Banda tupců 16

Ráno v kuchyni.
„Nemůžu mít blechy!“ vztekal se Sasuke. „Orochimaru-sama mě pak nebude chtít jako nový tělo!“
„To nikoho nezajímá,“ řekl s klidem Itachi a úporně snažil se přečíst hlavní titulku novin „Tebe ať si klidně sežerou...“
Sasuke místo dalšího vztekání se, vytáhl OPRAVDU obří láhev spreje proti blechám.
„Itachi...“ začal Sasuke po svém starším bratrovi vrhat podivným pohledem.
„Co je?“ otočil se otráveně.
„Sežer si to!“ zamířil lahví a zkropil mohutným proudem Ita přímo mezi oči.
„Wuáááá! Mé oči! Mé přenádherné oči! Pomóóóc, já nevidím!!! Grrr ZABIJU TĚ!“ a chtěl Sasukeho zaškrtit, ale místo něj rdousil nebohého Deidaru.
„Chhroppt It-I-Itachi já nemůžu...,“ začal blonďák nabírat barvu rumělky ve tváři.
„Itachi, pusť prosím Deidaru. Mrtvej nám opravdu k ničemu nebude a mimo to, slepej jsi už dlouho,“ snažil se ho vůdce zklidnit. „Sasuke tu deratizaci nemyslí špa... TY jeden..!“ Sprška páchnoucího postřiku a následné zreznutí všech Peinových piercingů, rozházelo i boha. „Ty vyklepanej mozku, co si myslíš že děláš?!“ popadl mladšího Uchihu za límec a chtěl ho zabít sám. "Může to být jedovatý i pro lidi, ty dutá hlavo!“
„Je to pro vaše dobro,“ mizel skafandr za dveřmi.
„Ííííí!“ zaslechli z chodby Konanin hlas. „Co si to dovoluješ, ty sharingan-zmetku?!?“ Následoval zvuk trhaného plastu. Všichni zděšeně očekávali, co se stane dál.
Otevřely se dveře.
„Ten kluk mě zlil nějakou smradlavou vodou,“ postěžovala si dívka, která se teď až nápadně podobala miss mokré tričko z předloňského roku. Aby na ni ostatní chlapi nemohli zírat, půjčil jí Pein svůj plášť a dál rozmrzele pokračoval ve vyndavání piercingů.
Sasuke si zatím vedle vyškubl kunai z čela a prstem zacpal krvácející dírku.
„Tak se necháte deratizovat odborníkem!“ vztekal se.
„Blázníš? Víš, kolik to stojí?!?“ ozval se Kakuzu, používající futra místo drbátka.
„Zřídíme si tu provizorní deratizační stanici. Vzhůru do koupelny!“ vyhrkl Pein.
„Myslíš tu vanu pod stříškou uprostřed zarostlé zahrady?“ chladil jeho nadšení Deidara.
„Postavíme jí stěny!“ vykřikl ještě nadšeněji.

***
Jak řekli tak udělali. Během celého dopoledne stavěli ohradu ze dřeva kolem venkovní vany a když už bylo před obědem hotovo, vzal vůdce malou plechovou tabuli a na ní napsal svým typicky přerostlým rukopisem: "KOUPELNA, VYUŽÍT POUZE V PŘÍPADĚ NEJVYŠŠÍ NOUZE!!!".
„Uff konečně hotovo,“ usmál se Pein a chystal se vejít dovnitř nově zabezpečené koupelny „Jako váš šéf si vyhrazuju první kou... ksakruu!“
To se Deidy kolem nich prohnal jak hurikán a ihned se zabouchl a zamkl uvnitř „Moc moc se omlouvám šéfe, klidně mi to strhněte z platu,“ ozvalo se zevnitř a pak už bylo slyšet jen cákání vody.
„Ty brakovitá bárbíno!!! Okamžitě vylez ven. JÁ mám přednostní právo, já to tu postavil, já tomu velím...“ řval ze země vzteky rudej zrzek.
„Tak to vypadá na dalších 8 hodin v koupelně než se vysprchuje, nageluje, namaluje ... nooo počítám že máme dnes po koupání a taky po veškeré teplé vodě,“ vzdychl Itachi.
„Mě z toho vynechte, já se koupat nemůžu,“ obrátil se k odchodu Sasori „Zplesnivělo by mi dřevo.“
„Mě taky,“ ozvala se za ním Konan „Nebudu se tady sprchovat, když vím, že za rohem byste mě stejnak šmírovali vy úchyláci.“
„Kisame rád jenom přírodní vodičkuuu,“ zazubil se modrák „Rybník taky dobrej. Moc přátel já tam nalézt.“
„Tato krev je darem od Jashin-sama!!! Přísahali jsme že ji nikdy nesmyjeme dolů!“
„Nechci si ani představit Hidane jak vypadá tvé spací povlečení když si tuto "vzácnost"...,“ rýpl do něj Kakuzu „... nesmyl ze sebe za celých 5 let. Každopádně já se taky koupat nebudu. Plencat zbytečně vodou. To se radši nechám sežrat zaživa. Mějte se zatím“
Nakonec před umývárnou zůstali stát pouze naštvaný šéfik, drbající se Itachi a Tobi s gumovou kačenkou.

