As long as you are happy...

…I don´t care. I don´t care about my feelings, my sadness, my hurt…because you are happy.

Kráčela ulicemi Konohy, pramínky tmavě modrých vlasů jí padaly přes levandulové oči. Zakrývali je, jakoby chránili před okolním světem. Kráčela s hlavou sklopenou, dívala se do země. Ochranitelsky se držela za paži. Bránila sama sebe před venkovním krutým, světem. Kráčela tam, kde bylo jeho oblíbené místo. Vlastně druhé oblíbené, až po restauraci Ichikaru Ramen. Tam by asi nebylo moc příjemné prostředí na to, utápět se ve vlastním žalu…

…I don´t care about nothing. Wait, one thing is there. That´s you. For your smile, I would do anything.

V žalu a sebekritice. Nemá přece právo mu to zazlívat, jen si vybral tu, která je jeho srdci nejmilejší. Však on o ní snad vůbec neví, jen málokdy k ní zabloudí ty jeho…nebesky modré oči. Když si člověk odmyslí démona zapečetěného v tom mladíkovi, je to hotový anděl. Nadpozemská krása (aspoň pro ni), příjemná povaha a hlavně…obdivuhodná odvaha. Cit pro druhé. Pro druhé by se klidně i rozkrájel. Bohužel ale nikdy ne pro ni…

…I don´t care about my life. I just pray for you, to stay safe and happy. And sometimes, pray for us…

Možná je to ale dobře. Možná je dobře že objímá Sakuru Haruno. Miluje ji přece už roky, určitě se mu právě splnil sen. Jenže ten její se rozletěl na milion kousíčků. A on ho už asi nikdy neposkládá. Prvního máje, růžové okvětní plátky se snášejí k zemi a vytvářejí lákavě vyhlížející pokrývku. Hinata si do nich položila hlavu, rozprostřela si vlasy…roztáhla ruce. Chyběli jí ale křídla. Anděl bez křídel je jako první Máj bez lásky. Tudíž ona je asi padlý anděl…kéž by mohla dosáhnout na jeho dokonalost…

…I don´t care about your bad facilities. Because I think you don´t have any. You are adorable…

Beznaděj se jí rozlévala celým tělem. Vždyť přece…byli tu náznaky. Když skoro umřela při jeho ochraně, naštvalo ho tak, že skoro vypustil Kyuubiho. To přece, kdyby mu byla lhostejná, neudělal. Pamatovala na ty jejich kradmé pohledy na válečných poradách…na akademii…na tréningovém placu. Všechno se to zdá jako úžasná, bezchybná love story. Proč ale není skutečností? Proč se věci nehýbou kupředu…?

…I don´t care if is it bad. If is it sin. You are the most important person for me. My reason to stay alive...

Je to veliká škoda. Často slýchala, dokonce i z úst růžovlásky, že by byli skvělý pár. Nesčetněkrát si přehrávala v mysli jejich společné momenty a ptala se na jedinou otázku. Proč? Proč, i když myslí na druhé, jí život taky nedopřeje trochu štěstí? I špetka by stačila. Špetka jeho uznání a pozornosti. On pro ni znamená všechno. Proč ona pro něj ne?

První Máj, svátek zamilovaných. Ona tady leží na trávě a voňavých květech a doufá. Doufá, že se něco stane, něco co její nudný život otočí k lepšímu. Že on za ní přijde, obejme ji a pevně přitiskne k sobě, a zašeptá ty nádherná slovíčka, pro které by dala všechno na světě.

"Mám tě rád, Hinato." Prudce otevřela své levandulové oči. To nebyl hlas v její hlavě. Ne, na to je to až moc skutečné. Odhrnula si ofinu z očí…a spatřila jeho. Nakláněl se nad ní, na tváři mu hrál ruměnec a pod nos jí neohrabaně strkal rudou růži.
"Na-naruto-kun? Co tu děláš?" zamrkala a chytla se jeho ruky, pomocí které ji vytáhl na nohy. I její obličej nabral barvu plátků oné růže.
"Přišel jsem za tebou…abys mi neuschla." Zašeptal a objal ji kolem pasu. Přitiskl si ji k sobě a políbil ji. Bylo to ještě krásnější, než v jejích divokých snách. Polibek ale nebyl divoký, jen takový jemný, lehký, tak pro ochutnání…o pár sekundách se od sebe odpojili. I když by to určitě vydrželi celý život.
"A-ale co Sakura-chan?" špitla. Nechtěla pokazit ten krásný okamžik. Ale nedalo jí to. "Objímal si ji já…já vás dneska viděla."
"Neblbni, Hinato." Zasmál se. Stud už z něj opadl, bylo to stejné třeštidlo jako před tím. " Sakura-chan mi jen dávala rady co ti přinést a říct. Ona má přece Sasukeho…ten blbec." Zabrblal si pod nosem a vypadal opravdu sladce naštvaný. Modrovlasé to nedalo a musela se zasmát. Blonďáček si toho všiml a taky se uchechtl. Chytl dívku za ruku.
"Co kdybychom zašli na něco k jídlu? Já platím! Ero-sensei mi konečně vrátil všechny prachy, co si ode mě půjčil. Máš chuť na ramen?"
"T-to by bylo skvělé, Naruto-kun." Pořád tomu nemohla uvěřit. Že by se přání opravdu plnila…? Nebo je to jen sen…? To nevěděla, a rozhodně ji to teď nezajímalo. Hlavně že byla s ním. Se smyslem svého života…

…I don´t care about my problems. Because your smile is medicine for every scar. So, thank you, for healing me...Naruto-kun...