Hokageho syn 2. Díl

Hinata kráčela po vesnici, už to bylo sedm měsíců, co se usídlila v této vesničce. V náručí nesla malého chlapce. Měl krásné blonďaté vlásky, na každé tváři dvě rýhy. Vypadal přesně jako jeho otec… Akorát ty oči, bylo v nich cosi magického, nikdy neviděla stejné ba i podobné. Už jej jejich barva byla výjimečná, z jedné poloviny byli průzračně modré a z druhé se modrá vpíjela do krásné levandulové. Její kroky směřovaly k nedaleké školy, často tam chodívala vypomáhat s výukou malých ratolestí. Těšila se, že tam jednoho dne nastoupí i její malý syn. Hinatin život byl doslova dokonalý, občas si vzpomněla na Naruta, chtěla vědět, jak se mu daří, jestli je šťastný a podobné věci, ale nechtěla se vrátit, aspoň ne teď.

MEZITÍM V KONOZE

Naruto seděl za svým stolem a probíral se hromadami papírů.
,,Hokage-sama,'' oslovila ho mladá blondýnka s krátkými vlasy a onyxovýma očima.
,,Měl byste jít domů, měl byste si odpočinout, posledních pár měsíců skoro nespíte. Mám o vás strach, měl byste na slečnu Hyuga zapomenout… vím je to těžké, ale bude to tak lepší. Jinak se obávám, že se z vás stane opravdu špatný Hokage…’’ řekla lehce smutně dívka.
,,Kazeon, víte jaké to je? Víte, jaké to je někoho ztratit!!'' Zařval na ni. Blondýnka se rozklepala, nebyla schopna slova.
,,Já... já... promiňte mi to Hokage-sama...'' Vykoktala ze sebe.
,,Kazeon, omlouvám se. Máte pravdu měl bych jít domů, na všechno zapomenout a žít jako předtím. Na zbytek dne si vezměte volno, udělejte si s manželem hezký večer, já už také půjdu,'' řekl Naruto. Vstal od stolu, sundal si plášť a zamířil ke dveřím, Kazeon ho následovala.

Šel rychlým krokem k jeho domu, cestou přemýšlel nad Hinatou a vzkazem jenž mu zanechala. Pořád doufal, že se vrátí. Nechtěl si to přiznat, ale v jeho myšlenkách se často vracel ke společným vzpomínkám, často si představoval jak sedí v kanceláři za stolem, najednou se otevřou dveře a nich stojí Hinata, usměje se a praví: ,,Naruto-kun, jsem doma.''
Nechtěl si připustit, že ho Hinata opustila a že se možná už nevrátí. Došel k jeho domu, opět se mu vrátili vzpomínky na to, jak k němu přivedl Hinatu se zavázanýma očima a jak byla ráda, když ji pásku sundal. Vzpomněl si na to, jak společně stěhovali jejich věci do domu, jak byli šťastni. Mrzelo ho, to co udělal, byl bláhový, myslel si, že miluje Sakuru a ona jeho, ale nebylo tomu tak, ona ho chtěla jen kvůli jeho titulu a on miloval Hinatu.

,,Měl bych se dát do kupy,'' řekl Naruto, když se na sebe podíval do velkého zrcadla v obýváku. Jeho vlasy mu spadaly k ramenům a jeho tvář byla lehce porostlá vousem. Přešel do koupelny, ze zásuvky vytáhl strojek a nůžky. Oholil se a ostříhal si vlasy tak, jak to nosíval po celý jeho život. Poté se šel vysprchovat, dále jeho kroky směřovali ke kuchyni, kde se najedl. Pak šel do ložnice, otevřel skříň, ve které měl schované Hinatiny věci. Rozhodl se je všechny odnést na půdu, když dával její šaty do krabice z jedněch vypadlo chrastítko. Překvapeně na něj koukal, zvedl ho a sedl si na postel. Ihned začal hledat vzkaz od Hinaty, který mu zanechala. Rozbalil papírek a znovu si ho přečetl. Chrastítko si pevně přitiskl k srdci a z očí mu tekly slzy.
,,Tak proto jí často nebylo dobře, byla těhotná. Teď už mi to dává smysl… hodlá se jednou vrátit i s mým dítětem… do té doby mi nezbývá nic jiného než čekat. Do té doby musím být aspoň dobrým Hokagem a člověkem, když jsem zklamal jako přítel a také jako otec,'' řekl a v jeho očích se objevilo odhodlání. Chce pro svého potomka připravit skvělí domov a nikdo mu vtom nezabrání.

Naruto konečně našel ztracenou cestu a jsem si jistá, že už z ní nesejde.