Lásku smrt nepřekoná 04

„Tak co jsi zjistil? Co ti řekl? Komu patří?“ Překřikly se všechny holky naráz.
„Hinatě,“ vydechl na poslední otázku.
Celý tým okamžitě utichl a znehybněl. Všechno najednou ustalo. Listy přestaly padat, stromy přestaly šumět, ptáci nezpívali své písně, mladí ninjové nedýchali. Celý les, jakoby oněměl.
Každý koukal na své přátelé a poté na Kibu, jako by se přeslechli, ale když spatřili v druzích stejný výraz jak v očích, tak ve tvářích jaký měli jistě oni, bylo jim hned jasné, že se nepřeslechli.
„Hi-Hinatě?“ Vykoktala nevěřícně růžovláska do ticha.
„Co by tu ale dělala?“ zeptala se tentokrát blondýnka.
„Nespletl ses? Jsi si opravdu jistý? Vážně to patří jí?…“každý se začal ozývat s tázavostí v hlase. Měli tolik otázek, ale nikdo neznal odpověď. „To není možné! Musel ses splést! Co by tu dělala? Proč by -“
„Ticho!“ zařval Kiba a všichni rázem znovu zmlkli. Dívalo se na něj sedm párů očí.
„Je to její vůně, už jí poznávám. Věděl jsem, že patří někomu koho znám, ale nemohl jsem rozlišit komu, protože tam má ještě další vůni, a tu dřív neměla…“ Teď jsem si ale jistý že to je ona.“ Nevěděl, co si má myslet, jak se má tvářit. Má ukazovat radost? Strach? Paniku? Našel kus její látky, ale, co když je to po boji, který neustála? Nebo ji někdo napadl a ona je teď zraněná a snaží se přežít. Sama. Mohlo se stát cokoliv, a jediné co má, je kus látky, který patří jejímu oděvu. Znovu se na látku podíval a strnul. Ještě pevněji ji stiskl a přitiskl k hrudi.
Jediný Shikamaru poznal na co Kiba myslí.
„Kibo,“ oslovil kamaráda jemně, „vím naco myslíš, a radím ti, nemysli na to. Bude tě to jen bolet a zpomalovat v práci. Hinata je určitě v pořádku. Jak řekl Neji, ona se o sebe umí postarat. Je velice silná, má talent, takže se ji nemohlo nic stát.“
„Proč tedy držím v rukou kus něčeho, co patřilo k jejímu oblečení? Muselo se tu něco stát. Mohla tu procházet a někdo ji třeba napadnul a…“ nedokázal to doříct. Měl strach vyslovit, že by mohla být mrtvá. Akamaru k němu přiklusal a hlavou do něj strčil, přičemž zakňučel. Vždy poznal jak se jeho kamarád cítí a tak se cítil i on.
„Ne!“ zamítl okamžitě Neji. „Ať se tu stalo cokoliv, ona je živá. Cítil bych, kdyby umřela, už jen kvůli tomu že patří k hlavnímu rodu a já bych cítil, kdyby se ji něco stalo. A ona je živá!“
„Mohla tu jen procházet a přitom zavadila o větev a utrhl se jí kus látky. To se může stát komukoliv z nás. Nesnášíme to, ale stává se to. Nemusela si toho ani všimnout.“ Podpořila, Ino Nejiho. Věděla, co Kiba k Hinatě cítí. Vždy jí byl na blízku, pomáhal ji jako její bratr, ale uvnitř cítil něco víc.
„Jo, to je vaše teorie, ale co když je-“
„Sakra tak se vzchop a nebul tu jak malý dítě. Tím jí nepomůžeš, pokud se jí něco stalo. Nejspíš vyrazila směrem, kam máme namířeno i my, ale bude těžké ji najít, pokud nám nepomůžeš s tím tvým citlivým nosánkem.“
„Sice to Ina-prasečinka řekla ostře, ale má pravdu. Pokud nám nepomůžeš, nemusíme ji najít.“ Sakura se na Inu podívala, ta však tiše pěnila. Teď ji to nemohla vrátit. Vysoký čelo ji dalo za pravdu. To by se mělo zapsat do historie.
