manga_preview
Boruto TBV 07

Proklínám tě

Bože, pomoz mi… Tak slyšíš mě? Tak už mi sakra pomoz. Proč jen mě nevyslyšíš? Pomoz mi!
Hlavou mi letí všechna tato slova rychlostí blesku. Připadám si nepatřičně a až neuvěřitelně špinavá. Levá ruka mi samovolně klesne k pasu. Podívám se dolů přímo na ni a vidím, že se mi chvěje. Obrátím ji rubem vzhůru a jasně vidím všechny čtyři základní a nejdůležitější čáry, které tam jsou. Hluboko zaryté a tmavě červené. Čára života, hlavy, srdce a osudu. Každá jednotlivá z nich je jasně patrná a silná. Jsou pospojované dohromady takovým způsobem, že ve výsledku na vnitřní straně dlaně vytváří obrazec písmene „M“. Pomalu až snově ohýbám jednotlivé prsty a stáčím je dovnitř dlaně tak dlouho, dokud je pevně všechny nesevřu v pěst. Jednotlivé články mých prstů zbělají a cítím bolest, jak se mi nehty zakusují do masa. Pach mé krve začíná prostupovat okolní vzduch a já vím, že se tu brzo objeví On. Náhle a jakoby v odpor této křečovitosti a brutální síle zvednu prudce pravou ruku a pošlu ji k nebi. Hodně doširoka rozevřu prsty a dívám se skrz ně na blankytně modrou oblohu, jíž plují nadýchané a bílé obláčky. Dobrotivý Bože, to je taková krása…

„Copak tu děláš?“ promluví ke mně najednou za mými zády. Rozhodnu se okamžitě, že mu neodpovím. Ani za nic na světě! Jenže moc dobře vím, že nějak musím reagovat, proto slabě zavrtím hlavou.
„Cítím tvou krev,“ pronese opět svých charakteristickým hlasem, z nějž teď navíc vycítím probouzející se touhu. Vím, že to způsobila právě moje krev, která ho až magicky přitahuje od prvního našeho setkání.
„Nic mi není,“ odpovím nazpět.
„Ukaž mi tvou tu ruku, Kaitou.“

Automaticky ho poslechnu, aniž bych nad tím nějak dvakrát přemýšlela. Uvolní mi prsty, roztáhne je a rozevře mi dlaň. Pohlédnu na něj, teprve když na kůži ucítím dotek jeho rtů. Jazykem přejede pomalu po každičké jednotlivé hlavní čáře tak důkladně až dokud ji nehyzdí ani sebenepatrnější kapička krve. Pozvedne mírně oči a promluví ke mně.

„Máš nádherné ruce, moje milá. Dokonalé a krásné. Navíc v sobě ukrývají tak obrovskou sílu, až mi to vyráží dech.“
Koutky úst mi slabě zacukají a zrychlí se mi dech. Vím, co bude následovat a taky moc dobře vím, jak to později skončí. Jen doufám, že to nebude hned teď anebo že to aspoň budu mít rychle za sebou.
„Věděla jsi, že tmavé a hluboké rýhy jsou příznačné pro lidi silné a agresívní?“ zeptá se mě a slabě mi přejede rty od palce k zápěstí. Skrze kůži cítím, jak se mi tělem zběsile valí rozbouřená krev.
„Ne,“ špitnu pouze.
„Naopak ty světlé charakterizují lidi slabé a takové, kterým chybí vnitřní síla,“ pokračuje dál ve svém proslovu. „No, to rozhodně není tvůj případ moje milá. Nikdo jiný by nevydržel to co ty. Nikdo jiný by nebojoval tak jako ty. Nikdo!“ naposled mi přejede rty přes kůži, než do ní vtiskne ještě jeden rychlý polibek. Ach Bože, jak já proklínám ty jeho ústa, napadne mě okamžitě.

Zavřu oči a ponořím se do vzpomínek. Vybavím si, jak si mě našel a štval mě tak dlouho, až dokud mě nedostal. Pak mě zahnal do kouta a dal mi na vybranou. Buďto okamžitě zemřu anebo s ním půjdu a pomůžu mu s jeho posláním. Až mnohem později jsem pochopila, že bylo od začátku jeho jediným plánem získat mě. Potřeboval mě, protože potřeboval moje schopnosti k tomu, aby mohl uskutečnit to, po čem hluboce a dlouho toužil. Chtěl zbraň. Dokonalou, bezchybnou a mocnou zbraň. Takovou, která mu zaručí nesmrtelnost a nepředstavitelnou sílu a já byla tím nástrojem, který mu ji měl obstarat. Kdybych jen tušila, co to představuje a co vše kvůli tomu budu muset v budoucnu vytrpět, nevím, jestli bych si tehdy raději nezvolila smrt. Jenže on by mě nenechal. Vím to! Vím to tak jistě, že mě z toho mrazí. Jsem totiž jediná svého druhu a on mě potřebuje.

