Hokageho syn 1. díl

,,Ahoj miláčku, v kolik se dneska vrátíš?'' ptá krásná dívka svého milého.
,,Ježiši já nevím, co tě to zajímá?!'' Ozval se v telefonu lehce rozhořčený hlas.
,,No...já jen...jestli mam na tebe čekat s večeří...'' vykoktala ze sebe dívka.
,,Ne nemusíš, vrátím se asi kolem druhé ráno. Musím ještě něco probrat se Sakurou a potom se musím podívat na ty papíry ohledně... no... té... slavnosti, co má být příští týden,'' odvětil blonďatý chlapec do telefonu.
,,Aha, no tak se uvidíme ráno, ano?''
,,Jistě zlato, měj se,'' řekl blonďáček a zavěsil telefon.
,,Ach jo, od té doby, co se stal Hokagem má na mě čím dál tím méně času, ale neboj zlatíčko to se změní,'' usmála se dlouhovlasá dívka a pohladila si bříško, ve kterém dřímal nový život. Dřívalo v něm jejich dítě, spojení jejich lásky, lásky mezi Narutem a Hinatou. Zatím však jejich děťátko bylo tak malé, že by člověk ani nepoznal, že na něho svět již čeká. Dokonce ani jeho vlastní otec nevěděl, že existuje, ale to se dneska změní.
Hinata šla do kuchyně a připravila si večeři, bylo něco kolem deváté večer. Sedla si ke stolu a začala jíst.
,,Kdyby si jen vědělo mé děťátko, jak moc tě miluji,'' řekla s úsměvem na tváři.
,,Tvůj tatínek má určitě taky hlad, co kdybychom mu nějaké jídlo donesli? No, co myslíš?'' Otázala se a hned na to se zvedla, přešla k lednici, vyndala z ní nějaké jídlo, aby mohla něco uvařit. Po několika minutách měla hotovo. Jídlo dala do krabičky a zavázala jí do uzlíku, oblékla si bundu a s uzlíkem v ruce vyšla z jejich domu. Ulice, i v takto pozdní hodinu, byla poměrně rušná. Když Hinata dorazila před kancelář Hokageho, aniž by zaklepala otevřela dveře a vešla dovnitř se slovy, ,,Naruto přinesla jsem ti večeři, aby si mi neumřel hl...'' Hinata zůstala stát ve dveřích a upustila uzlík s jídlem, když uviděla Naruta opírajícího se o stůl a na něm nalepenou jakousi dívku s růžovými vlasy. Hinata nebyla hloupá a věděla jméno té dívky, Sakura Haruno.
,,Jé Hinato, co ty tady?'' Řekl překvapeně Naruto. Hinata se nezmohla na slovo.
,,Já... já... já ti to vysvětlím Hinato...'' řekl Naruto, ale Sakura ho umlčela polibkem.
,,Ne! Ty jí nic vysvětlovat nebudeš miláčku. Já jí to vysvětlím sama!'' Ušklíbla se Sakura a šla k dlouhovlasé tmavovlásce. Hinatě se třásla kolena a slzy měla na krajíčku.
Sakura se zastavila asi dva kroky od Hinaty a řekla: ,,Moje milá Hinato. Jak sis vůbec mohla myslet, že by někdo jako Naruto miloval, tak ubohou a slabou holku jako jsi ty? Naruto tě nemiluje a nikdy nemiloval, miluje mě a na tom se nic nezmění, ty blbá krá*o!'' To už Hinata nevydržela a vyběhla z kanceláře, její kroky směřovali k jejímu domu.
,,Hinato, počkej!'' Zařval na ni Naruto a chtěl za ní běžel, ale Sakura zavřela dveře.
,,Nikam nepůjdeš!'' Řekla přísně.
,,Sakuro nech toho! To si vážně přehnala! Možná jsem si jen namlouvat, že tě miluju, protože až teď jsem si uvědomil, že miluju Hinatu! Tak mě nech jít!'' Zařval a odstrčil Sakuru od dveří a vyběhl za Hinatou.
,,Naruto...'' řeka udiveně Sakura.

Hinata běžela s brekem domů a celou cestu přemýšlela, jak se to mohlo stát a co udělala špatně. Však odpověď neznala. Přiběhla domů a do batůžku si naskládala jídlo a nějaké oblečení, také si vzala nějaké peníze na cestu. Už chtěla vyběhnout z domu, ale zastavila se. Na jejím krku se pořát houpala čelenka Konohy, proto si ji sundala a i se vzkazem pro Naruta ji položila na stůl.
Když Naruto přiběhl, v domě nebyl nikdo. Sedl si ke stolu, lokty o něj opřel a dlaněmi si zajel do vlasů, z očí se mu valily kapky slané vody. Po chvíli si všiml vzkazu, který tam ležel. Když ho rozbalil, začal číst:
Milý Naruto.
Je mi moc líto, že jsem ti nebyla dobrou přítelkyní, snad budeš se Sakurou šťastný. Odcházím co nejdál od Konohy, nemohla bych se dívat na tebe a Sakuru. Hodlám jít do vesnice na míle vzdálené, chci jít tak daleko, aby si mě nikdy nenašel.
Měj se tvá Hinata.
PS: Jednoho dne se vrátím a nepřijdu sama.
Posledním slovům ve vzkazu nerozuměl, nevěděl co znamenají. Ale jedno věděl určitě, jeho láska opustila Konohu. Do očí se mu nahrnulo ještě více slz, nevěděl co má dělat. Postupně si uvědomoval, že udělal ohromnou chybu, chybu takových rozměrů, že už nejde napravit.

Hinata běžela celou noc a celý den, občas jen zastavila na jídlo a aby se trošku vyspala. Její nenarozené dítě se pomalu zvětšovala a jen několik týdnů, před jeho narozením se Hinata usídlila v malé vesničce jménem Kogaki. Lidé v této vesnici byli rozděleni na klany, které se navzájem nenáviděli. Hinata si rozuměla se všemi ve vesnici. Všichni ji měli rádi, ale ani ona nedokázala zastavit boje mezi nimi. Po několika týdnech se jí narodil překrásný syn, celá vesnice se radovala, v tu noc, kdy přišel na svět, nikdo nebral ohledy na to, že ten druhý je v jiném klanu a měli by se nesnášet. Všichni spolu vycházeli, a proto jejího syna pojmenovali Kazuo, laskavý syn, nebo také, muž přinášející mír. Od té doby se vesnice stala jednotnou a všichni spolu vycházeli. Krásnější miminko snad nikdo nikdy neviděl.
Díky Kazuovi, Hinata zapoměla na žal sužující její srdce a opět se radovala ze života.