„Měli bychom vyrazit. Musíme napřed vyřídit naši misi, pak se uvidí, zda budeme moc pokračovat v hledání Hinaty. Nemusí nám to dovolit počasí, vzhledem k tomu že pršelo a už takhle mí brouci mají problémy sledovat ten pach…“
„Ano, Shino má pravdu,“ přerušil ho Lee. „Pachy se násobí a rozléhají po celém okolí. Sice tomu tolik nerozumím, ale i stopování bude velice těžké, a navíc Hinata se velice zlepšila. Kromě její nové vůně a útržku látky nám tu nenechala žádné stopy, a to ještě dokázala svoji vůni upravit. To, že jsme nepoznali okamžitě, že se jedná o ní, je určitě její úmysl.“ Lee se znepokojeně rozhlédl.
„Počkej,“ chytla se jeho proslovu Sakura. „Ty si myslíš, že nechce, abychom ji našli?“
Lee chvilku váhal, ale poté přikývl. „Ano, ale také nemusí jít o nás. Může ji někdo sledovat, a ona jen nechce, aby ji vystopoval rychle. Nemáme tušení, co se stalo za ty měsíce, co odešla. Ani jednu zprávu o ní nedostal nikdo z Konohy, tudíž nejspíš něco chystá. A pokud si musela opatřit nový pach, nebude to nic hezkého.“
„Máš pravdu Lee. Nemáme ponětí co se děje, tudíž to zjistíme. Napřed si ale musíme poradit s misí, a pak se rozhodneme.“ Souhlasil mladý Hyuuga.

Běželi ještě hodinu, dokud se nedostali konečně na dobrou stopu. Nebyla však modrovlásky, patřila skupině ANBU. Nedávali si znamení. Všichni to nějakým způsobem zjistili. Lee byl velice dobrý na stopování, díky učení od svého mistra, Neji zapnul všechny smysli a Byakugan, Shino se spolehl na své brouky, Kiba a Akamaru si trošku začuchali, a dívky to odkoukali od ostatních. Nebyli zvyklé na stopování, uměli to samozřejmě také, ale takové odbornice nebyli. TenTen něco tušila, ale díky výrazům zbytku skupiny si vše ujasnila.
Zase se rozdělili na týmy, ve kterých vyrazili z Konohy. První tým, běžel po zemi, několik metrů od druhého, který pro změnu se přesouval přes stromy. Pracovali v tichosti. Jediné co bylo slyšet, byly kapky deště padající z obrovských mračen nalepených na sobě. Vytvořila se z ničeho nic, bylo to během několika vteřin, což rozhodně nebylo tipické.
„Shikamaru zastavte!“ Rozkázal Neji. Ostatní z jeho týmu se na něj ohlédli, jelikož byl na konci skupiny, ale udělali, co chtěl.
„Co se děje?“ Blondýnka ho probodla tázavým pohledem.
„Kibo, co cítíš? Jsme blízko?“ tázal se kamaráda a ignoroval kamarádku.
„Cítím pach asi sedmi nebo osmi osob, nejsou daleko. Proč?“
„Něco se mi na tom nelíbí.“ Přiznal „Počkáme na ostatní, Shikamaru dej jim znamení ať přijdou.“
„To je otrava,“ Shikamaru vyslal svůj stín směrem k druhému týmu. Byli tak domluvení, pokud budou potíže Shikamaru dá vědět. Za pár vteřin se před prvním týmem objevil druhý.
„Co se děje?“ zeptali se všichni najednou.
Slova se chopil Neji. „Něco se mi na týhle situaci nelíbí. Kiba cítí pach sedmi nebo osmi osob. Také cítím, že tam někdo je, ale necítím jejich čakru.“ Prozradil konečně.
„Necítíš jejich čakru? Jak to myslíš?“ zaměřili se na něj všechny oči.
„Tak, že místo toho, abych cítil proudit jejich čakru v jejich těle, necítím nic. Ale jelikož Kiba je cítí, a předpokládám, že cítí je,…“ všechny přejel pohledem,“ …znamená to, že se děje něco divného a to se mi nelíbí.“
„Co když je to past?“ houkl na ně Kiba, ze předu.
„A nastřežili ji tak že dokázali vypnout svoji čakru?“ podíval se na něj jak na blázna.
„Bingo?“
„To je ale přece nesmysl. Nikdo neumí vypnout svoji čakru. Pořád ti koluje v krvi, v žilách. Ani vlastníci Byakuganu to nesvedou.“ Zamítla okamžitě Ten.
„Ale tady jde o ANBU, jedny z nejsilnějších ninjů ve vesnicích. U nich je možné vše.“ Připomněla Ino.
