Strážce brány - 19. Zabydlování

Pak se však ještě zamyslel. Přece mu ten pozemek nemůže jen tak dát, ne? Za všechno se tu platí, takže ten pozemek musí také něco stát. Proto se Tsunade ještě zeptal:
„Co bu..de ten po..ze..me..k st..át?“ Hakoge chvilku přemýšlela a řekla:
„Nic po tobě chtít nebudu. Byl jsi na dlouhodobé misi, která se nedá svojí obtížností ani zařadit, takže tě nedokážu adekvátně odměnit. Takže ti ten pozemek daruji, ale doufám, že mně pak pozveš na oslavu tvého návratu, jakmile se tam trochu zabydlíš.“ To Naruta trošku potěšilo. Aspoň tedy nemusí řešit ještě nějaké finanční vyrovnání s vesnicí. To je úžasné. Hned se trošku pousmál, i když to na jeho obličeji vypadalo velice hrozivě a poděkoval.
„Dě..ku..ji ti, bab..čo Tsu..na..de. Ty jsi byla vž..dy..cky nej..le..pší.“ Když to dořekl, tak se postavil a odešel z kanceláře. Hakoge se musela pousmát, protože teď jí připomněl starého dobrého hyperaktivního mladíka jménem Naruto.

Strážce brány se rozhodl, že se půjde nejprve podívat na to místo, které se má stát jeho novým domovem. Až později si zajde pro své věci. Proto rychlým krokem procházel vesnicí a svým tajemným zjevem působil velice impozantně. Hodně lidí si na něho ukazovalo, protože je hned upoutal ten jeho monstrózní meč. Ještě nikdy neviděli nikoho nosit takovou zbraň. Vesnicí se rychle rozšířila zvěst o tom, že tam mají nějakého podivína s obrovským mečem. Všichni se dohadovali o tom, kdo by to jen mohl být.
Mladý Uzumaki prošel branou ven mimo vesnici a vydal se po louce nahoru do kopce. Užíval si tu klidnou procházku, protože tady na něho pro změnu zatím nic neútočilo. Musel si přiznat, že je to velice příjemné mít pro změnu klid. Po dvaceti minutách se konečně dostal přesně na to své vybrané místo. Otočil se a pár minut jen tak pozoroval vesnici ukrytou v Listí. Za tu dobu co tu nebyl, se toho hodně změnilo. Už tam nikde nebyly ty sutiny a opět tam byly vystavěny majestátné domy. Jak tak koukal, tak s jistotou mohl říct, že vesnici se daří mnohem lépe, než před Nagatovím útokem. Je tam mnohem více domů a hodně hlídkujících ninjů na hradbách, kteří dohlížejí na bezpečnost. Ve válce se naučili být stále v pozoru, kdyby náhodou na ně někdo útočil. I nyní po válce zůstávají raději ostražití. A to je rozhodně dobře.
Přestal přemýšlet o vesnici a začal si vybírat nejlepší místo na té louce, kde by si mohl umístit dům. Vybral si prostor pod stromem, protože tam bude většinu dne stín. Je to snad jediné stinné místo na louce. Nyní si sundal ze zad svůj meč a začal do něho soustředit menší množství chakry. Potřeboval totiž posekat trávu, pokud možno až u země. Máchnul svojí zbraní a pruh trávy před ním úplně zmizel. Nyní tam zůstala už jen hlína. Prostor byl rovný a tak už nemusel nic jiného dělat a tak si vytáhnul z kapsy štětec, který si tam předtím dal, když dokončil pečetění a začal v kruhu kreslit nějaké znaky. To mu zabralo půl hodiny.
Když už to měl celé hotové, tak si rozevřel svitek s domkem a položil ho na zem. Potom následovala série rychlých pečetí a zvolal:
„Kai!“ Celé okolí pohltil bílý kouř, který když se rozptýlil, tak odhalil dům. Naruto se spokojeně pousmál a šel se podívat dovnitř, jestli je tam všechno v pořádku. Nikde nenašel žádné poškození, což ho potěšilo ještě více a tak vyšel ven. Začal přemýšlet, co by teď tak mohl dělat. Vzal svůj meč a prohlížel si ho, jestli na něm nenajde nějaké poškození z předchozího boje, jenže kromě skvrn od krve, tam nic neobjevil. Pak ale uviděl svůj odraz v meči a zhrozil se. Vždyť se tam skoro nepoznával! Viděl tam zjizveného chlápka, který je všude zašpiněný od krve. I barva jeho vlasů je nyní úplně jiná. Tak se rozhodl jí se umýt. Věděl, že v lese je větší potůček s menším jezírkem, takže na nic už nečekal a vydal se tam. Po cestě cítil, jak je les naplněn životem. Na každém kroku cítil další a další zvířata. Úplně se tomu podivil, protože v oáze nic takového nebylo. Tam bylo všechno mrtvé. Proto je nyní rád za tuto změnu. Po chvilce došel na své místečko a sundal ze sebe oblečení a naložil se do vody. Rozměry jezírka mu umožňovaly dokonce udělat několik temp a tak si prvně jen tak plaval a procvičoval si svaly. Pak se najednou zarazil a otočil se úplně druhým směrem, protože tam cítil něčí přítomnost. Někdo tu je a pozoruje ho. Cítil na sobě cizí pohled. Ale nikde nikoho neviděl. Ten záhadný cizinec se musel umět dobře skrývat a dokonce i utlumit svoji vlastní chakru, protože Naruto nebyl schopen určit přesně jeho polohu.