***
O 6 hodin později.
„Bheeee Tobi se už chce vykoupat Deidara-sempai. Tobiho už to mooc svědí!“ fňukal mr. Lízátko a snažil se dovnitř podhrabat.
„Dej už pokoj Tobi! Ještě si musím vyčistit zuby, depilovat pokožku, nalakovat nehty, vysušit a nalakovat vlasy, umít ...“
„Já já já už to nevydržím,“ začal se vztekat celý poštípaný Ita a naskočil mu v očích Mangekyo Sharingan „Teď tam vrazím a jednu mu vrazím!!!“
„V klidu,“ řekl Pein, když se vzbudil z usilovného přemýšlení „Dostal jsem brilantní nápad jak se vykoupat a ještě si to příjemně zpestřit,“ zašklebil se šibalským úsměvem.
„Co tím myslíš?“ zeptal se nechápavě rudoočko.
„Za 3 minuty vzadu u rybníka,“ mrkl zrzek a zmizel v sídle.

***
Itachi se tak dlouho prodíral lesními křovinami až nakonec dorazil k přilehlému rybníku, kam ho Pein pozval. Zatímco se prodíral rákosem zaslechl někde blízko sebe šramot.
„Kdo je tam?!“ přikázal nahlas a zaujal bojovou polohu, v ruce slepeckou hůl.
„Psst to sem já, ty blázne. Nekřič a buď potichu!“ zaslechl Peinův hlas.
„Peine, co tu vyvádíš a...,“ přiklekl si k sedícímu a právě si všiml co drží vůdce v rukou „...na co máš ten dalekohled?“
„Tohle? Noo říkal sem ti, že si to koupání trochu zpestříme hih. Jenom se podívej, není to nádhera?“
Itachi se podíval směrem kterým šéf ukazoval. Při protějším břehu se zrovna koupala Konan.
„Ouuuu ty křivky ty přenádherné boky...,“ rozplíval se celý zardělý Pein „To je, to je... dokonalé!!! Itachi, pojďme blíž.“
„Hele víš jistě, že je to dobrý nápad? Jestli si nás všimne tak si tejden nesednem.“
„Nesmysl, s mými skvělými maskovacími schopnostmi by nás nenašel ani živáček. Tak kupředu!“
Oba záškodníci se pomalu plížili podél břehu kryti rákosím až ke svému cíli. Itachi měl často dojem že už jsou moc blízko, ale Pein se pořád přibližoval dokud nebyli tak 4 metry od Konan.
„Važně si myslím že to není dobrý ná...“
„Ticho, chceš aby nás slyšela? Jen mlč a pozoruj.“
Ita už nic nenamítal a začal pozorovat modrovlásku. Čím víc ji sledoval tím víc mu docházelo jak překrásná je a už se ani nedivil proč po ní Pein tolik toužil. Vypadala jako anděl. Kdyby jí tak mohl jen...
„Ouch,“ ozval se najednou zrzek „Je to tady!!!“
Konan si zrovna začala rozepínat podprsenku. Pomalu ale jistě až nakonec před nima stála nahá.
„ÁÁÁÁÁÁÁ TO JE... TO JE...!!!“ vykřikl Pein a spustil proud krve z nosu. Naneštěstí si nevšiml že klečí těsně nad hladinou a při úporném naklánění v kombinaci s šokem padl střemhlav do vody.
„ÍÍÍÍK,“ vykřikla modrovláska a ihned se zakryla ručníkem „PEINE!“
Itachi pocítil, že se blíží malér a tak se snažil nenápadně vytratit.
„ITACHI!“
To Uchihu tak vyvedlo z míry že se rozhodl dát na útěk, ale ve své slepotě vběhl akorát do rybníka. Když se pak vynořil na hladinu i s omámeným vůdcem-sama, stála nad nima s naštvaným výrazem Konan.
„Vy dva!“ ukázala na provinilce „Co ste tu vyváděli?! Šmírovali jste, žejo?“
„No já já...,“ začal Pein „Teda my vlastně, vlastně...“
„Za to může Pein! Vylákal mě sem! Já s tím neměl vůbec nic společnýho, sem v tom nevinně!“
„Zrádce, to je tvůj vděk za to že sem tě...“
„ČAUUU, klucíííí!!“ ozvalo se za jejich zády ve vodě a na hladinu se vynořila modrá hlava „Jak se vede?“ zašklebil se.
„KISAME!!!“ vyjekli překvapeně všichni tři „Co ty tady?“
„Noo šel sem se vykoupat a pokecat s mojí tetičkou, bratrancem a jeho dětmi a dětmi jejich dětí a ...“
„Zkrať to!!!“ vyprskla Kon „Cos tu dělal ty?“
„Noo a když sem dal sbohem tetičce May, tak sem si všiml jak tady šéf a Itachi-san potají...“
„Kisame...“ vyjekl zrzek.
„...šmírujou...“
„...ztichni...!!!“
„... Konan.“
Pein vypadal že asi omdlí, zatímco Itachi se bál pohlédnout na modrovlásku. A věděl proč. Z Konan začal sálat hněv na sto honů.
„Řekl sem něco špatně?“ lekl se rybák.
„Vůbec ne Kisame,“ řekla Konan a vrhla vražedný pohled na přistižené duo „Můžeš v sídle vyřídit, že se váš šéf a Itachi chvilku opozdí.“
Kisame kývl a odplul pryč. Itachi se ho snažil nenápadně následovat a zatáhl za zrzka když tu je zastavil její hlas.
„A co týče vás pánové,“ sklonila se až k nim a ďábelsky se usmála „Myslím že by neuškodilo menší odškodnění z vaší strany!“