„Kaitou, už je čas jít,“ zašeptá mi do ucha. Otevřu oči a uvidím, že už zase stojí kousek přede mnou a natahuje mým směrem svou vlastní ruku. „Nemáme moc času, tak si ho šetři.“
„Já vím,“ povzdechnu si pouze. Pak se na něj podívám a bolestně se mi sevře hrdlo. Proč jen všechno dopadlo, tak jak to dopadlo, zeptám se v duchu sama sebe. Možná že za jiných okolností bych ho i dokázala milovat tak, jak jen žena dokáže milovat svého muže. Nejspíš ano. Nechápavě nad svou poslední úvahou zakroutím hlavou a uvědomím si, jak velký je On mistr klamu a přetvářky. Vložím svou ruku do jeho napřažené dlaně a vykročím. Jakmile se mé tělo dá do pohybu, zvláštním způsobem se mi uleví. Najednou opět vím, proč jsem teď tady, co je mým osudem a co bude za pár dní následovat.

***** Po nějaké době *****
Prudce oddechují a mobilizuji poslední zbytky svých sil. Deset hodin. Tak dlouho už to totiž trvá. Nebo je to ještě mnohem víc? Nevím. Celým tělem mi projede jako ostrý nůž nová vlna bolesti. Nevydržím to a rozlehlou místností se rozezní můj křik.

„Ještě chvíli a už to bude, Kaitou,“ promluví ke mně Jeho hlas.

Otevřu oči právě ve chvíli, kdy mi přejíždí vlhkým chladným plátnem přes zpocené čelo. Doslova se totiž vařím ve vlastním těle, které je celé zalité potem. Pečeť na mém těle se znovu rozzáří a mé tělo znovu stravuje bolest a námaha. Věděla jsem, že ta pečeť bude pro mě požehnáním i prokletím. I přesto jsem do toho šla a udělala bych to znovu, protože jen ona mě po celou dobu chránila. Starala se o nás oba a jen díky ní jsem pro Něj dokázala získat tolik času. To on bude jednou přímou příčinou toho, že mě všichni budou nenávidět z celého srdce a po mnoho generací.

„Vždycky jsem tě nenáviděla z celého srdce. Věděls to?“ pronesu k němu zadýchaně. Pousměje se a chápavě přikývne. „To je dobře,“ doplním jen. „Chci jen, aby bylo mezi námi jasno. Na prahu vlastní smrti mám právo říct upřímně to, co si myslím odjakživa.“
„Já vím,“ stihne ještě říct, než místnost zaleje můj další křik. Tentokrát je doprovázený zvukem lámajících se kostí a nasládlým puchem masivní ztráty krve.
„Vydrží to?“ ozve se z tmavého rohu místnosti chladný mužský hlas. „Víš, že ji potřebujeme naživu až do samotného konce.“

Zahlédnu, že k němu On zvedl oči a soustředěně na něj chvíli hleděl, jakoby odhadoval, která odpověď jej uspokojí. „Vydrží to,“ splynou slova z jeho úst. „Díky jejím vrozeným schopnostem a vnitřní síle to vydrží. Ostatně za chvilku už bude konec, podívejte. Není potřeba se čehokoli obávat.“

S jeho poslední větou se mne zmocní bouře nepředstavitelných rozměrů a intenzity. Cloumá mnou zprava doleva s vytrvalostí dravce. Rve mě na kusy, aby mě pak zanechala na prahu života a smrti. Místnost najednou zaplaví pronikavý a silný dětský pláč. Prsty se mi chvějí a rty také. Mozek nechce pracovat, ale snažím se ho přinutit k poslušnosti, protože ještě není všemu konec. Musím si přeci rychle vzpomenout na to, co je mým osudem. Ach ano, už to vím. Najednou si naprosto jasně vybavuji přesně ona slova. Sama mi teď začínají plynout ze rtů, zatímco On se stará o mého právě narozeného syna.