„Ví..m, že ta..m jsi!“ Zvolal najednou silným hlasem. Najednou uslyšel prasknutí větvičky a cítil, že už ho nikdo nesleduje. Zrovna v ten moment se mu konečně aktivoval jeho sage mód a tak si ještě všimnul rychle utíkající postavy směrem do vesnice. Neměl ani tušení kdo by to mohl být, ale věděl jistě, že tu někdo byl.
V tom se na souši před ním objevila ohnivá stěna, ze které vystoupil všemi obávaný liščí démon, Kyuubi. Mladý Uzumaki čekal, co mu bude chtít, jenže Kuruma se začal velice hlasitě smát. Strážce brány se na něho nechápavě koukal a zeptal se:
„Co je tu k smí...chu?“ Liščí démon se ještě chvilku smál, ale když se uklidnil, tak mu začal vysvětlovat:
„Koukám, že se ti někdo dokázal dostat do zad a ty ani nevíš kdo to je.“ Musel se znovu smát tomu jeho nechápavému pohledu. On díky své vlastní síle dokázal přesně určit, kdo to tam byl, ale sage mód není tak citlivý. A navíc je to deset let, kdy naposledy cítit tuhle chakru, takže by ji nedokázal ani přesně určit.
„Ty sn..ad víš k..do to b..yl?“ zajímal se Naruto. Věděl, že když využívá jeho sílu, tak dokáže mnohem snáze určit chakru různých lidí. Jenže Kuruma se začal znovu jen smát a tak se naštval a vyvolal Kyuubiho plášť a snažil se zjistit, kdo to tu tedy byl. Jenže už bylo pozdě a nikde nic necítil. Znovu se tedy podíval tázavě na svého kamaráda a čekal, než mu řekne, co ví. Devítiocasí démon se nad ním po chvilce smiloval a rozhodl se mu říct aspoň něco.
„Dobře, tak ti řeknu, že z té tajemné osoby nemusíš mít strach. Nechce ti nijak ublížit a už ses s tou osobou několikrát setkal. Víc ti neřeknu. Jestli chceš zjistit, kdo to doopravdy byl, tak si to musíš zjistit sám!“ Kuruma se tomu potěšeně šklebil. Tohle bude ještě totiž velice zajímavé. Protože očividně má Naruto za zadkem obstojného mistra v maskování.
Strážce brány se na něho zamračil, protože ho štvalo, že si takovou informaci drží sám pro sebe, ale kdyby hrozili nějaké nebezpečí, tak by mu určitě něco řekl. Takže tu musí jít o něco jiného. Jenže o co? Nechala ho snad Tsunade sledovat? Ale proč by něco takového vůbec dělala? Že by mu snad nevěřila? Nyní má rozhodně o čem přemýšlet. Zůstal v jezírku sedět a zády se opíral o okraj.
Když si Kyuubi všimnul toho jeho stavu, tak mu to nedalo a rozeběhl se ke kraji, tam se odrazil a doskočil kousek od blonďáka a celého ho postříkala voda. Naruto se na něho nevěřícně díval a pak jen nechápavě kroutil hlavou.
„Ty jsi fa..kt jak mal..ej.“ Kuruma se smál dál a znovu na něho začal šplíchat vodu. Mladý Uzumaki vůbec nechápal, proč se chová jako dítě. Ale asi ho jen chce přivést na jiné myšlenky a tak se na něho otočil a šplíchal taky. Takhle tam spolu blbli několik hodin, dokud je to nepřestalo bavit.

Když konečně vylezli z toho jezírka, tak měl Naruto konečně znovu své blonďaté vlasy a všechna ta zaschlá krev z jeho těla zmizela. Díky tomu se odhalily všechny ty jeho škaredé jizvy. Až nyní bylo vidět, jak moc měl za tu dobu zranění. Rozhodně to musel mít hodně těžké. Doprovázen Kurumou se vrátil ke svému domu a jeho kamarád mu hned začal hodnotit výběr místa a také začal navrhovat nějaké vylepšení, které by případné narušitele pořádně pozlobilo a nenechalo je zaútočit nepozorovaně na Strážce brány.
„Když mně necháš použít jednu techniku, tak budeš mít nad celým svým pozemkem neviditelné ochranné pole. Pokud na toto chránění území přijde někdo s úmyslem tě zabít, okrást, nebo ti jakkoli jinak ublížit, tak se kolem něho objeví plameny, které ho mohou upálit, když nebudeš proti tomu. Díky tomu budeš moct v noci klidně spát a vůbec neřešit nějaké nečekané útoky,“ navrhoval Kyuubi. Tuto techniku vynalezl on sám a vždycky, když ji použil, tak se už nedala z toho místa zrušit. Takže tohle místo bude chráněno napořád, jestli na to Uzumaki přistoupí.
