hra, protože se u toho smál na celé kolo a vytrvale ho pronásledoval. Strážce brány se mu snažil ze všech sil uniknout, a proto začal znovu vzlétávat, tak vysoko, aby na něho nemohl dosáhnout. Chlapec ještě několikrát naprázdno máchnul rukama, ale moucha se dostávala rychle z jeho dosahu. Hodně zklamaně se po ní koukal, dokud mu nezmizela v jeskyni a potom se vrátil ke své rodině.
Naruto si mohl konečně oddychnout a pokračovat v průzkumu tohoto místa. Zatím na nic moc důležitého nepřišel. Jen si tak letěl dál. Najednou se strop začal snižovat. Což znamená, že se brzo dostane ke konci této jeskyně a přitom ještě nic nezjistil. Vůbec se mu to nezdálo. Za další zatáčkou se však zarazil. V místě, kde by měla končit jeskyně, byl vykopán ve stěně otvor, dost velký aby se jím dalo prolézt na druhou stranu. Vůbec však netušil, co by tak mohlo být na druhé straně tak cenného, že by se někdo obtěžoval udělat si takový vchod. Co by je sem tak asi mohlo přitáhnout? Rozhodl se, že nemá cenu přemýšlet a tak se raději rozletěl skrz díru na druhou stranu.
Na druhé straně se chvilku překvapeně rozhlížel. Místní výzdoba ho trochu zaskočila. Po stěnách bylo hodně nakreslených hadů v různých polohách. Rozhodně to vypadalo divně. Jediný, kdo byl takhle posedlý hady, byl Orochimaru. Takže tohle je buď nějaká jeho skrýš, anebo se tou stěnou probourali do Zvučné vesnice. Každopádně se vydal prozkoumat toto místo. Musí za každou cenu určit, jak moc jsou tito lidé velkou hrozbou. Nechtěl nic zbytečně riskovat a tak se raději znovu vznesl do výšky. Potom se zájmem prohlížel každý kout tohoto místa. Na stěnách nebylo opravdu nic jiného, než různé druhy hadů. Z toho nic moc zjistit nemohl a tak se snažil najít nějaké ninji, aby zjistil, co přesně tu dělají. Po chvilce opravdu v předních prostorách ucítil několik různých chaker. Což znamenalo jen jediné. Letěl tedy tím směrem a držel se hodně vysoko, aby si ho někdo náhodou nevšimnul. Po pár dalších metrech před sebou rozeznal devět různých lidí. Šest z nich byli ještě děti, kterým nemohlo být více než patnáct let a když si je pozorně prohlédl, tak se zarazil.
„Oni mají ochranné čelenky se znaky Zvučné vesnice!“ Pomyslel si překvapeně. Že by jim šlo zrovna o toho? Chtějí je poslat na chuuninské zkoušky? Ale proč by to dělali? Vždyť oni nemohou mít nějakou ohromnou sílu. Určitě tam nejdou kvůli tomu, aby se z nich stali chuuninové. Co by tam tak chtěli získat? Potom se však zaměřil na zbylé ninji. Byli to dospělí muži. Dva z nich nikdy neviděl, ale toho třetího znal moc dobře. S naprostou jistotou mohl říct, že ten muž je Kumuo!
„Ale proč tu je? Co tu vůbec dělá? Přece ho v té oáze zabil!“ Přemýšlel naštvaně blonďatý Uzumaki. Teď když zjistil, že s nimi je i on, tak se hrozící nebezpečí mnohonásobně zvýšilo. Chtěl se opět změnit a něco udělat, třeba je napadnout a konečně se zbavit Kumoa, ale na to neměl dostatek chakry a navíc přednější je, aby originální Naruto zjistil po zničení klona, co nejvíce informací, aby podle nich mohl začít hned jednat. Proto se uklidnil a přiletěl ještě o něco blíže, aby mohl poslouchat, co si ta skupinka povídá. Musí zjistit, o co tu jde. Kumoo, jim zrovna něco přikazoval:
„…těch zkouškách se musíte dostat, až do hlavních soubojů. Zjistil jsem, že váš cíl tam bude taky. Pokud budete mít někdo příležitost, tak ho hned zabijte! Nesmíte dlouho váhat. Ta síla, co jsem vám dal, vám usnadní se ho zbavit. Dokážeme tím všem, že nás nikdo nemůže jen tak zašlápnout do země!“ Celé jeho obecenstvo tomu jen nadšeně přikyvovalo hlavou. Všem jim bylo strašně ublíženo a nyní oni čekají na moment, kdy to budou moct všem vrátit.