„To jo, ale tohle nesvedou. Nikdo to nesvede. Museli by proto vytvořit jutsu, ale aby mohli čakru zase spustit, potřebovali by ji k tomu. Bez čakry nic nedokážeš. Jedině kdyby se tam někdo skrýval kdo by ji ostatním vypnul a Neji ho přehlédl, ale to je stejná blbost jako že Tsunade už byla někdy víc jak tejdne střízlivá.“ Shikamaru se ušklíbl.
„Tak jsou mrtví.“ prohlásila růžovláska.
„To bych je ale nedokázal vycítit. Jejich mrtvoly by se ztratili tak aby už je nikdo nenašel.“ Namítl okamžitě Kiba.
„Tak musí bejt jiné řeš-“ zkusila to Ino.
„A proč to tedy nejdeme okouknout. Není to lepší než se tu dohadovat?“ nadhodil Lee připravený kdykoliv vyrazit.
„Myslím, že to je to nejlepší co teď můžem udělat,“ přidala se k Leemu Ten spolu s Nejim. No jo, tým Gai.
Chvíli to trvalo, než souhlasili všichni, ale nakonec po ještě dlouhém plánování strategie co a jak, kdyby to pravdu byla léčka a oni do ní spadli všichni, vyrazili zase na dva týmy.

„Říkala jsem vám to,“ růžovláska stála po boku svých přátel a upírala své zelené oči stejným směrem jako ostatní.
Stáli uprostřed mítinky obklopené stromy postavených do kruhu, připomínali tak nějaké místo na scházení mladých párů a sabatu pro čarodějnice. Bylo to perfektní místo, kdyby čarodějnice existovali. Klidná příroda, místo vzdálené několik kilometrů od měst a poloha a uspořádání stromů, bylo opravdu zvláštní. Stromy byli stejné jako ostatní, velice silné, stvořené pro rychlejší přesouvání ninjů, nebo pro trénování. Na to byli také praktické. Jelikož byli silné, Mohli jste do nich kopat, mlátit, nebo sekat a nemuseli jste se bát, že se zlomí pod vaší silou.
Teď se na jednom z nich, na nejnižší větvi, válelo tělo člena ANBU. Byl mrtý jako ostatní členové, ležící okolo skupiny, mladých ninjů z listové. Na první pohled bylo jasné, že jsou členi ANBU. Bílé pláště, šedé brnění a masky přes obličej ve tvarech zvířat, byl jasný oděv ANBU členů.
„Jak-jak je to možné? Neměli by být… mrtví.“ Vykoktala Ino.
„Teď vůbec nevim co si o tom mam myslet. Když jsem necítil jejich čakru, bylo mi jasné, že není něco v pořádku, ale i přesto že je cítil Kiba, myslel jsem si, že se jim podařilo nějak nás ošálit,… možná sharinganem, ale oni jsou mrtví a navíc my je vidíme!“ Neji se tvářil překvapeně. Trošku ho to i děsilo. Tohle je nemožné pro lidské bytosti.
„Což bychom vůbec neměli.“ Doplnil ho Shino. „Jak je to možné?“
„Nevim, ale můžeme to zjistit, pokud je vezmem do vesnice. Všechny je ale nepotáhneme. Vezmeme tři. Strčíme je do laborky a zjistíme, co se stalo.“ Shikamaru šel k jednomu z nich, otočil ho z boku na záda a podíval se mu na ramena.
„Má tetování na pravém rameni. Takže je to žena.“ Pomyslel si a vzal ji do náruče.
„Já vezmu ji! Kibo Akamaru vezme dalšího a Shino, tví brouci se postarají o třetího.“
„Fajn, Akamaru deme na to.“ Zatímco Kiba dával Akamarovi na záda jednoho ze členů ANBU, Shinovi brouci obalovali dalšího člena, zkoumal Shikamaru ženu ve svém náručí. Plášť měla potrhaný, nejspíš od shurikenů, masku trošku naprasklou, ale to by se dalo přehlédnout, kdyby ji Shikamaru nestudoval kousíček po kousíčku. Avšak nenašel stopy po zabití, musela zemřít velice rychle bez bodných ran…
„Shikamaru?“ vytrhl ho hlas blondýnky z přemýšlení.
„Hm?“
„Deš?“ ukázala před sebe. Všichni už byli dávno na nohou a běželi zpátky do vesnice, jen on tam pořád stál s ženou v náručí.
Jen přikývl a doběhl blondýnku, která si ho starostlivě měřila, avšak nedávala nic najevo.