Naruto nad tím začal hodně uvažovat. Jestli by k tomu svolil, tak by mu vůbec nic nehrozilo, ale těmi plameny by mohl někomu vážně ublížit. Ale Kuruma mu přece říkal, že se to dá nějak ovládat, takže už neměl strach, že by někdo kvůli tomu umřel. Tak tedy nakonec souhlasně přikývnul hlavou a řekl mu:
„Tak te..dy pou..žij tu svo..ji te..chni..ku a řek..ni mi, jak se to dá vy.pno..ut, aby mi tu hn..ed ka..žd..ý zlo..děj neu..ho..řel.“ Démon se jen potěšeně usmál, protože dosáhl svého a začal mu to hodně jednoduše vysvětlovat:
„Nemusíš dělat vůbec nic náročného. Když prostě nebudeš chtít nechat toho zloděje, nebo útočníka uhořet, tak se na něho podíváš a řekneš prostě „přestaň“ a oheň kolem něho uhasně. Pokud se rozhodneš pro druhou variantu, tak ti uhoří přímo na místě a změní se v prach, takže nebudeš muset odklízet žádné tělo a nikdo toho dotyčného už nikdy nenajde. Prostě se rozpadne.“ To blonďákovi nepřišlo vůbec obtížné. Čekal, že bude muset skládat nějaké pečetě a u toho složitě hromadit chakru, ale takhle to je pohodička. Potom Kuruma začal hromadit svoji chakru a skládat rychle sadu různých pečetí za sebou a zvolal:
„Eienhogo no jutsu!“ Od něho se vznesly do vzduchu čtyři ohnivá vlákna a každé z nich se vydalo vysokou rychlostí na jednu stranu. Zastavily se v rozích pozemku. Nyní do techniky Kyuubi začal dávat mnohem více chakry a díky tomu ty vlákna začaly zářit a z nich se vodorovně vydalo další vláknou okolo pozemku. Když se uzavřel celý obvod, tak celá ta technika třikrát zablikala a najednou zmizela.
Tato impozantní podívaná udělala na Naruta dojem. Jestli to bude celé fungovat, tak jak má, tak bude všechno úžasné. Jen si musí nějaký čas počkat, než bude moct ověřit funkčnost této ochrany.
Kuruma trochu zrychleně dýchal. Tato technika mu dá vždycky zabrat. Když ke konci ta technika třikrát blikla, tak si z něho odebrala vždycky jednou tolik chakry. Na světě asi není nikdo jiný, kdo by tu techniku dokázal také použít. Protože by nikdo nepřežil takový výdej energie. Ale i tak se tato technika neřadí ani mezi nejnáročnější, které zvládá. Tahle technika je zhruba v obtížnosti někde uprostřed. Zatím ji radši nechtěl učit Strážce brány, protože by to určitě přehnal a zbytečně pro ochranu druhých někde přišel o život.
„Bu..de to fun..go..vat?“ ozval se zájmem Naruto, protože všechny známky toho, že tu byla provedená nějaká technika už zmizely a nic nenasvědčovalo tomu, že by jeho pozemek něco chránilo. Kyuubi se na chvilku zamyslel. Jediný způsob jak mu dokázat, že ta technika funguje, je přinutit někoho se špatnými úmysly vstoupit na jeho pozemek. Pak se zarazil a řekl:
„Počkej tu chvilku!“ Mladý Uzumaki nad tím jen nechápavě zakroutil hlavou a rozhodl se, že zatím vyčistí a nabrousí svůj meč. Jenže, než si sednul ke své práci, tak uslyšel to dobře známé zaplanutí ohně a proto se otočil. Všimnul si, že se Kuruma objevil několik metrů za hranicemi a držel dospělého divočáka, který se díval dost nenávistně směrem na blonďáka. Než se stihnul zeptat, co všechno to má vlastně znamenat, tak se ozval znovu jeho dávný kamarád:
„Tohle je test té ochranné techniky.“ Jakmile to dořekl, tak propustil obrovského divočáka a hned se přemístil vedle Naruta. Zvíře hodnou chvíli běhalo okolo, jako kdyby hledalo svého únosce. Až pak ho uvidělo vedle blonďáka a tak se přímo na něho rozeběhlo, protože mu chtělo dát zavyučenou. Pomalu nabíralo rychlost a přibližovalo se k okraji bariéry. Naposledy ještě trochu zrychlilo a konečně vběhlo na chráněné místo. Okamžitě vzplálo a než to stihnul mladý Uzumaki ukončit, tak už bylo po všem.
„Tak..že, to fun..gu..je,“ konstatoval Naruto a sliboval si, že příště musí mnohem rychleji reagovat, aby tu nikdo další neuhořel.