„Nová krev přichází na svět, aby byla rychle pokořena. Stálým bolestným ponižováním se mladý chlapec naučí všem pravidlům. Časem začne chápat, že mu bití působí jen zlo. Zbaven všech myšlenek mladý muž však zápasí dál a dál. A přísahá si, že už mu nikdy nevezmou jeho vůli.“

„Co to má znamenat!“ zařve muž v rohu místnosti vztekle. „Zastav ji přece.“
„Jen klid,“ odpoví mu můj společník pokojně. Pak se k němu obrátí čelem a i s dítětem v náručí k němu dojde. Napřáhne ruce a předá mu ten droboučký uzlíček do jeho mohutné náruče společně se slovy. „Postarejte se o něj, jak jsme se dohodli. Vychovejte ho, jako svého vlastního syna a až nadejte vhodný čas, vrátím se pro něj.“

Z náhlého popudu muž ve stínu řekne mým směrem. „Jméno. Máš pro něj nějaké jméno?“
Na zlomek sekundy zauvažuji a pak k němu pomalu a s námahou promluvím. „Poznamenal mě. Nepředstavitelně, silně a nenávratně. Poznamenal mě a já zase jeho. Pamatujte si to, protože on se s tím nikdy nesmíří. Celý život bude bojovat. Se vším a se všemi kolem. Tvrdě a cílevědomě s dravostí hada útočícího na svou kořist.“
„To jméno,“ procedí vzteky skrz pevně sevřené čelisti.
„Pojmenujte ho Orochimaru.“
Krátce přikývne na znamení souhlasu a na odchodu mi věnuje posledních pár slov. „Doufám, že skončíš v pekle, kam patříš.“
Usměju se, což ale on už nevidí, a zašeptám. „Jen klid. Já už to mám spočítané.“

Poznámky: 

Zajímalo Vás trochu víc o jeho matce, tak tady to máte. Spokojenost zaručit nemohu, ale víc ze mě stejně nevyrazíte Eye-wink

5
Průměr: 5 (8 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Po, 2012-09-03 10:31 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Tvoje povídky mají vždycky takové to "něco", kvůli čemu se nedají nedočíst až do konce... Já už tvé práce znám, vím, že se na každou z nich můžu spolehnout v tom, že bude jiná, zvláštní, osobitá... Tahle je dokonalá. Je sugestivní, procítěná, proto zapamatovatelná.
Děkuji za ni, navíc... přichází v ní jedna z mých nejoblíbenějších postav (nedokážu si totiž vybrat mezi ním, Jiraiyou, Ibikim a Kabutem; mno... asi i pár dalšími xD) Eye-wink

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Lightning_Blade
Vložil Lightning_Blade, Po, 2012-09-03 18:40 | Ninja už: 5790 dní, Příspěvků: 492 | Autor je: Konohamarova chůva

Dekuju Yamatko - jak vis, ja proste rada pisu. No a to je vlastne cele. Sice mne to temer jiste nikdy zivit nebude (a to je skoda), ale nevadi Eye-wink Ja budu spokojena, kdyz svym dilkem (at je o cemkoli a jakekoli) udelam nekomu radost a rad si to (a treba i opakovane) precte. To mi bohate staci, vazne. Pokud jde o tu - zapamatovatelnost, verohodnost, jedinecnost (a kdovi co jeste), co pises - tak to je taky snadne. Pisu hodne (prakticky v kazde povidce je realny nejaky pomer) na zaklade vlastnich zkusenosti. No a tato povidka neni vyjimkou Eye-wink A to je asi i duvod, proc to pusobi tak realne (aspon v to pokazde doufam) a cte se to treba i dobre. Ostatne nekdo uz urcite rekl, ze nejlepsi inspiraci je tvuj vlastni zivot, ne? Pokazde mam jednu jistotu a to, ze pisu o tom, co znam nebo co sem prozila na vlastni kuzi. Takze dekuju a sem rada, ze zrovna ty (a taky Fnu) mate moje povidky v oblibe. Budu se snazit psat tak dal.

"Run! Try it and run away, if you think you can. Don't forget that you are my prey... Here and now!"



Obrázek uživatele strigga
Vložil strigga, Út, 2012-06-26 20:32 | Ninja už: 4922 dní, Příspěvků: 1637 | Autor je: Konohamarova chůva

První tvá povídka, kterou komentuju. Už jsem jich pár četla.
Mám ráda tajemno a napínání čtenářů, když se něco děje na povrchu a pod ním se odehrává něco dalšího, ale to můžeme jen tušit. Ještě raději mám postupné odhalování, souhlasím s Fňu, taky bych si toho ráda přečetla víc Smiling moc se mi to líbilo.

Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza

Obrázek uživatele Lightning_Blade
Vložil Lightning_Blade, Út, 2012-06-26 20:48 | Ninja už: 5790 dní, Příspěvků: 492 | Autor je: Konohamarova chůva

Ahojky, dekuju mockrat (sorry, ze pisu bez diakritiky - sem tak uz moc zvykla, ale povidky takto "nesidim"). No, nevylucuju, ze neco nenapisu dalsiho k tomuto dilku - casem. Tak nejak sem se naucila nerikat, ze uz to nebo ono nebude mit dalsi pokracovani bo se mi to nejak nedari dodrzovat. Povidala jsem to u prvni povidky o Kankurovi a ejhle - jsou k ni dalsi dve - prozatim! Rikala sem si to o vicedilne povidky o Hinate a hadej co? Jasne, ze je tu dalsi cast. Proste to neumim a neodolam tomu, abych nepokracovala. Jen je problem vzdycky s napadem. No, mozna ani ne tak s napadem, jako s casem na to ho realizovat a nejak to pak "ucesat" do schudneho a ctiveho vystupu. Komentu si vazim, byt jich neni moc, ale pro to rozhodne nepisu. Nicmene mne vzdy velmi potesi a rozjasni mi den.

"Run! Try it and run away, if you think you can. Don't forget that you are my prey... Here and now!"



Obrázek uživatele Mullyda
Vložil Mullyda, Po, 2012-06-25 11:27 | Ninja už: 5092 dní, Příspěvků: 328 | Autor je: Pěstitel rýže

Za celou dobu se neprozradit a přitom psát z pohledu Orochimaru-ovi matky tak aby to bylo napínavý až do konce je podle mně potlesk zasluhující úspěch.

Oculum pro oculo, Dentum pro dente et Malum pro malo.
Me-ni wa me-o, Ha-ni wa ha-o to Aku-ni wa aku-o.
Oko za oko, Zub za zub a Zlo za zlo.

Obrázek uživatele Lightning_Blade
Vložil Lightning_Blade, Po, 2012-06-25 14:02 | Ninja už: 5790 dní, Příspěvků: 492 | Autor je: Konohamarova chůva

Diky - pochvala vzdycky potesi. Nicmene nebylo to tak tezky, jak se asi zda na prvni pohled. Vlastne se to psalo uplne samo. Navic o jeho rodicich toho az tak moc neni znamo, takze smele muze jeden popustit uzdu fantazii, ze?

"Run! Try it and run away, if you think you can. Don't forget that you are my prey... Here and now!"



Obrázek uživatele Camelia
Vložil Camelia, Pá, 2012-06-22 17:41 | Ninja už: 4687 dní, Příspěvků: 1469 | Autor je: Pěstitel rýže

Naprosto souhlasím s Fňu. Já vím, že dokonalost neexistuje, ale tohle dílo... Mě nutí zamyslet se nad tím, jestli je to opravdu tak.
Strhující, originální a až děsivě krásné!
Prostě takové, jaké by příběhy, ty opravdové příběhy, měly být!

Ach ten sentiment...

Obrázek uživatele Lightning_Blade
Vložil Lightning_Blade, Pá, 2012-06-22 20:33 | Ninja už: 5790 dní, Příspěvků: 492 | Autor je: Konohamarova chůva

Diky Smiling)) Prijemna slova vzdy potesi a zahreji. A ze to jeden potrebuje cimdal tim vic - byt je venku vedro doslova k uvareni. Presne jak je to v povidce- varime se ve vlastnim tele, ale na srdci je nam zima a chladno Eye-wink A tak sedneme a piseme o tom, co bychom chteli prozit a vlastnit - i po pocitove strance.

"Run! Try it and run away, if you think you can. Don't forget that you are my prey... Here and now!"



Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, Čt, 2012-06-21 20:23 | Ninja už: 6008 dní, Příspěvků: 6029 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Čakala som na to meno celú poviedku a dočkala som sa ^^ Nesklamala si, proste Orino nemôže chýbať Smiling
Hm, tomu sa hovorí prídenie na svet. Celkovo by ma zaujímalo viac o jeho mame v tvojom podaní Smiling
Krásne počítaníčko ^^


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.


Obrázek uživatele Lightning_Blade
Vložil Lightning_Blade, Pá, 2012-06-22 20:31 | Ninja už: 5790 dní, Příspěvků: 492 | Autor je: Konohamarova chůva

Ahojky - no musim rict jen to, co je v predmetu a nic vic, takze DIKY Eye-wink Proste me najednou z niceho nic napadlo, jak je to vlastne s Orochimarem. Je zvlastni, tajemny a svym - desivym, ale o to magictejsim zpusobem cool Smiling) Me vzdycky pritahovali svym zpusobem bad boys, ale to je mnohdy jen fraze a kec. Orochimaru je proste zvlastni. Navic o nem, resp. jeho rodine toho moc v anime ci manze neni - aspon ja nic nenasla, ale je fakt, ze uplne od zacatku sem ji necetla. Tak sem si rekla, ze by nebylo marny mrknout se trochu na jeho puvod a rodinu. No a toto z toho - prozatim - vylezlo. Sem rada, ze se libilo Smiling)

"Run! Try it and run away, if you think you can. Don't forget that you are my prey... Here and now!"