Klub přátel deštivého dne

Kap. Kap. Kapity-kap. Kap.
Naruto seděl u okna a pozoroval balet dešťových kapek na okenním skle doprovázený symfonií vytrvalého bubnování na střechu.
Venku bylo pošmourno, chladno, a ulicí proudily řeky bláta, které déšť spláchl z okolních lesů.
Naruto se nudil.

O hodinu později s trhnutím zvedl hlavu a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že spal.
Zakručelo mu v břiše, a tak se vydal na kontrolu zásob v kuchyni. Ve spíži však našel jen dva suché kousky chleba, a když se zoufalstvím prohledal zbytek místnosti, objevil v poličce nad sporákem zbytek tvrdého sýra.
Do mokra a zimy se mu moc nechtělo, ale umřít hlady taky ne. Dilema nakonec vyřešil po svém.
"Kagebunshin no Jutsu!"
Než se klon stačil rozkoukat, Naruto už ho strkal ven ze dveří. "Skočíš mi do Ichiraku na dvoje Miso rámen a pozdravuj ode mě dědu Teuchiho a že by byl moc hodnej, kdyby mi dal dvojitou porci tuňáka..."
Blonďákovo dvojče se však vzdorovitě vzpříčilo mezi futry. "Ani mě nehne, bež si moknout sám!" Následovalo pufnutí, obláček kouře, a klon byl ten tam.
"To si ze mě děláš srandu?!" zuřil Naruto. "Kuchiyose no Jutsu!"
Ale pro rámen se nechtělo ani Gamakichimu. A než zmizel zpátky do Myobokuzanu, varoval hladového ninju, aby se kvůli takové blbosti neopovažoval volat jeho tátu.
"Ksó!" zakvílel Naruto zoufale a odplížil se zpátky k oknu.

Po další protrpěné hodině, naplněné tupým zíráním na ulici, svitla Narutovi naděje. Po chodníku totiž vesele, bez pláštěnky či deštníku, poskakoval Rock Lee.
Hladový ninja prudce otevřel okno. "Hej, Lee!"
"Ohayo, Naruto! Co říkáš na můj nový trénink? Řekl jsem si, že když po dešti rostou houby, proč by po něm nemohla vyrůst i moje síla mládí?! To bude Gai-sensei koukat, jak jsem to vynalezl!"
"Supr, jseš koumák... Hele, nebudeš náhodou v tom tréninku pokračovat směrem k Ichiraku?"

Neuběhlo ani deset minut a už se ozvalo zběsilé klepání na dveře. Síla mládí se fakt předvedla, pomyslel si Naruto, když bral za kliku. Těšil se, že Lee odfičí na další trénink a on si bude moct v klidu vychutnat svůj rámen. To se ale šeredně spletl. Do bytu mu totiž vtrhlo tsunami lidských těl.
"Čau Naruto!" vyňafnul Kiba, bez okolků se usadil na gauči a hned vedle něj zakotvil Chouji.
"Hm," svorně zabručeli Sasuke, Shino a Neji, s ještě kyselejšími ksichty než obvykle.
"Ahoj," kývly na pozdrav Sakura s Ten Ten.
"O-ohayo, Naruto-kun," pípla Hinata a opřela se o zeď, aby slabostí neupadla.
"To koukáš, co?" poskakoval Lee, když překvapenému domácímu podával krabičky s rámenem. "Cestou mě napadlo, že se tady sám musíš děsně nudit. A tak jsem oběhl ostatní, kteří se překvapivě taky nudili a přivedl je sem, abysme si udělali párty. No není to super nápad?"
"No jasně, ten déšť ti leze na mozek a přivádí tě na samý super nápady," zahučel Naruto sarkasticky.

Ticho rušilo jen Narutovo mlaskání a srkání, když do sebe tlačil už druhé nudle miso. Ostatní seděli na zemi jak oukropci a nevěděli, kam s očima.
Nakonec to Kiba nevydržel: "Když už jsme jednou tady, a máme něco podnikat, navrhuju tu naši sešlost nějak pojmenovat. Na začátek dobrý, ne?"
"Pro mě za mě," prsknul Sasuke a odporoučel se na záchod.
"Co takhle 'Přísně tajný spolek Genninů'?" navrhla Ten Ten.
"E-e," oponovala Sakura. "Když jsme se sešli díky dešti, chtělo by to tam nějak zakomponovat."
"Zakompotovat?" zdvihl Lee tázavě obočí.
Hinata se rozhihňala. "A co- co třeba 'Klub přátel deštivého dne'?"
"To není špatné," souhlasil Shino. "Budeme se scházet vždycky, když bude pršet, abychom se zabavili."
"Beru," zahuhňal Naruto s plnou pusou. "Ale příště v bytě někoho jinýho," kabonil se na Akamara, který mu rozkošnicky okusoval polštář.

"Tak název by byl," ujal se znovu slova Shino. "Ale co tedy budeme dělat?"
"Budeme si hrát na piráty!" vyřikl Lee.
"To víš že jo, a vytopíme celej barák, ani náhodou!" krotil ho Naruto.
"Převlíknem se do kostýmů, a půjdem strašit sousedy!" navrhl neočekávaně s ďábelským úsměvem Sasuke.
Překvapivě všichni souhlasili, když tu náhle Naruto upozornil na jeden malý nedostatek tohoto plánu.
"Ehm, a kde ty kostýmy chcete vzít? Já mám ve skříni jen trenky, pyžamo, a náhradní teplákovku..."

A tak dumali dál. Zamítnuta byla Leeho domácí posilovna, Sakuřino vyšívání a Nejiho studium filosofie. Stejně tak padla ikebana slečny Yamanaka, Kibův kynologický kroužek, Choujiho kulinářské okénko, i Shikamarův záživný příspěvek "pozorování bouřkových mraků".
Když se Shino vytasil s encyklopedií entomologie, začínalo jít opravdu do tuhého. Naruto v duchu proklínal Leeho a říkal si, jaké to bylo blaho, nudit se pěkně o samotě.

Nakonec Hinata navrhla pantomimu a bylo ujednáno. Jako první šel na řadu Chouji. Nafoukl tváře, padl na všechny čtyři, načež se začal prohánět po pokoji. Netrvalo dlouho, a všichni v něm poznali Ton Ton.
Sotva se Shikamaru vytasil s cigaretou, Naruto mu svým řevem: "Asuma, je to Asuma!" zabránil v podpálení svého milovaného bytečku.
Inino ztvárnění Genmy nikdo nepobral, protože namísto šátku si na hlavu uvázala Narutovu mikinu a do pusy místo párátka strčila jídelní hůlku. Sasuke tak hádal Třetího Hokage s jeho kloboukem a dýmkou; Kiba mínil, že je to nějaký pacient z nemocnice s teploměrem. Ino se urazila a odešla trucovat do kuchyně.
Když se Lee pokusil nacpat si pod overal dva polštáře, aby mohl předvádět Tsunade, Sakura pokračování hry zastavila se slovy: "Už zase z toho děláte prasárnu!"

A tak se rozpoutala další hádka o tom, co by 'Klub přátel deštivého dne' mohl dál podnikat. Hádali se a hádali, a ani si nevšimli, že venku už dávno přestalo pršet...