„A jak víte, že se tam dostanou všichni?“ Zajímal se pochybovačně jeden ze starších mužů. Tomu se šílený vědec jen pousmál a odpověděl:
„Neměl bys o nich pochybovat. Sice to jsou ještě děti, ale každé z nich má tak speciální kekkei genkai, které jim dává silné schopnosti. Díky tomu mají skoro neomezenou moc, jediné co jim scházelo, byla větší zásoba chakry, která by jim umožnila využívat jejich schopnosti mnohem déle, než teď. Ale to jsem napravil, takže se jim nyní žádný protivník nevyrovná.“ Z jeho hlasu bylo znát, že tomu opravdu věří. Byl si úplně jistý, že se jeho plán uskuteční. Chtěl všem ninja zemím dokázat, že nemůžou nikdy vyhrát! Vždycky se najdou nějací lidé, kterým bylo nějak ublíženo, a ti budou pokaždé nenávidět ty, co to zapříčinili. A v tuhle chvíli to byla tato skupina lidí, co tu jsou s ním. Využil jejich společnou nenávist a vede je ke splnění svých cílů.
„No jo, ale jak je chcete zaregistrovat do té zkoušky? Vždyť všechny země už vědí, že Zvučná padla,“ vyzvídal druhý muž. Nechápal, proč prostě nepočkali na dva týmy z některých zemí a prostě se za ně nepřevlékli. V den chuuninské zkoušky tam budu spousta různých týmů, takže by si tam toho stráže ani nevšimli.
„Všechno už mám zařízené. V Mračné si myslí, že je Zvučná znovu osídlena původními klanu této země a že se podvolili vůli pěti velkých vesnic a chtějí složit chuuninské zkoušky. Nikdo z nich však netuší, že jsme to ve skutečnosti my,“ vysvětlil Kumoo. Tentokrát se totiž rozhodl nic nepodcenit a počítat ve svém plánu snad úplně se vším, aby se mu to nějak nezvrtlo, jako minule. Najednou ho však přerušil jeden z geninů, který varovně zvolal:
„Nejsme tu sami!“ Než se Naruto stihnul něco udělat, tak se už na místo, kde stál, letělo několik železných jehlic. Ve své podobě nemohl rychle reagovat a tak se snažil využít této přeměny naplno. Jednoduše přestal máchat svými křídly, což mu získalo několik málo dalších sekund. Tímto svým manévrem se přiblížil rychle k zemi. Chtěl opět vzlétnout, ale v tom mu zabránila další salva jehlic, ale tentokrát na něho letěli z šesti různých směrů, takže neměl žádnou šanci k úniku. Všechny cesty mu uzavřely jehlice. Nemohl udělat nic a tak jen čekal na zásah. Hned celé okolí zaplnil bílý kouř a klon zmizel.
„Kdo to tam je? Běž se podívat Akiro!“ Rozkazoval urychleně vědec. Tohle opravdu nečekal. Byl si jistý, že nikdo neví o tom, že ve Zvučné vesnici je opět nějaký život. Překvapilo ho, že se sem někdo dostal.
Ten mladík, který si předtím všimnul vycházející chakry z mouchy se podíval tím směrem a jen nesouhlasně zakroutil hlavou.
„Nikdo tam už není. Buď se přemístil, anebo to byl pouhý klon. Každopádně tu je už klid, takže můžeme pokračovat v přípravách,“ informoval všechny Akira a znuděně se díval do stále více naštvaného obličeje Kumoi.
„Kdo se mohl opovážit sem přijít? Musel to být ninja, což znamená, že nyní už budou vědět, co má v plánu. Ale i tak nemá smysl nyní nějak ty plány měnit, protože věděl, že stejně nikdo z nich nemá dostatečnou sílu k tomu, aby mohl zvrátit, to co se chystá,“ pomyslel si Kumoo, který stále plně věřil ve svoji pomstu.